Červenec 2014

Léto v plném proudu: Atami

31. července 2014 v 6:11 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Přiznám se bez mučení, když je léto, tak nejsem v létě příliš aktivní. Důvodem je místní klima a můj nízký tlak. Od června začíná období dešťů (tsuyu), nicméně musím říct, že každý rok je období deště jiné, letos prší dva/tři dny, a pak nic zataženo/oblačno. Loni období deště přišlo až koncem července, takže jsme byli do jisté míry ušetřeni typických letních veder a vedra přišla později. To v kostce znamená: podle toho kdy a jak moc naprší se dá odhadnout, jaké bude léto v Japonsku. Kolik naprší ovlivňuje vlhkost ve vzduchu, protože se z deštěm podmáčené půdy voda začíná uvolňovat. V průběhu července se procenta vody ve vzduchu (vlhkost vzduchu) začínají zvyšovat. V červenci u nás doma bylo naměřeno max. 33.1 a 81% dnes se ochladilo, takže máme 28 stupňů a 69%. Dneska celkem pohodička.


Z důvodu dusna ( je to nejblíže pocitu, když vejdete do skleníku) jedou AC na plné koule a řada Japonců je nachlazená z AC. AC je v každém vlaku, ve školkách školách, ale v TV jsem si všimla relace, kde říkali, že v Chiba-ken v 64% základních škol nemá AC a mají jen větráky, které vzduch příliš neochladí. Zatímco teplota ve třídách s AC je 28 stupňů ve třídách bez AC je to 32.5 (a více). Reportéři se ptali, zda se děti mohou plně soustředit v takovém vedru, když z nich lije jako z konve (pot) pauzy na pití a ručník kolem krku je nezbytností. Spotřeba energie je nezanedbatelná a tedy rozhodnutí škol, že AC nepotřebují bývá spíše finančního rázu. Navíc se rozmáhají krádeže AC, takže s příchodem léta si lidé v některých oblastech musejí AC (ventilátory, které jsou umístěné venku) zabezpečit (řetězem, či dřevěným hrazením). U nás doma AC nemáme a nepoužíváme, je to z důvodu, že jsem z AC permanentně nachlazená a mít zápal plic v létě, jako jsem měla hned první léto v Japonsku je věc, kterou nechci zkoušet znovu. Malý větrák je dostačující (pro mě).


Pobyt venku omezuji v létě na nezbytně nutný, protože se mi dělá občas venku špatně. Nicméně léto je časem dovolených a od poloviny července se začínají otevírat pláže. Jupí! Pro mě léto v Japonsku znamená, válení se na pláži a relax u moře. Moje nejoblíbenější destinace jsou: Okinawa, Izu poloostrov (Izu a Atami), Zushi (nevýhoda větší množství hlasitě mluvících Američanů) Yokosuka (to samé jako Zushi, protože se zde nachází americká základna). Kdybych si měla vybrat, tak bych každý rok jezdila na Okinawu, tu jsem absolvovala loni a plánuju se tam zase podívat, ale můj příjem není na Okinawu každý rok, takže je to spíše něco speciálního. Z výše zmíněných preferuji nejvíce Atami a pak opačnou stranu poloostrova Atami, kterou pracovně nazývám "Izu", ale obojí se nalézá na poloostrově Izu, takže tento název berte s rezervou.




Poprvé jsem byla v Atami v roce 2012, navštívili jsme místní hrad na kopci, ze kterého byl parádní rozhled, místní samurajskou expozici, ale i muzeum "ero muzeum" kde jsou vystaveny pánské a dámské partie různých tvarů. barev a hlavně velikostí. Fotit se zde samozřejmě nemohlo, takže fotku nemám. Nicméně hned za vchodem byla k vidění asi 150cm velká "mušle" a pánské nádobíčko co do velikosti se rozhodně neztratilo. Nechybělo pár příběhů z nevěstinců a nahatých sošek, kdo ví čeho. Takové muzeum hned vedle japonského hradu, rozhodně není něco, co je běžně k vidění. I když existují festivaly penisu v Japonsku (ještě jsem neměla možnost vidět...nevím, zda můžu napsat, že se tam chystám, aby to nevyznělo jinak, než by mělo)



Kromě výše zmíněného a velmi zajímavého, zde naleznete přístav, ze kterého se dá lodičkou vyrazit na některý z přilehlých ostrovů. Dále je zde centrum se suvenýry, výrobky z mušlí, rozsáhlý sortiment plavek, a různých hraček do vody, plovoucí krodokýlové apod. Také je zde dost restaurací, onsenů a samozřejmě hotelů. Nicméně, pokud nebudete parkovat v byznys hotelu, pak jsou ceny trošku vyšší, ale servis taky. My jsme byli ubytovaní (podruhé) ve Spa Resort, takže onsen byl v ceně, velký pokoj zařízený v japonském stylu, hotelová yukata, čajový servis, plus večeře a snídaně na japonský způsob. Popravdě, pokud nebudete chtít večeřet v japonském stylu, pak se cena za noc v hotelu výrazně sníží. Já vzhledem k tomu, že nabídka večeře je sushi, mořské potvory a plody moře jsem nad večeří nezaplesala, protože dávám přednost pečenému/smaženému/vařenému, ale hecla jsem se a snědla jsem nějaké pyré s kousky chobotnice. U mě celkem úspěch!
Hladová jsem nebyla, ale největší radost jsem měla stejně z dezrtu (zmrzliny). Snídaně už skýtala více možností, jak se najíst podle mých vlastních představ (byla tam nabídka pečiva, marmelády, jamů a taky kompotového ovoce a jogurtu).







