Duben 2014

Jazykovka: Perličky z gramatiky

23. dubna 2014 v 4:45 | Takara |  Japonština
VŠE CO NAJDETE V TOMTO ČLÁNKU JSOU VYTŘÍDĚNÉ ZÁPISKY Z HODIN V JAZYKOVCE, NEJEDNÁ SE O LEKCE JAPONŠTINY JAKO TAKOVÉ...

I když už mám za sebou dva týdny jazykovky, tak se stále prokousávám poznámkami ke gramatice z prvního týdne. Je toho prostě kotel a stále jsem se nedostala k lekcím z učebnice. Na druhou stranu tohle jsou základy, které už bych měla znát, ale s lítostí musím říct, že mám i v základech mezery, které postupně vyplňuji, tak jako například dnes:

Dnes vás chci seznámit se spojováním více aktivit ve větě a také se způsobem jak vyjádřit, že už jsem danou věc někdy v životě dělal. Jedná se o dvě mé mezery v základech, se kterými jsem se seznámila v průběhu procvičování a přípravy na studium keiga v Japonštině. Nejde o žádné složitosti, proto tenhle článek je opravdu základní věc a jsem si jistá, že řada z vás, kteří Japonštinu studujete déle se nad mým článkem jen zachechtáte, že tohle už máte dáááááávno za sebou...Pro mě je to objev minulého týdne, protože faktem je a zůstává, že jsem Japonštinu vlastně když nepočítám dva měsíce loni, nikdy nestudovala a vše, co umím jsem získala naposloucháním, čtením pohádkových knížek a pak mangy, sledováním japonské tv, kde mají japonské titulky, ale nikdy jsem gramatiku nijak do hloubky nestudovala, takže proto tahle primitivní mezera ve vzdělání :) no s chutí do toho:

1) ことがあります koto ga arimasu
Příklady:
Tenpura wo cukutta koto ga arimasu. 天ぷらを作ったことがあります。
kimono wo kita koto ga arimasen. 着物は着たことがありません。
karate wo jatta koto ga arimasu. 空手をやったことがあります。
gitá wo hiita koto ga arimasen.ギタ-をひいたことがありません。
chuugoku no uta wo utatta koto ga arimasu 中国の歌を歌ったことがあります。

Vysvětlení:
1) máme zde nějakou činnost, o které máme říct, zda jsme ji v minulosti dělali nebo ne:
uta wo utaimasu 歌を歌います zpívám písničku
2) protože se rozhodujeme, zda dělali nebo nedělali, což je minulost, musíme sloveso utaimasu nějakým způsobem předělat do minulého času, protože nemůžeme v jedné větě použít utaimashita a arimasu,protože by došlo ke kolizi časů, tak se nabízí pouze jediné, použití takei: kdy utaimasu 歌いますzměníme na utatta歌った
3) tím jsme vyřešili minulost a protože informujeme o současném stavu, tak musíme držet přítomný čas pomocí arimasu (činnost je neživá, proto arimasu) a pro činnost se používá slovo "koto" věc.
4) takže máme věc v minulém čase a současný stav: uta wo utatta koto ???? arimasu.
5) pro člen, místo otazníků použijeme lehkou pomůcku: s arimasu se pojí většinou jen jedno jediné a to: GA
6) Celá věta: uta wo utatta koto ga arimasu 歌を歌ったことがあります,
je vyjádření, že do současné doby jsem už někdy v dříve zpíval.
Note: pokud chcete vyjádřit, že jste něco nedělali, pak věta bude stejná jen na konec dáte arimasen.

2) tari/tari shimasu たり/たりします
Tohle je v podstatě lahůdka, když se nechcete vyjadřovat pouze v jednoduchých větách a chcete říct, co jste dělali v jedné větě. Místo: Viděl jsem film. 映画を見ました Šel jsem do ZOO. 動物園にいきました。 Vyjádříte v japonštině, že jste viděla film a pak jste šel do ZOO. V podstatě můžete použít jednoduchý spojovač sorekaraそれから (a pak) nebo soreni それに(a) to je jednoduché a správné, ale pokud chcete dát své japonštině trošku vyšší úroveň, pak je tu pro vás způsob tari/tari shimasu nebo v minulosti tari/tari shimashita. Opět je za potřebí znalost takei: viz můj starší článek: http://zestinusakur.blog.cz/1404/slovesa-2-tekei-takei

Příklad: yasumi no hi eiga wo mimasu. konsato he ikimasu. 休みの日映画を見ます。コンサートへ行きます。
Dvě jednoduché věty, které předěláme do věty složitější.
yasumi no hi eiga wo mitari konsato he ittari shimasu.休みの日映画を見たりコンサートへ行ったりします。
Když mám volno obvykle sleduji filmy a chodím na koncerty

Vysvětlení:
1) eiga wo mimasu a konsato he ikimasu, obě slovesa předělám do takei a dostanu mita a itta
2) a k tomu se už jen přidá ri, takže dostanu: mitari a ittari
3) pokud chci vyjádřit, že obvykle chodím nebo dělám, pak použiju shimasu, ale pokud chci popsat, co jsem dělal o víkendu, pak musím myslet, že popisuji minulý víkend a použít místo shimasu jeho minulý tvar: shimashita (viz. příklad níže)

kyounen no nacu, umi de oyoidari yama he nobottari shimashita. 去年の夏、海で泳いだり山へ上ったりしました。
Loni v létě jsem plaval v moři a lezl na hory.

Note: jistě jste si všimli, že místo tari je u slovesa ojogimasu "DARI" to je způsobeno tím, že ojogimasu má v takei koncovku ida tzn. ojoida je tvar ojogimasu v takei, a k tomuto ojoida přidáme ri, proto se změnilo ono "tari" na "dari", při tvoření této gramatické perličky je třeba ovládat perfektně tvary takei a měnící se koncovky hlavně u 1. skupiny sloves, jinak se snadno dopustíte chyby.

Pár vět jako příklady tari/tari shimasu nebo tari/ tari shimashita
Zde je pár vět na procvičení, kdyby měl někdo zájem:

1) kinou no kanji no renshuu wo shimasita. teepu wo kikimashita. 昨日の漢字の練習をしました。テープを聞きました。
řešení: kinou no kanji no renshuu wo shitari teepu wo kiitari shimashita.

2)toshokan de hon wo jomimasu. repooto wo kakimasu. 図書館で本を読みます。レポートを書きます。
řešení: toshoukan de hon wo jondari repoto wo kaitari shimasu.

3)kyouto de furui o tera wo mimashita. Shashin wo torimashita. 京都で古いお寺を見ました。写真をとりました。
řešení: kyotu de furui o tera wo mitari shasin wo tottari shimashita.

Tohle bylo moje vyplnění mezery v základech. Doufám, že se vám podařilo upravit věty výše, a že v tom nemáte guláš, tak jako jsem měla já, když jsem s tím začínala. Tenhle poznámkový článek se dá považovat za článek navazující na slovesa v takei a jejich použití. Posledním článkem z poznámek z minulého týdne "ze základu", který musíme znát (ale neznáme-mluvím za sebe), než se vrhneme na studium keiga už mi zbývá jen poslední článek, který se bude věnovat tomu nejhoršímu, co v Japonštině je a to členům: ha, ga, ka, ni, niha, nimo, he, de, mo, ni, no, to, ya, kara, made, deha, demo, toka, wo, yori a situacím, kdy se člen může s klidným vědomím vynechat. Těmto členům se říká joshi (džoši) a kolem nich je kotel pravidel.

I když nemám ráda srovnávání gramatik jiných jazyků s Japonštinou, protože mi to přijde zavádějící, tak tady se mu nevyhnu a zmíním, že tyhle členy jsou něco jako v češtině předložky, spojky a částice. Je to asi nejobtížnější část základů v Japonštině a dělají se v tom chyby nejvíce, proto tenhle článek mi zabere i dost času a můžete ho očekávat, když brzy tak začátkem května (na tohle je třeba si sednout a dávat velký pozor na případné chyby). Prostě ve smyslu: to nejlepší(nejhorší) nakonec! Takara

S Fujisan nebo bez Fujisan?!

19. dubna 2014 v 11:02 | Takara |  Japonsko křížem krážem

V podstatě se u nás neděje nic zajímavého, škola-práce-úklid-nákup, prostě rutina, ve které jsme zaběhlí od pondělí do pátku. Patříme k šťastnějším párů, kde manžel má soboty a neděle volné. Není to časté, jsou páry či manželství, kde se pořádně vidí jen v neděli. V týdnu se vídáme ráno 2 hodiny a večer 3 hodiny, než jdeme spát a o to více si užíváme víkendy, kdy jsme spolu od rána do večera, ale je pravda, že případné hádky spadají právě na víkend, kdy je lidově řečeno "dost času, na to se rafnout".


Když se zrovna nehádáme (což musím říct, že teď máme klidnější období a jsem za to sakra ráda), tak výletujeme. Nevýletujeme jen v případě, že pracovní týden byl náročný nebo když opravdu počasí nepřeje. Minulý víkend jsme sobotu prolenošili, i když byla jasná obloha a sluníčko svítilo. Za to v neděli jsme vyrazili směr Yamashita-ken do oblasti 5 velkých jezer kolem Fuji-san. My jsme se rozhodli vyfotit Fuji-san s rozkvétajícími sakurami (v Tokyu už jsou sakury pryč, protože je zde teplotní rozdíl 5 stupňů, proto kolem Fujisan začínají sakury teprve kvést) zrcadlící se v jezeře Kawaguchiko. To byl plán!


Bohužel už od rána jsme věděli, že z jasnou oblohou se můžeme rozloučit, bylo zataženo a sluničko jen sem tam. Ráno jsem během cesty k Fujisan vlakem (3hodiny) jsem fotila z vlaku místní panoramata a podařilo se mi vyfotit Fujisan. V tu chvíli jsem netušila, že jsem právě vyfotila nejlepší obrázek Fujisan za dnešek.


