Takara vs "gokiburi" aneb jaro je tu!

16. března 2014 v 2:21 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Na začátek můžu říct, že to je vždy lítý boj, který nikdy nekončí a obvykle končí smrtí jednoho z nás. V drtivé většině je to smrt "gokiho", ale musím nechat nějakou pravděpodobnost pro "gokiburi", protože se může stát, že mě vyděsí k smrti, třeba tím, že na mě "bafne" na záchodě, pak je moje "smrt strachem" zaručena...Kdo nebo co je to gokiburi, vás nechám hádat, alespoň chvilku. Nemusíte mít však obavy, z článku to rychle pochopíte. Na závěr můžete odpovědět na otázku, zda se vám líbí série kresleného filmu Oggy a švábi (nebo někdy také překládáno jako škodíci, zjevně v Čechách švábi neradi a ani ty kreslené...to by lecos vysvětlovalo.)

Jaro se blíží, jaro je tu, chce se mi zpívat, chce se mi básnit, protože všechno kolem je v plném květu (lidskou blbost nepočítám, ta kvete celoročně), a protože mě narozdíl od manžela netrápí alergie na pyl. Léky na alergii nebere a tak celé jaro popotahuje, oči má červené jako králík a vůbec vypadá jako by brečel od rána do večera. Několikrát jsem se ho ptala, proč si nezašel na alergo, když ví, že alergií trpí ostatně jako spousta Japonců...ano Japonci jsou zdravým národem, ale alergie na všechno možné jsou v Japonsku velmi rozšířené. Ale manžel na alergo nezajde a nezajde, takže trpí...možná skrytý masochismus, kdo ví...

Kromě toho, že všude je pyl z té spousty květů různých barev a různých druhů. Tak venku už se to začíná rojit, začínají létat malé mušky a to je signál, že je čas zavírat okna a dávat na otevřené okno síťky, protože po muškách přijdou mouchy a jiné třeba komáři...Nutno podotknout, že japonští komáři jsou nějací hloupí...ne teď nechci diskriminovat "mosukíto" podle toho, kde se narodili, ale v Česku jsem měla pocit, že se komáři poté, co se nabaštili, někam schovají...V Japonsku se probudíte a vidíte toho nacpaného prevíta přímo nad hlavou...skoro jako ve smyslu: už jsem se pěkně nacpal...poslední večeře byla, tak můžu s klidem umřít...Tak tohle můžu zaručit a v podstatě mi japonští komáři dost usnadňují život...pravda...rozhodně se nejedná o lítý boj...tady vyhrávám já! Takara! a na celé čáře!

S jarem se u nás doma zastavují různí hosté, někteří vítaní a jiní už méně. Mezi hmyzáky naprosto nežádoucími jsou pavouci a švábi...ano nedělám si legraci, opravdu švábi. Pokud v Čechách někde uvidíte švába, tak si můžete říct, že jste na místě, kam by měla příjít rychle hygiena, dům by se měl zbořit a místo celé vypálit...V Evropě se švábi vyskytují na nejodpornějších místech a máte jednu jistotu, pokud jste viděli jednoho, pak jich je tam celá kolonie...Poprvé jsem švába naživo viděla až v Japonsku, často když jsem hodně naštvaná na život tady v Japonsku tak mi cuká ruka k napsání článku: "Japonsko země falešnými úsměvy a šváby oplývající", že jsem takový hnusný článek nenapsala, je jen důkazem, že se nerozčiluju často a umím se ovládat, ale v podstatě situace kolem švábů, je početně stejná jako úsměvy v Japonsku. Čím to?

V první řadě je to klima:v zimě suché a mírné v létě vllhké a teplé, takové klima švábům svědčí, ale klima není vše. Japonci mají zjevně švábi rádi, takže si je úspěšně množí. Jak to? odpad směsný se v některých městech vyváží pouze dvakrát do týdně. Takže i když je váš odpadkový koš plný, máte smůlu, musíte počkat na den, kdy se smí na místě určeném pro odpad odložit pytel s odpadky. Jako příklad uvedu Zama-shi pondělí patří sklenicím a jednou měsíčně papíru a krabicím, úterý je pro směsný odpad, středa je pro plasty, čtvtek je pro gumu, kov, plech, pátek pro směsný odpad, sobota a neděle nic...V jiný než určený den nesmíte odkládat nic jiného na sběrné stanoviště. O systému vyhazování odpadu se rozepíšu později a podrobněji.