Zmiňovaný onsen jsem navštívila navzdory svému tradičnímu každoročnímu spálení. Každý rok se mažu faktorem 50!!! A každý rok se poprvé u moře vždy spálím. Tentokrát jsem měla spálené nohy úplně nejvíc, takže jsem naložená v horké vodě byla tak 3minuty a měla jsem dost. Jak to chodí v onsenu? Popíšu pouze, jak to chodí v dámské části. Nejprve si vezmete ručník a malou osušku a vyrazíte do onsenu. V onsenu se svléknete, uložíte si věci do přihrádek, zde měli vylepšení skříněk na klíč a s sebou si vezmete tu malou osušku. Dříve než do "bazénu či kádě" s horkou vodou vstoupíte je zde místo, kde se pořádně umyjete, odlíčíte. Holit jsem se tam žádnou Japonku neviděla, předpokládám, že holení nohou a někdy v některých profesích i rukou si nechávají do sprchy na hotelovém pokoji. Spodek si Japonky neholí, nicméně v porovnání s Evropankami, nejsou tak chlupaté. Měla jsem tendence si nechávat proužek, takže teď jsem ten proužek jen trošku rozšířila, abych si nepřipadala mezi ostatními tak "nahatě" nicméně "neholit" se nepřichází v úvahu...a ruce si holit také nezačnu. Některé Japonsky dělají v restauracích, barech či dívčích hostes barech (zvaných kyabakura), kde se vyžaduje, nemít na rukách ani chlup. To není případ učitelek, takže jsem v klídku.


V každém umývacím prostoru je několik malých stoliček a lavor (stoličky mohou být plastové/dřevěné). Je zde sprcha, zrcadlo, set obsahující nádoby na: šampón, mýdlo, kondicionér. Je nezbytné po sobě vše důkladně opláchnout, jakmile skončíte s očistou. Stoličku, nádoby na šampóny, místo kde jste se sprchovali. Když jste vše důkladně osprchovali, můžete vyrazit, ale u dam se většinou dělá ještě jedna věc navíc. Po důkladné očistě, opravdu důkladné, si malou osušku obtočíte kolem hlavy a zavážete. Způsoby úvazů jsou různé, některé ženy tu osušku nepoužívají vůbec, záleží na každém. Já si (většinou, pokud nejsem zrovna v onsenu pro páry) vlasy stáhnu osuškou do stylu "selka" a vyrazím. Musím říct, že s obvodem hrudníku 100cm budím nežádoucí pozornost, jenže s tím nic nenadělám, pozornost budím, už jen tím, že jsem neJaponka. Nicméně zírání některých dám na oblast hrudníku, je něco na co jsem si ještě nezvykla, protože nechodím do onsenu často.


Co se samotnotných horkých pramenů týče, tak nádrže mají různou teplotu. Bazén nejblíže "drhnoucím sprchám" je s teplou vodou a za dveřmi oddělující "drhnoucí/umývací kout" od nádrží s horkou vodou, naleznete v závislosti na velikosti onsenu několik nádrží s vodou. Pozor ty s nejvyšší teplotou jsou označeny cedulí ve smyslu zde je +2stupně. Tak ne abyste lezli hned do prvního bazénu, který uvidíte. Některé Japonky začnou u bazénu s teplou vodou ve sprchovací zóně a pak postupně projdou všechny nádrže a nakonec skončí v té s nejnižší teplotou, aby si tělo postupně zvyklo na změnu teplot.
Onsen jako takový, nádrž či bazén s horkou vodou není určený k očistě. Základním smyslem onsenu je prohřátí organismu a pozitiva jsou stejná jako u sauny. Prohřátí organismu má dobrý vliv na termoregulaci. Nicméně v onsenu nenajdete místo s ledovou vodou. Po určité (krátké době) v nádrži se vydáte zpátky do šaten. Některé Japonky to vezmou přes sprchu, jiné ne. Osuší se, oblečou se do hotelové yukaty, vysuší si vlasy a odejdou. V onsenu (v horké vodě) málokro vydrží déle než 5 minut, ale jsou lidé, kteří do bazénu vlezou, pak vylezou (sednou si na lavičku, či na okraj nádrže/bazénu/kádě) a pak zase do nádrže vlezou a postup několikrát opakují.


V některých hotelech nabízejí private onsen, což znamená, že se zapíšete do pořadníku na určitý čas a máte 30 minut pro sebe malý onsen s jednou sprchou a nádrží. Tyhle onseny zbožňuju, ale ne každý hotel je nabízí. Navíc, pokud opravdu cestujeme, tak kotvíme v byznys hotelu, protože jsou levnější. Tzn. žádný onsen.


Po onsenu jsme si užívali náš hotelový pokoj s dřevěnou podlahou a tatami. Tenhle styl hotelu miluju, hrozně se mi líbí, ale bydlet bych tak nemusela. Preferuji moderní styl japonského bydlení, který je pro střední vrstvu (mladých lidí) založen na návštěvách NITORI a IKEA. :) Takže čas od času si užiju japonský styl "bydlení" v hotelu. 2012 v Atami bylo super počasí, což se bohužel nedá říct o 2014, takže jsme si hotel po večeři užili, nakoupili jsme si pár plechovek alka a plechovku oříšků z automatu a jakmile se setmělo, vyrazili jsme za další kratochvílí.