Přijeli jsme na místo: Kawaguchiko je oblíbenou destinací pro turisty, proto zde naleznete kotel shopů se suvenýry, hotelů a samozřejmostí jsou anglické nápisy, třeba i na toaletě, i když mnohdy nad smyslem zpráv zůstává rozum stát, ale asi se to stává (že někdo krade toaleťák na nádraží např.), mě by to ale nenapadlo.

Jezero je hitem, hlavně v létě, kdy nabízí různé lodičky, které přímo vybízí k projížďce a také je toto jezero rájem pro rybáře. Ryb je zde zjevně dost, alespoň soudě podle počtu rybářů při březích jezera.


Další atrakcí na silnicích Kawaguchiko jsou místní motorkáři. Pokud jede jeden motorkář, tak to zpravidla nepoznáte, pokud jede víc jak jeden, už to poznáte, protože se začně ozývat řev motorky. Motorky mají Japonci vytuněné tak, aby za jízdy vydávali, co nejvíce hluku. Pokud jede početnější skupinka motorkářů, pak je slyšíte už z dálky. V Japonsku platí, že čím hlučnější, tím lepší! Nemusejí mít ani silné stroje a v podstatě nejhlučnější motorku, kterou jsem viděla, byl neidentifikovatelný muzejní kousek. Tito Japonci se baví tím, že ostatní lidé si jich všimnou (je nemožné si jich nevšimnout) a často jezdí po silnicích sem a tam, jinak si neumím vysvětlit, že jsme jednu dvojici viděli projíždět směrem od Fujisan a v dalších 5 minutách, už se zase vraceli zpátky k Fujisan. Zde přikládám video projíždějící skupinky:

My jsme neměli motorku ani prut, takže jsme se vydali na cestu kolem Kawaguchiko a doufali jsme, že uvidíme Fujisan v celé své kráse...Bohužel to se nestalo. Došli jsme do prvního spotu, odkud se dá fotit Fuji san a přišlo velké zklamání. Přímo před Fujisan byl obří šedý mrak, který Fujisan plně zakryl a Fujisan byla díky tomu vidět jen velmi málo. Vyfotila jsem si Fujisan mrak a doufala, že v počítači, se tam ta Fujisan nějakým zázrakem objeví. Bohužel.




Přesto jsme se rozhodli pokračovat na cestě kolem jezera, fotili hory tyčící se kolem jezera a navštívili jsme evropský obchod v Kawaguchiko, ano slyšíte správně, v Kawaguchiko nabízejí evropské produkty jako: parfémy, dopisní papíry, hrací skříňky, obrázky a dekorace a navštívili jsme místní muzeum hracích skříněk a loutek. Sortiment obchodu byl převážně francouzský, protože francouzské produkty v Japonsku jsou nazdobené, kytička sem a kytička tam a osobně já na takové věci nejsem, ale Japonci jsou na to ujetí, takže se tenhle obchod s muzeem uživí. Kolem muzea jsou rozmístěné vlajky a dokonce jsem objevila i tu naši českou vlajku, která ve mě vzbudila naději, že se v obchůdků najdou i nějaké české produkty. Bohužel moje přání nebylo vyslyšeno, ale přece jen dnešní den, nebyl tak špatný, protože během doby, kterou jsme strávili v muzeu se nebe trošičku vyjasnilo a Fujisan jsme konečně mohli vyfotit, ne sice v plné kráse, ale už byla na fotkách v kamerách patrná, což beru maximálně pozitivně. Samozřejmě odraz Fujisan na jezeře jsme neviděli a nevyfotili, protože ten se dá vyfotit pouze za jasného nebe, jinak si vyfotíte Fujisan s jezerem, i to je krásné, o tom žádná, ale přece jen lítost nad tím, že jsme blbci nevyrazili už v sobotu byla. Zde je video s Fujisan a horami kolem:








Proto si neodpustím doporučení: v případě, že jedete na výlet za Fujisan, chce to pořádně zkontrolovat počasí, protože kolem 5 jezer, se dájí vyfotit různá panoramata: polední slunce na vrcholku Fujisan, obraz Fujisan zrcadlící se v jezerní hladině. Fujisan s různými druhy květů atd. atd. To co jsme vyfotili my, je trošku nebe a dudy, chtělo by se říct...
no nic snad někdy příště...doufám... Takara

Slovesa 2 (TeKei て形, TaKei た形)

14. dubna 2014 v 14:23 | Takara |  Japonština
POZOR! POKUD JSTE ÚPLNÍ ZAČÁTEČNÍCI, PAK VÁM MOJE ZÁPISKY Z HODIN JAZYKOVKY K NIČEMU MOC NEBUDOU, NEJEDNÁ SE O LEKCE JAPONŠTINY, ALE POUZE VÝPISKY ZE SEŠITU.

Tekei 手形
rozkazovací způsob, prosba, přítomný čas průběhový, ...
vzpomeneme si na skupiny sloves z minulého článku a tady nám začíná pasáž, kterou si musíme pamatovat.
Smázneme MASU z masukei a zbyde nám kořen (kaimasu: smazneme masu a zbyde nám kořen slova "kai" dále už se zabýváme koncovkou I), jehož koncovka se bude měnit podle pravidel níže:

1.skupina sloves (I dai)
-slovesa končící na: I, CHI, RI mají v Tekei koncovku: tte って
KAI-MASU 買います nakupuji ***KAI:I se smazne a přidá se tte-katte 買って kup
II-MASU 言います říkám***II: I se smázne a přidá se tte- itte 言って řekni
MACHI-MASU 待ちます čekám***MACHI: CHI se smázne a přidá se tte- matte 待って počkej
TACHI-MASU 立ちます stojím***TACHI: CHI se smázne a přidá se tte- tatte 立って postav se
KAERI-MASU 帰ります vracím se***KAERI: RI se smázne a přidá se tte- kaette 帰って vrať se
TSUKURI-MASU 造りま vyrábím***TSUKURI:RI se smázne a přidá se tte- tsukutte 作って vyrob
HAIRI-MASU 入ります vstupuji***HAIRI: RI se smázne a přidá se tte- haitte 入って vejdi

-slovesa končící na NI BI MI mají při tvoření Tekei koncovku: nde んで
SHINI-MASU 死にます umírám***SHINI: NI se smázne a přidá se nde-shinde 死んで umři
ASOBI-MASU 遊びます hraji si***ASOBI: BI se smázne a přidá se nde- asonde 遊んで hraj si
JOMI-MASU, 読みます čtu***JOMI: MI se smázne a přidá se nde- jonde 読んで čti
JASUMI-MASU 休みますodpočívám***JASUMI: MI se smázne a přidá se nde- jasunde 休んで odpočiň si

-slovesa končící na KI mají v Tekei koncovku: ite いて
(pozor kromě slovesa IKIMASU 行きます)*
KAKI-MASU 書きます píšu***KAKI: KI se smázne a přidá se ite- kaite 書いて piš
KIKI-MASU 聞きます poslouchám***KIKI: KI se smázne a přidá se ite- kiite 聞いて poslouchej

* Sloveso Ikimasu-jít má sice po odtržení masu koncové KI, ale když smázneme to KI, zůstane nám pouze I a to by vytvořilo iite, v těchto tvarech se dvě stejné samohlásky vedle sebe nevyskytují, a proto si musíme pamatovat,
že koncovka pro sloveso IKIMASU 行きます je tte って
IKI-MASU!!!! 行きます jdu, půjdu***IKI: KI smazneme a přidáme tte-itte 行って jdi

-slovesa, která po odtržení "masu" končí na GI, mají v Tekei koncovku: ide
OYOGI-MASU 泳ぎます plavu***OYOGI: GI se smázne a přidá se ide-oyoide 泳いで plav

-slovesa,končící na SHI, mají v Tekei koncovku: shite して nebo také jen te て*
(*záleží na vašem postupu, jak Tekei chcete tvořit, výsledek je stejný, na konci slovesa se bude nacházet shite:
1) HANASHIMASU, MASU jsme odtrhli a zbylo nám HANASHI: SHI smázneme a přidáme SHITE, výsledek je: hanashite
2) HANASHI: pouze přidáme te: výsledek je stejný hanashite, jenže tenhle způsob se používá u 2. skupiny sloves, viz text níže a proto tvořit Tekei tímto způsobem nedoporučuju, i když jsem to viděla/slyšela také.

Sama používám první způsob, i když se zdá zdlouhavější, pro mě je o něco spolehlivější.
HANASHI-MASU 話します mluvím***HANASHI: SHI smáznu a přidám shite-hanashite 話して mluv
KASHI-MASU 貸します půjčím***KASHI: SHI smáznu a přidám shite- kashite 貸して pujč

2.skupina sloves (II.dai)
Druhá skupina je méně početnější, takže to nejhorší máme za sebou. Opravdu. Ve druhé skupině se nalézají slovesa, která po odtržení "masu" budou mít na konci e, ne, be + vyjímky z pravidel, jako je třeba mimasu.

