Květen 2014

Zápisky z GW: den čtvrtý

29. května 2014 v 9:50 | Takara |  Japonsko křížem krážem
DEN ČTVRTÝ ( 6.května) KAMIKOCHI

A je to tady poslední den našeho GW. Je zde zlatý hřeb GW. Kamikochi! Kamikochi je velmi známá lokalita, je to tak profláklé, že řada mých známých spolucizinců, už v Kamikochi byla. S tím jde ruku v ruce o něco více angličtiny a taky nápisy v psané latinkou. (Bydlím v oblasti, která byla ve studii vyhodnocena jako nejméně angličtinou oplývající oblast v Kanagawa prefecture a pozor nejde o žádný venkov s blížící se olympiádou se stav začíná měnit k lepšímu, dokonce se objevila cedule v aj označující městskou nemocnici, dva roky zpátky by se docela zešla :D :D :D takže mě cedule psaná latinkou potěší, není to tak, že bych snad angličtinu vyžadovala, jsme v Japonsku, takže Japonsky jedině je OK, ale potěší to...) Už máme skoro docestováno a pak už jen o chlebu a vodě :) No a návrat do běžné rutiny: práce/studium/práce/studium, to až do srpna, kdy nás čeká Obon Week. Máme samozřejmě nějaké ty svátky, ale není jich zase tolik. V Kamikochi jsem tedy podruhé. Kamikochi je oblast, kde žije stvoření Kappa. Co je to Kappa? Legendy o Kappě jsou různé od těch, které líčí Kappu jako děsivé monstrum po ty, které vyprávějí o Kappě jen to nejlepší. Můžeme si vybrat, kterým pověstem dáme přednost.


Kappa (nazývaná někdy KawaKo dítě Řeky) může trošku nahánět hrůzu, ale v dnešní době je spíše roztomilým stvřením a tomu napomáhá mimo jiné tvorba pro děti. V Japonsku velmi populární kreslený seriál HanaKappa viz. odkaz na youtube, který ovšem upozorňuji není můj vlastní, je v Japonštině s anglickými titulky: https://www.youtube.com/watch?v=OlfmAY_P86I (video na youtube nahrál uživatel GAGAIntl, který není vlastníkem práv,)

Kappa v "reálu" je humanoid vysoký jako dítě s želvím obličejem( jde o vodní želvu) a krunýřem. Tahle stvoření žijí jaro/léto v řekách a jezerech a nazimu se stěhují do hor. Mimojiné existují různé povídačky, že Kappa u řeky číhá na děti, a kdo si hraje příliš blízko, tak toho Kappa stáhne do vody. Pravděpodobně jde o místní folklór, kdy rodiče se snažili odradit děti od her v blízkosti řek, potoků aj. a tak jim řekli, že tam je Kappa, která je stáhne pod vodní hladinu. Tyhle zkazky ( a ještě horší pověsti) připomínají našeho českého vodníka. Akorát musíme odmyslet slušivý kabátek, stužky, hrníčky s dušičkami a vrby no "sviť měsíčku, sviť! Ať mi šije nit" taky. :)

Pověsti o Kappě jsou tak zajímavé, že se jeden americký dobrodruh rozhodl Kappu najít...samozřejmě neuspěl a tak pověsti o Kappě přežívají do dnešních časů, i když už v méně hrůzostrašné podobě. V legendách je prostor pro skamarádění se s Kappou skrze jídlo a úctu. Legend o hrůzostrašných Kappách je spousta, ale stejně tak existují legendy o Kappách, které pomáhají člověku či hrdinovi. No a HanaKappa, to už je roztomilá pohádka o Kappě. Snad se vám bude líbit, tak jako mě.


Co naleznete v Kamikochi? Hory, jezírka, řeky a říčky, mosty, chrámy, to vše v krásném panoramatu a ještě bych mohla zmínit, že voda v řekách má vlivem nerostů obsažených v půdě světlý odstín tyrkysově modré/zelené. Je to nádherná barva, která je typická pro vodu v Kamikochi. Ale to není všechno. Pokud jsme plakali nad tím, že jsme nestihli bílé sněžné opičky v Yamanouchi, tak v Kamikochi jsme narazili na celou rodinku.


Opičky jsem nafotila a natočila, ale musím přiznat, že jsem měla štěstí. O tom, že ttam jsou jsem se dozvěděla od jedné Japonky ve středních letech, která mi anglicky sdělila, že tamhle za keřem je celá opičí rodinky, když mě viděla jak se snažím natočit opici, která vylezla vysoko do koruny stromu. Překvapená, že na mě Japonka mluví anglicky jsem jí odpověděla japonsky, to zase bylo překvapení na její straně, tak jsme se navzájem pochválily, jak jsme na tom jazykově "dobře" a byla jsem ji vděčná, protože natáčet opičí rodinku bylo dost zábavné, jen jsem zjistila, že jsem asi dost výrazná, protože trvalo jen minutu, než dalších 20 lidí přicválalo, když zjistilo, že cosi natáčím na kameru.



Nojo málem jsem zapomněla. Lidí tam kolem 9hodiny ranní bylo jak much. Mám srovnání, když jsme před dvěma lety byli v Kamikochi poprvé a to za ranního rozbřesku. Tam s námi bylo asi 20 lidí celkem. Kolem 9ráno už těch lidí bylo alespoň 100. Klid lesa a zpěv ptáků byl ten tam, protože řada lidí se v lese neumí chovat a chovají a pletou si les s nádražím či supermarketem. Ale přesto si neodpustím jeden "rasistický" poznatek: běžného uřvaného Japonce strčí do kapsy uřvaní Číňané, což jsme měli možnost vidět jak v Kamikochi, tak v Nagano chrámu, tak v hotelu v Matsumotu, ale tam mě na chodbách řvoucí Číňané o půlnoci dost štvali, ale dřív než jsme je šli spacifikovat, vylezli jiní hosté, kterým se půlnoční čínské vyřvávání na chodbách taky nelíbilo. Konec "rasistické" poznámky. Nechci škatulkovat lidi, ale opravdu platí, že některé národy jsou tišší než jiné a jiné hlasitější než jiné a proto se jistým stereotypům vyhnout nemůžu.
Lidí jako much, což znamená jen jediné, že pořizování fotek se stává věcí náročnou. Naštěstí po 2km měli lidé na výběr ze dvou cest: 1) podél řeky 2) lesem. Drtivá většina lidí si zvolila malebnou cestu podél řeky a my jsme tedy zvolili méně malebnější a mírně hikingovou trasu lesem, ale za to bez lidí. Užívali jsme si focení hor a lesa, místních rašelinišť a zpěv ptáků.



Po dalších 2 km jsme dorazili ke Kappa Mostu, podle pověsti by se zde měly zdržovat Kappy a veškerý sortiment suvenýrů z přilehlých krámků byl orientován právě na Kappu. Samozřejmě jsme viděli další tradiční jablečné suvenýry a také místní dřevořezbu (sovy, datlové, thunderbirdi, ale i krajinořezby apod.) Pouze 3km od Kappa Bashi se nalézá místní chrám no spíše chrámek, který sousedí s rašelinovým jezírkem.


Oblast Kamikochi je národním parkem, právě pro místní flóru a faunu. Místní ekosystém je speciální v mnohaohledech a proto pokyny k tomu, jak se chovat v parku jsou multijazyčné a nezkrácené. Narozdíl od pokynů pro turisty, kdy a kde staví autobus, kde si koupit jízdenku. V angličtině ti sdělí jen, že pro návrat autobusem musíš mít platnou jízdenku a popřejí ti příjemnou cestu. V tenhle moment mi bylo docela i líto človíčka, který cestoval s námi a neuměl japonsky ani kváknout. Snad se domů dostal v pořádku. Jsme v Japonsku a proto můžeme být rádi za jakoukoli snahu o aj v jakémkoli provedení. Na tomto příkladu jsem chtěla jen ukázat, že je tento ekosystém vyjímečný a chtějí ho chránit, tak si dali (zaměstnanci parku) tu práci a to, co říkají japonských turistům, sdělí i turistům z nejaponských zemí v nezkráceném znění, protože je to pro tento park důležité.


V chrámu jsem si přišli pro další moudro, které bylo zpoplatněno pouze 300yenů (běžná částka se pohybuje mezi 800-1200yeny v závislosti kolik moudra tam mnich napíše a kolik razítek natiskne a také jako famózní je ten chrám) V maličkém chrámku z toho nedělali žádnou vědu a proto byla cena nižší.