Ohňostroj na pláži. V létě jsou ohňostroje častější než v zimě a na Nový Rok v Japonsku moc ohňostroje nepotkáte. Hanabi je záležitostí léta a letních omatsuri (festivalů Tanabata, Obon, Den moře apod.) V zimě pár hanabi slavností je, ale nejsou tak časté jako v létě. Kromě velkých ohňostrojů si můžete udělat svůj soukromý na pláži. Sety na soukromý ohňostroj jsou k zakoubení v konbini obchodech. Zakoupíte malé raketky (opravdu malé) a hlavně různé jiskry tvořící prskavky. Neprodává se žádná velká a opravdu nebezpečná pyrotechnika, nicméně skončit s raketkou v zádech, nepovažuji za slastný zážitek. I když se jedná o zábavnou pyrotechniku té nejnižší kategorie, stále se pracuje s ohněm a něčím, co vybuchuje, takže první věc je najít si místo blízko vody (někteří si berou plastové kyblíky na pláž) další věcí je dávat pozor, zda se za vámi neusídlila skupinka mladých/opilých, kteří mají právě ty odpalovací raketky. My jsme byli v pohodě, ale dámská skupinka s kyblíkem s řevem prchala z jejich místa, protože blbci za nimi začali odpalovat raketky všemi směry a blbě se tomu tlemili...Prostě adepti na Darwinovu cenu jsou všude a pokud nechcete mít špatné vzpomínky na ohňostroj z pláže, pak je nutné zvážit i to, kdo ve vašem okolí se rozhodl udělat si ohňostroj také. Já i Daigo už jsme měli připito (rozumněj byli jsme v náladě, ale do opilosti to mělo dost daleko) jsme si koupili set určený dětem, který obsahoval prskavky různých tvarů a barev, bez raketek. Tak jsem si užila svůj první ohňostroj na pláži v Atami. Bylo to super!





Samozřejmě jsme se koupali hned první den, hned po příjezdu jsme roztáhli plážový stan. V Japonsku se bere na pláž slunečník nebo stan. Namazali jsme se faktorem 50 určeným i do vody. Nafoukli plovací kruh a lehátko a řádili jsme až do pozdního odpoledne. Kolem 2. hodiny jsem zpozorovala, že jsem narůžověla a věděla jsem, že jsem se připekla. Což bylo zjevné večer. Na večeři jsem šla v yukatě s tím, že spálená kůže mi dost komplikovala chůzi, tak jsem se rychle převlékla. Popravdě i tak jsem šla jako "potento".





Rovnou jsem si zakoupila krém na spáleniny, přímo v hotelu a druhý den jsem věděla, že už se koupat nebudu. Daigo skončil se spáleninami taky, takže nebylo ani pomyšlení na procházky, takže si šel užít následující den onsen. Já jsem si přivstala abych viděla východ slunce, společně asi s dalšími 10 hosty hotelu na balkónu. Náš hotel byl umístěn asi 50 metrů od pláže, takže jsme viděli nádherný východ slunce. Když jsme šli na snídani, tak už jsme jen viděli, jak se obloha zatáhla, takže nebyl důvod jít na pláž a odpočívali jsme na pokoji. Naštěstí jsme se vypravili do Atami jen na víkend, takže to nebyla taková škoda, jako by byl prodloužený víkend, či nějaké delší volno. Jsem ráda, že jsem si svoje tradiční spálení odbyla už teď, protože mám velkou šanci, že už se letos nespálím. Doufám. Takara.

Slavnosti Slunečnic a překvápko

26. července 2014 v 12:44 | Takara |  Místní zajímavosti
Dneska jsem se připlazila domů - skoro doslovně, protože je mi hrozné vedro a navíc jsem byla lenošit u moře. Zase spálená, ale tentokrát z toho kůže vyšla o něco lépe. Dnešek se zařadí mezi dny poměrně hektické. Vstala jsem už v 5 ráno (kdo mě zná osobně, tak ví, že dostat mě z postele dřív, jak v 6 je nemožné a dost často i nebezpečné...je možná čas na otázku, zda se snad neblíží konec světa!) Nicméně vstala jsem! A brzo ráno jsme s Daigem vyrazili na Himawari matsuri. Himawari znamená v japonštině slunečnice a matsuri už znáte z mých dřívějších článků, ale kdyby přece ne, tak se jedná o slavnost/festival. Samozřejmě jsme chtěli vyrazit dříve, než oficiální matsuri vůbec začnou, protože to znamená: méně lidí = lepší fotky. Tak jsme si vzali kola a už jeli jsme. Ač bylo kolem 6té ráno, tak slunce už pěkně pralo a do toho se ukázalo, že můj manžel má mnoho předností, ale vyměňování duše u kola to rozhodně není. Předevčírem píchnul a dva dny se snažil dát kolo dohromady. :D Nemám mu to za zlé, i když si myslím, že ve svém vlastním zájmu by měl některé věci nechat na odbornících...Ujeli jsme cca 10 minut! :D


Vzešla z toho zajímavá situace, kdy jedno kolo bylo OK a druhé ne...plus manžel si vzal jen capáky, které nejsou vhodné na delší chůzi, protože dřou, tak jsem si velkodušně s manželem vyměnila kolo s tím, že já půjdu pěšky s jeho kolem a on pojede napřed skontrolovat místo slavností, protože chci vědět přesně, kde to je. Mám totiž v plánu tam jít v pondělí už přímo na festival s kamarádkami z jazykovky. Tak vyjel napřed a já měla postaráno o celkem pěknou ranní procházku. Místo slavností jsem našla bez problému, takže mi manžel ani nemusel jít vstříc.




Tohle místo je blízko velkého parku v části Zama-shi zvané Soubudai cca 40 minut pěšky a vždy v létě se zde provozují Slunečnicové slavnosti. Oproti jiným místům mezi Yamatem a Zamou (města, spíš bych měla říct aglomerace, protože jedno město navazuje na druhé a odděluje je pouze cedule s napisem zama na jedné straně a yamato na druhé) je tohle místo malé, roste zde pouze 10tisíc slunečnic. Slavnost blíže k Yamatu má až 50tisíc slunečnic, ale přístup je tam dost blbý a navíc musíte taxíkem. Taxík v Japonsku není až tak drahá záležitost, pokud se někam NUTNĚ potřebujete dostat, ale pokud to tak nutné není, pak se spokojíte raději s pěší chůzí a nebo výběrem menšího místa, kde také probíhají slavnosti slunečnic.