Druhá skupina tekei uděláme tak, že po odtržení masu pouze, přidáme TE て.
TABE-MASU 食べます jím***TABE+te-tabete-食べてjez
NE-MASU 寝ます spím***NE+te-nete-寝て spi
+vyjímky, které si musíme pamatovat
MI-MASU 見ます vidím***MI+te-mite-見て podívej
KI-MASU 着ます oblékám***KI+te-kite-着て obleč
I-MASU います jsem, je***I+te-ite-いて být ve smyslu existuj

3. skupina (III. dai)
Podle mě jedna z nejjednoduších skupin obsahující dvě slovesa a opět po odtrhnutí "masu" přidáme pouze te て
SHIMASU します dělám***SHI + te - shite して dělej


od shimasu se odvíjí spousta frází jako je např.:
- benkyoushimasu 勉強します : benkyouSHI + te - benkyoushite 勉強して studuj
- kireishimasu きれいにします : kire ni SHI + te - kireishite きれいにして ukliď

KiMASU 来ます přijíždím, přícházím***KI + te - kite 来て přijeď

Prokousala jsem se tím, jak se Tekei て形 tvoří v jednotlivých skupinách a jedná se opravdu o věc, kterou je třeba sednout a nastudovat. Některé skupiny se i krásně dají naposlouchat. A k čemu je tenhle tvar dobrý:

1) Prosby či rozkazy
v případě prosby třeba žáčkovi říkáme: kiite kudasai- poslouchej prosím, mite kudasai- podívej se, prosím
do fráze dáme sloveso v Tekei て形 a přidáme kudasai ください、下さい -prosím

2) Vyjádření přítomnosti či zrovna aktivitu vykonávám. Sloveso v tekei + imasu て形 + います
hon wo jondeimasu/čtu knihu/ 本を読んでいます (zrovna teď)
eiga wo miteimasu/ koukám se na film/ 映画を見ています,
eigo wo benyoushiteimasu/ studuji angličtinu/英語を勉強しています (zrovna nad ní sedím)

3) Tekei+ mo ii desu て形 +もいいです
Tohle se hodí, když se ptáte, zda můžete otevřít okno, zda můžete odložit svůj kabát tam a tam, zda můžete vejít mo ii desu bych přeložila jako: je to OK udělat to a to? Můžu, smím udělat to a to?
mado wo akete mo ii desu ka/ můžu otevřít okno?/窓を開けてもいいですか。
ofuro haite mo ii desu ka/ můžu se vysprchovat/お風呂に入ってもいいですか。

4) Tekei + ha ikemasen て形 + はいけません
Použijeme když chceme vyjádřit, že se něco nesmí, že je to zakázané, že nám není něco dovoleno či nejsme něco oprávněni dělat. Setkáme se s timto na různých cedulkách se zákazy.
kurasu no naka ni tabete ha ikemasen/ ve třídě není dovoleno jíst!/ クラスの中で食べてはいけません。
koko ni tabako wo suete ha ikemasen/ Zde se nesmí kouřit!/ ここでタバコを吸ってはいけません。

Existují ještě dva další způsoby, kterými lze Tekei použít, ale s těmi nemám zkušenost, tak je jen vypíšu a vrátím se k nim později, až se s tím seznámím blíže. Zatím nemám páru, o co jde, takže další studium je nutné. Tak jen pro zajímavost, kdybyste náhodou už věděli, o co jde, ráda se nechám poučit:
a) tekei kara - něco se stane
b) tekei, tekei

Poslední skupinou, které jsme se tenhle týden věnovali, byla Takei た形 a musím přiznat, že tahle skupina se tvoří podobně jako skupina tekei, jen se místo te dá ta, ale pro jistotu se k tomu rozpíšu, aby mi neušla nějaká vyjímka, kterých je v Japonštině dost a dost.

Takei た形
Použití Takei je dvojí:
1) Takei+ koto ga arimasu た形 + ことがあります
když chceme vyjádřit, že už jsme v minulosti tuhle aktivitku dělali:
sumou ha shita koto ga arimasu/sumo jsem si už dříve vyzkoušela/ 相撲はしたことがあります。

2) Takei +ri, takei+ ri shimasu た形+り,た形+りします
druhé použití je, když chceme vyjádřit více činností, které se staly v podobném čase. Například popis dne.
asa kara souji wo shitari,sore kara tomodachi to hanashitari shimashita. Ráno jsem uklízela, a pak jsem mluvila s kamarádkou. 朝から掃除をしたりそれに友達と話したりしました。

Zde se nachází podrobný rozpis, jak se tvoří Takei, která jsou tvořena stejnými příponami jako tekei, ale s rozdílem, že se nepřidává tte, ite, ide, nde, shite a te, ale přidává se: TTA, ITA, IDA, NDA, SHITA a TA.
Překlad do češtiny je závislý od konkrétní fráze, ve které se výraz nalézá, v následujícím přehledu nabízím pouze volný překlad, který se mění a bude měnit v závislosti, jak a kde ve větě ho použijeme.

1.skupina sloves (I dai)
-slovesa končící na: I, CHI, RI mají v Takei koncovku:tta った
katte 買って kup/ koncovku tte nahradíme za tta: katta 買った koupena
itte 言って řekni/ koncovku tte nahradíme za tta: itta 言った řečena
matte 待って počkej/koncovku tte nahradíme za tta: matta 待った čekána
tatte 立って postav se/ koncovku tte nahradíme za tta: tatta 立った postavena

-slovesa končící na NI BI MI mají při tvoření Takei koncovku: nda んだ
shinde 死んで umři vyměníme koncovku nde za nda: shinda 死んだ zemřelá
asonde 遊んで hraj si vyměníme koncovku nde za nda: asonda 遊んだ hrána
yonde 読んで čti vyměníme koncovku nde za nda: yonda 読んだ čtena
yasunde 休んで odpočiň si vyměnímě koncovku nde za nda: yasunda 休んだ odpočívaná

-slovesa končí na KI mají při tvoření Takei koncovku ita いた
kaite 書いて piš koncovku ite vyměníme za ita: kaita psána
kiite 聞いて poslouchej koncovku ite vyměníme za ita: kiita

*itte 行って jdi koncovku tte vyměníme za tta: itta 行った jitá, chozená trasa

-slovesa, která po odtržení "masu" končí na GI, mají v Takei koncovku: ida いだ
oyoide 泳いで plav koncovku ide vyměníme za ida: oyoida 泳いだ plavaná

-slovesa,končící na SHI, mají v Takei koncovku: shita した
hanashite 話して mluv koncovku shite vyměníme za koncovku shita: hanashita 話した mluvená
kashite 貸して pujč koncovku shite vyměníme za koncovku shita: kashita 貸した půjčená

2. skupina sloves (II.dai)
zde se na místo Te て koncovky, jak tomu je v Tekei て形, doplňuje Ta た, protože se jedná o Takeiた形 tabete-食べてjez tabe+ta: tabeta 食べた snězena
nete-寝て spi ne+ta: neta 寝た spaná
mite-見て podívej mi+ta:mita 見た viděná
kite-着て obleč ki+ta: kita 着た oblečená
ite-いて být ve smyslu existuj i+ta: ita いた bytí ve smyslu existence

3.skupina sloves (III.dai)
přidáváme shita した
shite して dělej shi+ta: shita した udělána
kite 着て přijeď ki+ta: kita 着た přijela

Tohle je ode mě pro zatím vše ke slovesům. Může se stát, že se objeví nějaké dodatkové články, pokud na tuhle problematiku narazíme v lekci. Jinak je to zatím vše ke slovesům, co jsme "opakovali". Příště se můžete těšit na přídavná jména. Takara

Z japonské kuchyně: mochi

13. dubna 2014 v 20:00 | Takara
Dnes jsem se procházela po supermarketu a vedle mého oblíbeného danga různých barev a různých tvarů, jsem spatřila moči různých barev a různých tvarů. V časech jarních se na pultech supermarketů objevuje více druhý moči, ale navíc i jeden specifický druh balení mochi. Nebudu se příliš rozepisovat o dango či rýžovém těstě, protože o tom jsem se rozepisovala dva týdny zpátky. Co je to dango, a varianty jak se vyrábí rýžové těsto se dozvíte v mém předchozím článkuz japonské kuchyně http://zestinusakur.blog.cz/1403/dango-aneb-3-a-vice-kulicky-na-spejli

Mochi stejně jako dango je tradiční japonská sladkost. Běžné mochi váží mezi 65 a 95 gramy a díky slazené pastě z červených fazolí Azuki se jedná o celkem kalorickou bombu. Mochi o váze 95 gramů má kolem 215kcal. Takže si musíme dát pozor, zvláště na naše evropské vnímání rýže, coby dietní potraviny. Člověk si v cizí zemi musí opravdu dávat pozor na to, co jí...řada cizinců zpětně říká, že v Japonsku přibrali a někteří i dosti. Ale samozřejmě existuje řada lidí, kteří v Japonsku zeštíhleli, ale garantuji vám, že se necpou mochi a dango...za to ručím...

Mochi se vyrábí z rýžového těsta a běžně mívá bílou barvu a plní se pastou z červených fazolí zvaných Azuki. Existují ale různé barevnosti jako třeba růžová (příměs sakury a potravinářského barviva, ale také zelené tzv. kusamochi...kusa znamená v překladu tráva, takže si nejsem úplně jistá, co je přísadou v rýžovém těstě, každopádně zelená barva). Bílá, zelená či růžová to je barevnost "koláčků" z rýžového těsta. Náplň do mochi se vyrábí z oslazených fazolí Azuki, ale pasty z Azuki mívají různou konzistenci, takže existují různé druhy a názvy: např: tsubuan, koshian, misoan. Úplně rozmixované červené fazole vypadají jako hnědočervená pasta a ta se nazývá Anko.

Na jaře je obvyklým typem tzv. sakuramochi: tohle mochi je růžové a zabalené v listu ze sakury, který má slanou chuť, je zjevně v něčem naložený. A jak jste si všimli popisuji chuť, tohle mochi se jí i s tím listem. Japonci jedí lecos, nad čím zůstává rozum stát a tak jsem to loni na poprvé i s listem nedala. Bylo to proti mým zvyklostem, baštit cosi v listu. Napodruhé už jsem se překonala a i když to byl zvláštní pocit, tak chuť nebyla nepříjemná, i když jsem tohle mochi později nevyhledávala.


