Záplavy deštníků v Nikko

13. září 2017 v 9:31 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Poslední den našeho Obon Weeku byl ve znamení perly mezi perlami - Nikko. Nikko Národní Park je prostě klenot. Jedním z největších zajimavostí je mauzolemu Tokugawy Ieyasu, které je také jedním z nejzdobnějších chrámů zvaný Toshogu Shrine. Ale to není vše, proto rozhodně nestačí jen jeden den. Ideální jsou alespoň 3 dny. První oblastí je oblast MĚSTO. Další oblastí je PERIFERIE Nikka (jezero, chrám, hiking trasy apod.). No a posledním jsou různé ZÁBAVNÍ věci jako: horké prameny, Edo museum, uličky se suvenýry aj. Protože pro oblast mimo město, nám nepřálo počasí a ani nejsme v kondici, kdy bychom mohli šplhat do výšek. Malej chodí, ale čas od času se unaví, takže se stává dalším batohem na zádech.


Rozhodla jsem se obejít-objet místní chrámy v Nikko. Tzn. oblast MĚSTO. Zakoupila jsem si celodenní pas za 500 yenů na autobus. Dále jsem si zakoupila vstupenky do všech chrámů, abych nemusela kupovat na místě (dobře jsem udělala) Co se jízdy autobusem týče, tak díky dopravní zácpě způsobené Obon Weekem. Tak jsme měli na výběr dvě možnosti. Strávit celý den v autobusu nebo si to v klídku, pomaličku obejít s deštníkem. Nakonec, jsem se rozhodla pro "deštníkovou" variantu. A vylezli jsme z busu. A hurá do deště s malým do deště :-)


Navzdory dešti bylo na chrámové tour spousta lidí a taky spousta deštníků. Déšť nám výlet rozhodně nezkazil, naopak to mělo výbornou atmosféru a musím říct, že Nikko je super. Zajet si do Nikko byl můj sen, protože se jedná o vyhledávané místo a skoro každá cestovní kancelář zastávku v Nikko nabízí. Celých 6 let jsem si neudělala na Nikko čas a o dost jsem přišla, proto se to chystám letos napravit.


Toshigu chrám (shrine) byl opravdu nádherný. Nepodobný japonských chrámům. Jsem víc na čínské chrámy a barevnost, takže jsem si tady přišla na své. Taiyuinbyo což je mauzoleum Ieyasuova vnuka. Rinnoji chrám (temple) byl další z našich zastávek. Futarasan chrám (shrine). V závorkách uvádím v AJ, co je co, protože v Nikko se setkávají směry budhismus a shinto. No a pak už jsme jen courali po městě. Pokud bych byla bez malého dokázala bych chrámy obejít v pohodě během půldenního výletu, ale nikam jsme nespěchali, takže jsme si to roztáhli.


Příští návštěva Nikko bude spadat na čas, kdy bude k vidění-focení momiji (červené javorové listí) Takže do té doby si budu muset plnit ještě další cestovatelské sny. Možná by mohlo konečně dojít i na SKYTREE?! Uvidíme. Takara
 

Ohňostroj Futakotamagawa

3. září 2017 v 9:52 | Takara |  Místní zajímavosti
Letní dovolené už dobíhají do konce a léto je pomalu ale jistě pryč. Ochlazuje se pomaličku ale jistě, nicméně teploty skáčou nahoru a dolů, takže lidé v Japonsku jsou častěji nachlazení a letní bouřky s hromy a blesky jsou k vidění častěji. V půlce srpna už je ohňostrojů jen poskrovnu, nicméně sem tam se s nimi potkáte. Oblíbené jsou v Yokohamě nebo u řeky Sumida. Tyto jsem prošvihla, nicméně na ohňostroj ve Futakotamagawa jsem se chystala.


Počasí bylo všelijaké, takže jsem si raději odpustila yukatu (dobře jsem udělala) a vyrazila jsem vybavená děštníkem a pršipláštěm. Stejně jsem vybavila i malého. Nacpali jsme se do přeplňěného vlaku Den'en toshi Line a hurá směrem na Futakotamagawa. Jakmile jsme vylezli z vlaku dostali jsme se do velké tlačenice, ale jak už to v Japonsku bývá, vše bylo organizované perfektně, takže jsme během 5 minut byli venku.


Obloha se začala zatahovat. Sem tam bylo slyšet vzdálenou bouřku, která se během 15 minut dostala přímo nad zástup pochodujících lidí v yukatách, míjející stánky z občerstvení. Stále ještě byla naděje, že ohňostroj proběhne. Také jsem to viděla optimisticky dokud neuhodilo do jednoho z činžáku. Tehdy jsem pochod po kovovém nadchodu vzdala a vydala se hledat přístřeší, než se to přežene. Jen jsem se schovala, tak začalo lít jako z konve. Zatraceně dobrý timing, to se musím pochválit. Nešťastnice, které si oblékly yukatu (hlavně bílé yukaty) byly za chivilku promočené na kost a bylo jedno zda si vzaly "peti coat" kabátek, který se obléká pod bílé yukaty, aby neprosvítalo spodní prádlo pod yukatou nebo ne. Chvilka v deště a bylo vidět téměř vše...Černé yukaty a barevné yukaty na tom byly lépe. Asi rozšířím svoji sbírku yukat o nějakou tmavě modrou nebo černou.


O pár minut později začali organizátoři hlásat, že ohňostroj byl zrušen, z důvodu špatného počasí. A lidé se začali vracet zpět k nádraží. Nádraží bylo přecpané lidmi a čekalo se, až nás zaměstnanci drah pustí dovnitř. NIcméně celá tlačenice skončila během 10 minut. Už ve vlaku bylo hlášeno, že ohňostroj byl zrušen, takže lidé vystupovali aby mohli přestoupit a vrátit se pěkně zase domů.


No nevadí, letos jsem ohňostroj nestihla, snad se zadaří příští rok! Takara

Moře Slunečnic v Zama City

30. srpna 2017 v 4:46 | Takara |  Místní zajímavosti
Máme tu druhý den Obon Weeku. Tentokrát mělo být pouze zataženo, a tak jsem se rozhodla pro menší návrat do krajů, kde jsem prožila bezmála 5 let svého života. Zama City. Zama City pořádají každoročně slavnosti slunečnic a ne náhodou je slunečnice znakem města. Zama City je malé město, ale známé pro US Camp, který tu je. Díky přítomnosti US je v Zama City větši koncentrace AJ, než je tomu u jiných měst - srovnatelných svou velikostí, ale musím říct, že v zájmu OH 2020 se Japonsko snaží všemnožně zvýšit služby poskytované v AJ. Takže hádám, že za pár let i tento článek bude brán jako článek plný zastaralých informací.


Nicméně, co se nezmění jsou zmiňované slavnosti slunečnic, které zde pořádají každoročně na dvou místech. Jedna je
v oblasti zvané Soubudai- Mae a druhá je pár set metrů od vlakové stanice Zama. V blízkosti místního chrámu (shintou) a US Camp cestou taky uvidíte, pokud v Soubudai-Mae nasednete na shuttle bus a pojedete až na místo busem. Což doporučuji, je to nejlepší možná varianta a určitě bych se vyhnula autu. To už raději pěšky. Každý rok je na slavnosti slunečnic krásné počasí, což je sice fajn, ale na slunečnicovém poli se budete péct zaživa, proto jsem uvítala zataženo-oblačno a bez srážek. To zní skoro jako objednávka, ale opravdu jsem si připadala, že jsem si snad letos počasí vybrala.


Teploty příjemné jen něco kolem 28, takže hurá na výlet. Soubudai- Mae znám velice dobře, protože je to zastávka nejblíže
k domu v Zama City. Takže jsem ji používala každý den... Na autobusové zastávce jsem potkala starého pána, kterého od vidění znám. Patří do skupiny PTA (přátelé školy) a hlídá na přechodech aby auta stavěla, jak mají a školákům se nic nestalo a taky aby se školáci chovali hezky a nezlobili. Já jsem měla stejnou trasu na kurzy Japonštiny, takže jsem pána potkávala a zdravila každé ráno. No a sem tam jsem ho potkala i na Zama slavností (těch u Soubudai Mae) Už v Zama City nebydlím druhým rokem, a tak Soubudai Mae slavnosti (koncem července) vždycky prošvihnu a jedu až na srpnové slavnosti do Zama City, které bývají později- z kraje srpna. Takže pána potkávám na autobusové zastávce každoročně, jak řadí lidi do autobusů, tak aby nebyly příliš narvané. Zvláštní pořád si mě pamatuje...