Ale zde je příklad: v pátek večer si uděláte k večeři maso a zbytky masa vám budou smrdět v bytě či domku až do úterního poledne...to je jak pozvánka pro šváby...Hotová hostina...Takže hromadění odpadu v domácnostech a s tím jde i další fenomén, o kterém se moc neví a to je, že obrázek o sterilně čistotných Japoncích není pravdivý...Řada (ne většina, ale hodně Japonců má jiný smysl pro pořádek, než máme v Evropě) Japonců má doma takový bordel s prominutím, že bych se u nich neposadila ani na židli...a to pozor, nejsem žádná fiflena, uklízím standartně, abych se nemusela stydět, když přijde nečekaná návštěva, ale ne sterilně...Z podlahy by se u mě jíst nedalo, ale přiznávám, že já jídlo servíruji zásadně na stole, takže to není třeba...Nejsem špindíra...to rozhodně ne...Ale dalším důvodem, který jen pomáhá švábí kolonii, je právě čistota v domácnostech. Pochopitelně svobodní muži, ti většinou mívají nepořádek. Když jsem poprvé přišla do bytu mého nastávajícího přivítala mě centimetrová vrstva na všem, kromě koupelny, záchodu, knihovny, počítače a futonu. Zbytek byl zaprášený a umatlaný...ale pořád ještě relativně "čisto". Prostě svobodný muž, který tráví od rána do večera čas v práci a doma pouze spí...tak není moc prostoru pro úklid. Samozřejmě že i někteří staří lidé už úklid nezvládají...tohle se dá pochopit, ale že matka dvou dětí má v baráku bordel a nechává v tom děti hrát si, tak to už je na mě celkem moc...Zvlášť když je doma...ano děti dělají nepořádek a oplatlají, co můžu, ale je nepořádek a pak je bordel. Válet miminko mezi chuchvalci prachu, to už mi přijde jako psychická onemocnění...Prostě někteří lidé neuklízejí, tak jak by mohli a to je rozhodně dobrá zpráva pro švábí kolonie v Japonsku.

Ale tím dobrým klimatem (teplo a vlhko), uleželých odpadcích v domácnostech, které čekájí na správný den v týdnu, aby se jich člověk mohl zbavit a ne příliš pořádných sousedech se kolonie švábů může nerušeně množit a množit...podle slov "milujte se a množte se...nebo se nemilujte ale koukejte se šířit po celé zeměkouli!!!" Vzhledem k tomu, že šváb má nohy a proleze i sebemenší škvírou, tak je o "zábavu" postaráno...V Japonsku se říká, že umějí i plavat a v noci vylézají ze záchodů, že umějí létat a tak se bálkóny dostávají do domu...S tím lítání to už mi přijde moc...hlavně v prvním patře jsem nikdy na švába nenarazila. Jednou vylezl ze záchoudu (z místnosti), ale nemohu potvrdit ani plavací teorii, protože ze záchodové mísy jsem ho vylézat neviděla a nijak zvlášť mokrej mi nepřišel, pokud to lze zjistit ze 3 metrů, protože jsem se ke švábovi odmítala přiblížit...a dokonce se prohrabávají do domů. Hrabou v půdě jako krtci, a pak se prý po trubkách dostávají do domu...To by bylo vše o Švábích legendách, osobně si myslím, že stačí nechat otevřené prosklené dveře do obýváků a je to doma. Stačí nechat otevřené vchodové dveře na 5 minut, zvlášť k večeru a vaše šance "na švába" se zdvojnásobí. Netřeba jim dodávat další schopnosti, že lezou je jisté, a že lezou rychle, o tom není pochyb. Představa jak sedím na záchodě, když v tom na mě ze záchodu vyleze šváb a řekne mi: "ahoj", je vskutku odporná...