Edit z pondělka: Měly jsme v plánu (já a ještě další dvě kočky), že vyrazíme na himawarimatsuri společně, ale 15 minut před odchodem mi zazvonil telefon, že Moi-chan nemůže. O víkendu stěhovali a tak je unavená. No nic jdeme tedy ve dvou s Nini-chan. Musím říct, že po víkendu jsem byla hodně utahaná a méně mluvná než tomu bývá jindy, ale i tak jsme si to užili. Vyrazili jsme za slunečnicemi, které byly v horším stavu než v sobotu, protože hodně pršelo, ale přesto se dala najít místa na dobré fotky, tak jsme fotily jako divé. Pak jsme se najedli a vyrazili jsme ke mě domů, kde jsme krásné dopoledne zakončily psaním úkolů do jazykovky.









Nafotili jsme pár fotek se slunečnicemi a hurá domů! Mně došla baterka ve foťáku, takže jsem poslala manžela napřed
s foťákem a sama jsem se opět prošla. Vedro bylo na umření (pro mě teploty nad 25 znamenají výheň pekelnou a navíc mám problém s nízkým tlakem), takže jsem pak doma hoďku vzpamatovávala a čekala, než baterka bude OK. Hotovo! Vyrazili jsme směr Enoshima (ostrov Draka), ale tentokrát ne za drakem, ale jen na pláž. Na pláží nebylo narváno, takže pohodička, ale foukal silný vítr a vlny byly vysoké. Vítr byl osudný našemu plážovému stanu, takže jsme ho museli složit, ale Daigo si užil vlny na lehátku. No většinou byl pod vodou, jak ho vlny zrovna smetly, ale hlavně že byla legrace. Já jsem se "nečekaně" zase spálila, ale tentokráte to byly jen a pouze ruce k lokti a jinak nic. Můžu si gratulovat...První spálení jsem si oficiálně užila v Atami, ale článek o Atami vyjde až konce července, takže se svojí story o 2. spálení, trošku předbíhám...






Když jsme se připlazili domů: zbití a unavení z vedra, tak na mě ve schránce čekalo překvapení. Přišly výsledky cvičného testu JPLT úrovně N4!!! A je to tady, vážení, teď zjistím, že cvičný test jsem podělala a tedy i s největší pravděpodobností zkoušku JLPT N4 (naostro). Co se dá dělat?! Je to tady a nezbývá, než to otevřít. Zůstala jsem s pusou dokořán. Měla jsem pocit, že jsem test dost podělala (nervozita dělá svoje a taky mám tendence, při druhé kontrole odpovědí, opravovat správné odpovědi na špatné...už mi bylo několikrát řečeno, že když to nezkontroluju, udělám líp. S jistotou jsem věděla, že 4 otázky z poslechu jsem měla špatně. Byly to otázky, kdy zadání bylo obsaženo v poslechu a možnosti byly taky v poslechu. Takže žádné písemné zadání a žádný obrázek. Měla jsem problém zapamatovat si všechny možnosti a většinou jsem zapomněla, co bylo za a). K mé smůle zrovna za a) mohlo být správně.) Očekávala jsem, že pokud projdu (na úspěšné složení N4 je třeba splnit pouze 50%, což není zase tak přísné, ale po dvou a půl letech v Japanu, bych test udělala raději na více procent, vím, že ve finále je to jedno, důležité je: prošel/neprošel. Spíš pro svůj vlastní dobrý pocit, bych chtěla projít s lepším skóre), tak to bude kolem 50%/60% procent, pravda na úroveň N4 jsem si prostě nevěřila (mám tendence své schopnosti podceňovat) odhadovala jsem své schopnosti, tak na N5 ale tu bych dala levou zadní, N4 jsem si myslela a stále myslím, že pokud projdu, tak to bude asi těch hraničních 50/60%. Výsledky testu nanečisto mě proto celkem překvapily. (bylo by moc pěkné, kdyby takhle vyšel i ten test "naostro")



Gramatika/slovní zásoba/čtení: 85.7% (průměr byl 66%) a Poslech ten byl opravdu horší 76.9% (průměr byl 69.1%)

To není tak zlé...to není vůbec zlé!!! Opravdu, kdybych takto dopadla i v ostrém testu - výsledky budou až v září - tak si skáču! O to horší bude, pokud jsem ostrý test pokazila a výsledky budou horší a nebo N4 neudělám vůbec...ze cvičného testu jsem měla pocity smíšené, u ostr testů jsem si jistá, že poslech jsem zvládla lépe, než u cvičných (dávala jsem bacha a psala si poznámky :D ) takže jsem napnutá jako kšandy...No ještě si nějakou chvilku budu muset počkat, nedá se nic dělat. Takara

21. července Den Moře 海の日

22. července 2014 v 8:31 | Takara |  Kalendář
Dnes 21.7. je pondělí a máme volno! Ano je to jeden z prodloužených víkendů, který se nazývá sanrenkyu. (3dny volna) Prodloužený víkend v Japonsku znamená, prodloužený o pondělí. Státní svátky většinou připadají na pondělí, jen vyjímečně jsme měli svátek ve čtvrtek, nebo v neděli, nicméně pokud svátek připadne na neděli, tak tento svátek je přesunut na pondělí, protože sobota je v Japonsku ve spoustě firem pracovní den, řada lidí má pracovní týden od pondělí do soboty.
A co je důvodem, pro pondělní svátek a tedy lenošení? 3. pondělí v měsíci červenci se slaví...? Navíc zde funguje systém "Happy Monday" ハッピーマンデー制度, happí mandé seido, což je systém národních svátků, které připadají na určité pondělí v měsíci.