Dnes jsme nachodili jen něco málo kolem 10km s veškerými zavazadli, což činilo naši cestu mnohem nepohodlnější, protože dáváme přednost cestování nalehko, takže bagáž necháváme na hotelu nebo v coinlocker, pokud nemusíme batohy netaháme. Poslední fotky z Kamikochi, poslední oběhnutí obchůdků se suvenýry (pro moje spolužáky z Jazykovky a pro pro kolegy v práci) No a už sedíme v autobusu na trase Kamikochi-Shinjuku na cestě domů. Musím říct, že to byl krásný GW, i když jsme nechali kotel peněz v hotelech (noc na hotelu se pohybovala od 5tis.yenů do 12tis. yenů) a pak cestování vlakem také něco stojí, plus dvakrát půjčení auta na celý den (2x10tis.yenů) a samozřejmě dvakrát bus tam a zpět taky (cca30tis.yenů)


Tenhle měsíc už jen poplatíme, co musíme (energie, internet/telefon, jídlo) a do příští výplaty jsme jasní. Ale pořád peníze jsou k tomu, aby se utrácely, jen je hromadit a nic si neužít je blbost, stejně jako jen peníze utrácet, ale nesyslit si průběžně na horší časy...Obojí je špatně a my volíme zlatý řez. Sem tam si zautrácet ale mimo (utrácecí sezónu) vést velmi skromný život. Tak skončil den pátý a s ním i náš Golden Week!
Nyní zpátky do "šedi" všedního dne :) Takara

Zápisky z GW: den třetí

26. května 2014 v 9:47 | Takara |  Japonsko křížem krážem
DEN TŘETÍ ( 5.května) NAGANO IIYAMA YAMANOUCHI

Ráno už jsme věděli, že nás nečeká hezké počasí ani náhodou. Deštníky ani pláštěnky jsme neměli, takže jsme přemýšleli, co budeme dělat a kam pojedeme. Zapůjčili jsme si v Naganu auto a hned první cíl byl chrám Zenkoji. Musím přiznat, že z Nagana jsem byla unešená. Nagano je velmi moderní město s kulturním vyžitím a s krásnou přírodou. Ať se vydáte v Naganu kamkoli, tak hory vždycky uvidíte. A místní chrám to byla krása. Jednak v tomto chrámu objevíte pohromadě nejvíce rituálů: počítadlo na kameny, kamenné kolo v sloupu, různé omývání soch bohů a bohyň. Různá forma očisty příchozích: voda, kouř, oheň. Shodou okolností naše chrámová kniha do které si necháváme psát chrámová moudra v každém chrámu, kam přijdeme se po dvou letech zaplnila moudry a bylo potřeba si koupit novou knihu. Tak se stalo v Zenkoji.



Zenkoji má místní superstar, kočku chrámovou. Každý se s ní mazlil a fotil a kočka, jak na ní bylo vidět, to nesla dobře. Zdá se, že je na to zvyklá a dokonce se jí to líbí, protože některým návštěvníkům skákala do náruče. Kromě kočky jsou zde i různé obchůdky se suvenýry, pochutinami z daného regionu (omiyage) a také s talismany (omamori) a věštbami pro rok koně (omikuji). Zenkoji má i nádhernou zahradu kolem, která v tomhle ročním období hraje růžovými a fialovými tóny. Fotek máme zase kotel a suvenýrů také.



Vydali jsme se do Iiyamy, ale po cestě jsme se několikrát zastavili například v mamutím muzeu nebo v Jablečném Muzeum. A propo Jablka, ty v Nagano pref. najdete často, protože se zde ve velkém pěstují. Nagano prefektura vyrábí z Jablek spoustu věcí, jak jsme viděli na omijage (suvenýrech určených ke konzumaci). Jablko je jeden ze symbolů Nagano Prefektury. Cestou jsme míjeli spoustu jablečných sadů. Jak o tom píšu, tak mám chuť na jablko...bohužel žádné doma nemáme :(





Dalším bodem na naší cestě bylo městečko iiyama, které je známé svými chrámy 7 bohů. Tyhle chrámy jsou celkem populární a najdete jich v Japonsku spoustu. Těchto 7 bohů se objevuje i v čase oslav Tanabaty a Nového Roku, kdy přijíždějí na Lodi Pokladů 宝船 TakaraBune (ha, teď víte, co znamená Takara, protože bune je jiné čtení fune, což znamená loď) a jsou symbolem štěstí a prosperity v nadcházejícím roce. Slyšela jsem, od svých žáčků, že na Nový Rok dostali do obálky se sedmi Bohy peníze, ale sama jsem tu obálku neviděla, tak opravdu nevím... No kterých 7 to je? Tyhle bohy je dobré znát, protože se s nimi setkáte častěji, než s jinými. Původem se jedná o mix bohů z Indie a Číny, ale někteří se vyškrtli a jiní se přidali jako například: Bůh Rybář a Bůh Obchodník. Zde se potkávají bohové z hinduismu a shintoismu na "jedné lodi". :-)

Bráno od shora a zleva do prava: válečník je Bishamonten, vedle něj stojí Bohyně Benzaiten, Fukurokuju. Pokračujeme spodní řadou opět zleva: Juroujin, vedle něj Bůh Rybář: Ebisu, vedle něj je Bůh štěstí a hojnosti: Hotei a nakonec bůh obchodník: Daikokuten

Sedm (Šťastných) Bohů:
-Hotei je tlustý, plešatý chlapík s pupkem. Symbolizuje hojnosti, zdraví a štěstí.
-Ebisu Tenhle bůh je bohem rybářů a obchodníků, často je vyobrazován s prutem v ruce. Rybářství je v Japonsku důležitým odvětvím, proto je zde zastoupen i Bůh Rybář, který nahradil původního šintoistického boha štěstí
-Daikokuten I tento bůh je obchodníkem- řemeslníkem. Obchod, řemeslo a bohatství, toje oč tu běží. Často bývá zobrazován v páru s Ebisu, protože oba zastupují obchod.

-Benzaiten Je jediná dáma mezi sedmi bohy, i když dříve byly mezi 7 bohy, dámy dvě. Benten sama jak se jí někdy taky říká, je moje oblíbená :) Bývá zobrazována s šamisenem v ruce. Mezi sedmi bohy zastupuje umění, krásy a vědění. Skvělá to Bohyně! :)
-Bishamonten naopak Bůh válečníků, je mým neoblíbeným, nelíbí se mi jeho výraz ve tváři. Nicméně kult bojovníků je v Japonsku zastoupen skrze samuraje. a tak nemůže v sestavě chybět, tak jako nechybí Bůh války Ares v antické mythologii.
Následují dva starci, kteří se často pletou, pocházejí z taoismu a vznikli rozdělením původního taoistického. A v některých oblastích symbolizují prakticky to samé, ale jak jsem pochopila je mezi nimi rozdíl:
- Fukurokuju Bůh štěstí a dlouhověkosti, bohatství (zkušeností)
- Juroujin Bůh dlouhověkosti a moudrosti


Jistě jste si mohli všimnout, že vesnické chrámy nejsou tak upravené, jako chrámy ve větších městech, není vzácností, že hned vedle chrámu je opřený složený stůl, či nahromaděný šrot z vesnice. Prostě na vesnici se s tím nemažou. Přesto mají i tyto malé vesnické chrámy svoje kouzlo. O tom, že to chodí ve vesnických chrámech jinak, mám důkaz na fotkách, kdy mě správcová chrámu nutila, abych si chrám vyfotila i zevnitř.


Dalším skvostem, který naleznete v Iiyamě jsou "zlaté toalety". Ne vážně nedělám si srandu. Protože jsem zvyklá, že na venkově naleznete záchody západního stylu (záchody, na které se dá sednout) jen zřídka a běžné jsou "Japonské záchody" nebo záchody "východního stylu", kdy se potřeba vykonává v podřepu. Lidově řečeno "turecký záchod". Pod pojmem "zlatý záchod" jsem si na venkově představila lecos, ale byla jsem překvapená. Místnost pro toaletu a umytí rukou byla vymalovaná zlatě a záchod, byl to nač jsme z Evropy zvyklí....Opravdu "zlatý záchod"!!! :) :)


Každý z chrámů má i vlastní razítko, která sbírám. Ano, čtete správně: mám knihu pro razítka a moudra chrámů a pak mám ještě jednu, do které sbírám všechna možná razítka. V Japonsku mají vlakové stanice svá razítka, významné památky, muzea, hrady atd. Svá velká a velmi krásně zpracovaná razítka, což je fajn zpestření cesty, kdy se snažíte razítko ulovit. Na téma chrámové knihy a razítkovací knihy se rozepíšu více později v sekci "Co mi dělá radost" Takže razítka z chrámů 7 bohů jsme sesbírali a hůrá do opičího onsenu.

Opičí onsen je velmi známým místem a pro nás je to už podruhé, co jsme se do něj chystali a nedojeli jsme. V prvním případě nám nezbyl čas a v druhém případě jsme skončili před branami, protože jsme přijeli po zavíračce. Říká se do třetice všeho dobrého a zlého...Yamanouchi je park, kde žijí bílé opice a ty se v zimě drží při onsenu, kde je horká voda. Zima v Yamanouchi je tuhá a opice ohřívající se v onsenu jsou místní atrakcí a sjíždějí se na ně podívat z celého Japonska. My jsme měli podruhé smolíka, tak snad příště...




Po neúspěšné návštěvě Yamanouchi jsme se vrátili do Nagana, abychom vrátili auto a vlakem jsme se přesunuli do Matsumota. Původní plán byl, že počkáme do rána v internetové kavárně a vydáme se do Kamikochi prvním vlakem. Dva roky zpátky jsme tuhle možnost zvolili také, ale tehdy jsme přespali na nádraží v Matsumoto (bez spacáku, jen s karimatkou a teplotami plus 13stupňů) poslední dvě hodiny jsme se ohřívali v místním MCDonaldu, protože se to nedalo vydržet. Na Matsumoto nádraží s námi tehdy přespávalo dalších 8 lidí. Zde to jinak nejde. Dorazíte kolem půlnoci a na 4 až 5 hodin si brát hotel se nikomu moc nechce, takže se to řeší internetovou kavárnou nebo přespáním na vlakovém nádraží.