Takže po krátké, zdvořilostní konverzaci jsme nasedli na autobus a nechali se zavést až na místo slavnosti. Šli jsme pěkně
v zástupu až na místo a cestou se nesly hlasy frfňajících Japonek, jak je obtížné chodit po štěrkové cestě. No aby ne, když si někdo na pole bere 10 cm podpatky, tak se nic nedá dělat. A letos to bylo opravdu něco. Pole bylo po tajfúnu pěkně rozbahněné, takže jsem byla ráda za svou volbu: gumové sandály do deště i do moře. Malej měl podobnou obuv, takže jsme my jsme byli v pohodě.


Měla jsem obavy, jak bude pole vypadat po tom vichru, co se tu přehnal a na website jsem viděla spoustu fotek pokosených slunečnic. Takže obavy byly na místě, ale když jsme přišli na místo, tak jsme viděli pokosené slunečnice, ale 90% pole bylo OK, takže krásných fotek bylo možno udělat spoustu. Kromě možnosti udělat si cosplay fotografie, kterou řada Japonců ten den využila. (viděla jsem ten dn řadu postav z anime brodit se slunečnicemi), tak zde byli obchůdky a stánky.


Stánky s jídlem jsem letos obešla obloukem, protože se snažím hlídat peníze. Ale byla jsem ráda za stánek s nápoji, protože voda rychle došla, s tím jak se postupně oteplovalo a mraky se začaly trhat. Dále jsem se zastavila u krámku s foukaným sklem. Zama City a slunečnice mám ráda, i když vím, že už se sem nevrátím, jako obyvatel. Mám to tu ráda. Je to bezpečné město s dostupností všeho. Nedá se svítit. Tak jsem si koupila alespoň něco na památku.


Dále se na matsuri nacházel bazének s rybičkami, které bylo možné chytat. Chytání "ayu" je oblíbená kratochvíle a my jsme to spojili s možností umýt si nohy. Malej do bazénu vlezl a rybičky honil, ale nechytal. Jemu se líbilo, že si hezky plavou a čas od času do něj nějaká ayu narazila, tak dělal "ii ko, ii ko" což znamená něco jako "hodná rybička, hodná rybička", pak jsme si vylovili balónek, obešli pár stánků a jakmile slunce vylezlo a začalo pravé peklo. Tak jsme to na slavnostech slunečnic zabalili. A hurá domů. Takara
 


Mlhy v Hakone

23. srpna 2017 v 3:58 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Cíl Hakone! Zastávky: Odawara, Owakudani, Ashinoko. Výhled na Fujisan, tak takový byl plán na první den Obon Week. Jak už to s plány chodí, tak ty jsou od toho aby se měnily. To v praxi znamená, že výhled na Fujisan se nekonal a vše zahalila mlha, mlhoucí. Nicméně zážitek jsme měli za všechny peníze. Mělo to neskutečnou atmosféru. Nejprve jsme nasedli na vlak do Odawary. Se zakoupeným Hakone Pass jsme se dostali všude, kam jsme chtěli za rozumnou cenu. V Odawaře jsme přestoupili a jeli do Hakone Yumoto.



Z Hakone Yumoto do Goura jsme jeli vláčkem. Ano, asi tušíte správně je to onen slavný "ajisai vláček" a já jsem dostala možnost vidět v demo-verzi o co každoročně přicházím. Na vláček je třeba rezervace a je to podle: kdo dřív zavolá, ten jede. Ajisai sezóna sice skončila, ale sem tam něco stále kvetlo, takže jsem si udělala představu. No a příští rok se budu více snažit. Z Goura do Souunzan jsme se dostali narvaným "ke-buruka-" a odtud jsme se nechali vynést lanovkou do Owakudani. Tato oblast je cítit sírou a jednou ze specialit, kterou zde nabízejí, je černé vejce.



Mlha byla všude a stěží bylo vidět na 10 metru. Cesta lanovkou probíhala v "bílé tmě", takže jsme přišli o vyhlídky po kraji, které jsou pro Hakone přízračné, ale co se zážitků týče, tak ty jsme si odnesli. Vystoupili jsme v Owadakuni a prošli jsme si místní krámky. Hakone je proslulé vulkanickou aktivitou a díky této skutečnosti bylo možné vidět sirné pole pouze z dálky. Nicméně pach síry byl všudypřítomný...





Z oparu síry jsme opět sedli na lanovku a nechali jsme se zavést až do přístavu. Tam jsem se setkali s tlačenicí jako na Vánoce a byli jsme rádi, že máme Hakone pass, takže nemusíme stát o frontu navíc. Nastoupili jsme na lodičku, co připomíná pirátskou loď, která brázdí hladiny Ashinoko. Jezero je velké a všude kam oko dohlédne jsou hory a v našem případě i mlha. Z jezera bývá vidět Fujisan, ale ta nebyla v pláno. Jezero Ashinoko by mohlo z fleku být jedním z exterérových míst pro LORD, konkrétně pro jezerní město Esgaroth.





Na lodičce na nás někteří Japonci koukali jako na blázny, když jsem na malého dávala bundu a na sebe též. Už jsem poučení z předchozích plaveb, že jakmile se loď dává do pohybu, tak je na ní zima. A to se stalo. Během 10 minut se paluba vylidnila a zůstalo, jen pár lidí (v bundách). Ostatní se šli schovat do uzavřených prostorů lodi. Byla zima a k tomu začalo zase pršet, ale pršelo maličko. Japonci mají různé názvy pro déšť. Ten co padal, když jsme byli v Hakone se nazývá "kirisame" přeložila bych to neobratně jako "mlhový déšť", pokud padá z nebe jen tohle, tak se dá cestovat poměrně bez problémů.



Prošli jsme si městečko, a pak jsme navštívili místní chrám s červenou bránou na jezeře. Chrám je vybudován v lese a stromy rostou všude kolem. Chrám navštěvuji pravidelně a každá návštěva je jiná. Dnes to mělo takový mystický nádech, že by byla šance spatřit nějakého toho Ducha Lesa? Rozhodně to byl den k setkání jiného druhu jako stvořený. Takara.

Letní slavnosti

19. srpna 2017 v 6:55 | Takara |  Místní zajímavosti
Léto je tady a s ním i zpěv cikád. Za těch pár let, co jsem v Japonsku, už jsem si na zpěv cikád zvykla. Pamatuji se, na své první a druhé léto tady, kdy mně cikády hodně vadily (ten zvuk, co vydávají, byl na moje evropské uši příliš). ale jak jde čas, tak můžu jen potvrdit. Člověk si opravdu zvykne snad na všechno a to i na cikády. (jen na šváby si nějak zvyknout nemůžu a to se patrně nezmění i kdybych tu strávila 100 let)


Letošní léto je velmi mírné, v srpnu nám tu hodně pršelo, a tak jsme se dočkali vcelku snesitelného léta, které ocení zvláště ti, kteří dovolenou nemají. Vycházky s dětmi ve vedrech 35 a výše a s vhkostí vzduchu 70-80%, tvrdím, i 10 minut venku je moc...Deodoranty jednou naplno a v obchodech jsou k dostání deospreje, které vás ochladí (nebudu lhát, je to chemie) ale já jsem si je oblíbila. V podstatě mi pomáhají přežít léto v Japonsku, když zrovna nejsem doma nebo u moře... :-)


Kromě vedra, cikád, skromné dovolené, si v létě můžete užít různé slavnosti. Např. slavnosti brouků, různé tradiční tance (Ava odori, což je část Bon Slavnosti, pocházející z Shikoku (Tokushimy) tanečnice mají na hlavách typický klobouk, který nápadně připomíná střechu. Awa odori se pořádá i v Yamato City, ale bohužel letos pršelo, tak jsem se na přehlídku vybodla. Dále tu máme slavnosti slunečnic atd. Slavit je pořád co, takže Japonsko navzdory vedrům žije. A to i ve školách a školkách.