Dalším typem je mochi v zelené barvě a v rýžovém těstě jsou patrné malé zelené části, takže se jedná o nasekané listy yomogi určenou ke konzumaci. Náplní jsou pasty z fazolí Azuki. Chuť je mírně nasládlá a rýžová. Nečekaně. Kusamochi mě trošku odrazuje svojí barvou.


Mochi je vyráběno z rýžového těsta, jak jsem zmínila několikrát. Není to běžná rýže, kterou servírujeme k večeři. Pro výrobu mochi se používá speciální rýže určená jen a pouze pro mochi, protože po uvaření (rozvaření) má lepkavou konzistenci. Právě pro lepivou konzistenci, je mochi baleno po jednoum v plastové krabičce nebo fólii. Pokud se jedná o větší balení, tak v jarních časech je hitem tzv: kashiwa mochi, které je balené do dubového listu, který se ale nejí. Tak pozor, ten list je čístě plain list, který slouží k oddělení mochi koláčků od sebe, aby se koláčky k sobě nelepily. Zde je kashiwa mochi v jednom balení, které obsahuje: bílé mochi, sakuramochi, kusamochi, ale i různou náplň z fazolí Azuki. Tak se pokochejte.

vlevo je běžná rýže určená k běžné konzumaci a vpravo je rýže určená k výrobě mochi

Kashiwa mochi:
1) sakura mochi zvenku a rozkrojené
2) bílé mochi zvenku a rozkrojené
3) kusa mochi zvenku a rozkrojené




Mochi se dá konzumovat celoročně, ale nejčastějí se konzumuje při rodiných setkáních nebo při piknicích pod rozkvetlými sakurami, ale i například na Nový Rok tzv. kagami mochi http://zestinusakur.blog.cz/1401/novy-rok

Mochi se za starých času pokládalo i u hrobů spolu s nápoji, kde sloužilo jako pokrm na onom světě a i v dnešní době se na vesnicích bílé moči pokládá u hrobů. Nápoje se k hrobům dávají stále. Japonci se starají o zemřelé pokládání nápoje a jídla je projevenou starostí, aby zemřelí neměli žízeň a hlad na onom světě. V městech se k hrobům dávají dárky, plyšáci a nápoje. Mochi už se k hrobům dává pouze na vesnicích a ve specifický čas. Sakra jak jsme se od stolu dostali k hrobům?! Moje myšlenkové pochody někdy překvapí i mě...Při psaní článků z japonské kuchyně si vždycky uvědomím, že heslo: "Nežijeme proto abychom jedli, ale jíme proto abychom žili" U mě nemá ten správný význam. Já jím proto, abych žila, ale abych se jídlem i potěšila...no a někdy se jídlem těším víc, než je zdrávo...


Pro mě mochi je celkem fajn pamlsek, ale nevyhledávám ho tolik, jako třeba mitarashi dango. Sním jedno mochi a mám dost. V případě danga sním jednu krabici a sháním se po další. Pro laika by mohlo dojít k záměně mochi a manju. Tvarově a někdy i barevně je mochi a manju stejné, ale manju je vyráběno z jiného těsta, než mochi, takže nečekejte žádnou rýži. Na článek o manju si chvíli počkáte, protože v rámci článku o mochi a "cestě k lehčí Takaře" musím ujídat ze vzorečků mochi jen velmi pomalu. Každopádně další článek věnuji právě: Japonské kuchyni: Manju. Dobrou chuť! Takara



Jazykovka> Slovesa 1 (ます形、 ない形 a základní skupiny sloves)

12. dubna 2014 v 14:08 | Takara |  Japonština
Tak mám za sebou první týden Japonštiny v jazykovce a já bych vám ráda zprostředkovala své osobní zápisky z hodin Japonštiny v Japonsku, kdy se vyučuje jen a pouze v Japonštině a vyučující je Japonec. Už jsem vám přiblížila, že se výuka opírá o jiné texty a Japonci sami gramatiku své rodné řeči vysvětlují jinak, takže i řada věcí bude vysvětlena jinak, ale důvodem, proč jsem se rozhodla dávat své zápisky na blog je ten, že by tohle někoho mohlo zajímat. JEDNÁ SE O ZÁPISKY ZE SEŠITU NE LEKCE JAPONŠTINY PRO ZAČÁTEČNÍKY...jako úplným začátečníkům vám tyhle zápisky moc nepomůžou...opravdu...

A je dost možné, že z mých zápisků pochopí něco, co se v českých jazykovkách učí jinak (mám srovnání neplácám, studovala jsem v Praze v Chinese Pointu (jeden začátečnický semestr) a u Denisy Vostré autorky učebnice Japonštiny) a pak jsem navštívila různé kurzy Japonštiny v Japonsku, kde učili dobrovolníci a jazykovku v Japonsku. Pokaždé je to jiné a ne všechno, co najdeme v učebnicích je absolutně správné, protože dochází k tzv. "chybám v překladu" Mojí snahou není "učit někoho japonsky", ale utřídit si své poznámky, sesumírovat to do písemného projevu, kdy nejlépe zjistím čemu jsem porozumněla a kdyby někdo měl zájem, může zde najít kanji či fráze s lehkým a stručným vysvětlením...

Tenhle týden byl víceméně rozehřívací, kdy jsme opakovali základ: slovní druhy: slovesa, přídavná jména (zápor, minulý čas) no a spojovací členy na bázi předložek a spojek, všemi oblíbené (ha, ga, ni, nimo, niha, kara, made, toka, de, he, deha...) V pátek už jsme začali první lekcí v keigo Japonštině, čili mluvě při prvním setkání s někým nebo mluvě s osobou výše postavenou jako je váš starší spolužák, učitel, starší osoba atd.

Začnu se shnutím sloves. Slovesa nemám ráda, mají řadu kmenů a člověk si opravdu musí sednout a biflovat slovesa v různých kmenech. Přiznám se, že se slovesy mám problém a neustále. Začali jsme: masukei, naikei, jishokei,tekei, takei,

Začnu s tvary sloves a se základním tvarem sloves: slovníkovým tvarem tzv.

jishokei 辞書形
Jsou to slovesa v základním tvaru a končí "u", proč se říká slovníkový tvar? Protože slovesa v tomto tvaru nalezneme ve slovníku. Použítí například ve frázích: kaku koto 書くこと (u vysvětlování zájmů) ve spojení s dekimasu できます (když chci říct, že něco zvládnu ), když chceme říct podstatu věci: (něco) řečené je nebo bude řečeno, iukotodesu 言うことです

kaku 書く ku
isogu 急ぐ gu
nomu 飲む mu
kau 買う, u
matsu 待つ tsu (nebo cu záleží na tom, zda používáte českou nebo anglickou transkripci (přepis japonských slov do českého a
anglického jazyka), proto je možné jak tsunami tak cunami, obojí je správně na mém blogu převládá anglická transkripce, protože se s ní setkávám v Japonsku častěji, tak se na mě nezlobte, pokud jste si oblíbili transkripci českou.)
hanasu 話すsu
noru 乗る ru
Všechny konce slov jsou zakončené na U a pokud chcete vytvořit jakýkoli jiný tvar slovesa bude se právě toto "U" měnit. V případě, že chcete přidat "masu" se U změní na I

Masukei ます形 používají se při vyjádření činnosti, kterou děláme denně či vyjádření budoucnosti.
kaki/masu 書きます píšu
isogi/masu 急ぎます spěchám
nomi/masu 飲みます piju
kai/masu買 います nakupuju
machi/masu 待ちます čekám
hanashi/masu 話します mluvím
nori/masu 乗ります nastupuju (třeba do vlaku)

Použití masu je velmi časté a také jsou časté změny masu: masen/mashou/masenka
Příklad: nomi/masu piju 飲みます
nomi/masen nepiju
nomi/mashou napijeme se (společně a jedná se o výzvu)
nomi/masenka nenapijeme se? (otázka a mluvčí očekává pozitivní odpověď)

Dalším použitím tvaru zakončeném na I je použití: ****i ni ikimasu
****i ni kimasu
****i ni kaerimasu
Příklad:桜を見に行きます。Sakura wo mi ni ikimasu. fráze mi ni ikimasu (jdu se podívat, podívat se půjdu)
A co se zde stalo: slovesu vidím: mimasu 見ますjsme odtrhli "masu" a zbylo "mi",ke kterému jsme přidali spojení "ni ikimasu", které lze použít, když chci vyjádřit, že se někam půjdu podívat.