Už první den, po výstupu z autobusu) jsem pocítila příznaky angíny a postupně se to zvrhlo v nachlazení (nevím kde, když mi bylo pořád vedro, ale kašlu a mám rýmu a bolí mě hlava) takže nebylo možné vstávat ve 4 ráno, bdít v internetové kavárně. Už jsem z toho, že nejsem v pořádku a cestování je sice zábavné, ale energeticky náročné, takže už jsem byla dost unavená, takže jsme se rozhodli pro hotel a vstávat až v 7 ráno. Za což jsem byla hodně vděčná. Na noc jsme tedy zakotvili v hotelu v Matsumotu. Dobrou Noc! Takara :)

Zápisky z GW: den druhý

21. května 2014 v 7:08 | Takara |  Japonsko křížem krážem
DEN DRUHÝ (4. května)

Tehle den jsme neměli v plánu nic speciálního a jeli jsme pouze kam nás vlak zavedl. Vyrazili jsme do Suwy, kde se nacházely dva velmi zajímavé chrámy a sochy typické pro tento region. Dále jsme vystoupili v Kobuchisawě, kde jsme si prohlédli vesnici a spatřili jsme v dálce Fujisan a hory kolkolem. Další zastávkou na naší cestě bylo Komoro a Karuizawa. O Komoru jsem dříve neslyšela, ale o Karuizawě ano, je mezi tipy na výlet na "japanguide".



Kobuchisawa je malebná vesnička se starou čtvrtí, kterou jsme nenavštívili, protože jsme měli pouze hodinu na prohlédnutí vesničky. Ve vesničce jsme čekali na přípoj vlaku, takže jsme se šli projít. Z vesničky je vidět v dáli Fujisan a kolem Kobuchisawy se tyčí vysoké hory. V Kobuchisawě stále kvetou švestky a sakury. Na vesničce je patrné jak se liší vesničky od města, kde předzahrádky ve městech jsou opravdu naklizené a trávníky střižené na milimetr, zatímco na vesnici si lidičkové se zahradami nelámou hlavu. Pokud nemají tradiční japonskou zahradu, pak na zahradě místních naleznete různé kolekce šrotu, nářadí apod. Cítila jsem se na vesnici tak nějak lépe...tak trošku česky :) :) :) Tím, nechci nikoho urážet, jen se snažím napsat, že jsem se cítila fajn.


Po Kobuchisawě byla Karuizawa a to byl náš velký omyl. Jak to tedy bylo? Karuizawa je rekreačním místem jak na jaře, tak v létě, i na podzim a v zimě. Oblíbená bohatými Japonci, kteří zde mají chatičky a ti chudší si zde mohou chatičku pronajmout. Ceny vám nepovím. První co mě neuchvátilo bylo, že jsme strávili asi 4 minuty vycházením z východu Karuizawa nádraží. Vchod byl úzký, takže vedle sebe mohli projít pouze dva lidé a navíc nádraží je příliš malé aby mohlo koordinovaně pojmout takovou masu turistů. Mínus bod. Půjčili jsme si kola s tím, že se budeme prohánět po malebné Karuizawě za 500yenů na den, to je za plus bod, jenže po chodníku se pro spoustu lidí nedalo jet a silnice tam mají plné výmolů a úzké, že člověka přejde chuť. Uznávám, že Karuzaizawa je krásná, ale velká záplava turistů výsledný dojem ničí. Karuizawa je plná obchůdků se suvenýry, v podstatě celé městečko je sítí obchůdků a restaurací a tím se vysvětluje ta záplava lidí. Pro mě nic moc, po pravdě po prázdné Toyamě a Suwě byl o tohle mraveniště šokem. Něco jako návrat "zpět do civilizace". Pokud máte pevné nervy, rádi chodíte s lidmi rameno na rameni, pak krásy Karuizawy jezera, lesy, parky a obchůdky doceníte. Já se v mraveništi moc necítím, takže jsem manželovi řekla, že to chci zabalit, vydržela jsem 2 hodiny a i to bylo moc...



Zamířili jsme do Owary, kde jsme navštívili muzeum tance, naživo jsme tanečnice a tanečníky bohužel neviděli. Abychom je viděly museli bychom přijet na Obon Week nebo na nějaké větší slavnosti. Tanečníci mají typické klobouky, které vypadají jako střecha. Poprvé jsem se s tímto tancem setkala v Shikoku, ale zatím jsem měla možnost navštívit pouze muzeum. Vidět je tančit naživo, mám na seznamu: "co musím určitě vyzkoušet nebo vidět"




Jak jsme míjeli vesnické domky, všimla jsem si ještě jedné zvláštnosti a tou byly střechy některých domů. Tyto střechy jsem nikde jinde v Japonsku neviděla, proto se domnívám, že takto tvarované střechy se nacházejí v prefektuře Nagano a okolních prefekturách jako je Toyama a Ishikawa. Střechy jsou sedlové a už na pohled bytelnější a silnější. Pravděpodobně konstrukce střech odpovídá místním podmínkách, kdy střecha musí něco vydržet, když v oblasti Hokuriku (Fukui, Ishikawa a Toyama) a Koushinetsu (Nagano, Yamanashi, Niigata) je sněhu dost a dost...rozhodně takové množství, že v každé domácnosti 100% naleznete věci potřebné k odklízení sněhu, ne jako tady u nás v Kanagawě, kde je nakupujeme až ve chvíli, kdy opravdu nasněží nebo hůř už nasněžilo.:-)

Navštívili jsme místní pláž, ale také park s tulipánů, tisíc barev a tvarů. Byla to opravdu pastva pro oči. Celý park byl opravdu krásně upraven, taktéž obchody se suvenýry nabízely široký sortiment a byly to věci, které jinde nakoupíte. Takže i zde jsme nakoupili. Nemohli jsme si pomoci. Dnešní den byl opravdu od všeho trošku: Tanec v Owaře, Tulipánový Park, Chrám a krásná panoramata s horami, lesy a vesničkami. Moře, kde jsme na pláži dohnáněli spánkový deficit. Spali jsme asi něco kolem dvou hodin, jak tam byl klídek a pohodička.





Po putování po tam a támhle jsme se vrátili do Nagana (města, známého zimní olympiádou) na hotel a tím náš den druhý skončil. Dneska to byla všehochuť. Takara

Zápisky z GoldenWeeku: den 0 a den první

16. května 2014 v 9:43 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Loni jsme si cestování na GW odpustili, protože jsme kupovali nový dům a peníze jsme chtěli vrazit do zařízení domečku. Letos už v novém bydlíme rok a z 90% jsme už zařízení, takže jsme vyrazili ven. V březnu jsme se necházeli v lokalitě Hokuriku a moc se nám tam líbilo, proto i na GW jsme vyrazili směrem na Hokuriku, ale trošku výše do Toyamy a Tateyamy, pak přes Matsumoto do Suwy, Kobuchisawy a Nagana, abychom se pak vrátili zpět do Matsumota, kde bychom přečkali noc v internetové kavárně a prvním vlakem vyrazili do Kamikouchi.


DEN NULA A PRVNÍ (2. května a 3. května)
všechna fota z těchto dní jsou zde:

Vyrazili jsme už ve čtvtek v 11 večer a 10 minut z Tokya autobusem. Musím přiznat, že poslední dobou mám na busy smůlu, buď netopí nebo cestující mají nějaké virózy jako suvenýr na palubě. V tomhle případě se topilo až hrůza a já jsem seděla v šortkách a tričku s krátkým rukávem a škvařila se ve vlastním sádle. Horší byl muž, který kašlal jako tuberák...s mojí oslabenou imunitou a nevyspáním se jsem za 7 hodin strávených v pekelné výhni autobusu byla jasná. Ráno už jsem mohla přivítat návštěvou "conbini store" a koupit si mentolové bonbóny, které by mi alespoň trošku ulevily od rozjeté angíny.


V Toyamě jsme si půjčili auto za 10tisíc yenů na den a vyjeli jsme do okolí Toyamy. Navštívili jsme Himi, Hamaharashi, Owara, Tonami. Na hotel jsme přijeli asi v 5 p.m. totálně vyšťavení a měli jsme vstávat příští den v 5 ráno! Měla jsem pocit, že umřu. K bolesti v krku se přidala i horečka, no super! Docela jsem trnula, jak budu vypadat další den.


Druhý den jsem vstala bez větších problémů, tedy ne větších, než jsem měla předchozí den. Vyjeli jsme brzy ráno z Toyamy a pokračovali jsme autobusem, který nás vyvezl do výšky 2 500 metrů. Cestou jsme míjeli různé sněhové kaňony a na Tateyamu jsme dojeli v 8 ráno. Přivítala nás zima a sníh. V tu chvíli jsem zjistila, že jsem jeden z mnoha tupců, kteří si na internetu přečetli, že na Tateyamu je OK si vzít tenisky...autor článku zjevně zapomněl říct, že tohle platí pro léto a podzim, ale nikoli pro jaro. Tateyama je oblíbeným místem pro hiking, ale pokud jste líní, tak zaplatíte pouze pouze kolem 10tisíc yenů a přes Tateyame do Kurobe a dál vás povezou: vlakem, trelejbusem, busem, lanovkou, lanovkou na kolejích. Vystřídá te řadu prostředků, ale dobrou zprávou je, že na sebe navazují, takže jsme nikde nečekali dlouho.





