Z japonské kuchyně: mochi

13. dubna 2014 v 20:00 | Takara
Dnes jsem se procházela po supermarketu a vedle mého oblíbeného danga různých barev a různých tvarů, jsem spatřila moči různých barev a různých tvarů. V časech jarních se na pultech supermarketů objevuje více druhý moči, ale navíc i jeden specifický druh balení mochi. Nebudu se příliš rozepisovat o dango či rýžovém těstě, protože o tom jsem se rozepisovala dva týdny zpátky. Co je to dango, a varianty jak se vyrábí rýžové těsto se dozvíte v mém předchozím článkuz japonské kuchyně http://zestinusakur.blog.cz/1403/dango-aneb-3-a-vice-kulicky-na-spejli

Mochi stejně jako dango je tradiční japonská sladkost. Běžné mochi váží mezi 65 a 95 gramy a díky slazené pastě z červených fazolí Azuki se jedná o celkem kalorickou bombu. Mochi o váze 95 gramů má kolem 215kcal. Takže si musíme dát pozor, zvláště na naše evropské vnímání rýže, coby dietní potraviny. Člověk si v cizí zemi musí opravdu dávat pozor na to, co jí...řada cizinců zpětně říká, že v Japonsku přibrali a někteří i dosti. Ale samozřejmě existuje řada lidí, kteří v Japonsku zeštíhleli, ale garantuji vám, že se necpou mochi a dango...za to ručím...

Mochi se vyrábí z rýžového těsta a běžně mívá bílou barvu a plní se pastou z červených fazolí zvaných Azuki. Existují ale různé barevnosti jako třeba růžová (příměs sakury a potravinářského barviva, ale také zelené tzv. kusamochi...kusa znamená v překladu tráva, takže si nejsem úplně jistá, co je přísadou v rýžovém těstě, každopádně zelená barva). Bílá, zelená či růžová to je barevnost "koláčků" z rýžového těsta. Náplň do mochi se vyrábí z oslazených fazolí Azuki, ale pasty z Azuki mívají různou konzistenci, takže existují různé druhy a názvy: např: tsubuan, koshian, misoan. Úplně rozmixované červené fazole vypadají jako hnědočervená pasta a ta se nazývá Anko.

Na jaře je obvyklým typem tzv. sakuramochi: tohle mochi je růžové a zabalené v listu ze sakury, který má slanou chuť, je zjevně v něčem naložený. A jak jste si všimli popisuji chuť, tohle mochi se jí i s tím listem. Japonci jedí lecos, nad čím zůstává rozum stát a tak jsem to loni na poprvé i s listem nedala. Bylo to proti mým zvyklostem, baštit cosi v listu. Napodruhé už jsem se překonala a i když to byl zvláštní pocit, tak chuť nebyla nepříjemná, i když jsem tohle mochi později nevyhledávala.


Dalším typem je mochi v zelené barvě a v rýžovém těstě jsou patrné malé zelené části, takže se jedná o nasekané listy yomogi určenou ke konzumaci. Náplní jsou pasty z fazolí Azuki. Chuť je mírně nasládlá a rýžová. Nečekaně. Kusamochi mě trošku odrazuje svojí barvou.


Mochi je vyráběno z rýžového těsta, jak jsem zmínila několikrát. Není to běžná rýže, kterou servírujeme k večeři. Pro výrobu mochi se používá speciální rýže určená jen a pouze pro mochi, protože po uvaření (rozvaření) má lepkavou konzistenci. Právě pro lepivou konzistenci, je mochi baleno po jednoum v plastové krabičce nebo fólii. Pokud se jedná o větší balení, tak v jarních časech je hitem tzv: kashiwa mochi, které je balené do dubového listu, který se ale nejí. Tak pozor, ten list je čístě plain list, který slouží k oddělení mochi koláčků od sebe, aby se koláčky k sobě nelepily. Zde je kashiwa mochi v jednom balení, které obsahuje: bílé mochi, sakuramochi, kusamochi, ale i různou náplň z fazolí Azuki. Tak se pokochejte.

vlevo je běžná rýže určená k běžné konzumaci a vpravo je rýže určená k výrobě mochi

Kashiwa mochi:
1) sakura mochi zvenku a rozkrojené
2) bílé mochi zvenku a rozkrojené
3) kusa mochi zvenku a rozkrojené




Mochi se dá konzumovat celoročně, ale nejčastějí se konzumuje při rodiných setkáních nebo při piknicích pod rozkvetlými sakurami, ale i například na Nový Rok tzv. kagami mochi http://zestinusakur.blog.cz/1401/novy-rok

Mochi se za starých času pokládalo i u hrobů spolu s nápoji, kde sloužilo jako pokrm na onom světě a i v dnešní době se na vesnicích bílé moči pokládá u hrobů. Nápoje se k hrobům dávají stále. Japonci se starají o zemřelé pokládání nápoje a jídla je projevenou starostí, aby zemřelí neměli žízeň a hlad na onom světě. V městech se k hrobům dávají dárky, plyšáci a nápoje. Mochi už se k hrobům dává pouze na vesnicích a ve specifický čas. Sakra jak jsme se od stolu dostali k hrobům?! Moje myšlenkové pochody někdy překvapí i mě...Při psaní článků z japonské kuchyně si vždycky uvědomím, že heslo: "Nežijeme proto abychom jedli, ale jíme proto abychom žili" U mě nemá ten správný význam. Já jím proto, abych žila, ale abych se jídlem i potěšila...no a někdy se jídlem těším víc, než je zdrávo...


Pro mě mochi je celkem fajn pamlsek, ale nevyhledávám ho tolik, jako třeba mitarashi dango. Sním jedno mochi a mám dost. V případě danga sním jednu krabici a sháním se po další. Pro laika by mohlo dojít k záměně mochi a manju. Tvarově a někdy i barevně je mochi a manju stejné, ale manju je vyráběno z jiného těsta, než mochi, takže nečekejte žádnou rýži. Na článek o manju si chvíli počkáte, protože v rámci článku o mochi a "cestě k lehčí Takaře" musím ujídat ze vzorečků mochi jen velmi pomalu. Každopádně další článek věnuji právě: Japonské kuchyni: Manju. Dobrou chuť! Takara


 


Aktuální články

Reklama