Naikei ない形 záporný tvar
Pro tento tvar sloves je charakteristické A a "přípona" nai. it a se stejným výsledkem.
Jistě si pamatujete slovníkový tvar, končící na U. Tenhle způsob je můj nejoblíbenější. Ale vždy ztratíte čas převáděním slovesa v jakémkoli tvaru do slovníkového tvaru. Tak tedy:

KAKU 書く píšu: když jsme tvořili "masukei", tak jsme koncové U měnili na I a přidali jsme masu. KAKI+MASU.
U naikei je to to samé: KAKU-KAKA+NAI

Vyjímkou jsou slovesa končící pouze na U jako například KAU nakupovat
v tomto případě si musíte pamatovat, že U se změní na WA. Proč tomu tak je, mi vysvětlovala vyučující tím, že dříve se japonská abeceda psávala jinak a místo a se psalo wa, postupem času se z a stala samostatný člen hiragany a proběhla změna v hiraganovém zápisu, ale přesto ve slovesech, která mají pouze U bez spojení se souhláskou (ka-ku, yo-mu) se U mění na WA, popisovala to jako pozůstatek ze starých časů, protože "kaanai" zní nevýrazně, proto kawanai nekupuju.

kaka/nai nepíšu
osoga/nai nespěchám
noma/nai nepiju
kawa/nai nenakupuju
mata/nai nečekám
hanasa/nai nemluvím
nora/nai nenastupuju

Dalším způsobem, jak úspěšně vytvořit "naikei" je vzít si slovo v "masukei" například kakimasu (píšu) a kaimasu (nakupuju)
KA
KAK I MASU...v japonské abecedě se prostě z masukei posunete do řady obsahující A
A, KA, SA, TA, NA, HA, MA, YA, RA, WA

Pozor!Pozor! u některých vyjímek, které mají masukei pouze samohlásku I například KAIMASU (nai) nakupuju, platí trošku jiné pravidlo. Podívejte se sami, pokud utvořím naikei běžně: skokem z I na A:

A
KAIMASU: KAIMASU a dostali jsme kaa(nai) jistě uznáte, že to je blbost, proto v tomhle případě musíme skočit do "předchozího sloupce" jenže jsme v prvním sloupci hiragany!!!Tak kam skočíme? Do posledního sloupce, kde se nachází WA a zkusíme to ještě jednou:
WA
KAIMASU: KAIMASU a dostali jsme KAWA +NAI to už zní lépe. Tohle je způsob jak vytvořit "naikei" z "masukei"

A nyní k použití "naikei":
1) když chci říct, tohle nedělejte, prosím 書かないでください nepište prosím kakanai /de kudasai
2) když chci říct, že udělání něčeho se nenastalo: 書かなければなりません kakanareba narimasen
3) když chcete říct, že to co dělá, dělat ten člověk nemusí 書かなくてもいいです kakanakute mo ii desu
Tuhle formu jsem si oblíbila ve školce v časech obědů: 食べなくてもいいです、ale právě u sloves taberu/miru je to trošku jinak a to si vysvětlíme v následujícím textu. Bude to taková vsuvka na závěr, která bude důležitá pro následující článek: Slovesa 2.

Slovesa se dělí do tří skupin (dai):
Iči dai První skupina
První skupina sloves je nejpočetnější a patří sem většina nejběžnějších sloves, popisující činosti jako píšu, kreslím, zpívám.
Po odtrhnutí masu se na konci sloves nachází tyto koncovky: i, chi, ri, ni, bi, mi, ki, gi, shi
PŘÍKLADY:
KAI-MASU 買います nakupuji
II-MASU 言います říkám
MACHI-MASU 待ちます čekám
TACHI-MASU 立ちます stojím
KAERI-MASU 帰ります vracím se
CUKURI-MASU 造りま vyrábím
HAIRI-MASU 入ります vstupuji

SHINI-MASU 死にます umírám
ASOBI-MASU 遊びます hraji si
YOMI-MASU, 読みます čtu
YASUMI-MASU 休みますodpočívám

KAKI-MASU 書きます píšu
KIKI-MASU 聞きます poslouchám

OYOGI-MASU 泳ぎます plavu

IKI-MASU!!!! 行きます jdu, půjdu

HANASHI-MASU!!!! 話します mluvím

Ni Dai 2. skupina
-je o poznání menší a patří sem slovesa, kterým po odtržení "masu" zbyde na konci e, ne, be + vyjímky

TABE-MASU 食べます jím
NE-MASU 寝ます spím
________
+vyjímky, které si musíme pamatovat
MI-MASU 見ます vidím
KI-MASU 着ます oblékám
I-MASU います jsem, je

No a San Dai je 3. skupinou, která obsahuje většinou dvě slovesa、které si prostě zapamatujeme:
SHIMASU します dělám
KiMASU 来ます přijíždím, přícházím

Tím jsem vysvětlila, do jakých skupin se slovesa dělí a teď se dozvíte, proč je to potřeba znát. Díky znalosti skupin sloves (I. dai,II.dai a III. dai) jsme schopní utvořit v hovoru tzv. O Tekei 手形 a Takei た形 se dozvíte v následujícím článku Slovesa 2.

Postupně se budu prokousávat poznámkami ze školy, protože to co jsem tu popsala byla jen a pouze jedna stránka zápisků, takže je pořád, co psát. Rozhodně to neberte, jako že zde něco snad vyučuju, jedná se opravdu jen o srovnání si vlastních zápisků a pokud z lekcí, které jsem absolvovala, a pokud zde někdo najde něco zajímavého, tak tím lépe! Takara



Z japonské kuchyně: Oyakodon 親子丼

10. dubna 2014 v 5:04 | Takara |  Z japonské kuchyně
Dnes se hlásím s dnešním obědem a také velmi jednoduchým receptem. Tenhle oběd není problém zvládnout v českých podmínkách, většina surovin je v Čechách hojně zastoupena snad až na mentsuyu (dochucovadlo, které se používá při výrobě soba) Oyakodon patří k jednodušším jídlům, proto to zvládne i antitalent jako já. Základem jídla je kuřecí maso a vejce. oya je výraz pro rodiče, ko zase výraz pro dítě, takže název je víceméně k věci. Slepice (kuře) a vejce. Vazba mezi "slepicí" a vejcem byla prokázaná a proto je toto jídlo nazýváno Oyakodon.


Co potřebujeme kuřecí prsa, cibule, 3 vejce, dochucovadlo, které vypadá jako sójovka, ale které se používá pro "soba" nudle (mentsuyu). Tahle "omáčka" voní po rybách. Pak potřebujeme vodu a pažitku či jarní cibulku, kterou nakrájíme jako ozdobu. Dále potřebujeme pánev, bez té by to nešlo, protože budeme smažit.

Kuřecí prsa nakrájíme na kostičky (už jsem vysvětlovala, že někteří Japonci kuře nečistí a nechávají, tak jak je...já z něj vyřezávám šlachy a zbavuju ho kůže...tak mě to naučili doma, tak to tak dělám) Kuře je na kostičky. Začneme krájet cibuli na půlkroužky. Hotovo, nakrájeno.


Nyní si na pánvičku připravím mentsuju, svým složením a konzistencí připomíná sójovku, ale vůně je jiná, taková rybí. Na pánvičku nalijeme množství tak akorát, aby v tom kuře neplavalo, ale přesto nějaký nálev tam byl. A můžeme smažit.

Na pánvičku poklademe kousky kuřecího masa a smažíme. Manžel tvrdí, že to můžeme dávat na pánvičku ve stejnou dobu i s cibulí, jenže mě se zdá, že cibule je tímto způsobem někdy přesmažená a jindy nedosmažená, a protože mi ani jedno nechutná, smažím nejprve maso a pak teprve cibuli.


Když je maso skoro hotové přidáme cibuli a přiklopíme pokličkou. V tu chvíli smažíme a dusíme kuře s cibulí v omáčce mentsuyu a jakmile máme pocit, že cibule už je do sklovita osmažená a kuře řádně osmažené, vezmeme si 3 vejce.

Vejce vyklepneme do malého hrníčku a rozmixujeme. K míchání bílku se žloutkem se hodí kuchařské hůlky (jsou delší než běžné jídelní hůlky). Jakmile jsou vajíčka smíchaná, můžeme je posolit, ale se solí pozor samotné mentsuju (to dochucovadlo podobné sojovce, je slané samo o sobě, takže sůl není potřeba).


Vejce nalijeme na směs kuřecího masa a cibule. Opět zakryjeme pokličkou a nemícháme. V případě, že jste to přehnali s mentsuyu a máte tam moc "vody" tak přebytečné mentsuyu prostě vylijte z pánvičky. Oyakodon nemá plavat, k tomu aby se osmažil, udusil, upekl, je mentsuju potřeba, ale ne moc...takže když to neodhadnete, máte možnost svůj omyl napravit hned z kraje.



Jakmile se vejce řádně osmaží, můžeme říct, že je Oyakodon hotový. Servíruje se v misce s rýží a na vrch se dává pažitka či cokoli zelené například jarní cibulka. Já ji na fotce nemám, protože jsem žádnou doma nenašla, ale jarní cibulka či pažitka je pouze pro dekoraci vypadá to s ní lépe...já mám raději bez přízdoby...Zde je můj dnešní výtvor...Dobrou Chuť! Takara


Ve stínu sakur aneb O Hanami お花見

4. dubna 2014 v 2:47 | Takara |  Místní zajímavosti
Šťastnější z nás, kteří mají volno, tak ti vytáhnou modré plastové plachty či deky, zabalí nějakou tu svačinku a alkohol (kombinace: dango http://zestinusakur.blog.cz/1403/dango-aneb-3-a-vice-kulicky-na-spejli a o bento- oběd v krabičce a o sake je běžná) a obvolají přátele. No a co, že se to chystá? Jde se na "o hanami". O hanami お花見, hanabi花火 slova jsou si podobná, ale v prvním případě se jdeme kochat květy a v druhém případě se jdeme rozplývat nad ohňostrojem.





Plachtu umístíme na nějaké dobré místo v parku a pak už jen užíváme záplavu bílých a růžových květů. Tzv. "O hanami"お花見、jak už kanji napovídá: hana-květ mi/ru/-vidět, jedná se o pozorování květů, koukání na květy. A co že kvete teď na jaře? No nejvíce jsou to sakury, které už v některých oblastech začínají opadávát, protože minutý a tenhle týden se teploty v Kanagawě a i jinde pohybovaly kolem 20 stupňů, takže bylo zhruba o 5 stupňů tepleji než loni...(očekávám vedro k padnutí v létě :() Plachta je umístěná, nyní se všichni usadíme a postupně se projídáme zásobami, které jsme si přinesli. Kolem pobíhá velké množství lidí s foťáky, kteří se snaží zachytit krásu sakur, z co nejlepšího úhlu. V tuhle dobu školy s oblibou pořádají pikniky pod sakurami. Má to něco do sebe: záplava květů, dobré jídlo a sluníčko k tomu, to je prostě paráda. Hanami je o užívání si květů, ale hlavně o setkání s přáteli, a protože v Japonsku toho času na setkávání se s přáteli není tolik, o to víc si to člověk užije.