Na Tateyamě, jsme byli oblečeni naprosto nevhodně stejně jako kotel dalších ubožáků, takže jsme se po Tatyamě trošku prošli, obdivovali jsme zasněžené štíty, různé průchody ve sněhu a zamrzlé a zasněžené jezírko. Rovněž cestou nahoru na Tateyamu jsme byli upozorněni na jedny z nejdelších vodopádů v Japonsku. Byla to nádhera. Tateyama má v podstatě 3 období: zima je časem sněhu a zimních sportů, jaroléto je zeleň všude, sakur jsme příliš neviděli a to ani odkvetlých. Ale podzim se to tu červená zvlášť v okolí přehrady pod Tateyamou. Když jsme si dostatečně zmáčeli boty a nabažili se sněhu, kterého není mnoho v Kanagawě, kde žijeme máme sníh max. 2krát do roka a většinou je rychle po něm. Z Tateyamy se dostanete trolejbusem na další vyhlídkové místo Kurobedaira.



Užijete si spoustu krásných pohledů na vysoké hory a myšlenku, že jste pro tu krásu nemuseli udělat ani krok, když nepočítám asi 30 schodů na vyhlídku, po kterých byla cedule s omluvou, že vás po těch 30 schodech čeká ještě dalších 5 schodů J Z Kurobedaira se dostanete do Kurobeko lanovkou. Z lanovky si můžete užít různé pohledy na hory a přehradu pod vámi. Dále následuje lanovka na kolejích a samotná Kurobe Damu, jedna z nejznámějších v Japonsku. Přesto však Kurobe Damu a Aikawa Damu, kterou jsem navštívila na podzim, dávám přednost té v Aikawě, je krásnější, hlavně vodní plocha je větší. Dále už jsme si užívali jen a jen různá horská panoramata a postupně jsme vystřídali různé autobusy, trolejbusy aj. Tenhle den byl ve znamení krásných horských panoramat a návštěvy jedné z japonských přehrad.


Pozdní odpoledne jsme dojeli do Matsumota, kde jsme měli hotel a navštívili jsme místní suvenýrovou uličku a chrám, před kterým jsem si sedla a dodělala nikki, co máme za domácí úkol z jazykovky. Před chrámem jsme měli štěstí, že jsme viděli svatbu. Nevětsta měla sice tradiční kimono, ale ve vlasech měla nějakou ozdobnou rostlinu místo tradičního "kloubouku" který má za úkol zakrýt rohy žárlivosti budoucí manželky. Tuhle novou módu vítám, nevěsty tak vypadají lépe, sama na svoji svatbu v Japonsku ještě čekám, protože jsem se vdávala pouze v Čechách a proto bych si ráda svatbu zopakovala i v Japonsku s tím, že by to bylo na podzim za červeného listí....Uvidíme...Od chrámu jsme šli jen a pouze na hotel, bylo kolem 4 odpoledne a my jsme byli už prostě mrtví, takže jsme spali až do 6 ráno.

Záznam z GW je rozdělen do 3 částí a druhou část očekávejte příští týden. Takara

Jazykovka: Přídavná jména (Keiyoushi)

13. května 2014 v 7:50 | Takara |  Japonština
UPOZORNĚNÍ PRO TY, KTEŘÍ NEČETLI CELOU RUBRIKU OD PRVNÍHO ČLÁNKU: VEŠKERÉ INFO ZDE, JSOU pouze ZÁPISKY
Z HODIN V JAZYKOVCE, POKUD JSTE ÚPLNÍ ZAČÁTEČNÍCI, TYHLE POZNÁMKY VÁM NIC NEDAJÍ. POKUD ZNÁTE ZÁKLAD, PAK VÁM MOHOU POMOCI, POKUD HO NEZNÁTE, PAK NEDOPORUČUJU PŘEPISOVAT, PROTOŽE ZÁKLADY NEROZVÁDÍM do detailů, NAPŘ. ČLEN HA (watashi WA Takara desu.) píšu tak, jak ho píšu i v Japonštině tzn píšu v latince DEHA, WATASHI HA, KONNICHI HA, to že se partikule HA čte jako WA je základ, který se probírá zpravidla na první lekci, takže nepovažuju za nutné to vypisovat i ve svých poznámkách...Nezlobte se...ale vážně se nesnažím tady nikoho naučit Japonsky, jen si třídím zápisky z jazykovky nic víc...:-) (čtenářce Amy díky za přípomínku :-) )

Dneska se rozepíšu lehce o přídavných jménech. Japonská přídavná jména jsou zvláštní tím, že se dělí na dvě skupiny a dají se napsat v minulém čase, někdo tomu říká, že se dají časovat, což v případě českých přidavných jmen nejde. V podstatě se dá říci, že přídavná jména v japonštině jsou bližší svým použitím spíše slovesům, než podstatným jménům.

Keiyoushi-Přídavná jména
1) i-keyoushi
2) na-keyoushi

I-keyoushi
jsou přídavná jména, na jejichž konci se nachází "i" (samozřejmě jsou vyjímky z pravidla, o kterých se rozepíšu později), i-keyoushi mají početnější zastoupení a při změně tvaru se pracuje s "odtrháváním "i" a přidávání např. kunai, pokud chceme vytvořit záporný tvar, vyjadřující opak: silný cuyoi:cuyokunai slabý (není silný), nebo můžeme prostě použít protikad: slabý yowai, záleží na tom, o který gramatický jev se zrovna pokoušíme.

Zde je přehled nejběžnějších přídavných jmen z i-keyoushi (zde budu vděčná za přidání jakéhokoli nového přídavného jména, které znáte i s kanji, do komentářů, protože určitě nejsou všechna, která je dobré znát.
cuyoi silný
yowai slabý
面白 omoshiroi zajímavý
つまらな cumaranai nudný
住みやす sumiyasui snáze obyvatelný
住みにく suminikui obtížně obyvatelný
難し muzukashii těžký
優し jasashii jemný, snadný
ii dobrý *** joi
warui špatný
大き ookii velký
小さ chisai malý
chikai blízký
tooi vzdálený
明る akarui světlý
kurai tmavý
futoi silný ve významu tlustý (nepoužívá se pro lidi)
hosoi úzký
atsui horký na dotek, stejná kanji se používá při horečce netsu 発
暑い atsui horký (den)
厚い atsui tlustý
冷た cumetai studený (na dotek)
atsui horký (na dotek)
samui: studený (počasí)
hiroi (široký)
semai (úzký -prostor, cesta)
omoi (těžký- váhově)
karui (lehký- váhově)
yurui volný
きつ kitsui těsný
忙し isogashii zaneprázdněný
takai vysoký
hikui nízký
furui starý
新し atarashii nový
wakai: mladý (člověk)
危な abunai nebezpečný
うるさ urusai hlučný
hayai rychlý (ve smyslu časný ráno, ale pozor hayakuchi-rychlá ústa, kdy někdo mluví rychle, jsou výjimkou a použije se kanji pro rychlý časný
速い rychlý ve smyslu speed
osoi pomalý
苦い nigai hořký
甘い amai sladký
酸っぱい suppai kyselý
しょっぱい shoppai slaný


na-keiyoushi
tato přídavná jména se vyskytují ve větě s "na" a ve většině případů z nich nelze samostatně odtrhnout "i", takže spadají do skupiny "na-keiyoushi". Vyjímkou je kirei, kde by sice i odtrhnout šlo, ale musíme si pamatovat, že se v tomto případě "i" trhat nebude, takže si to musíme pamatovat.

kirei (na) きれい krásný, čistý
genki (na) 元気 zdravý
kiken (na)危険 nebezpečný
fuben (na)不便 neužitečný
benri (na)便利 užitečný
hima (na)暇 nezaneprázdněný
suki (na)好き oblíbený
shinsetsu (na)親切 hodný-příjemný-starostlivý člověk
rippa (na)立派 výborný
anzen (na)安全 bezpečný
kirai (na)嫌い neoblíbený (nenáviděný)
shizuka (na)静か tichý
nigiyaka (na) にぎやか rušný
kantan (na)簡単 snadný (test, práce...)