Naše škola pořádala Summer Festival. To znamená, že všichni učitelé byli v yukatách či jinbei, připravili program a stánky
s atrakcemi. Já jsem na akci sice byla, ale jen a pouze jako rodič, nicméně šanci obléci si yukatu jsem využila. Tak jako loni říkám jedno a to samé: " musím zhubnout"...Ne nejsem někdo, kdo by vyznával pro-ana a podobné nesmysly. Vyznávám "normální tělo" tzn. ani tlustá ani vychrtlá - prostě zdravá a dá se na mě koukat. V případě yukaty platí, že pokud je někdo hodně přes váhu, tak ani sebe krásnější yukata nepomůže a člověk v tom nevypadá dobře.


Navíc pokud máte yukatu, která prosvítá, tak si pod ní musíte vzít tzv. "petti coat" aby vám nebylo vidět spodní prádlo tzn. další vrstva navíc... už je vám taky vedro? Některé stánky byly na přímém slunci, takže se nedivím, že někteří učitelé byli zplavení a rudí jako vlajka RA. A. si vyzkoušel pár atrakcí (kopání do míče, rybaření, lovení nafukovacích balónků z bazénku, a pak už jsem ho jen honila po parku, kde se slavnost odehrávala. A vedro mi bylo, ne že ne. A. si sundal boty, takže za chvilku byl i ve svém jinbei jako "makkurokurosuke". Zkusil si Bon Odori tanec, ale nechytilo ho to v podstatě jen stál uprostřed kruhu a díval se jak ostatní trsají...nevadí snad se zapojí příští rok. Nicméně čím je starší, tak tím víc se blíží čas, kdy i já se budu potit v yukatě v rámci práce...už se nemůžu dočkat...Takara

OMLOUVÁM SE ZA NEOTOČENÉ FOTKY. Fotky mám otočené v PC, ale po nahrání mi je BLOG.CZ otáčí zpět. Nevím, jak tohle už mám řešit. Nahrávám fotky po jedné, protože víc fotek mi nahrát nejde a nahrané fotky jsou naležato. Fakt super...Jasné je, že nahrávání fotek je poje!!!né Doufám, že jen dočasně, protože mě to opravdu začíná štvát...Za Standy, jsem problémy žádné neměla...takže mně se po něm opravdu začíná stýskat...


Umi no Hi aneb Den Moře 2017

11. srpna 2017 v 13:27 | Takara |  Kalendář

FOTKY BUDOU PODLE NOVÉ PANÍ SPRÁVCOVÉ ZA TÝDEN!
Moc tomu nevěřím...pokud se do týdne nic nezmění, tak to tady balím...smazané komentáře pod posledním článkem na Srdci Blogu mě přesvědčují o tom, že se k lepšímu nezmění nic... Paní či slečna Bára není bloggerka a tudíž je jí Blog u zadku...jediné, co s úspěchem dělá, je mazání komentů...

EDIT 19.8. fotky jdou nahrát po jednom (lepší než nic, ale spokojenost nějak nepřichází)


Den Moře je dnem moře a když den moře, tak Atami. Tentokráte jsem se vydala do Atami na víkend. Měli jsme jasný plán. Zúčastnit se místních o matsuri. V Atami se pořádá tradiční jízda osvětlených vozů, na kterých stojí muzikanti a tanečníci.
Ani letos jsem si slavnosti Moře nenechala ujít.


Pro mě je Atami srdcovka. Je to odpočinkové letovisko s krásným mořem a dojezdem do hodiny a půl, takže tam stojí zajet i jako jednodenní výlet. Což byl původní plán. Dále je zde k vidění hrad, švestkový háj (návštěva je v hodná v únoru) a spousta onsenů. Dále krámky se suvenýry, kde i největší škudlilové rádi otevřou peněženky. Atami si prostě užijí všichni jak malí tak velcí. Proto jsem si zkusila pobyt protáhnout a měla štěstí, protože se našel hotel, kde měli volný pokoj a hned u nádraží, takže paráda. Návštěvu jsem protáhla o něco víc. Kromě moře, tak proběhla návštěva místních horkých pramenů, i to stálo za to.


Den Oceánů či Den Moře se slaví každý rok vždy třetí pondělí v měsíci červenci. Původně svátek nesl název Marine Memorial Day na počest parní lodi Meiji Maru, na které plul císař z Aomori přes Hakodate až do Yokohamy. Nicméně v dnešní době se oslavuje spíše spojení Japonska s mořem jakožte ostrovní národ jsou Japonci s mořem či oceánem spjatí. Mořem, které je krásné a děsivé současně. Jo, jo, moře to já můžu...


Pro běžné Japonce je Den Moře dnem, kdy se placatí na pláži a relaxují, jen si člověk musí dát pozor na medúzy. Shodou okolností, když jsem byla na pláži, tak jednoho malého kluka, tam medúza žahla a nevypadalo to vůbec pěkně. Chudák. Opět jsme měli štěstí a užili jsme si Den Moře bez nehod a v pohodě. A tak to má být...jen někdy se nezadaří...

Pro příští rok bych oslavu Moře zaměřila na Odaibu, protože změna je život. Takara
( http://experiencetokyo.net/umi-no-hi-ocean-day-at-odaiba-beautiful-lanterns-lit-up/)


7.července 2017 Tanabata

23. července 2017 v 12:14 | Takara |  Kalendář
Rok se s rokem sešel a my tu máme zase Tanabatu aneb star festival, tedy festival hvězdičkový. Tanabatě se věnuji každý rok, proto neváhejte a prohrabte archiv pro podrobnosti ohledně Tanabaty. Jen nakousnu jde o slavnost oslavující dva milence Orihime (semi-bohyni) a Hikoboshiho pastevce-zemědělce, kteří se do sebe zamilovali a pro samou zábavu zapomněli na své povinnosti. A to až tak, že se otec Orihime rozlobil a oddělil oba milence Mléčnou Dráhou. Ta je symbolizovaná řekou. Mohou se setkat jen a pouze za jasného dne, to znamená že pokud 7.7. prší, pak se milenci nesejdou. Ovšem existují varianty příběhu, že jim pomohou nějací bůžkové nebo se vytvoří most duhový a oni se i přes špatné počasí sejdou. Tolik k příběhu Tanabaty.



Za Tanabatou se musí v Kanagawě prefektuře do Hiratsuki. Tam se dá pěkně dojet z Yokohamy s JR Tokaido Line. Cesta bude jen něco kolem 35 minut bez přestupů. Perfektní pro rodinný výlet. Vystoupili jsme v Hiratsuka a ozvaly se tóny známé písně, která je slyšet na každém rohu v čase Tanabaty. (zdroj youtube) https://www.youtube.com/watch?v=cke3Enf-r3o



Pak už jsme se vydali jen na cestu a kochali jsme se. Byl velmi horký den (jeden z mnoha) a slunce do nás pěkně pralo. Chtěla jsem si obléct yukatu, ale nakonec jsem to zavrhla a oblékla jsem malého do jinbei. Jinbei mám doma též, ale stále pracuji na hubnutí, takže jsem letos vynechala, jak jinbei tak yukatu.



Udělala jsem dobře, protože bylo opravdu horko. Lidí bylo v Hiratsuce jako mravenců a docela jsem se podivila, jak se matsuri rozrostly. Oproti loňským rokům jsem si všimla hustější sítě pouličních krámků i krámků se suvenýry. Dále překvapením bylo i, že se objevily různé strašící atrakce a dokonce i pouliční disco. No doba jde dál, co k tomu říct. :-)



Hiratsuka je opravu jen a jen kochací festival, ale můžete zde napsat své přání pro letošní rok. Těmto papírovým proužkům se říká tanzaku. Mělo by se přát nesobecky:světový mír apod.aby se setkali oba milenci. Ale spousta lidí si přeje mír a klid a lásku v rodině. Některá dětská přání jsou opravdu vtipná. Např. přeju si sníst spoustu banánů. Přeju si abych se nesetkal se strašidlem apod. Přiznám se, že mě baví si číst přání druhých.