Ale nejsou to jen sakury, které je možné obdivovat. V tuhle roční dobu jen zřídka potkáme kvetoucí švetsku (ume) či kamélii (tsubaki) , protože obojí kvete v chladnějších časech. Kamélie (tsubaki) začíná kvést koncem listopadu a kvete přes celou zimu. Švestka kvete nejvíce v únoru, pak už předává žezlo, co se kvetení týče růžovým odrůdám sakury, které začínají kvést rychleji, než bílé a také rychleji odkvétají. Po růžových sakurách začínají kvést odrůdy sakury s bílými květy, té nejvíce obdivovanější a nejvyhledávanější k provozovaní "o hanami". Zároveň se sakurami květou i broskve (momo) a s nimi zápava květů od rudé či tmavě růžové, přes růžové po bílé.

Kawazuzakura Odawara 2014

ume Kanazawa 2014

Momo Yamato shi 2014

tsubaki v horách 2014

Ume Kanazawa 2014

V TV nás zásobovali různými předpověďmi, jak sakury budou kvést (tzv. sakura zensen) a dnes, když už sakury kvetou, nás zásobují sakurovými reporty (denně) a reportážemi, jak si lidé užívají sakury do pozdních večerních hodin, zvláště na místech, kde jsou sakury podsvíceny tzv. večerní sakury 夜桜 yozakura, takže má cenu zůstat v parku, např. v Kanagawě takto podsvícené sakury se nachází v Ueno Parku. Navzdory dešti, tak někteří Japonci stojí před parky třeba i dvě hodiny před otevřením parku, jen aby mohli zabrat nejlepší místo v parku. Rovněž TV nabízí různé typy, kam jet na výlet za sakurou a doporučují se nelepší "hanami spotto" tedy místo, ze kterého lze nejlépe obdivovat květy sakury. Často se sakury nacházejí na březích řek či tvoří sakury. Obojí je prostě nádherné. Nejlepším místem na sakury je podlemě oblast v Kyótu, ale v Kanagawě na ulici sakury nalezneme také a můžu říct, že lidí je zde o poznání méně.

piknik v parku...o hanami...se stany či modrými plachtami a "sváčou" Sagamihara shi 2014

sakura Zama shi 2014

Mám ráda tenhle čas mezi březnem a dubnem, kdy je jaro v plném proudu a my se můžeme těšit ze záplavy květů v ulicích a parcích, i když přiznám, že na sakury (ty s bílými květy) si zajedeme do Kyóta. Růžové "kawazuzakury" jsme obdivovali v Odawaře a Hakone, ty ale z větší části odkvetly http://zestinusakur.blog.cz/1403/kawazuzakura-3-2013 , takže je čas na tradiční, japonské sakury. Bílé sakury kvetou po celém Japonsku a například v Ueno Parku, už jsou v plném květu (asi týden), takže kdo se nacházíte kolem, tak určitě neváhejte.

Keř s bílými a fialovými květy...zde Zamashi 2014

Momo Yamato shi 2014

Jaro je v rozpuku a kvetoucí cokoli je na každém rohu, takže jen málokdy vyrážím ven bez fotoaparátu, protože v ulicích je pořád co fotit: sakury, momo, různé zlaté deště, cosi s velkými bílými a fialovými květy a pak keře, které připomínají kamélie (tsubaki), ale jedná se o keře z čeledi sasankovitých a na cedulích naleznete jméno "sasanka". Sasanky kvetou od února, přes březen až do konce dubna, ale musím přiznat, že informace o kvetení, které podávám mohou být dosti variabilní v závislosti na počasí.

Sakura Yamato shi 2014

sakura Yamato shi 2014

sakura Yamato shi 2014

V tuhle chvíli si užíváme záplavu bílých květů a v horských či severněji položených oblastech i růžových květů sakur a také květů broskví (momo). O tu krásu se s vámi trošku podělím, zatím jen s tou krásnou z ulic. Na Kyóto si budeme/te muset počket. Takara

Hokuriku- hory a rýžová pole

1. dubna 2014 v 5:03 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Zdravím z Hokuriku, z oblasti krásných panoramat s rýžovými poli a zasněženými horami. Už sedíme ve vlaku, na cestě zpátky do Kanazawy...Byl to velmi krásný prodloužený víkend, který byl prodloužen z důvodu jarní rovnodennosti 21. března,. V Japonsku se netřídají zimní a letní čas, takže noci v zimě jsou dlouhé a stmívá se už kolem 4 a 5 hodiny večerní. Od 21. března se ale dny začínají prodlužovat a to je důvod k oslavě, a proto máme státní volno právě na jarní rovnodennost v Japonsku zvanou "Shubun-sai". Shubun-sai je i dnem, kdy se společně japonská rodina odebere na hřbitov a připomíná si své drahé zemřelé. V duchu s nimi rozmlouvá (monolog: stalo se to a to, oženil jsem se apod.) a také se tento den uklízejí hroby, dávají čerstvé květiny, dary a zapalují se vonné tyčinky, k tomu určené, aby se okolí hrobů zbavilo zlých duchů či "nečistot". Loni jsme manželům rodinný hrob v Hakone uklidili, ale letos jsme se k rodině nepřipojili...(měli jsme důvod a širší rodina je tím rozezlena, protože se jedná o japonskou tradici a jako tradičně jsou všichni členové rodiny povinni se dostavit...každopádně manžel rozhodl, že ne a já ho v tom můžu jen podpořit...) Místo rozjímání s širší rodinou jsme se vypravili na cestu.

Prodloužený víkend byl bohatý hlavně na počasí...a zážitky samozřejmě. http://takara.rajce.idnes.cz/Hokuriku_brezen_2014/


Na čtvrtek - půlnoc, byl naplánován výjezd z Shinjuku, busem směr Hokuriku. Co to je vlatně Hokuriku? Hokuriku je název území v Japonsku, která zahrnuje 3 prefektury: Fukui, Ishikawa a Toyama...v některých průvodcích se dočtete, že prefektury mohou být až čtyři, protože však používám obecné dělení, tak prefekturu Niigata do Hokuriku nezařazuji. Byli na cestách pouze 3 dny a 3 dny na Hokuriku je zoufale málo, opomenuli jsme dost zajímavostí a já budu jen ráda, kdyby (pokud mě čtou) Češi žijící v této oblasti zanechali komentář s nějakými doporučeními, tipy na výlet apod.


První den byl vyhrazený pro Fukui. Přijeli jsme v 8 ráno na nádraží Fukui a odtud jsme se vypravili do dinosauřího muzea. Muzeum Dinosaurů, které svou velikostí patří k významnějším parkům se nachází asi 45 minut od Fukui. Proč právě Dino Muzeum ve Fukui? Protože v oblasti Fukui se našla řada kosterních pozůstatků dinosaurů a různých zkamenělin. Fukui je místo bohaté na takovéto nálezy, a proto vybudovali Dino Muzeum a Park "přímo u zdroje". Začalo sněžit a my v té chvíli škrtáme DinoPark. Závěje nepřesahují 5 centimetrů, takže jsme v klidu a místní taky, protože Hokuriku je položené severněji, než třeba Kanagawa, tak jsou tu na velké přívaly sněhu zvyklí. Na ulicích jsme viděli řadu lopat na sníh, sněhových fréz a i vlaky tu mají speciální odhrnovací klapky na sníh. A kromě sněhu se tu dají najít kvetoucí švestky tzv. ume. V Kanagawě jsou už jen kawazu zakury a čekáme na japonské sakury. Ume už nám úplně odkvetly...

V dino muzeu jsme viděli spoustu koster dinosaurů...sbírka byla velmi rozsáhlá i robo dinosaury, působili skoro jako živí. Video naleznete zde a doporučuji: ztlumit si zvuk!!! V Japonsku děti v muzeích a galériích pořvávají, takže je tam slyšet spousta hlaholivých hlásků... http://youtu.be/8AgVUrHAjvI (videí je celkem 6 na youtube)


V dino muzeum a v dino parku se dá strávit celý den, když vám počasí přeje. Nám sněžilo, takže jsme si prohlídli muzeum, to nám zabralo hodinu nebo dvě a potom nás už čekal Eiheiji. To je jeden z nejkrásnějších chrámů kolem Fukui. Musíte se ale připravit na to, že cesta tam z Fukui vám zabere 45 minut stejně jako z DinoParku, ale mezi DinoParkem a Eiheiji funguje autobusová linka, cca 20 minut. Hlavním problémem na Hokuriku se ukázalo být doprava: autobus či vlak jednou či dvakrát max 3krát za hodinu, vám cestu trošku znepříjemní zvlášť pokud na cestování nemáte tolik času. To je bohužel fakt.

Eiheiji chrám je proslulý zenbudhismem. V chrámu žijí a pracují mniši, kteří praktikují jednu z forem či odnoží budhismu tzv. Zazen budhismus. Důvod proč o tom píšu je i ten, že většina bojových umění jejichž kolébkou je Japonsko, má těsné sepjetí se zen budhismem a není vyjímkou, že řada bojovníků je s koncepcí "zenu" obeznámena. Pro lidi, kteří se chtějí se zen budhismem seznámit je, je zde skvělá příležitost. V chrámu nabízejí jednodenní kurzy zenu, které zahrnují společnou přípravu jídla, ranní a večerní meditaci (co přesně za programy nabízejí jsem se podrobně nepídila, protože jich nabízejí více...ale láká mě to...to přiznám...)


Zde nabízím odkaz na rajčeti, fotky chrámu se nalézají za fotkami s dinosaury.