Takže skupiny známe a teď, co se s nimi dá dělat?
1) vytváření záporů v přítomném času
2) vytváření tvaru minulého času
3) vytváření záporů v minulém času

U vytváření tvarů výše zmíněných existují dvěma způsoby, jak na to, a to v závislosti na tom, zda se chytáte mluvit:
a) zdvořile (s osobou starším či vám nadřízenou nebo při prvním setkání)
b) běžně (s kolegy, přáteli, rodinou)


***Teinen kotoba: formální či zdvořilá***
1) I-KEIYOUSHI
1) DESU - 2) KUNAI DESU - 3) KATTA DESU- 4) KUNAKATTA DESU)
omoshiroi desu -omoshirokunai desu-omoshirokatta desu-omoshirokunakattadesu
zajímavý - nezajímavý- byl zajímavý- byl nezajímavý

ii desu - jokunai desu- jokatta desu - jokunakatta desu
dobrý - špatný - byl dobrý - byl špatný

1)DESU
omoshiroi desu - zde se nic nezměnilo, je zajímavý 面白いです
ii desu - zde se také nic nezměnilo, je dobrý 良いです

2)KUNAI DESU
tvar vytvoříme odtrhnutím koncového I a přidáním KUNAI
omoshiroi desu: omoshiroi: odtrhneme i a zbude nám omoshiro+ přidáme kunai: omoshirokunai desu 面白くないです
ii desu: je speciální, musíme si pamatovat, že i se po odtržení i změní na yo: yo+kunai: yokunai desu 良くないです

3)KATTA DESU
tvar vyjadřující minulost, vytvoříme odtrhnutím i a přidáním katta
omoshiroi desu-omoshiro+katta byl zajímavý 面白かったです
ii desu- jo+katta byl dobrý (ii/yoi si musíme pamatovat) 良かったです

4) KUNAKATTA DESU
z tvaru přídavného jména v "přítomnosti záporném tvaru",vytvoříme odtrhnutím koncového i z "kunai" a přidáním katta, tvar přídavného jména " se záporem v minulosti"
omoshirokunai: odtrhneme koncové i omoshirokuna a přidáme katta: omoshirokunakatta nebyl zajímavý
面白くなかったです
yokunai: odtrhneme koncové i a přidáme katta: yokuna+katta a výsledkem je: yokunakatta nebyl dobrý
良くなかったです

2) NA-KEIYOUSHI
1) DESU 2) DEHA ARIMASEN 3) DESHITA 4) DEHA ARIMASEN DESHITA

1) DESU
zde se nic nemění, u na-keiyoushi přidáme pouze "desu" ve formální formě
nigiyaka desu je rušný にぎやかです
kirei desu je krásný/čistý きれいです

2) DEHA ARIMASEN (JA ARIMASEN čte se dža arimasen)
zde se k přídavnému jménu ze skupiny na-keiyoushi přidává deha arimasen (vyslovuje se to dewa arimasen)
nigiyaka deha arimasen není rušný にぎやかではありません
kirei deha arimasen není krásný/čistý きれいではありません

3) DESHITA
-tvar přítomnosti desu se při tvoření minulosti nahradí deshita
nigiyaka deshita byl rušný にぎやかでした
kirei deshita byl krásný/čistý きれいでした

4) DEHA ARIMASEN DESHITA (JA ARIMASEN DESHITA dža arimasen deshita)
k tvaru zápornému v přítomnosti: deha arimasen pouze přidáme tvar minulý deshita: tím dostaneme zápor v minulosti (minulém čase chcete-li)
nigiyaka deha arimasen deshita nebyl rušný にぎやかありませんでした
kirei deha arimasen deshita nebyl krásný/čistý きれいありませんでした

NOTE: proč nepoužívám JA ARIMASEN (dža arimasen)???
JA ARIMASEN je forma zdvořilé japonštiny a hodně lidí ji používá, protože je kratší než deha arimasen, ale pro mě je jednodušší používat deha arimasen, protože mám tendeci JA (dža) používat s NAI, což už je běžná japonština, užívaná při běžném hovoru...důvodm proč nepíšu JA ARIMASEN je tedy můj osobní...lze použít jak DEHA ARIMASEN tak JA ARIMASEN obojí je správně ve formálním hovoru.

***Fucuutai, kaiwa no kotoba, v běžném hovoru užívaná***

I-KEIYOUSHI
1) DESU 2) KUNAI 3) KATTA 4) KUNAKATTA

v tomto případě se nic nezměnilo, pouze v běžném hovoru se často vynechává desu, které má v sobě prvek zdvořilosti. Proto I-KEIYOUSHI můžeme hodit za hlavu a mrkneme se jen na NA-KEIYOUSHI

NA-KEIYOUSHI
1) DA 2) JA NAI /DEHA NAI 3) DATTA 4) JA NAKATTA

1) DA
desu se změnilo na neformální DA
nigiyaka desu: nigiyaka da být rušný にぎやかだ
suki desu: suki da mám rád 好きだ

2) JA NAI /DEHA NAI
jak dža nai, tak dewa nai je obojí správně a obojí neformálně, zde dávám přednost dža nai, proto příklady píšu s dža nai.
nigiyaka da: zápor vytvoříme nigiyaka+ ja nai (deha nai): nigiyaka ja nai / nigiyaka deha nai にぎやかじゃない
suki da: suki+ja nai: suki ja nai nemám rád 好きじゃない

3) DATTA
da v přítomnosti se při vytváření tvaru minulého vytvoří jednoduchou záměnou da za datta
nigiyaka da: nigiyaka+ datta: nigiyaka datta byl rušný にぎやかだった
suki da: suki + datta: suki datta byl oblíbený (měl jsem to rád...)好きだった

4) JA NAKATTA
od tvaru záporu v přítomnosti ja nai vytvoříme tvar záporu v minulosti tím, že odtrhnene koncové I a přidáme katta
nigiyaka ja nai: nigiyaka ja na+ katta: nigiyaka ja nakatta nebyl rušný にぎやかじゃなかった
suki ja nai: suki ja na+ katta: suki ja nakatta nebyl oblíbený 好きじゃなかった

Co dál se dá s přídavnými jmény dělat?
1) KUTE a DE くて、で
Například pokud máme ve větě dvě přídavná jména, tak se dají různě spojovat. Vždy ale se spojují kladné významy s kladnými a negativní s negativními. Kute či de se píše hned za prvním přídavným jménem ve větě.

pro i-keiyoushi je spojovacím výrazem: KUTE
pro na-keiyoushi je spojovacím výrazem: DE

Příklad pro ikeiyoushi:
Hayashisan no heya ha hirokute akarui desu. 林さんの部屋は広くて明るいです。
Pokoj pana Hayashiho je velký (rozlohou) a světlý.
hiroi a akarui jsou i-keyoushi, takže se bude přidávat KUTE
hiroi: i odtrhneme hiro + kute a zbytek věty zůstáva stejný

Příklad pro nakeiyoushi:
Yamakawamachi ha anzen de sumiyasui desu.山川町は安全で住みやすいです。
Yamakawamachi je bezpečné a snadno obyvatelné.
Protože se spojovací výraz týká prvního přídavného jména ve větě a tím je přídavné jméno anzen ze skupiny na-keiyoushi, tak se přidá pouze DE a na přídavném jméně se nic nemění.

KUTE a DE jsou spojovací výrazy pro dvě přídavná jména, která obě ve smyslu pozitivním nebo obě ve smyslu negativním.
Pokud máme jedno negativní a druhé pozitivní, pak se KUTE a DE nepoužívají. Používá se (demo, ga ...)
Příklad: Nihongo ha muzukashii demo omoshiroi desu. 日本語は難しいでも面白いです。

2)SOU DESU そうです
když chci vyjádřit, že něco vypadá nějak (to vypadá zajímavě, chutně, nudně apod.)
Příklad 1:
a: ke-ki wo douzo! vezmi si dort ケ-キをどぞ。
b: waa oishi sou desune! á vypadá chutně わあおいしそうですね。

2:
a: kono eiga wo mimashitaka? Viděl si tenhle film. この映画を見ましたか。
b: mada desu. omoshiroi sou desune. Kimsan ni kikimashitayo. Ještě ne, ale vypadá zajímavě, slyšel jsem to od pana Kima
まだです。面白いそうですね。キムさんに聞きましたよ。

-V případě dortu: ten dort fyzicky vidíme, ale ještě jsme ho neochutnali, proto v prvním příkladě se přídavné jméno oishii dočkalo změny: oishii: odtrhlo se i a přidalo se sou. Tímto vyjádříme, že něco, co vidíme vypadá nějak, před tím než to sami ochutnáme, vyzkoušíme.
-Ale v druhém příkladu jsme film neviděli, ale z doslechu od osoby, která není hovoru přítomná jsme slyšeli, že film je zajímavý, proto v tomto případě se i z přídavného jména nemazalo ale nechalo se být a přidalo se pouze sou.

3) použití s AMARI
Pokud chceme použít slovo amari (ani trochu), pak musíme pamatovat, že přídavné jméno následující po amari musí být v záporném tvaru.
Tairyori ga amari suki ja arimasen. Thajské jídlo nemám ani trochu rád.タイ料理があまり好きじゃありません。
Ashita no testo ha amari muzukashikunai deshou? Zítřejší test nebude ani trochu těžký že?
明日のテストはあまり難しくないでしょう。

4) spojení s TO OMOIMASU と思います
Zde je dobré znát rozdělení na ikeiyoushi a nakeiyoushi.
Vazba: to omoimasu znamená: myslím si, domnívám se

Příklad s ikeiyoushi:
Chin san ha ousan jori shigoto ga hajai to omoimasu.陳さんは王さより仕事が早いと思います
Myslím si, že pan Chin pracuje rychleji než pan Ousan.
Za přídavné jméno ze skupiny i-keiyoushi se přidalo pouze to omoimasu

Příklad s nakeiyoushi:
Kono machi ha shizuka da to omoimasu.この町は静かだと思います。Myslím si, že tohle městi je tiché.
V případě vazby s na-keiyoushi se přidá DA, a pak až to omoimasu. A v případě záporného tvaru použijeme místo "da"
YA NAI ( eki kara basu ha amari benri ya nai to omoimasu. 駅からバスはあまり便利じゃないと思います。Myslím si, že autobus od nádraží není "k užitku".)