Šváby nesnáším to je pravda, protože rok a něco jsme bydleli v činžáku v Yamato v 9 patře a dostalo mě do kolen, když jsem viděla švába pochodujícího po chodbě 9 patra, dalšího ten samý týden ve výtahu (ten byl chytrej, co by lezl po zdi, když ho to nahoru vyveze) no a nakonec jich pěkných pár lezlo v přízemí... Není o čem přemýšlet, spodní patra byla švábi prolezlá....brrrrrrr. Bydlení v činžáku (oni říkají "manshion" japonsky, ale zde jde o japlish, o zkomoleninu anglického výrazu)je to velká legrace, protože se šváb z bytu bordeláře krásně přesune škvírami mezi zdmi či po zdi venku...A máte ho taky...Za tu dobu rok a asi dva měsíce, jsem viděla u nás v bytě, kde jsem uklízela jako blázen asi 3 (a samozřejmě byli i další, které jsem naštěstí neviděla...) Ta rychlost s jakou se pohybovali, byla neuvěřitelná a také schopnost mého tehdy přítele zabít je jednou ranou, byla vskutku k neuvěření, hádám, že mistra dělá cvik. Snad nemusím říkat, že jsem byla opravdu ráda, že se z švábího činžáku stěhujeme, že se stěhujeme do nového baráčku...Nový baráček to znamená bez švábů...Ha, ha, ha...Opět se ukazálo, že optimistmus není na místě, protože optimismus, je pouze nedostatek informací. Potvrzuji!

Hned první týden co jsme se nastěhovali a já zabydlovala domeček a uklízela zahradu, jsem pod prosklenými dveřmi vedoucí z obývací části na zahradě nalezla asi 3cm mrtvého švába...vzhledem k tomu, že jsem ho našla mrtvého na naší zahradě, tak jsme měli jistotu: švábi jsou tu v okolí a je jen otázkou času, než nás to přijde přivítat...a skutečně jsme se dočkali hned následující měsíc (duben).


Prvního vítače (vyšel mi vstříc)a opět krásných 5 cm jsem objevila, když jsem šla na záchod, a jak jsem otevřela dveře, tak na mě vyběhl šváb, aby mě pěkně přivítal...první dojem je hodně důležitý a já z toho měla málem smrt. Vřeštěla jsem o pomoc a manžel přišel, zapleštil ho knihou z antikvariátu a bylo to. Fajn, je po něm...já se ho tak štítila, že jsem ani uklízet ten svinčík, co po švábovi zůstal, nemohla...Štítím se toho, ať je to živé nebo mrtvé...Navzdory opatřením, kdy už neotevíráme vchodové dveře dokořán na vyvětrání baráku a nakoupení "švábích domečků", se druhý přírůstek u nás objevil ten samý měsíc. ( Nějaký domeček pro švába mu byl u zadní partií, já jsem si začala rvát vlasy na hlavě). Rozsvítím si v kuchyni a ujdu pár kroků, když tu koutkem oka spatřím, jak od koše na odpadky (jak příhodné, že? byla teprve středa a směsný odpad smíme vyhodit až v pátek!!!grrrrrr!) si cupitá malá černá tečka... Ano, je to on! Mého srdce champion...teda šváb...