Návštěva Hiratsuky je určitě jedním míst, které bych určitě navštívila. I v tomto horku. Další větší slavnost je v Sendai kolem 7. srpna, kam už se chystám několikátým rokem. Letos bych ráda do Sendai vyrazila. Vše bude záviset na tom, zda dostanu letos bonus nebo ne. Držte mi pěsti. Takara




Jak jsem ke koi kaprovi přišla...

17. července 2017 v 3:41 | Takara |  Co se děje...
Dnes to bude z trošku jiného soudku, než je obvykle. Jakmile jsem trošku při penězích a nikam se mi moc nechce, tak často vyrážím se synem do různých herních center. Malej si tam vyhraje a já jsem happy, že on je happy. No a dalším benefitem je, že pak většinou brzy usne... a brzy, tím myslím v 10 večer, protože normálně řádí až do půlnoci a veškeré mé snahy uspat ho už kolem 8 večer selhaly, protože se kolem 8 večer vracíme ze školky.(jojo i tak vypadá život v Japonsku) děti tu chodí spát velmi pozdě a běžný čas je mezi 9-10 hodinou večer (podle zápisů od rodičů, kteří vodí děti do školky, kde pracuju, 10 večer je naprostá normálka...:-) )


Takže malej řádil a já jsem si živila naději, že se bude dneska spát o něco dřív, než obvykle. No chyba lávky, malej si sice vyhrál, ale nakonec to dopadlo stejně na půlnoc. No nevadí. Není každý den posvícení. V centrech mají různé klouzačky, videohry, karaoke, domečky na hraní aj. ale kromě toho zde mají nádrž s rybkami, kde za 300 yenů (60Kč přibližně) si zahrajete na rybáře. Rybku si ulovíte a dáte do kyblíku a pokračujete až vám dojde chleba, ale i když vám dojde chlebová návnada, zajdete si na pult a dostanete další. No a pokud chcete, tak vám rybu dají do sáčku a můžete si ji odnést. Malí Japonci tuhle zábavu zbožňují a dospělí jakbysmet. Mě tahle kratochvíle nic neříká a navíc trošku zavání týráním. Řeknu vám proč.


Nádrž je velká, ovzdušněná, rybičky jsou krmeny. Ale vemte si to...mít tolikrát za den zabodnutý hák v hubě, to mi přijde hrozné. Skoro nIkdo si ulovenou rybu nebere domů, takže je pustí do nádrže zpátky, aby je zase někdo ulovil, a pak zase, a zase, a zase...Nebylo mi lehko u srdce. Nicméně jsem viděla na vlastní oči, že rybičky se učí snadno. Přišly na způsob, jak sežrat návnadu bez toho, že by se nabodly na hák. Takže jsem prut ochotně přenechala S. a on nám ulovil jednu. Pro mě to byla první a poslední zkušenost s prutem. Nehodlám ji opakovat. Nicméně v té chvíli jsem si myslela, že jde o zlatou rybku, i když se mi zdálo, že je to spíš kapr, začínám se chovat stádně, takže všude bylo slyšet kingyo, kingyo, tak jsem si řekla: ok, je to kingyo (zlatá rybka) a tuto zlatou rybku jsem si odnesla domů.

V našem mikrobytě nemůžeme mít žádné domácí zvíře, ale ryba snad projde. To jsem si myslela v případě zlaté ryby, která pravděpodobně nebude žít tak dlouho. Když jsem dorazila s rybou do home centra, tak první, co mi zaměstnanec v sekci akvarijní ryby řekl bylo, že mám ne kinkyo, ale japanese carp...Super, když si vezmu, že jsem nechtěla kingyo kupovat, protože jsem se bála, že mi brzy chcípne, tak chov Koi kaprů, jde úplně mimo mě...Takže se modlím, aby mi nechcípnul...To by mi bylo opravdu líto. (I v případě zlaté rybky by mi to bylo líto, jenže tam se tak nějak už očekává, že se moc nevydrží, zvláště ty, které si ulovíte o slavnostech.


S pánem jsme společně vybrali to nejlepší akvárko, protože zatím je kapřík maličký, tak mu stačí akvárko, až vyroste, tak se s ním v jeho zájmu budu muset rozloučit, protože bude potřebovat větší nádrž. Koupili jsme krmivo a já budu doufat, že ho ten šok nezabije. V tuhle chvíli nežere a jenom s prominutím sXre. Nevím, zda je to dobrá známka nebo jen fakt, že se mu akvárko nelíbí. Kažopádně Koi kapra jsem jako domácího mazlíčka ještě neměla, ale malej ho zbožňuje. Kapříka pojmenoval "hanbágu-sato", tak doufám, že s námi hodně dlouho vydrží...Takara

Enoshima a festival hvězd

9. července 2017 v 11:13 | Takara |  Co se děje...
Po delší odmlce se hlásím s dalším článkem tentokrát s Tanabatou, za kterou na Enoshimu nejezdím. Enoshima je místo, kde naleznete vše: obchody, moře, pláže, plážové domy, restaurace, aquarium, hotely a taky spoj do Kamakury zvaný Enoden. No a kromě toho je tu rozsáhlý chrámový komplex, vyhlídka zamilovaných s tisícem zámků, jeskyně, skalnaté pobřeží, maják se zahradou. To vše plus výhled na Fuji za jasného dne.


Letos jsem v oblasti Enoshimi často, protože se tam jezdíme s malým koupat. Je to nejlevnější a nejbližší místo ke koupání. Ale je dost frekventované, takže během sezóny je moře kolem Enoshimy špinavé. Japonci doporučují Hase pláž, kam se jede Enodenem. Pokud nemáte moc zavazadel, pak doporučuji pláž v Hase, pokud máte, tak bych se spokojila s Enoshimou nebo vystoupit v Kugenuma-Kaigan tam se dá zajít na pláž taky, ale jde se tam 20 minut pěšky a pláž bývá větrná...


Dnešní výlet proběhl s jedním kamarádem z Čech. Začala letní parna, ale tenhle den byl ještě v pohodě. Nejdřív jsme prošli chrám a zamířili do zahrady a na maják. Výhled z majáku stál za to. V Shounan oblasti byla mlha a vypadalo to opravdu pohádkově. Takové zamlžené výhledy můžu, pokud se nejedná o "bílou tmu" jakou jsme zažili před 6 lety na Ještědu (s tehdy ještě mým manželem).


Vypravili jsme se do jeskyní, zde se nalézá nejstarší část chrámu a taky je zde možnost seznámit se s příběhem o Drakovi a Bohyni, která zachránila Enoshimu před dračím pustošením tím, že si ho vzala. Dobrá strategie, už se jen nepíše o tom, jak jim to klapalo. Nemůžeme mít vše, že? Ale něco můžeme mít a tím je Tanabata. Tanabata je star festival. Oslavuje se setkání dvou milenců: Orihime (dcery boha) a Hikoboshiho (pastevce, zemědělce...). Ti dva se do sebe zamilovali a zapomněli na své povinnosti, a tak se otec Orihime rozlobil a rozdělil je. Mohou se setkat jen jednou ročně a to jen za předpokladu, že nebude pršet. Nicméně dětské pohádky obsahují duhu nebo nějaké malé bůžky, kteří Orihime pomáhají přejít řeku (Mléčnou Dráhu) za Hikoboshim.


Lidé tanabatu slaví strojí bambusové větve zvané sasanoha, tak jako my strojíme stromeček, jen s typickými ozdobami k Tanabatě a píší přání tzv. tanzaku. Většinou by se mělo přát nesobecky např. "světový mír" apod. ale poslední dobou narážím na osobní přání, aby se tatínek vrátil, abych jedl hodně banánů apod. V jeskyních byla tato možnost, tak jsme ji využili. Bylo to velmi milé a s výhledem na lodičky.