Tohle je další část poznámek z prvního týdne jazykovky. Stále se přehrabuji papíry a hledám všechny gramatické jevy, které se vyskytují v papírech, rovněž prosím o doplnění přídavných jmen (třeba i s kanji), pokud znáte nějaké, které nemám v seznam, určitě jsem na pěknou řádku zapomněla, tak budu ráda, když mi dáte vědět na které jsem zapomněla...barvičková přídavná jména (červený, žlutý atd.) můžeme vynechat, k těm se dostanu v jiném článku. Díky moc za pozornost. Takara

Běhací sushi aneb návštěva KaitenZushi

8. května 2014 v 15:10 | Takara |  Z japonské kuchyně
Kdo mě čte pravidelně, tak hádá správně, že pozvání do restaurace nabízející jediný sortiment jídla a to sushi, mě dostane do kolen a zaplaví mě vlna zoufalství. Ne správně, nejsem milovník sushi, i když pravda už jsem spoustu druhů sushi v minulosti ochutnala, protože jakmile se mi dostane jídlo před čumák, tak je mi blbé to nesníst, snad jen kdybych na talíři našla brouky, tak bych tuhle zásadu nedodržela. Každopádně pozvání na sushi, je pozvání, které mi neudělá příliš radosti.
Komplet fotodokumentace jednotlivých položek z menu je jako obvykle na rajčeti: http://takara.rajce.idnes.cz/KaitenZushi_duben_2014/


Proč nemám ráda sushi? Nejde ani tak o chuť jako spíše o pocit, že jídlo před chviličkou někde běhalo...prostě je to o čerstvosti. Samozřejmě milovníci sushi tento problém je, ale popravdě bych sushi v Čechách neriskovala, protože než se z ryby v zemi, která nemá moře, stane sushi, tak se ta cesta značně prodlouží, vyjímkou jsou bary s obřím "akvárkem", tam se ta čerstvost dodrží, ale v ostatních barech, kde se maso dováží, bych měla obavy, protože maso, které se neupravuje (pečením, smažením) už se může začít kazit. Ne nadarmo se říká, že v každé zemi je nejbezpečnější jíst místní jídlo, což můžu potvrdit. Před dvěma lety jsem si dala v Tokyu pizzu a následující den jsem strávila bojovou hrou : "najdi záchod dřív, než se po..." Ale trošku jsem odbočila. Trošku hodně. Prostě jsem klasický vařič, smažič, opékač...syrové maso (rybí, koňské a jiné) není nic pro mě, ale jak už jsem zmínila, pokud už to mám na talíři, tak to samozřejmě zbaštím ("co by za to děti v Africe daly!!!")


Můj manžel se mnou už druhý rok drží sushi půst, ale dneska už to prostě nevydržel a vytáhl mě na oběd a šli jsme do restaurace, ve které na pásu obíhají talířky se suši, salátem zabaleným v řase, dezerty a jiné. Takové restauraci se říká kaiten zushi (kaiten znamená rotující/obíhající a sushi víme ne? :) ) Nejprve se musíte nahlásit obsluze a vyjedete si lísteček s pořadovým číslem. Čekali jsme asi 5 minut, a pak jsme byli uvedeni ke stolu číslo 5. Stolů celkem tam bylo asi 20 a byly srovnané podél pásů (nebo kolejí), které tvořily ovál. Po oválu jezdily talířky s poklicemi a názvy sushi, protože sushi jako takové je pouze označení velké skupiny fresh jídla a má řadu druhů, která mají svá jména. Hned na úvod jsme dostali letáček, který čítal asi 30 až 40 druhů sushi. A ceny sushi byly a jsou velmi lidové (100yenů/20Kč za talířek, na kterém se nachází jedno až 3 kousky sushi, v závislosti na velikosti, čím menší, tím více kusů)


Sedli jsme si ke stolu a chvíli jsme pozorovali talířky a přemýšleli jsme, co si dáme. Dobrá zpráva pro mě byla, že na talířcích byly i různé druhy salátů zabalené v řase, různé typy závitků s řasami (norimaki, kyuurimaki atd.) pak typické sushi s ebi, sushi s tuňákem (to nesnáším), sushi s vejcem, sushi s krabem. Jídlo bylo na oko super a mě bavilo lovit talířky. Co se KaitenZushi týče, tak o chuť jde až v druhé řadě, je to hlavně zábava, pastva pro oči, ale díky pestré nabídce sushi jsem rozhodně neodcházela hladová. Vynechala jsem ebi a tuňáka, ale ochutnala jsem docela dobré rybí maso se sýrovou omáčkou. To mi docela jelo, pak jsem ochutnala sushi s vejcem (což nebyl žádný zázrak, pouze rýže na tom majolka a úplně nahoře na půlku rozkrojené vejce, ale vejce mi chutnají, takže jsem za něj byla ráda) Co jsem ochutnala, mám zadokumentované na fotografiích, takže se můžete pokochat, co jsem měla dobrého. Musím říct, že mi dneska v KaitenZushi chutnalo, asi jsem měla šťastnou ruku, protože opravdu nejsem milovníkem sushi.
Video z restaurace: http://youtu.be/RAxUmpX9TvU


Na poprvé jsme měla problém talířek vyndat z poklopu. Na poprvé se mi to nepovedlo a mě zůstalo v ruce držátko od poklopu (naštěstí bylo nasazovací), ale jinak dobrý trapas...Napodruhé už šlo vše jako na drátcích. Pití bylo v prášku a voda se točila přímo u stolu. Nápoj k sushi se nazývá matcha. Velmi populární při čajových obřadech, kdy se matcha šlehá metličkou, ale ne každý má tak dobré zápěstí, aby byl schopen nápoj vyšlehat, mě s mým karatistickým zápěstím to nešlo ani trošku. Tady jsme šlehat nemusely, za což jsem byla ráda. Po zkonzumování sushi se talířek hodí do úzkého otvoru ve stolu. Když hodíte svůj pátý talíř do šachty, pak se na obrazovce, která slouží k objednávání sushi, polévek a dezertů objeví losovací hra. Video: http://youtu.be/8qBFJKJIrp0



Manžel neuspěl, ale druhý pokus byl můj, takže jsem vyhrála přívěšek na mobil "ebisushi". Paráda, to je něco pro "milovníka sushi". No a náš poslední pokus v losovačce nevyšel. Znáte to štěstí ve hře, neštěstí v lásce...A náš poměr byl proher byl 2:1, což není tak hrozné.




Zmínila jsem obrazovky, na kterých si objednáváte jídlo. Takže jsou dvě cesty, jak jíst sushi v kaiten zushi: 1) lovíte si talířky a berete si z pásu, co se vám zrovna líbí, ale problém je, že na pásu nemusí být zrovna to, co chcete. 2) na obrazovce zadáte objednávku a to co jste si objednali vám přijede speciálním pásu (či kolejích), který jen nad bězným pásem, na kterém běhá zrovna vyráběný sortiment. Když objednávka dorazí spustí se alarm (docela hlasitý), který zastavíte tím, že jídlo si vezmete a zmáčknete tlačítko (jídlo dorazilo). Druhá možnost má ještě další výhodu: rozšířené menu o sushi z mletého masa, z vepřového masa, dezerty, polévky, krémy a jiné.




Celkem jsme zbaštili asi 15 druhů sushi. Vše co jsme objednali, jsme dávali napůl, jak máme ve zvyku, protože je to nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak ochutnat co nejvíce druhů jídel a přiznám se, že v Japonsku jezení napůl s manželem praktikuji často "restaurace nerestaurace, kdykoli a kdekoli" Samozřejmě si dáváme bachy abychom nikoho nepohoršovali, takže když se "nikdo nedívá"... Najedli jsme se, vyhráli jsme (sice jen jednou, ale vyhráli) a odcházeli jsme spokojení. Musím říct, že návštěva KaitenZushi byla pro mě dobrá výzva.
Příště půjdu do KaitenZushi s větším nadšením! Takara

5. května Koinobori aneb Den Dětí v Japonsku

5. května 2014 v 8:53 | Takara |  Kalendář
Den Dětí v Japonsku, tak je to pravda, jen tak na půl. Je to den dětí, ale mužského pohlaví Tango no Sekku. Stejně tak, jako Hinamatsuri http://zestinusakur.blog.cz/1403/hina-matsuri, je Den Dětí pro dívky a chlapci jsou pouze hosty dívek, tak tento den 5. května, je dnem chlapců-malých samurajů. Ve školkách a školách se vyrábějí kapříci na špejli zvaní koinobori a podle legendy: kapr je silný duchem a umí skákat proti proudu a jeden skákal tak dlouho, a tak vysoko, až se z něj stal drak (legenda upravená a zkrácená a hodně závisí na tom, kdo ji vypráví, ale v kostce se stalo toto). Pro nás je důležíté vědět, že koinobori je kapr plující ve vzduch, který se stane drakem. Význam draka v Japonské mythologii je poměrně známý, takže není třeba dodávat více (drak je symbolem majestátu, moudrosti, statečnosti, síly na duchu i na těle, samozřejmě existují i legendy o zbabělých dracích apod. ale pokud je někde drak jako symbol, je to drak, kterého jsem popsala výše). No a v 100yen shopu jsou vyprodány veškeré papírové přilby pro malé samuraje, protože tohle je den, kdy se ve školkách opráší legendy o samurajích o Momotarovi apod.