K mé nevelké radosti jsem zjistila, že se koukám na 5-6cm velký exemplář švába...no a tentokrát manžel nikde...no do prčic...Šla jsem na něj nejprve s knihou, jak mi bylo názorně ukázáno manželem v prvním případě. Trefila jsem! Ale na oslavu bylo příliš brzy. Jakmile jsem se k švábovi přiblížila s novinami, tak ten prevít začal zdrhat do chodbičky...Sakra...a hele! Zalezl pod malý kobereček ve tvaru slunečnice... Na malou chvilku mi koberečku sice bylo líto, ale švába jsem nechtěla nechat běhat po baráku ani za nic, ještě by se tu někde mohl namnožit a to by byla hotová katastrofa...Tak jsem po koberečku dupala až jsem ucítila chrupnutí... to musel být šváb, opět pocit lítosti nad zašvábeným koberečkem, ale i vítězoslavný pocit: Ha! dostala jsem ho...na podruhé, ale dostala!!! Sláva! Sláva! Statečně jsem odhrnula kobereček a s uspokojením jsem zpozorovala nehýbajícího se švába...fajn stejný postup: beru noviny šup do koše...Jo zlatý voči! Šváb je mrtev? Ne ne ať žije šváb!!! a z chodbičky si to šváb metelil do předsíně...no metelil si to alespoň správným směrem ke vchodovým dveřím, ale já jsem nebyla v náladě "daruji ti život švábe". Zastavil se v předsíni. Já koukám, co bych mohla použít k finálnímu zapleštění svého malého kamaráda. Oko mi spočinulo na manželově pracovní botě...koukám na švába a na botu a zase na švába a na botu...bylo to jasné, co bude následovat. Já držící manželovu botu jsem tloukla zběsile do místa, kde se před chvilkou nacházel šváb a asi na popáté jsem ho konečně dostala. Tentokrát nebylo pochyb, šváb byl rozmáznutý na podrážce boty, kde zůstal až do příchodu manžela, kterému jsem uklizení švába s radostí přenechala...ve smyslu "já jsem zabila, ty ukliď " Uklidil a bez řečí...Od této příhody byl klid...po celý rok...Celý rok bez švába, to byl sen...Opravdu...ale pro jistotu jsem zakoupila sprej přímo na gokiburi, protože nejsem talentovaný zabiják švábů, to jen kdyby něco...užili jsme si celý rok bez švábí přítomnosti.

Ale rok se s rokem sešel a my tu máme zase březen a na zahradě už se to začíná rojit: svilušky napadly pomerančovník a malé mušky už také létají. Pavouci zdrhají, jakmile někdo vleze na zahradu. Prostě všechno kvete, všechno pučí a hmyz venku pěkně lozí. Fuj. A švába pro rok 2014 jsem zlikvidovala dnes. Jala jsem se uklízet v kuchyni, když tu na mě z pod okapávače na nádobí bafl 2cm šváb. Co mě utěšilo, byla ta velikost a od minula jsem vybavená, protože jsme si zakoupila něco jako biolit nebo Raid něco na hmyz, ale konkrétně na "gokiburi". Jak už jste zjistili z článku "gokiburi" je výraz pro švába v Japonštině. Obezřetně jsem se kradla ke švábovi na kuchyňské lince, a pak v příhodný čas dostal šváb plnou dávku. Spadl na podlahu a zkoušel najít nějakou škvíru mezi podlahou a kuchyňskou linkou, kterou nenašel a dostal ještě další dvě dávky sprejem. Pak už se jen svíjel na podlaze, až konečně po asi minutě zaklepal bačkorama a zesnul...Vítězství!

Jaro je tu! uvědomila jsem si s prvním zabitým švábem v roce 2014, ano jaro je tu.
Takara
 


Komentáře

1 Andy Andy | E-mail | Web | 16. března 2014 v 16:22 | Reagovat

ewwhhh no fuuuj
nemám slov
ale nesnášim hmyz
nesnášim nesnášim nesnášim
a potkat tohle, klepla by mě pepka, vážně.
Nejsem schopná zabít komára, pavouka, natož ŠVÁBA.
Za tenhle článek jsem ti nesmírně vděčná, protože jsem si uvědomila, že i na Český republice se dají najít nějaký pozitivní věci! :-D
Jinak, to o těch odpadcích jsem netušila, ZAJÍMAVÝ! 8-O
(PS, taky jsem alergická na pyl (a dalšíh 100 věcí) a taky s tím nikam nejsem schopná jít, takže se zastávám tvého manžela, myslím že to neni nic společnýho s masochismem :-D)

2 Takara Takara | Web | 16. března 2014 v 23:34 | Reagovat

[1]: NO je pravda, že o větším výskytu švábů se z cestovatelských průvodců většinou nedozvíš...prostě zjistíš, až když si tu...Mě se zvedl kufr, když jsem viděla švába pochodovat mezi postýlkami (futon- žíněnka) s miminky ve školce...to už bylo neúnosné... :-!