Po jeskyních už byla jen koupačka v moři. Malej se ničeho nebojí, ale pustit ho dál než na metr a něco se bojím. Nerada bych ho hledala někde v moři. Voda už byla OK nebyla studená, takže na koupačku OK. Horka už začínají, takže koupálko u moře je na seznamu pravidelných aktivit. Takara

Odawara jako z pohádky

25. června 2017 v 11:23 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Odawara město s dlouhou a velmi pohnutou historií. Město samurajů a ninjů. Dále město shintoismu a chrámů. To je Odawara a na cestě směr Hakone, určitě doporučuji vystoupit v Odawaře. Stejně se jedná o přestupní stanici, takže bych to spojila s menším výletem za suvenýry, hradem a místní zahradou.



Odawara je oblíbeným místem, kde se pořádají různé matsuri. Letos jsem promeškala Yabusame Matsuri, oslavující samurajské časy. Zlatým hřebem je střelba z luku z koňského hřbetu. Tuto akci jsem navštívila dva, tři roky zpátky v Shin-Matsuda. Nicméně zrovna ten den, kdy jsem přijela do Odawary jsem si všimla, že kdybych přijela o něco dříve, tak jsem mohla napsat i tomto. Bohužel, kdo pozdě chodí...


Odawara Ajisai matsuri jsou velmi oblíbené. Součástí matsuri je i noční osvětlení. Bohužel hrad Odawara s ajisai nelze pěkně vyfotit. Hrad totiž zakrývají místní jehličnany. (borovice či jedle nechci kecat, tak zůstaneme u jehličnanů) Nicméně kopec, na kterém hrad stojí, tak je pokrytý kvetoucí hydrangeou a je to opravdu nádhera. Opravdu jako z pohádky. Takže jsem si trošku spravila chuť po ochuzené Kamakuře (viz. minulý článek, zjistila jsem, že se dalo vystoupit na lepším místě a dalo se počkat na vstup do Hase chrámu) Nicméně cesty jsou nevyzpytatelné a shodou okolností jsem se u chrámu Hotoku Ninomiya Chrámu setkala s Švýcarkou Judith, její přítel je Japonec, který pracuje v tomto shintou chrámu jako obousan. Za rok za dva se chystá svatba a Judith se angažuje v místní komunitě. Jednou s jejích činností je nabídka turistům, ale i v Japonsku žijícím cizincům, seznámít se s Shintou Tradicemi (2 hodinový kurz za cca 5000 yenů- jedná se o to, jak se chovat chrámu, rituální omývání rukou...myslím, že mám námět na červenec.


Nicméně zpět k tématu. Po návštěvě chrámu jsem se vydala na hrad. Musím říct, že oproti minulým letům se Odawara změnila. Je zde více angličtiny k mání a také se zvýšil počet cedulí se zákazem focením. Proto pokud pojedete do Japonska, než začnete zběsile fotografovat lidi v yukatách, zboží na pultech, je slušnost se nejdřív zeptat. Nechci moralizovat, ale je to opravdu problém a to až takový, že se v některých obchodech např. v Roppongi setkáte s vulgárními nápisy, protože focení bez dovolení vadí...


Po návštěvě hradu jsem se pěkně prošla po zahradě a kochala se ajisai. Pak už jen menší občerstevení a čekání na to, až se setmí, abychom se mohli kochat o něco déle. Kromě hydrangeí je zde k vidění i kvetoucí kosatce. Odstíny od modré, přes růžovou až po fialovou. Zkrátka jako z pohádky. Pokud cestujete směrem Hakone v červnu určitě doporučuji vystoupit i v Odawaře. Pěkný červen! Takara

A zase to nevyšlo aneb za Hydrangeou do Kamakury

18. června 2017 v 10:05 | Takara |  Místní zajímavosti
Letos jsem nějak víc na tu modrou. Co se barev týče, tak musím říct, že jsem vždy byla do kombinace červená-žlutá-oranžová v poslední době se moje barevné preference změnily a líbí se mi kombinace modré (všech odstínů) a hnědé. Netuším čím to je nicméně pro modrou je skutečně dobrá doba, protože kvete Ajisai. No a letos jsem si Ajisai opravdu vychutnala. Pokusila jsem se objednat si ajisajový vláček v Hakone, ale volala jsem už pozdě, takže bylo plno. Místo toho jsem vyrazila směr Enoshima a Kamakura obě místa jsou oblíbeností srovnatelná, takže v Hase chrámu jsem měla smolíka, čekalo se tam 2 hodiny na vstup, takže jsem si řekla, že to oželím.




Vedle Hase chrámu je také chrám jehož prostorem projíždí Enoden, což je vláček spojující Enoshimu a Kamakuru. Tento vláček jezdí skrz města i prostor chrámu a připomíná tramvaj. U přejezdu jsem se postavila do skupiny čekající na vláček, protože hned vedle chrámu kvetl Ajisai podle propagačních materiálu bych řekla, že právě tento spot byl vybrán pro plakáty. Musím uznat dobrý spot. Po vyfocení chrámu a vláčku. Jsem se přesunula do Enoshimi s pocitem, že jsem Kamakuru moc nevychytala. Mé touhy po modré barvě nebyly uspokojeny.




Později jsem se doslechla, že v Kamakuře byla i jiná méně frekventovaná místa, a že jsem to opravdu nevychytala. No nevadí. Užila jsem si pěkný den i tak, jen těch kochacích pohledů nebylo tolik. O pár dní později jsem se náhodou vrátila do Zama City (tam jsem dřív bydlela se svým japonským manželem), protože bylo potřeba vyřídit nějaké papíry. A narazila jsem na naší oblíbenou sakurovou alej s tím, že tentokrát kvetla modře a modrých kytek či keřů tam bylo, až srdce zaplesalo...



Jako náplast za Kamakuru víc než uspokojující, nicméně mi dělá strarosti, že už je to moje 7 léto v Japonsku a zase jsem Hase chrám vzdala. Nějak se mi tam nechce čekat. Nevím, čím to je...V příštím roce mám dvě položky na seznam:
1) Ajisai densha (vláček) v Hakone 2) Hase chrám v Kamakura. Uvidíme, jak na tom budu příští rok. Takara

Hotaru Matsuri bez Hotaru aneb Den bez fotek

11. června 2017 v 12:27 | Takara |  Místní zajímavosti
Hotaru Matsuri zná víceméně každý, kdo se pohybuje kolem Anime a Mangy. Zobrazováno je to jako velká romantika. Něco co chcete vidět za každou cenu. Hotaru znamená světluška a shodou okolností moje nadřízená má právě toto jméno a sedí i kanji. Nicméně na japonské poměry se jedná o poměrně extravagantní jméno, a když jsem se šéfky ptala na význam jejího jména, tak nebyla moc nadšená. Nicméně rodiče mé šéfky patrně měli na mysli něco většího. Světluška svítí v noci, takže "osvětluje svět kolem", což je pěkný význam musím říct.


Pro vás (mě nevyjímaje), kteří brouky a hmyz neradi a to ani ten pečený a v čokoládě namáčený, shledáte světluškové slavnosti jako něco, kde se musíte hodně kontrolovat a neječet a nemáchat rukama, když náhodou přiletí o něco blíže. Myslím si, že si tyhle fóbie z hmyzu nesu z doby skauta, kdy hmyz ve stanu, hmyz pod trikem není nic, co bych kvitovala. Nicméně pro oživení blogu a seznamení s něčím novým jsem se na Slavnosti Světlušek vypravila do Sankeienu což je jedna z nějkrásnějších zahrad v Yokohamě. Kromě lotosů, kosatců, chrámový staveb, sakur, se to dají krmit i kapři. Krmení kaprů je zážitek pro děti k nezaplacení. A. se v zahradě při krmení kaprů chlámal a hrozně se mu líbilo, jak kapři v jezírku honí pečivo pro kapry (myslím, že jsem podobné pečivo viděla v miso polévce, jen vždycky zapomenu jak se tomu nadává, konzistencí je to nejpodobnější sušenému rohlíku nakrájenému na kolečka.) Toto pečivo se prodává jako dlouhá tyčka a nebo korále. U malých dětí nedoporučuji tyčky, mají totiž tendence házet tam ty tyčky celé (cca 50 cm) korále jsou lepší (vlastní zkušenost).