Slavnosti kolem dětského dne jsou typické tím, že lidi se shromáždí (Japonci zbožňují shromažďování, ať už na ulici sousedská drbárna a nebo na matsuri-slavnostech všeho druhu) na zajímavém místě, kde jedí, pijí a poslouchají hudbu. Ta zajímavá místa jsou různá a my jsme se vydali k řece Sagamihara v Aikawě, přes kterou jsou natažené lana se spoustou koinobori. Kapr je vyroben za pomoci obruče a pruhu látky ve tvaru válce, ale bez podstav. Je to taková roura zakončená na jedné straně obručí, což je kaprův ústní otvor. (zkrátka: ústa kruhová a tělo válcové, které krásně vlaje ve větru, když zafouká) Nebudu popisovat dvouhodinou trasu na kole, protože jsem chcíplá a terén byl cesta/necesta, takže jsem nadávala jako špaček, že tam ještě nejsem. Ale jakmile jsme byli na místě, tak ze mě únava a bolest zadních partií, které zjistily, že i tam jsou nějaké pozůstatky svalů, jsem zapomněla. Zde je jedno z videí z místa: http://youtu.be/9lSdeC9QgN0 , a když jsme se vrátili domů, tak jsme se na internetu dočetli, že tam bylo dobré vzrůšo, protože se tam našla nějaká stará pyrotechnika...ale to už jsme tam nebyli...my jsme z těch, kteří o každé "vzrůšo" přijdou...(pokus o vtip...)



Přes řeku bylo nataženo 5 lan s kapry v různých barvách od černé (ta symbolizuje otce), přes červené (ta symbolizuje matku) po modré, zelené, fialové, které symbolizují narozené syny. Zde je další video ze Sagami River http://youtu.be/1myyNpskWGM Koinobori (koi znamená kapr nobori stoupat) se zavěšuje s přáním rodiny, aby všichni mužští potomci byli silní a schopní a v budoucnu i úspěšný. Dříve se koinobori zavěšoval na bambusovou hůl a z počtu kaprů bylo poznat, kolik mají v rodině synů...dnes už se na tradici příliš nehledí a kapři jsou vyvěšováni i pro dívky v růžových, oranžových a žlutých barvách. Počet kaprů je závislý na počtech synů v rodině nebo na počtu dětí v rodině, ale někde prostě vyvěsí jen 3 kapry (černý, červený a modrý, seřazení podle velikosti od shora). Vyvěšují se na zahradách, balkónech, v květináčích mini koinobori, pouze rodiny, které nemají děti nebo rodiny, které dbají na tradici a mají jen dcery, takové rodiny koinobori nevyvěšují. Nejvíce koinobori naleznete na školních hřištích (ale ne všude).



A když slavnosti, tak bych neměla zapomenout na jídlo: jakitori (kuřecí a i jiné maso na špejli opékané nad ohněm, či na grilu), takojaki (koule obsahující základní složku chobotnici), opékaná kukuřice, dango, jablka namáčené do sirupu, který ztuhne a jablko je jako lízátko, banány v čokoládě, okonomiyaki je něco při velké představivosti jako omeleta se zelím a spoustou dalších věcí (chobotnice, ebi, nudle apod. záleží na tom, kde v Japonsku si to dáte, který druh), tenhle druh v Aikawě byl hranatý (většinou je tvar kruhový) a nahoře na to dali smažené vejce jako bonus (mňam). Také zde můžete najít stánek s kakigori, což je ledová tříšť politá ovocným sirupem (jahoda, pomeranč, meloun apod.) A dále stánek s mochi a jinými pamlsky.




Tradičním pamlskem na den dětí jsou různé druhy mochi, ale nejčastěji to je Kashiwa mochi, což je mochi naplněné Ankem (nebo cubuan pastou, od Anka se liší pouze menším stupněm rozmixovanosti), které je zabalené v dubovém listu, který se nejí!!!(pozor na to, v Japonsku najdete také sakura mochi zabalené v listu naloženém ve slaném nálevu, a tento list se jí) a koláčky Chimaki (o těch jsem pouze slyšela, ale ještě jsem je nejedla).


Jsou zde i zábavné stánky: vyrob si sám, vylov míček, ulov si zlatou rybku či malou vodní želvu, a také různé míčové hry: hod na cíl, pinball, košíková, takže je bohatě postaráno o to, aby se nejmenší příliš nenudili. Kromě stánků s jídlem a zábavou, je na matsuri (slavnostech) připravený program pro pobavení: místní sbor, mažoretky, hiphopdance apod. Je to příležitost pro školy v okolí ukázat, jak talentované mají žáčky, což školy vítají, žáčci asi už méně, protože to pro ně znamená cvičení a trénování navíc.


Poslední týden v dubnu se v japonských domech vystavuje samurajská zbroj (ama), tak jako se v březnu vystavovaly panenky při Hinamatsuri. Výstava figurek samurajů či jen samurajské zbroje je shodná s Hinamatsuri a opět existuje řada pravidel, jak to vystavovat a co vystavovat. Sady figurek a doplňků jsou drahé, ale naštěstí se kupují jen jednou za život. Problém je, pokud máte dva syny, pak každý z nich musí mít svoji vlastní sadu. Zbroje prodávané v obchodních centrech, či specializovaných obchodech jsou replikami a zmenšenými kopiemi slavných rodů samurajů.
Ve školkách se vyrábí na různý způsob z papírů. Nebo u miminek se obtisknou nožičky, které mají tvar kapříků, ty se vystřihnou a přilepí na špejli. V květnu se školky zahalí do atmosféry kolem koinobori, samurajů a různých legend. Zde je píseň s karaoke z youtube, kdy já nejsem autorem, ale toto video je nejpovedenější. Tato píseň se nejčastěji v Japonsku zpívá: https://www.youtube.com/watch?v=R1iCBk60h2w&list=WLkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow a moje bývalá školka nebyla vyjímkou.




29. dubna Co to je Golden Week?

1. května 2014 v 7:44 | Takara |  Kalendář
Ano slyšíte dobře, den volna v Japonsku, to je něco jako bílý slon, každý ví, že existuje, ale nikdo ho nikdy neviděl. Co tím chtěl autor říct je, že volných dnů je v Japonsku jako šafránu, pokud zrovna nejste "nemakačenko" jako já. Ano jsem nemakačenko, i když ne z vlastní vůle. Poslední zaměstnání jsem opustila v únoru a dostala jsem tehdy padáka, protože jsem byla v jiném stavu. V Japonsku je ochraně těhotných žen nulová, vyplatí se to zaměstnavateli vůbec neříkat, dokud to jde...no pro mě je to poučení pro příště. Kdo mě čte pravidelně ví, že z mimča nakonec sešlo a já jsem zůstala bez práce a bez mimča. Nebyla to úplně úžasná kombinace a po následné operaci a zotavování se na duši a na těle jsem v dubnu nastoupila do jazykovky. Kam chodím každý den na 3 hodiny. Samozřejmě mi práce chybí, takže jsem se snažila najít si práci na částečný úvazek, ale práce je málo a nebo si jen bojím zavolat si o pohovor. Tak či tak nepracuju tak jako jsem pracovala skoro celé dva roky a to od rána do večera od pondělí do pátku. Pravda díky tomu mám čas na sebezdokonalování, domáci zdokonalování a také psaní blogu. Dnešní článek budu věnovat volnu, které v květnu patří k největším volnům, hned po volnu kolem Nového Roku a Obon Weeku.

Sem tam máme prodloužený víkend, že v pátek nebo v pondělí je významný den a takto prodlouženému víkendu se říká sanrenkyuu. Paradoxně po 3 dnech volna je člověk v práci unavenější než po normálním víkendu. Čím to je to nevím. V dubnu 29. 4. jsme měli den volna, který spadal na úterý a v některých společnostech, dostali volno zaměstnanci i v pondělí, takže získali 4 dny volna, my v jazykovce máme pondělí 28.4. volno a v úterý také, což ovšem není případ mého manžela, ten jde v pondělí do práce a v úterý má volno...chudák. To jsou první 4 dny volna.

Proč je 29.4. volno? Je to z důvodů narozenin předchozího císaře, kdy se roky nazývali showa. Se současným císařem se japonské roky nazývají Heisei a počítání roků se odvíjí od toho, kdy nastoupil na trůn. 2014 je Heisei 26 (což znamená, že současný císař panuje 26 let) až císař zemře, pak se nová éra bude nazývat jinak a začne se počítat od jedničky. Já jsem se narodila za doby minulého císaře, takže moje narozeniny v japonském počítání se zapisují jako showa 63 (1988) a byl to předposlední rok vlády císaře, protože zemřel v roce 1989. Heisei se mi líbí, protože se mi snadno pamatuje je mi 26 let a máme rok 26 Heisei, velmi pohodlné, samozřejmě že narozeniny mám v březnu, takže dva měsíce píšu špatně číslo, ale po narozeninách už se srovnávám. 29.4. je den volna z důvodu narozenin předchozího císaře. 29.4. se nazývá Showa no Hi. Dříve se tento den nazával midori no hi, ale midori no hi se přesunul na květen, takže dnes už se nazývá tento den pouze Showa no hi.