V chrámu je zakázáno fotit mnichy, takže žádného na mé fotce nenajdete. Ale na život v chrámu se jich zeptat můžete, a že to není procházka růžovou zahradou, to je fakt. Do chrámu přicházejí lidé, kteří chtějí zesílit na duchu i na těle, což kromě studia, meditací, zahrnuje i práci a jídelníček. Jeden z mnichů říkal, že mu trvalo půlroku, než si zvykl na jedno jídlo denně a na skladbu jídla, tento mnich říkal, že měl nutkání krást ze sousedovy porce...zdá se, že i jídlo může být místo k zesílení na duchu.

Když jsme navštívili chrám zažili jsme různé změny počasí, kdy během hodiny se vystřídal: déšť, kroupy, sníh, pak dvakrát zahřmělo a zase sníh. Musím přiznat, že sníh a chrám má své kouzlo. Všude je takový klid a mír a do toho klidu se snášejí sněhové vločky. Video zde: http://youtu.be/8Oxu1KdZ6nE

Po návštěvě Eiheiji, jsme se vydali na Toujinbou. Zdá se vám tohle jméno povědomé? Pak máte pravdu, tenhle spot je oblíbeným životním finishem pro lidi s úmyslem ukončit svůj život, ale pozor na popularitu lesu kolem Fuji (Jukai) tenhle spot nemá ani zdaleka. Ve mě toto místo nevzbudilo přání ukončit vlastní život, protože jakmile bylo pod mrakem, tak útesy vypadaly až moc strašidelně a jakmile bylo slunečno vypadalo to kol kolem nádherně. Tyrkysově modré moře, tuhle barvu jsem viděla naposledy na Okinawě, ale světlejší. Je to tím, že břehy Hokuriku omývá Japonské moře, které má jinou barvu a útesy či skaliska mají na straně Hokuriku jiný tvar. Vysvětlením pro jinou barvu a tvar je jiné nerostné podloží, než v případě Kanagawy (Enoshima), ale podrobnosti vám nesdělím, nejsem geolog a na Google si to může najít každý sám.


Vlny ženoucí se k pobřeží Hokuriku jsou vysoké, na Toujinbou jsem měla strach chodit ke kraji útesu a kam oko dohlédne, nenaleznete žádné ostrůvky kolem. Tohle moře je "rovné" a dají se zde fotit krásné západy a východy slunce, pokud nemáte zrovna zataženo, což potkalo nás, takže žádné východy/západy se nekonaly. Japonské moře je bohaté na kraby a jiné mořské potvory, takže jako omijage (dárky z cest, které představují z 50% procent suvenýry z daného kraje a z 50% pochutiny z daného kraje) naleznete různé o senbei z kraba, jídla typu: krab na sto způsobů, v některých případech doplněný krevetou. Pokud milujete seafood, pak tady naleznete "nebe na zemi" Pokud dáváte přednost kuřeti na paprice, pak si zakoupíte pečenou kukuřici a bude vám fajn. http://youtu.be/HQqY_jtLCqA

Už se začalo stmívat, takže víc jsme nestihli. Přestože dny se začínají prodlužovat a 21. Je volno protože se oslavuje "jarní rovnodennost", tak stále se stmívá mezi 5 a 6 večerní. V Japonsku nemají letní a zimní čas a díky tomu jsou zimní dny opravdu krátké a po práci už za světla nic nevyřídíte, protože už z práce jdete za tmy...A když už bude skora tma, tak je čas najít hotel. Tak jako vždy, pokud neslavíme výročí spíme v byznys hotelu Toyoko inn. Ceny jsou přijatelné a snídaně je v ceně. Kvalita Toyoko inn se liší město od města, ale pokoje jsou jeden jako druhý s různými detaily: (více prostoru, stůl s židlemi navíc, fén navíc, vestavěná skříň apod.) V některém městě máte Toyoko hotely dva, a pak následuje panna nebo orel, bude to ten vlevo nebo vpravo??? Naštěstí ve Fukui byl tenhle hotel při nádraží pouze jeden, takže cesta za postelí byla snadná.

Druhý den jsme měli v plánu navštívit Kanazawu, ale protože jsme se rozhodli navštívit známou rekreační lokalitu, oblast bohatou na horké prameny a vysokou sochou bohyně Kannon a pak Kanazawu. No hned na začátku musím přiznat, že Kanazawa nám nevyšla z důvodů spousty zajímavých míst v KagaOnsen. Jen uvedu výčet a opět musím říct, že jsme všechno nestihli. Co se dá najít v KagaOnsen: Muzeum sněhu!!! (tam jsme nebyli...sakra), ovocná farma: jahody, hroznové víno, jablka, atd. Samozřejmě v téhle roční době Fruit Farm je na nic, pokud není vaší touhou vyzkoušet ovocný džus, či kompot či jiné pochutiny, chrámy, krámková zóna, Yamanaka onsen, a kotel dalších, krabí restaurace, Rybí trh, vyhlídka z útesu na moře, přístav, Taneční divadlo, dílničky, téma park, výstava světového skla, Měsíční Králíci- to je kavárnička s králíčky, Muzeum Saké, čaje, Kitamae-loď, což byla velký obývaný prostor pro vlastníka Zoroku-en a téma Park...tohle se opravdu stihnout nedá...


Na nádraží v KagaOnsen jsme si zakoupili jednodenní (oni tomu říkali passport) pas, který měl dvě části: "mořskou cestu" pas byl modrý a "horskou cestu" pas byl zelený. Celově zastávek bylo až 23 a to se za jeden den nedá stihnout, zvlášť když autobus jede jen jednou za hodinu. Vystoupíte, hodinku se projdete a podíváte se po okolí, něco si vyrobíte a vykoupete se a následující hodinu zase nastoupíte do busu popojedete kousek a vystoupíte a zase se kocháte. Bus má omezené hodiny, takže my jsme stihli 4 stanoviště ze zelené trasy a dvě stanoviště z modré trasy. Příště až pojedeme do KagaOnsen bereme auto a trasu busu a hezky si to objedeme, bude to rychlejší a uvidíme toho víc, alespoň doufáme...V časové tísni je opravdu obtížné vybrat ta nejlepší místa a ač jsme byli v onsenové oblasti, tak jsme se do onsenu vůbec nedostali, protože nebyl čas...Ale nakoupili jsme krásné věci z cest (a tím jsme rozšířili naši sbírku krámů z cest) Opět jsem byla obdarována...paní v obchodě, kde jsem si koupila jednu kočičí lucerničku ruční výroby, mi dala dáreček v podobě japonského snacku, který jsem ještě neměla, je mi to blbé si takové dárky brát, ale odmítnout je nemůžu, vždy sice chabě vysvětlím, že v Japonsku žiju, takže nejsem až "takový cizinec" jako třeba turista na výletě...



Na Hokuriku jsem se přesvědčila, že se do studia Japonštiny musím pustit, protože jsem zjistila, že některé fráze, co jsem naposlouchala, mám naposlouchané s chybou a poprvé jsem potkala lidi, kteří mi byli schopni říct, že nerozumí tomu, co jsem řekla...Za to jsem byla maximálně vděčná...protože, když vám nikdo nikdy nedá zpětnou vazbu, tak je snadné si v Japonsku myslet, že mluvíte dobře japonsky. To že vám Japonci pochválí japonštinu i když umíte říct jen "konnichi wa" je běžné, při konverzaci s cizinci vaši snahu mluvit japonsky, Japonci vždy ocení, ale není to tak, že by si opravdu mysleli, že jste tak dobří, je to spíš něco jako zdvořilostní fráze "To je ale hezké počasí." Dnes hned v jednom městě jsem dostala dvakrát zpětnou vazbu, že je třeba na sobě pracovat...Ano na to, že jsem Japonštinu studovala pouze 3 měsíce v jazykovce a zbytek mám naposlouchaný, tak si myslím, že moje Japonština je vzhledem k podmínkám OK...ale to rozhodně neznamená, že umím kdovíjak dobře japonsky...problémem číslo jedna je "henna nihongo" k té u mě dochází, když se snažím něco doslovně přeložit z češtiny do japonštiny...výsledek pak většinou nedává smysl. Opravdu jsem vděčná za každou konstruktivní kritiku.

Pro mě největším tahounem byli "měsíční králíci", kavárnička s 50 králíčky různých druhů a velikosti. Zde jsem byla fascinována hlavně pravidly kavárny. Návštěvníci si museli oblékat klasické prstové zimní rukavice, když chtěli hladit králíčky. Na jednu stranu chápu cosi o alergiích člověka na zvířecí srst, chápu i nečistoty a viry, které mají zákazníci na rukou, ale umyvadlo a mýdlo tam bylo, takže jaký to stres. Hlazení králíka rukou v rukavici není přijemné pro ani jednu stranu: pro králíka to příjemné není, protože člověk rukavicí ztrácí cit a hladí ho hruběji, než by musel a pro člověka hlazení králíka rukou v rukavici ztrácí smysl, to si tu rukavici může vzít a hladit s ní židli vyjde to na stejnou...Ale co mě rozžhavilo doběla bylo typicky japonské "skladování zvířat" viz foto: Ano králík má vodu, králík má jídlo...fajn, ale co ta velikost klece? A co sluníčko? A co ta podlaha s dírama (ano dobrý nápad, králík se vyčůrá a moc steče dírama na připravené noviny, ale kdy naposledy jste stáli nebo leželi na děravé podlaze) tahle podlaha je ještě celkem ok, už jsem viděla, že králíci měli místo podlahy a podestýlky pouze mříže a to byla chuťovka. Jako králíkáře mě takové ubytování dost leze krkem. Nelíbí se mi...protože pro mě to není jenom blbej králík...Trošku jsem si zavzpomínala na ta dvě zlata ušatá, která jsem musela nechat doma v Čechách...
Videa zde: http://youtu.be/_ATjeNhhKmI (chrám v KagaOnsen)
http://youtu.be/sf57yN323xo (měsíční králíci)


Když už jsme dojeli zpět na nádraží v KagaOnsen posledním autobusem, rozhodli jsme se navštívit chrám s Kannon. Socha Kannon je vidět už z dálky, jak je vysoká. Jedná se o bohyni Matku držící dítě v náručí. V Ofuně Kanagawa se nalézá socha Kannon také, ale jedná se pouze o hlavu a tahle hlava je z bílého kamena narozdíl od Kannon z KagaOnsen, která je jako ze zlata. Socha Kannon slouží jako vyhlídková věž, ale protože jsme přišli až po zavíračce a měli jsme štěstí, že se chrám na noc nezavírá, tak jsme si mohli Kannon užít sami, i když jsme se nahoru do věže nedostali. Chrám na mě působil trošku zchátralejším dojmem, trošku mě dostal vycpaný jelínek hned u vchodu. Jelínky mám ráda, ale preferuju je nevycpané a dávám jim sušenky. No nic Kannon jsme viděli a teď hurá na hotel, který máme v Toyamě.

Vláčkem jsme jeli asi 30 minut do Kanazawy, kde jsme pouze přestoupili a za něco kolem hodinky jsme byli z Kanazawy v Toyamě. Už byla noc od nádraží, když jsme šli na hotel. Hotely Toyoko inn jsme od nádraží viděli dva, ale rozhodli jsme se pro "bližší levý" hotel a sázka vyšla. Tohle Toyoko bylo jiné, než většina Toyoko inn, ve kterých jsme spali: recepce byla místo v přízemí až ve 4 patře. Dále pokojíček byl opravdu mikro s AC, která vypadala, že už lecos zažila. Koupelna mě dostala nejvíc, zjevně ji nechali "v původním stavu", když hotel rekonstruovali, takže jsem se docela bála, zda voda poteče nebo nepoteče...Tekla!!! Hned se mi ulevilo, ale nespala jsem nijak zvlášť protože AC vydávala zvláštní zvuky, takže jsem si říkala, zda bude hořet nebo nebude hořet??? Tohle bylo asi nejhorší Toyoko Inn, které jsme dosud navštívili, ale ne nejhorší hotel, který jsme navštívili na Supá Hotel v Atami to nemá...a ten hotel se rozpadával už od pohledu...Až na zmíněné drobnosti, jsme si užili komfort Toyoko Inn, jedná se o jeden z levnějších typů hotelů tzv. Byznys hotel nebo economic hotel, kde spíme, když nemáme výročí nebo co slavit....cena za pro dva v jednom pokoji je od 6000yenů do 8000yenů (záleží na lokalitě a servisu). Vyspali jsme se (no jak kdo), nasnídali jsme se (oba dva) a hned ráno jsme vyrazili na Kanazawu, který je velmi populárním destinací, takže cizinců se tam našlo víc než dost a také programů pro turisty v angličtině také. Pokud pojedete do Kanazawy jen s angličtinou, tak zde budete mít šanci, že se domluvíte na základní bázi jako je "můžu si zakoupit pas na okružní linku po Kanazawě" Nebudete mít problém.


Co se okružních linek týče, tak mají dvě Kenroku shuttle bus, který je populárnější a to znamená, že je tam narváno a Loop way bus, který má delší trasu je narvaný jen tím, že se jedná o menší bus a není to až tak tradiční bus. My jsme si vybrali tento Loop way bus: Chtěli jsme vidět: Chaya ulice (východ), Kanazawa hrad, Kenrokuen zahrady, Ninja dera (Myoryuji), Chaya čtvrť (západ). Plán opět nevyšel z časového důvodu.


Tentokrát Loop bus jel 4krát za hodinu, takže to byla pohodička, ale je to poslední den a my se musíme vrátit z Hokuriku vlakem je to mezi 8 až 10 hodinami, autobusem to bylo 6 hodin. Takže času nebylo nazbyt. Vyrazili jsme busem do Chaya district, ulice které jsou krásnou ukázkou staré tradiční zástavby a uvnitř jsou krámky nabízející vějíře, ozdobné tašky, závěsné obrazy, hůlky, šperky, saké, čaj, místní specialitou je technika zlacení: misky s vyzlaceným ornamentem. Zlaté či pozlacené šperky, krabice na kapesníky se zlatým zdobením plus uvnitř obchodu je k vidění japonská zahrada se zlatou zdí. Dále produkty čaje se zlatem, krémy se zlatem. Takže zde moje sebeovládání povolilo a vezu si švestkový parfém, zelený čaj se zlatem a krém na ruce se zlatem, to abych si udržela "zlaté české ručičky" Z Chaya district pěší tůra Kanazawou a nakonec jsme zavítali do Kenrokuen.


Kenrokuen je opět centrum obchůdků se zbožím suvenýrového typu. Síť tradičních restaurací. Na levé straně se nachází zahrady a na pravé straně se tyčí hrad Kanazawa. Tento hrad je velmi speciální pro barvu a typ zdění.Jen pro představu, viz foto níže.


Začnu hradním komplexem, který je velmi rozlehlý a částečně v rekonstrukci. V hradě nenaleznete žádnou velkou expozici, kromě panelů s historií hradu, ale víceméně se právě zde na tomto hradu poučíte a dozvíte se základ o stavbě hradů a důmyslnosti, se kterou je hrad postaven. Při prohlídce hradu můžete obdivovat i prvky obrané, jako různá okna v podlaze, který mi se dalo házet lecos dolů na nepřítele, pak velmi strmé schodiště, aby se nepříteli pronikání do hradu, co nejvíce znepříjemnilo. Tenhle hrad mě inspiroval k napsání článku o hradech, které jsem už navštívila a o napsání nějakého shrnutí na hrady v Japonsku, které mi utkvělo v hlavě za tu dobu, co tu žiju. To je plán.


Po důkladné prohlídce hradu už nás čekala zahrada. Japonská zahrada a jedna z nejkrásnějších v Japonsku. Naprostý souhlas! Kenrokuen je jedno z nejkrásnějších míst, které jsem navštívila. Japonské borovice vytvarované do nejrůznějších tvarů. Jezírka s lampami. Čajové domky a krámky s dangem jen dotvářejí atmosféru. A navíc mám další typ danga tzv. Kenrokuen dango, které tvoří dvě řady tří zelených kuliček danga a ně doprostřed se položí dvě kuličky bílého danga, takže vytvoří takovou stupňovitou pyramidu. Chuť byla nasládlá a Kenrokuen dango je podáváno s cukrovým práškem, takže můžete dosladit chcete-li. (warabi- bracken zelené kuličky, bílé rýže) Já si dala své oblíbené mitarashi dango, takže na mé straně byla také spokojenost.


Velkým překvapením pro mě byly kvetoucí ume. No popravdě pro vás to asi takové překvapení nebude, protože už víte, že Hokuriku je oblast položená severněji, takže je tu více sněhu a chladnější podnebí. V Kenrokuenu jsme přišli do zahrady plné kvetoucích ume. Bílé, růžové a jedna, která kvetla tmavě růžově, ta se mi líbila nejvíce. Jako bychom dohnali švestky, které jsme nestihli v Kanagawě. Super.
Fotky zde:

Jakmile jsme se dostatečně pokochali a nacpali si břicha dangem, naše další kroky směřovali do Ninja chrámu. Zavrhli jsme bus a pěkně jsme se prošli po Kanazawě, je to zvláštní (nebo prostě smůla), protože v den odjezdu bylo nejlepší počasí, nebe bez mráčku a slunce svítilo, co dodat.


Ninja dera byl zvenku nádherný a bohužel pro nás u dojmu zvenku i zůstalo, protože zmíněný Ninja chrám byl tak populární, že se na něj dělala rezervace. Kdo rezervaci neměl- jako my- tak si musel holt počkat na konci a modlit se, zda na něj přijde nebo nepřijde řada. Bohužel pro nás, my ten čas na čekání neměli, takže jsme chrám museli vzdát. V okolí chrámu jsou různé krámy s kunaiemi, shurikeny, nunchaki a jinými zbraněmi, ale vše v dětském provedení a s tupým ostřím, takže nic funkčního. S velkým zklamáním jsme opustili Ninja dera a vydali jsme se do západní Chaya čtvrti. Přemýšleli jsme co dál a nakonec jsme se rozhodli, že je třeba to zabalit a jet domů, abychom byli doma ještě dneska. Poslední foto velké dřevěné brány na nádraží a už se jede domů, pěkně lokálem. Lokály kolem Nagana jsou celkem pohodové, málo lidí, vláček jede pomaleji kvůli sněhových závějí kolem dokola, takže je to taková romantika, ale protože už je tma, tak s tou romantikou to moc nevyšlo. Za denního světla to mohla být i zajímavá podívaná.


Kanazawa nádraží: http://youtu.be/soYyz-zdgC8

Přestupovali jsme před Naganem dvakrát a už byla skoro 8 večer. Už je téměř jisté, že lokákem se domů nedostaneme, a tak volíme narychlo Shinkanzen, který nás zaveze až do Saitamy do Omiya. Pokud budeme mít štěstí, tak budeme kolem 11 večer doma.

To byla naše malá ochutnávka z Hokuriku, která byla opravdu velmi, velmi malá. Příště bych se chtěla podívat znovu do KagaOnsen, Kanazawy (které jsme neprošli pořádně), Toyamy, ve které jsme jen spali (byla by to dobrá příležitost potkat někoho nového z Čech, že Davide?) A stále je ve hře Alpen Route a horský onsen, ve kterém se koupou horské opice. Asi plán na GW už máme...Uvidíme...plány jsou totiž od toho, aby se měnily, jak jsme si potvrdili právě v Hokuriku.