Kromě kapříků a kochání se přírodou se v Sankeien pořádají i výstavy. Tentokrát se mi podařilo navštívit "tsutsuji bonsai matsuri" Neuvěřitelné, pohádkové a peněženka se začala třást. Nicméně vybavila jsem si svůj první a poslední bonsai ( nebudu zabíhat do detailů, přinejmenším 20 let něčí péče v tahu...) Po těchto zkušenostech jsem peněženku nechala, tam kde byla a jen jsem se kochala. Ten den se bylo čím kochat.



Nejméně 5 párů zde fotilo svatební fotky a není se čemu divit v Yokohamě takové panorama nenajdete. Nicméně zpět ke světluškám. Cedule, provazy v místech, kde by se měly světlušky vyskytovat byly z floreskujícího materiálu, takže v noci bylo vidět ohraničení. Nepříjemné bylo to, co bylo napsané na cedulích a bylo to vidět i za dne. Jistě jste už někdy viděli fotky světlušek z Hokkoida nebo jiných míst, ale věřte nebo ne. V Yokohamě je zakázáno fotit světlušky.


Takže jakmile se setmělo, tak jsme se přidali do řízené masy lidí a prošli jsme si celou oblast. Světlušek tam bylo požehnaně a trvalo celkem hodinu a něco, než jsem se dostala ven ze zahrady. To vysvětluje proč byly fotky zakázany...Pravděpodobně bychom se ze zahrady nedostali ani zítra. Nicméně díky té mase lidí, která byla přítomna musím přiznat, že tohle místo už příště vynechám a najdu si nějaké klidnější místo na venkově. Za mě Hotaru Matsuri v Sankeien vynechat, o nic nepřijdete. Měla jsem v plánu vyrazit směr Izu do Ookawa, kde jsou Hotaru matsuri také, ale nevyšlo mi to časově, tak si to nechám na příští rok. Takara

GW den 3 Sagamigawa a Koinobori

26. května 2017 v 3:10 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Poslední zastávkou na naší cestě byla Sagamigawa. Řeka, která protéká oblastí Sagamihara City. Kromě BBQ a jiných kratochvílí se zde pořádají různé slavnosti jako pouštění draků aj. My jsme se vydali k Sagamigawě z důvodu Kodomo no Hi (dětský den pro chlapce, ale slaví ho všechny děti, tzv. "tango no sekku", dívčí dětský den je 3. 3. jedná se o Hina matsuri tzv. momo no sekku) Protože mám syna, takže koinobori a výstava samurajské zbroje a výroba koinobori je na seznamu "co musíme udělat a navštívit" každý rok.



Nejprve jsme se vydali vlakem do Sagamihary. Ze Sagamihary jsme nastoupili na vlak a začalo peklo v busu. Cesta, která měla trvat jen 30 minut, tak trvala hodinu. Díky dopravní zácpě v době GW. Nakonec jsme vystoupili o něco dřív a došli jsme ten kus cesty pěšky. Dorazili jsme na místo, kde byla pomalu hlava na hlavě. Nejprve jsme se vydali ke stánkům a obešli jsme místní speciality. A. se líbil banán v čokoládě, a pak samozřejmě zlaté rybičky. Zlatou rybičku jsem nekoupila, protože by umřela na cestě domů. Většinou kingyou (zlaté rybky) zakoupené o slavnostech nežijí moc dlouho, díky stresu z přepravy...



Pak jsme šli k řece a A. si užil studenou vodu a cákaní, nicméně Sagamigawa je mělká jen asi metr od břehu, pak jde strmně do hloubky, takže z dětí nesmíte spouštět oči, protože k tragédii může dojít jedna dvě. Koinobori zavěšené na pěti silných ocelových lanech jsou opravdu nádherné, Je zde pověšeno zhruba 1000 kapříků. Podle legendy (jen velmi volně a vynechám detaily) jeden kapřík skákal tak vysoko, až se proměnil v draka. Právě ta filozofie proměnu mírumilovného kapra v silného draka je vlastně přání Japonců pro jejich syny. Přerod "nakimushi" (uplakánka) v silného muže. Což o to tohle přání docela chápu.



Od výstavy Koinobori jsme se přesunuli k místnímu akvárku. U akvárka je brouzdaliště, takže pro A. další místo, kde vybije baterky. Dále zde byla nová atrakce a to malý vláček, na kterém se mohli svést malí i velcí. A. jsem na tuto atrakci nepustila, protože je ještě moc malý a nechtěla bych se s ním prát na vláčku, kdyby se rozhodl předčasně vystoupit. Tím jsme završili náš Kodomo no Hi a vrátili jsme se stejnou cestou zpátky, ale tentokrát bez dopravní zácpy. Cesta uběhla rychle a já jsem byla ráda, že tentokrát jsme si splnili plán, tak jak jsem ho naplánovala. Tak zase napřesrok. Takara

GW den 2 Nogawa aneb putování po místních chrámech

19. května 2017 v 2:22 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes nic vzdáleného geograficky. Kawasaki-shi, Miyamae-ku a oblast Nogawa. Zjistila jsem, že v lokalitě, kde bydlím se nachází hodně starých chrámů. A jeden z nich, konkrétně Yogoji (jehož kanji zápis nepřečtou správně ani Japonci, kteří místo neznají) je jeden z nejstarších v Kawasaki City. Takže se není čemu divit, že na původně malou a nevýznamnou pouť po místních chrámech jsem se neplánovaně vydala s větším počtem lidí se stejným plánem.




Vyrazila jsem z oblasti Maginu, která má svůj Maginu Jinja (tam jsem slavila Nový rok a chodím tam pravidelně, takže jsem tento shrine přeskočila, jedná so Shintou chrám.) V Nogawě jsem šla výhradně po "tera" tedy temple. Tera jsou budhistické a platí pro ně jiná pravidla. Co se týče překračování trámů ve vstupních branách i další rituály.



Hledání může začít. Bez internetu v mobilu jen s letmým pohledem do Google maps před odchodem. Bylo to docela vzrůšo musím říct...Ale našla jsem nakonec všechny chrámy, které jsem chtěla navštívit...



Saifukuji, malý chrám s přilehlým hřbitovem. Patří k těm novějším a slouží k modlitbám za mrtvé nicméně se zde odehrávají kulturmní akce, jako soutěž v kaligrafii, nebo čajový obřad pro začátečníky a dobrá zpráva pro lidi, kteří nechodí pěšky, autobus staví přímo před chrámem.



Yogoji chrám s historii sahající 1200 let zpět, opravdová perla mezi baráčkovou zástavbou. Procházky ve vilové čtvrti mají své kouzlo, nečekejte upravené předzahrádky, v této oblasti žije hodně starých lidí v hoooooooooooooooodně starých domech. Takže zarostlé zahrady, haldy šrotu (který by se mohl hodit), křivolaké cestičky mají své kouzlo. Zvlášť pokud máte rádi bloudění. A my jsme bloudili, ze 30 minutové cesty byla 4 hodinová pouť, na které jsem se čas od času ptala, kde se nachází ten a ten chrám a lidičkové mi ochotně cestu vysvětlili (to je důvod, proč nemám internet v mobilu a nepoužívám mapu...stačí mi vědět kde se co přibližně nachází, a dál už se ptám.