Není to tak, že by se slavily narozeniny všech předchozích císařů, Showa no hi se dá lehce spojit s Golden Weekem, což je řada 3-4 dnů (svátků), proto je pozice v kalendáři velmi výhodná. Toto vysvětlení mám od učitelky Japonštiny a může se to lišit s ohledem na to, kdo vykládá důvod zachování oslavy narozenin, již zesnulého císaře. Můj manžel říkal, že předchozí císař byl velmi významný, proto se dodržuje volno na císařovy narozeniny. Narozeniny současného císaře jsou 23.12. což vyhovuje mě, protože v Japonsku se neslaví Vánoce, takže 24.12 není žádné volno, pokud o ně nepožádáš z "cizineckých" důvodů. Uvidíme zda i tyto narozeniny zůstanou v kalendáři.

Showa no Hi je 29.4. a už víme, že jsou to narozeniny předchozího císaře. Další volno zvané Golden Week (GW) je už v květnu a jsou to tyto dny: 3.5. kenpo kinenbi sobota 4.5. midori no hi neděle 5.5. kodomo no hi pondělí a 6.5. úterý náhradní volno za svátek spadající na neděli (jedná se o sobotu, neděli, pondělí, úterý) 4 dny (někdy to je 5 dní v závislosti na položení GW v kalendáři, 5 dní nás s největší pravděpodobností nemine příští rok), které se nazývají Golden Week. Takže pěkně po pořádku:

3.5. sobota 2014 Kenpo kinenbi (oslava nového uspořádání Japonska po válce)
Zde se oslavuje nové uspořádání Japonska především změna vládnoucího systému v Japonsku, Byl založen parlament, což byla vynucené podmínka od USA, aby se Japonsko seznámilo s demokracií. Japonci neměli na výběr, hrozili jim, že jim popraví císaře jako válečného zločince, takže podmínku založení parlamentu a tím přerozdělení moci museli splnit. V té době byl císař nedotknutelný a Japonci takovou situaci nesli velmi těžce. Od roku 1947 se tento den oslavuje jako den Nového Japonska.

4.5. Midori no Hi (Zelený den)
Tento den připadal na den narozenin předchozího císaře, protože miloval zahradničení a zeleně, za jeho vlády se dočkala řada japonských zahrad oprav a vytvářely se i nové parky. Od roku 2006 se Midori no hi přestěhoval do měsíce května a oslavuje se zeleň a příroda, kterou Japonci mají rádi. V podstatě veškeré Japonské slavnosti jsou s přírodou velmi spjaty: hanami (pozorování kvetoucích sakur) návštěvy švestkových sadů, focené momo a ajisayuu a spousta dalších, které jsem si teď nevzpomněla. Oslava přírody to je Zelený den. Midori no Hi.


5.5. Kodomo no hi (Dětský den - pro chlapce)
Dětský den, ale pozor jak v případě Valentýna, tak i Kodomo no Hi je rozdělený. Pro dívky jsou tu v březnu Hinamatsuri, které jsou známé jako den dívek a je to dětský den. 5.5. je ve znamení samurajů, koinobori a chlapců. 5.5. Je dětský den, ale spíše pro chlapce (Tango no Sekku) a lidé modlí pro štěstí a sílu a úspěch v budoucnu svých mužských potomků.. Tento den jsou dívky pouze hosty chlapců, stejně jako chlapci byli hosty dívek při Hinamatsuri, ale pravdou je, že některé rodiny už to takto striktně nedodržují. Během chlapeckého dětského dne se servírují různé sladkosti: Chimaki sladké koláčky, Kashiwa moči: moci koláček s ankem zabalený do dubového listu (ten se nejí)


V tento den se v japonských domech vystavuje samurajská zbroj (ama), tak jako se v březnu vystavovaly panenky při Hinamatsuri. Tak jako panenky i zbroj je velmi nákladná věc, naštěstí se kupuje jen jednou za život. Ale pokud máte v rodině dva kluky, pak musíte koupit každému jeho vlastní. V domech se nacházejí v tuto dobu různé sošky samurajů s doplňky. A také koinobori zavěšený na balkóně či na zahradě.



Koi nobori je v podstatě látková či papírová roura, něco jako je na letištích a ukazuje to kam vítr fouká a jak silně. Ale tahle roura je kapr. Ústa má kruhová (obruč) a tělo válcovité. Zpravidla se věší jedna ozdobná roura (nekaprovitá) a pod ní se zavěsí největší kapr symbolizující otce (černý) pak menší kapr (červený) symbolizující matku a ještě menší kapři symbolizující děti v minulosti se vyvěšovali pouze kluci jejichž kapři jsou většinou modří a pokud jich je v rodině více, tak i zelení, ale v dnešní době se vyvěšují kapři i pro dívky, záleží na rodině. Z pravidla by se dalo poznat kolik dětí (nebo jen chlapců) je v rodině, ale některé rodiny počet nedodržují a dávají klasicky 3 ryby (černou, červenou a modrou). Rodiny, ve kterých děti nejsou si koinobori nevyvěšují a v některých rodinách se koinobori nevyvěšuje, i když v nich děti jsou. A naopak ve školkách a školách naleznete natažená lana s 20 a více kapry, kteří krásně vlají ve větru, když fouká.


Proč kapři? Kapři v Japonsku nepatří na talíř, ale jsou symbolem duševní síly, schopnosti překonávat překážky na cestě životem, tak jako je překonává kapr v řece (rybníku). Jednak se váže ke kaprovi legenda, že kapr v řece skákal, tak vysoko až se z něj stal drak. Proto se tito "skákající" kapři věší na bambusové či v dnešní době na jakékoli tyče, aby se z kapra stal drak. To je tedy Koinobori. Ve školkách se vyrábí na různý způsob z papírů. Nebo u miminek se obtisknou nožičky, které mají tvar kapříků, ty se vystřihnou a přilepí na špejli. V květnu se školky zahalí do atmosféry kolem koinobori, samurajů a různých legend. Zde je píseň s karaoke z youtube, kdy já nejsem autorem, ale toto video je nejpovedenější. Tato píseň se nejčastěji v Japonsku zpívá: https://www.youtube.com/watch?v=R1iCBk60h2w&list=WLkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow

ny jako Golden Week ALEesrok vyfasujeme den volna navíc:

6.5. Furikaekyujitsu (náhradní volno za svátek připadající na neděli)
Japonský pracovní týden je pro řadu lidí od pondělí do soboty. Takže neděle je jediným dnem volna pro řadu Japonců. Z toho důvodu v Japonsku platí jedno pravidlo: svátek, který vyjde na neděli se přehazuje na nejbližší možný pracovní den, což obvykle bývá pondělí. Můžeme ale najít vyjímky, například Golden Week je i v pondělí, proto toto náhradní volno připadá až na úterý. Příští rok to bude ještě lepší, protože golden week je od neděle do úterý, což znamená, že tohle náhradní volno z neděle, se přesune až na středu. 5 dní volna! Paráda!

Tyto náhradní dny se v kalendáři objevují v závislosti na tom, zda nějaký státní svátek či významný den vyjde na neděli nebo ne, pak bývá následující pondělí volné a tím se získá onen prodloužený víkend sanrenkyuu. Tento náhradní den volna se nazývá Furikaekyujitsu. Ve smyslu nahradní volno za národní svátek či významný den. Zpravidla se tehle náhradní den objevuje jednou měsíčně, ale pokud vyjde svátek na sobotu, tak ten měsíc není žádné náhradní volno v pondělí, protože sobota je považována v mnohých společnostech za pracovní den.

Co budou dělat Japonci na GW (golden week)? Cestovat! GW společně z Obon weekem připomíná spíše stěhování národů. Zácpy na silnicích, tlačenice větší než obvykle ve vlacích, vyprodané letenky, hotely prostě vše. Plány na GW či Obon Week je třeba dělat s předstihem, jinak vám hrozí, že budete muset spát na nádraží nebo v internetové kavárně fungující 24hodin denně. Nejoblíbenější destinací v zahraničí je Thajwan, Hawai a Singapore, takže tam letos určitě nepojedeme. V Japonsku je to Kyoto Hokkaido, Nara atd. ale letos v televizi upozorňovali na Atami, městečko hodinu a něco od nás, při pobřeží, je to moje zamilované místo, ale ve spojení s koupací sezónou. Protože ale tenhle tip prošel televizí, není bezpečné jezdit do Atami, protože tam bude hlava na hlavě. Takže letos Atami určitě ne! :D :D :D Samozřejmě, že GW je i časem návštěv rodiny, která žije třeba na druhé straně Japonska, ale většinou rodiny se navštěvují spíše v době volna na Nový Rok.

No a kam to letos bude? Teploty v Kanagawě už se houpou mezi 20 a 25 stupni, takže už začíná být teplíčko, přesto však bereme kabáty a mikiny, protože pojedeme do oblasti Toyama, Kurobe, kde bychom se měli svést starým vláčkem, no snad ještě nebude takové teplo, protože se pojedeme podívat na Alpine Route, kde bychom měli narazit na sněhový kaňon. Na ty kupy sněhu se vyloženě těším! Dostala jsem tip i na tulipánový park, takže zamíříme snad i tam, moje tulipány už mi odkvetly, takže je zase ráda uvidím. Počínaje zítřkem budu muset začít plánovat a začít balit, protože mi nějak nedošlo, že už GW je za dveřmi. Takže mám co dělat! Takara