Den Moře v Ebině 2014

Den Moře v Atami 2014

Je to umi no hi, den moře/oceánu...Celkem poetický svátek, který dává na vědomí japonskou spjatost s přírodou. V případě ostrovní země není příliš na výběr, ale navíc i rybolov a výlov mořských plodů je nezanedbatelný, protože v japonské kuchyni se v drtivé většině točíte kolem rybek (a potvor z moře). Rybí trhy nejsou nic výjimečného. Velkým tématem pro ochránce přírody je "velryba" a její "velký" problém...no možná bychom měli říct malý, protože se týká snižování počtů velryb v moři. Daigo vyprávěl, že velrybí maso měl jako dítě, teď už není tak časté a navíc je hooooooooooooodně drahé, nicméně se vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o lahůdku. Snižující počty velryb by odpovídaly tomu, že lidí, kteří s jeho názorem-chutí souhlasí je v Japonsku spousta, nicméně kvóty a limity pro rybolov jsou dané, i když se Japonsko snaží je posunout. Rybolov je jeden z důvodů, Japonsko a okolní státy bojují o ostrovky rozdělené špatně po válce (špatně říkám, protože Američani ignorovali původní smlouvy a okolnosti a rozdělili po válce ostrovy, jak se jim hodilo...naprosto ignorující fakty, z této ignorance vznikly přirozeně spory, které přetrvávají do dnes) Proč se jednotlivé státy haštěří o skalnaté ostrůvky na kterých nic není, skoro nic neroste? Hlavní důvody jsou tyto 1) nerostné bohatství v okolí ostrova 2) kolem každého ostrova je "námořní zóna", která se s každým ostrovem, které Japonsko získá po letech sporu rozšiřuje. Tato zóna je klíčová, protože s novou zónou je tu možnost výlovu mořských plodů, rybolovu apod. Takže není divu.

Přehlídka vlajek tanečních klubů. Objevily se skupiny z Kanagawy: Ebina, Sagamihara, Yokohama, Aikawa...Vlajkonoši jsou docela "namakaní", protože mávání obří vlajkou 5 minut není legrace...

Atami 2014, Chlap s maskou představuje Boha Smrti a ten prach, co rozhazuje je "neštěstí". Byl přiveden na pobřeží, aby byl obdarován a "uchlácholen". Kolem něj a krabice prachu byla "úctivá zóna" nikdo kromě těch dvou, kteří ho přivedli, se k němu a k prachu ani nepřiblížil.

O čem je den moře historicky? Umi no hi je znám jako tzv. Marine Day, v 90. letech šlo o historický den "umi no kinen bi" Pamětní den námořnictví (velmi volný překlad). Na počest císaře v 80.letech 19. století vypravili parník vyrobený ve Skotsku. Oslavná plavba byla trasa kolem oblasti Tóhoku, míjeli maják v Aomori, udělali si zajížďku do Hakodate, kde byla krátká přestávka a nakonec byla plavba zakončena v jednom z největších přístavů v Yokohamě. Trasa dost dlouhá, abyste pocítili mořskou nemoc. Nicméně tato oslava císaře se postupně stala oslavou námořnictví, lodí a technického pokroku. Tak to bylo zhruba do konce 2. světové války, po válce, byl smysl Marine Day trošku změněn. Už se neslaví jen technický pokrok co se lodiček týče, ale více se slaví ta přírodní stránka: moře/ lidi/ Japonsko. Označení Marine Day najdeme sem tam v nějakém kalendáři. Většinou se dočteme, že 3. pondělí v červenci je určené Dni Moře. Umi no Hi.

Zmodernizované kostýmy tanečníků s modernizovanou tradiční japonskou hudbou, taková bude pravděpodobně budoucnost Japonska.

Ebina 2014 pozdrav-úklona divákům taneční skupina z Aikawy

Ebina 2014, slavnosti ke dni Moře a taneční skupina ze Sagamihary

Den Moře v Atami 2014

V dnešní době se slaví právě to sepjetí Japonska, jako ostrovní zemi, která je do určité míry závislá na shovívavosti matky Přírody. Vlna tsunami v březnu 2011 toho byla důkazem. V dnešní době veškeré modlitby spějí k tomu, aby bylo moře klidné a Japonsko prosperovalo. Tento den je v řada městech festival, kde se seznámíte se spousto druhů jídla, nápojů, suvenýry s mořskou tématikou. ale i také rituály. Na fotografiích je zachycena oslava Dne Moře v Atami. Kromě matsuri ve dne, je v Atami běžně k vidění jízda vozů s lampióny. Tyto vozy symbolizují lodě. A jedná se o přehlídku vozů. Všechny vozy/lodě jsou krásně nazdobené a muzikanti/pasažéři zpívají a pokřikují chytlavé melodie. Člověk má, pak chuť křepčit taky. Mezi nástroji převažují flétky, a různé typy bicích nástrojů.


Ebina 2014, slavnosti Moře a tanečníci z Aikawy

průvod vozů/ lodí v Atami 2014

Po průvodu vozů/lodí nadchází ta nejlepší část a tou je ohňostroj. Mě došla baterka v kameře, takže jsem byla bez ohňostroje na fotkách, ale i tak jsem si to moc užila. Ohňostroje 花火大会 (hanabi taikai) jsou nejčastější v létě a pak v menší míře bývají i v zimě a nejméně se setkáte s hanabi na podzim a na jaře. Obě období mají jiná lákadla (momiji/sakury). Ohňostroje na moři jsou nádherné. Za tři roky jsem se dostala jen na dva ohňostroje, jeden byl v Tokyu a druhý byl právě v Atami. Těžko říct, který byl nádhernější, protože co se ohňostrojů týče, tak Japonci (dle mého bezvýznamného názoru) nemají konkurenci.

Ebina slavnosti 2014, taneční skupina z Aikawy

Ebina 2014, taneční skupina z Yokohamy

Atami 2014

Trošku patetický závěr: Budeme si společně přát, aby se počty rybek v moři držely v normě, abychom byli všichni zdraví a spokojení a matka Příroda byla k Japonsku laskavá...Hezký Umi no Hi :) Takara

VIDEA Z EBINY 2014: TANEČNÍ VYSTOUPENÍ:
1) http://youtu.be/cHvq9O9hwqA (yume wo nosete)
3) http://youtu.be/-Pma8nvgeKs (pawafuru=powerful)
5) http://youtu.be/jcdSDXxPJmI (závěrečná přehlídka vlajek)

7. července Tanabata 七夕

19. července 2014 v 5:04 | Takara |  Kalendář
Tanabata 七夕 (večer sedmého) je dle mého názoru jeden z nejkrásnějších svátků léta v Japonsku. Jak už kanji napovídá 七 (nana, sedm) a 夕 je kanji ozn. večer, podle toho si snadno zapamatujete, kdy se Tanabata oficiálně slaví. Tanabata je záležitostí července (7) a to konkrétně prvního víkendu v červenci. Tanabata se slaví 7 července (7.7.), ale pravdou je, že se s výzdobou pro Tanabatu můžete setkat od června až do srpna, než je nahrazena výzdobou pro Obon. Taktéž Tanabata Festival v Sendai se odehrává až v srpnu (6,7,8 tuším, zatím pouze zvažuju, že bych se jela podívat...) Ač je Tanabata relativně blízko Obon festivalu, jedná se o dva různé svátky. V čem je rozdíl? Zatímco (O)bon Festival má nádech českých Dušiček. Vzpomínání na zemřelé blízké, tak v Japonsku to není o zapalovaní svíček na věncích. O bon je časem kdy duše zemřelých přicházejí na Zemi, lidé se modlí ke svým předkům a a v době Obonu jsou světy zemřelých a pozemský svět propojeny, to je hodně zjednodušeně Obon (článek o Obonu a dekoracích bude koncem srpna, až budu mít fotky). Tanabata, o které se zpožděním píšu, je o setkání také, ale o setkání rozdělených milenců, o jejichž příběhu se rozepíšu později v článku. Příběhů je velké množství, takže jsem vybrala dva nejrozšířenější, proto pokud znáte ještě jiný, neváhejte a napište ho do komentářů. Příběhy a jejich výsledky budou stejné, ale detaily a jména hrdinů se mohou lišit. Ani dva Japonci nevyprávějí příběh úplně stejně, tím je daná rozmanitost příběhů.



Ač Tanabata je oficiálně 7. července, většinou 7. není víkend, ale třeba 8. či 9. takže se s oslavami Tanabaty můžete setkat i v jiný den (a v Sendai i v jiný měsíc). S výzdobou k Tanabatě se můžete setkat už půlce června, kdy se bambusová větev s přáníčky vystavuje třeba v obchodech. supermarketech, ale i třeba na ulici. Japonci milují dekorace, takže není žádná hanba začít o něco dřív. (Toto vysvětluje i fakt, proč se v Japonsku vánoční dekorace začínají objevovat hned po Halloweenu a to nejen v obchodech, to je běžné i v Evropě ( obchodníci se prostě snaží prodat), ale i v běžných domácnostech, především mladých Japonců )

Pokud byste si chystali na Tanabatu do Hiratsuki, kde je jeden z největších Tanabata Festivalů pořádaný v Kanagawě. Je to dobrá příležitost pro oblečení yukaty, ale rozhodně to není podmínkou. V době Tanabaty vás jistě zaujme dekorace. V každém supermarketu najdete bambus, na kterém jsou zavěšeny barevné papíry tzv. tanzaku. Na těchto papírech jsou ručně napsaná přání. Funguje to tak, že vezmete barevný papír (někdy i ve tvaru komety, protože Tanabata je oslavou setkání hvězd), na ten napíšete své přání a pověsíte na babusovou větev. Vaše přání by se vám mělo splnit. Děti si přejí často hračky apod. prostě k věku. Dospělí už jsou poučení, že by si měli přát "ne pro sebe", ale pro druhé. Ale ani to se striktně nedodržuje. Často se přeje i dvěma milencům z příběhu. Ať si své setkání užijí a mají se pořád rádi.
Pár fotek z Tanabaty 2roky zpátky najdete zde: http://takara.rajce.idnes.cz/Tanabata/

Co je vlastně Tanabata? Co se vlastně oslavuje, když je Tanabata?
Slaví se setkání dvou hvězd Altair ze souhvězdí Orla a Vega ze souhvězdí Lyra, obě hvězdy jsou nejjasnějšími hvězdami ve svých souhvězdí. Hvězdy symbolizují dva milence oddělené Mléčnou dráhou, kteří mají možnost se setkat jen jediný den v roce ( 7.7. ) a pouze tehdy je-li jasná obloha. Pokud je oblačno, nebo prší, pak mají milenci smůlu a nemohou se setkat.


Legenda o setkání milenců pochází z Číny a existuje mnoho ekvivalentů příběhu (např. Orihime a Hikoboshi). Příběhy se liší jmény a někdy i profesí hrdinů a detaily, ale výsledek je stejný: dva odloučení milenci. Mě se nejvíce líbí tato verze:
Bohyně Tanabata ztratila její drahocené šaty a šla se přeptat jednoho farmáře, zda její šaty nenašel. Farmář (mladý, krásný, pracovitý, chytrý atd. jak už to tak bývá) šaty sice nalezl, ale nález zatajil (šaty byly z dobrého materiálu, tak jimi Farmář, praktický to muž, vyspravil střechu svého domu). Nicméně nabídl Bohyni, nezištně, že ji šaty pomůže hledat. Jak tak hledali a nenašli, tak se do sebe zamilovali (v některých příbězích se píše i o lásce na první pohled) a Bohyně zůstala na zemi. Žili spolu šťastně a měli spoustu dětí. Jenže Bohyně si jednoho dne všimla, že ze střechy na ni kouká část jejích drahých šatů a na Farmáře se naštvala. Nicméně byla ochotná mu odpustit, když vyrobí tisíce sandálů a zakope je pod bambusový strom. Jak vyráběl sandály, strom rostl a rostl. Farmář tak spěchal, že sandálů nevyrobil 1000 ale jen 999, Jeho bambusový strom byl tak o jeden krok kratší a Farmář na nebe nedosáhl. Tak volal na bohyni Tanabatu, aby mu pomohla. Ona se slitovala, přišla a pomohla mu. To se ale nelíbilo otci Tanabaty, který měl za to, že sliby se mají plnit, a tak dal svému zeti za úkol hlídat po 3 dny a 3 noci pole s melouny, ale nesmí se ani jednoho dotknout. Farmář hlídal pole, ale za čas dostal žízeň a když byla žízeň nepřekonatelná, tak jeden meloun snědl a ten se změnil na řeku, která Farmáře a Bohyni Tanabatu navždy oddělila. Tanabata prosila otce, aby směla Farmáře ještě vidět. Její otec se nad ní slitoval a umožnil jim se setkat, jednou ročně 7. dne 7. měsíce. The End.


Další verzí je tahle (tu mám ze školky): z youtube od uživatele mtanakaunis 福娘童話集の「七夕物語」に英訳をつけました。Tanabata Story by Fukumusume Dowashu. Orihime a Hikoboshi. Tato verze je výchovnější, určená dětem, že pokud se nebudou věnovat svým povinnostem, pak jejich chování ovlivní druhé lidi (společnost) a stihne je trest...zde se objevuje duha, jako most:) i duha je často zobrazována v časech tanabaty. https://www.youtube.com/watch?v=F9_9MM85z6I


Osobně jsem byla v Hiratsuka 2 roky zpátky a letos jsem se tam chystala, ale nakonec z toho sešlo, takže veškeré fotky festivalu pocházejí z roku 2012. Letos to nevyšlo, budu doufát, že příští rok už to snad všechno vyjde, tak jak má. Letos jsem byla trošku víc zaměstnaná s učením, takže bohužel. Nicméně jistou naději mám, kdybych jela směr Sendai. Zatím jen zvažuju, protože mám strach, že tam bude lidí, jako much a já tlačenice či chůzi s xstovkou lidí společně moc nemusím...
Takže je pravda, že na matsuri (festivaly) zavítám jen vyjímečně a spíše si vybírám lokální slavnosti, kde je méně lidí. Jakmile kolem sebe nemám, alespoň půl metru, pak už si slavnosti příliš neužívám. Znám řadu lidí, kterým tohle vůbec nevadí, já jsem zjevně přecitlivěla na zásahy do prostoru, který označuji jako "sociální distanc" a osobní prostor. V tomhle jsem se za ty dva roky a půl, co tu jsem příliš nezměnila.




Mé dojmy z předloňska a ze svého prvního Tanabata Festivalu: Dojem první: super výzdoba různé stužky, vozy, přáníčka a dekorace, plus romantický příběh, o tom, že právě teď se setkají milenci odloučení po celý rok. To je silný příběh a každý s nimi sympatizuje. Dojem druhý: lidí jako mravenců na cukru. To (mě osobně) kazí většinou zážitek, a vzpomínky na krásnou výzdobu jsou přebity vzpomínkami na "tlačenici", protože se člověk musí pohybovat s masou lidí a ne jak chce on, tempo chůze je udáváno skupinou. Nebylo možné si projít krámky, zastavit se a něco pořádně vyfotit. Takže po hodině a něco chůze společně s xstovkami lidí, jsem Tanabata festival vzdala. Už jsem to tam prostě nemohla vydržet...:D To bylo před 2roky zpátky, takže si myslím, že kdybych šla letos, pravděpodobně bych tam vydržela déle. I když kdo ví... Pověsila jsem si přáníčko a manžel taky. Okoukli jsme výzdobu a jeli jsme dom. Taková byla Tanabata 2012.

Loni jsem měla Tanabatu ve školce, takže jsem ji neřešila vůbec. Letos jsem Tanabatu promeškala úplně, kochala jsem se pouliční výzdobou, ale milenci se pravděpodobně nesetkali, protože nebyla jasná obloha a pršelo. Takže letos měli asi chudáci smůlu.Tak snad příští rok, nejen pro ně, tak i pro nás! Se zpožděním, Takara





Tajfun 台風 (第08号)

11. července 2014 v 6:08 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Tak tu máme období dešťů, kdy slunných dnů je poskrovnu, ale na to, že má být tsuyu (období dešťů), tak toho deště doposud moc nebylo. No asi až do dneška. V úterý přišlo první varování, že se k Okinawě blíží silný tajfun. Okinawa a tajfuny to není nic neobvykléko, proto většina budov na Okinavě má maximálně jedno/dvě patra a dokonce i hřbitovy jsou jaksi bytelnější. V hlavním městě najdete i vyšší budovy, ale žádné mrakodrapy nečekejte. Okinawa je tajfuny sužovaná často, takže se stavět do výšky určitě nevyplatí.

Tajfun je kombinace velmi silného/rychlého větru často s přívalovým deštěm. Na ulicích se dělají rybníky, voda teče kanalizací vzhůru, protože kanalizace nestíhá. Vítr trhá tašky ze střech (hlavně u starých domů na vesnicích, tam bere rovnou celé střechy), vyvrácené stromy, bahno v domech, sesuvy půdy, velké škody na majetku, ale hlavně na životech. Podle informací zatím o život přišlo nebo jsou nezvěstní kolem 3 lidé přišli o život a 53 lidí bylo zraněno, počet není konečný, jak tajfun neprošel zcela Japonskem.

Za ty dva roky a něco, co jsem tady jsem pár tajfunu zažila, ale spočítala bych je na prstech jedné ruky. Ne, že by nebyly časté. V létě a na podzim jsou časté, ale většinou neprojdou celým Japonskem. Projdou Okinawou, Shikoku, Kyuushu a stočí se na jih. Kanagawa prefektura je celkem v pohodě. V tomhle ohledu bych neměnila. Navíc Shikoku a Kyuushuu je sužováno emisemi z Číny tzv. PM, kolik toho PM ve vzduchu je mají různé programy na smartphonech a v TV se každý den objevuje info o stavu ovzduší. V Kanagawě nejsme PM ohroženi tolik, ale jakmile jde tajfun směrem ke Kanagawě, pak se informace o PM objeví i tady u nás.


Osmička je jiná, na poměry Okinawy silnější a tentokrát projde celé Japonsko. Takže zasáhne i nás. Když jsem se dneska (čtvrtek) vracela z pohovoru na všech stanicích už hlásili, že z důvodu tajfunu, vlaky nepojedou, nebo omezeně. Odakyuu line je vždy zastavená, jakmile naprší trošičku víc, nebo zafouká, takže jsem ani nepočítala s tím, že by Odakyuu snad fungovaly, když jde o tajfun. I dneska a to tajfun ještě nebyly, měly vlaky zpoždění. Ano zpoždění i v Japonsko. Ale v Japonsku zpoždění je otázkou 5-10 minut, ale i to řadu Japonců vyvede z míry, protože nejsou zvyklí na zpožděné vlaky.


V televizi sledují jak stav železnic, tak postup tajfunu Japonskem. Funguje zde předpověď pravděpodobného postupu tajfunu Japonskem a jsou vypsany dny a časy, kdy udeří v příslušné oblasti. Tohle shledávám velmi užitečným, protože člověk má čas se na tajfun připravit. Připravit...nejde o nic velkého, ale udělat se to musí.


První věcí je, že zatáhnu i plechové dveře na prosklených dveřích vedoucí na zahradu z obyváku (ribingu) a japonského pokoje (washitsu), pak zajistím všechna okna. Okna tu mají dvojí zamykání (většinou), sklidím veškeré věci z balkónu a sundám tyče na věšení prádla, aby je vítr neshodil. Sousedi jsou blízko a já bych nerada, aby jim do ložnice vrazila kovová tyč. Nerada bych. Následu sklizení věcí, které by mohly uletět, dekoračních předmětů a nářadí. Zajištění stromů a slunečnic. Slunečnice nám vyrostly do takové výšky, že už jsou větší než já. Jsou velké, ale já bych nerada, aby je vítr polámal, takže jsem je zajistila špagátem a to samé jsem udělala s minilampičkami pověšenými na plotě. Dům je zajištěný, elektriku se snažíme používat, co nejméně, zvlášť v případě bouřky. Máme sice dřevostavbu, ale nějak na ní nemůžu najít něco, co by vypadalo jako hromosvod, takže pokud by do nás na krásně uhodilo, pak asi budeme hořet.
Poslední věcí, je nákup, nevím, jak dlouho tajfun bude (většinou jeden den je a zase druhý není), ale nechce se mi v tajfunu jít ven na nákup, takže jsem něco málo nakoupila.




Tajfun tu bude zítra a já jsem ráda, že zítra nikam nemusím...dělám si starosti o manžela, který jede do práce na kole (40 minut) nevím, proč si blbec nevzal auto, když má možnost. Pojistku nemá, takže ho kryje jen pojištění úrazové a nevím, jestli se nechystá náhodou umřít...Doufám, že ne...Pro mě to bude znamenat, že budu celý den doma a budu poslouchat jak vítr naráží do stěn a dům se lehce chvěje. Taky je mi jasné, že na zahradě budeme moci chovat ryby, protože kanalizace v ulici nestíhá i při menším deštíku. Jinak očekávám, že tajfun v pohodě přečkáme. :) Takara

Edit z pátku rána. Tajfun prošel Kanagawou rychle v noci a kolem 7 ráno už nás přivítalo sluníčko, takže pokud něco proběhlo, bylo to rychlé a já jsem to kompletně prospala :) Místo tajfunu jsme přivítali teploty 32 a výše na některých místech v Japonsku až 35. Teď už je kompletně po tajfunu. Zranění jsou nejvíce v oblastech Okinawa, Shikoku a Kyuushuu a západní části Honshuu. Kanagawa byla v pohodě, žádné ztráty na životech a škody minimální. Musím přiznat, že se nám v Kanagawě živelné pohromy vyhýbají a bydlení zde, je bezpečné. Co se zemětřesení týče, tak tu máme otřesy kolem 3 max 4 stupně Richterovy maximálně, většinou to je kolem 2 stupňů a méně. No a tajfuny se nám většinou vyhýbají.
V tuhle chvíli už jsou dobrovolníci na místech a pomáhají likvidovat škody v postižených oblastech. Japonská rychlost úklidu a návratu do normálu, "poté" je neuvěřitelná. Občas si říkám, že bychom se tady mohli něco přiučit....zvlášť po povodních...