Nicméně musím říct, že řada lidí, které oslovím se tváří doslova vyděšeně, pravděpodobně očekávají, že se jich budu ptát anglicky...Popravdě angličtinu jsem v Japonsku vzdala, nemám potřebu mluvit anglicky protože už se domluvím slušně japonsky. Trvalo mi 5 let dostat se na tuto úroveň, ale spokojená ještě nejsem, to zdaleka ne. Se zlepšením komunikačních dovedností se vytratil strach, který nazývám "ztracena kdekoli". Ten jsem získala v průběhu dospívání díky své mamince, která zbožňovala bloudění, takže výlet (cesta z bodu A do bodu B) zahrnoval bodu C, D, E, F, G, H a to v lepším případě...Získala jsem díky tomu panickou hrůzu z bloudění a pokud se někam šlo na výlet, tak jsem nevytáhla paty z domu dokud jsem si nebyla jistá, že to je cesta z bodu A do bodu B a kolik času zabere cesta (a běda když jsme se odchýlili do kurzu a zamířili do bodu C) S jistým uspokojením můžu říct, že tohoto strachu jsem se zbavila. Takara

GW den 1 aneb Fuji-san a Shibazakury

11. května 2017 v 4:15 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes jsem zpět s jednou z místních perel. Už jsem se na to chystala delší dobu, ale vždy jsem ztroskotala na svém strachu z míst, kde jsem ještě nebyla (nakonec se ukázalo, že naprosto zbytečně :-) ) nebo na financích, jak už to tak bývá. Letos jsem hodně přemýšlela, kam se vypravit v době Golden Weeku. Letošní byl speciální, protože po 3 dnech volna v kalendáři navazoval víkend, takže rovnou 5 dní volna. Super, ale opět finance se ukázali limitující, takže jsem se rozhodla pro následující plán: den první Kawagukiko, den druhý místní chrámy v lokalitě Nogawa, den třetí Sagamigawa. Víkend už bude jen o parku a práci a úklidu. Takže žádná víkendová hitparáda.


Vyhledala jsem nejlevnější vlakové spoje a vyrazili jsme. V Japonsku se vyplatí vyhledávat spoje, jak už jsem zmínila, protože rozdíl může být až 3000 yenů (vydělte 5 na české) nicméně čím levnější spoj tím více času strávíte ve vlaku nebo je zde více přestupů. Nicméně vyrazili jsme vlakem už 6.45 a ve vlaku a autobusu jsme strávíli zhruba 3 hodiny a nebýt toho, že autobus byl nechutně přetopený, takže A. bylo horko a posledních 10 minut v busu proječel svlečený do půli těla a rudý jako rak.


S radostí jsme vystopili v oblasti, kde kvetou Shibazakury aneb plaménka šídlovitá, s výhledem na Fuji. Aneb oblast 5 jezer a konkrétně Kawagukiko. Co si přát více? Lidí tam bylo dost, ale na to, že byl GW, tak se cestovalo naprosto na pohodu. Součástí oblasti byly i stánky s místními specialitami, ale nějak jsem na ně neměla chuť, takže jsem skončila u "Fish and Chips" haha.


Shibazakura kvete v různých barvách a má řadu druhů. U Fuji kvete celkem 6 druhů: 3 jsou růžové Mc'Daniel's Cushion, Autumn Rose a Scarlet Flame. Dále bílá je Little Dot a fialová Oakington Blue Eye. A pak míx bílo-růžová s čistě japonským jménem. Tama no nagare. Hádám, že půjde o nějaké křížení typu "Made in Japan". Musím být upřímná, že moje fotky nedosahují plakátový. Během naší návštěvy kvetlo o dost méně Shibazakur a popravdě ani neumím poradit, kdy je nejlepší doba pro návštěvu. Nicméně i tak, ten pohled stál za to.


Jako výlet určitě doporučuji stejně jako všudypřítomné plakáty v Tokyu. Opravdu to stojí za to a i když je pod mrakem, protože Fuji je už tak blízko, že šance, že ji uvidíte je téměř 99 procentní. Ne jako u vzdálenější jezer z oblasti 5 jezer. Závěrem bych jen doporučila vzít dobrý fotoaparát, protože když je podmrakem, tak Fuji z fotek mizí a není tak vidět. Takže lidičkové volili různé pózy, tak aby se jim podařilo Fuji zachytit. Hezký lov! Takara

Tsutsuji Dera aneb království Azael

5. května 2017 v 6:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes jsme se vydali na výlet do Kawasaki shi, Miyamae-ku. Část zvaná Shiboku-Honchou je hustě obydlená oblast. Sem tam soukromá políčka s cibulí a salátem nebo opravny aut či restaurace. Jedná se o klidnou čtvrť vhodnou k procházkám. Z Miyazakidai, kde bydlím to pěšky vyjde na 2 hodiny chůze (velmi pomalu se zastávkami: park, záchod atd.) občas sem tam nějaký ten kopec, ale jinak pěkná procházka. :-)


Cílem naší cesty byl chrám zvaný Tsusujidera. Tsutsuji je název pro Azaleu. Pravděpodobně keř než květina. No a koncem dubna se tyto keře obsypají květy (bílé, růžové různých odstínů, fialové). Jednou z vyhledávaných oblasti na Tsutsuji je Hakone nebo Tokyo. To je v tuhle chvíli pro mě nedostupné, takže jsem zvolila něco dosažitelnějšího. Já jsem vybrala Tougakuin 等覚院 aneb Tsutsuji dera. Jedná se o malý budhistický chrám. Historie mi není známa, nic moc kromě toho, že se jedná o původní chrám. Nicméně svým stářím netrumfne Yogoji chrám s 1200letou historii, který se nachází ve stejném městě.


Protože jsme se přiblížili GW, tak jsme vyrazili 29.4. na cestu. Ten den je státní svátek tzv. Shouwa no Hi den oslavující éru předchozího císaře. Protože státní svátek vyšel na sobotu, což je v Japonsku pracovní den, tak se nepřenáší ze soboty na pondělí. V případě, že by státní svátek vyšel na neděli, tak se z pondělí stane "náhradní volno" a získá se tak prodloužený víkend, protože neděle se bere jako volný den, zatímco sobota je v mnohých firmách pracovním dnem jako každý jiný.


Počasí nám přálo, nikde jsme nezabloudili. Prostě byla to jen cesta z bodu A do bodu B. Přišli jsme v době, kdy některé květy už byly odkvetlé a jiné ještě nezačalu kvést, takže dá se říct, že jsme vystihli dobrý čas. Pro mě má tento chrám ještě jeden význam. Můj syn zde začal chodit. Byla to premiéra. :-) Od minulého roku se zde nic moc nezměnilo a můžu říct, že jsem byla ráda, že jsme vyrazili. Myslím, že napřesrok zase vyrazíme. Takara

Lokální Sakura Matsuri

30. dubna 2017 v 7:09 | Takara |  Místní zajímavosti
Jak už jsem zmínila v Kawasaki-shi mají spoustu zajímavých míst a slavností. Jedním s takových míst je Miyazakidai to je část čtvrti Miyamae-ku leží mezi Kajigaya a Miyamaedaira částí. Je tu několik školek, základních škol, několik lékařských center a kulturního a sportovního vyžití tu najdete taky spoustu. Taky je tu dost parků - pouze 10 minut chůze od zastávky vlaku. (Napočítala jsem alespoň 4.)




Letošní sakura masturi se pořádaly dříve, než stačily sakury plně rozkvést, takže oproti předpokladům sakury vykvetly o dost později - než bylo v plánu. No nevadí, i tak to bylo zajímavé. Hned vedle vlakové stanice byla stage, na které se vystřídaly různé soubory. Od Hula dance, přes hip-hop, po různé tanečky školkových dětí, taiko bubnování, aj. Opravdu zajímavý program.



Samozřejmě tu měli stánek policisté a hasiči. A. si vlezl do hasičského auta, ale strojit za hasiče se nechtěl.:-) A ani na shirobai - což je cool motorka dopravní policie- nechtěl. Ale baštit dango to se mu chtělo. Vybrala jsem mu "sanshokudango", což jsou tři kuličky rýžového těsta v barvě: bílá, růžová a zelená, na špejli. K sakurám se váže i jedna taková pěkná větička: "Hana yori dango". No a význam je prozický: I když sakury jsou krásné, stejně vyhraje pocit plného břicha :-) velmi volně přeloženo.



Spousta stánků s jídlem, ale i se zeleninou a květinami, to jsou slavnosti sakur. Také různé dílničky pro děti, nicméně A. je ještě malý, takže jsme dílničky obloukem obešli. Různé hry pro děti, aby daly rodičům, alespoň na chvilku pokoj. Prostě paráda. Ale lidí tam bylo jako mravenců, takže manipulace s kočárem nebyla ta z nejlepších. Vydržela jsem tam dvě hodiny, a pak už jsem pelášila domů :-) Matsuri stále nejsou nic moc pro mě. Ale jako zkušenost dobré. Takara



Hinamatsuri 3/3

18. března 2017 v 11:52 | Takara |  Kalendář
Hinamatsuri aneb Den Dívek aneb momo no sekku aneb Festival Panenek. Na toto téma jsem psala už několikrát, takže pokud se chcete dozvědět symboliku a umístění jednotlivých panenek doporučuji starší články z Archívu březen/duben. Dnes se zmíním o tom jak jsme slavili Hinamatsuri doma a ve školce.



Vzhledem k tomu, že mám syna, tak mě Hinamatsuri nechávají chladnou, ale to neznamená, že je úplně ignorujeme. Hinamatsuri se vystavuji na všech možných i nemožných místech a některá místa jsou opravdu zajímavá (doporučuji navštívit město Katsuura v prefektuře Chiba) Letos jsme se vydali do Shin Matsuda. Bylo ku příležitosti kvetoucích sakur v témže místě, ale mají zde i folklórní muzeum. Folklórní muzeum je dobré navštívit jedná se o místo, kde se můžete seznámit, jak žili Japonci dříve a uvidíte spoustu panenek, když máme ty Hinamatsuri.


A. byl z panenek nadšený jen se chtěl koukat rukama, což v případě ručně vyšívaných ozdobiček není to pravé ořechové. Pokochali jsme se i origami, na které nemám vlohy a ani trpělivost. No a muzeum jsme letos nestihli, tak snad příště.



Ve školce se děti převlékly za Císaře a Císařovnu, a pak se fotili ve dvojici. Také se děti učily písně k Hinamatsuri, pokud vás zajímá hudba a písničky pro nejmenší, pak doporučuji youtube a zkusit zadat do vyhledávání "hinamatsuri no uta". No a pak už jen následuje slavností Lunch Menu a svačina. Ke svačině se jí typické rýžové snacky, které jsou ve znamení sakury a taky cukru. Sladkosti k Hinamatsuri jsou obvykle přeslazené. Nic pro mě, ale děti ty je milují.


Výzdoba k Hinamatsuri obvykle mizí hned 3. března večer, ale jsou Japonci (například moje japonská tchýně, která je pyšná na svoji velkou, ručně vyrobenou výstavu, takže ještě 10. března byla k vidění a A. koukal rukama...:-D) Přeji příjemný konec zimy a jaro už je skoro tady :-) Takara

Noční romantika aneb KawazuZakura

14. března 2017 v 15:16 | Takara |  Místní zajímavosti
Plánovali jsme, plánovali, až jsme doplánovali, no ale plány jsou od toho aby se měnily, tak se není čemu divit, že máme splněný jen jeden bod z plánů pro čas: přelom zimy a jara. Potýkali jsme se s infekcemi a horečkami. Takže jsme přišli o Hinamatsuri kompletně a večerní nasvícení ume. Co se nám podařilo stihnout bylo kvetení KawazuZakur a Hinamatsuri v Shin Matsuda. I to nebylo k zahození. Nicméně zbývající body máme odloženy napřesrok.




Podařilo se nám vyjet v tom nejlepším čase, tzn. sakury v plném květu a zelený listů poskrovnu. Do Shin Matsuda jezdíme každý rok, nicméně letos podívaná byl méně barevná, žluté květy řepky olejky či čehosi letos nevykvetly, tak jako v loňských rocích. Tentokrát jsme se vypravili až odpoledne, protože jsem měla nějaké pracovní povinnosti, nejdřív jsem si říkala, že bychom zajeli do místního lidového muzea, ale to jsem si rozmyslela ve chvíli, kdy do zavíračky zbývalo 30 minut. Takže změna plánu a rozhodla jsem se zůstat až do soumraku.




Přes den sakury, suvenýry a kotel fotek stejných jako loni a předloni. A večer to byla podívaná. Jedním slovem: romantika. Musím říct, že lidiček tam bylo velmi málo. Prostě super místo na rande, i když já jsem randila se svým synem. Nasvícené sakury nabízejí jinou podívanou a kontrasty s noční oblohou. Musím říct, že jsem se bila do hlavy, jak je možné, že po více jak 5 letech strávených v Japonsku jsem nezavítala na ani jediný "raito appu" ( light up).





Večerní hanami probíhá trošku jinak než to denní. K dispozici je vytápěný stan se stánky s jídlem. A také teplé saké :-) ne že bych snad pila, nicméně pokud jste bez dětí, pak doporučuji "amazake"- zvláštně milovníkům sladkých likérů:-) Noční sakury mají své kouzlo. Ideální místo pro rande i pro pokec...Prostě nádherná podívaná. Určitě můžu doporučit! (jen se teple oblečte, ať to neodstonáte, jako my :P) Takara





Plum Garden

21. února 2017 v 5:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Plum Garden aneb Baien je "švetsková" zahrada, pokud budu vycházet z anglického předkladu a já z něj budu vycházet. Diskuze na téma ume nerovná se švestka, proběhla tuším loni nebo předloni, takže jen shrnu poznatky. Ano, ume je podobná spíše aprikotu a jedná se o křížence mezi švestkou a aprikotem. Dále plody, které nemají typicky švestkovou barvu, se nakládají a produkty z ume jsou různé: ať už to je ume shu nebo sušené či jen nakládané ume, jsou dost kyselé, ale většinou se jedná o směs chutí sladko-kyselá nebo slano-sladko-kyselá (té jsem nepřišla na chuť). V minulých letech jsem navštěvovala spíše sakura matsuri, ale letos bych se chtěla zaměřit právě na ume.



První ume matsuri jsem navštívila v Atami, kde mají nádhernou zahradu. Stejně jako sakury mají i ume řadu druhů pro začátečníky bude stačit, že kvetou od ledna do konce března a jsou děleny do tří skupin 1) rychle kvetoucí 2) střed 3) pozdně kvetoucí. Já jsem do zahrady dorazila, když byla v květu ze tří čtvrtin. tzn. stihla jsem rychle kvetoucí ume a střed. Na pozdně kvetoucí ume je ještě zima.



Květy ume jsou od bílé přes růžovou až po temně rudé. Řada zahradníků se snaží roubováním či jinou technikou získat bílé a růžové květy na stejném stromě, nicméně je pravda, že bílá vede. Sama jsem si kdysi zakoupila ume s tímto roubováním a ta tmavě růžová část jen přirozeně zašla a převládla bílá část. Takže ono to s tím křížením druhů nebude tak jednoduché.



Zahrada je z kopce a do kopce jako celé Atami, takže se projdete. Dobrá zpráva pro kočárky, přístupnost je dobrá, schody jsou minimální. Součástí zahrady jsou i stánky s občerstvením a suvenýry. Jedná se do "delux" místo, kterým protéká říčka je zde řada japonských mostů a dokonce i vodopády s průchodem ve skále. Opravdu velmi zajímavá podívaná. Další dobrou zprávou je, že Baen se vyplatí navštívit i na podzim, protože je to jeden ze spotů v Atami coby "momiji spot", tzn. plán na podzim se už začíná pomaličku rýsovat.



Součástí zahrady je i korejská část, kde najdete část architektury (pro představu) a ume typické pro daný region. Zajímavá byla místní fontána, tam se malému hodně líbila, a tak hleděl jak by se v ní pěkně vymáchal. Další zastávkou byl spot "nohy v mokru a teple" aneb onsen určemý pouze pro nohy, kde za poplatek 100 yenů vám zapůjčí i ručník. A kromě onsenu a stánků s občerstvením je tu i vyhlídka, ze které máte výhled na celou zahradu a ten pohled stojí za to. Takara


Kam dál