3 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 17. března 2014 v 16:25 | Reagovat

Fůj! Nesnáším švábi! :D I když je pravda, že švábi prý žijí tam, kde je dobrý vzduch nebo co, takže se tam určitě neotrávíte! :D
Já mám z hmyzu fóbii, takže celé jaro a léto trávím pokud možno zavřená doma a snažím se neotevírat dveře ani okna. Švába jsem viděla jen párkrát, naposledy před třemi lety, kdy jsme jeli se školou na lyžák on si v pohodě lezl po jídelně. No, málem mě kleplo. :D
Přijde mi dost zajímavé, že mají Japonci nepořádek jen doma. :D Pamatuji si, jak jsem se dívala na video nějaké slečny, která tam byla na výměnném pobytu, a ten domek, ve kterým její rodina bydlela, to fakt stálo za to. Do té doby jsem si myslela, že my máme doma (hlavně v mém pokoji) nepořádek. No... :D

4 Takara Takara | Web | 17. března 2014 v 23:33 | Reagovat

[3]: Naklizeno doma mívají pouze rodiny, kde je žena v domácnosti, a někdy ani tam ne...a to je co říct, protože ty ženský jsou doma, tak co celý den dělají?! Samozřejmě péče o děti má před úklidem přednost, ale nechat miminko válet na koberci s chlupy od zvířat a chuchvalci prachu...to už je ignorance...Ne na některé Japonce prostě nemáme a je to z důvodů 1) syslení odpadu v domácnostech a 2)syslení spousty věcí, které nepotřebují "ale mohli by se hodit". Japonci málokdy vyhazují věci, které "by se mohli hodit", pokud je k tomu okolnosti nedonutí: třeba já... :-D  :-D  :-D

5 Janča Janča | 1. dubna 2014 v 23:15 | Reagovat

Jako velice vtipně napsané Ivčo sice téma opravdu hnus - cockroache jsem nesnášela a setkala jsem se s nimi v Řecku nejhorší byl pocit když unikl... a já žila v domnění, že bydlíme spolu uáááá!!! Ale jako to že zemře bud on nebo ty (strachy) to vnímám stejně no! a tím odpadem a záchodem nám teda taky lezli to asi nebude fáma! :-D

6 Takara Takara | Web | 2. dubna 2014 v 4:22 | Reagovat

[5]:No tak to potěš zadní partie, protože to je hnus... :-!

7 Břumák Břumák | 22. dubna 2015 v 0:43 | Reagovat

Brr... Šváby. Tak tyto aktivní, křupavé hochy rád nemám. Poprvé jsem viděl jednoho na učňáku v dílnách. Malý zmetek cca 1.5 cm. A napodruhé to bylo v pražské ZOO. Ti kluci jsou opravdu velký! Na mě kdyby vybaf 5cm švábik vyletěl bych na lustr a spodáry by mi vylezli na hlavu.

Přehnaně čistotná osoba nejsem, ale kdyby jsem věděl, že se to kolem domu rojí těmi přítulnými hochy, tak bych špínu čistil párou a pod
polštářem bych měl schovanou  brokovnici :D

S těmi komáry jsem si vzpomněl na japonskou hru, kde ovládáš komára a cucáš lidem krev (to můžou vymyslet jen Japonci) a myslím, že ona drzost/demence je tam vyobrazená velice věrohodně :D

Zajímalo by mě, jak velcí "spidermani" se v Japonsku vyskytují? Asi tam také u vás budou vzhledem k podnebí pořádní mackové, což? A na rozdíl od kolegů komárů jsou patrně mnohem chytřejší :-) Mimochodem, skvělý a hlavně vtipný článek.

8 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 19. června 2015 v 23:38 | Reagovat

Br, ohavné zvířátko, venku by mi nevadil, ale doma, vrrr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama