7. července Tanabata 七夕

19. července 2014 v 5:04 | Takara |  Kalendář
Tanabata 七夕 (večer sedmého) je dle mého názoru jeden z nejkrásnějších svátků léta v Japonsku. Jak už kanji napovídá 七 (nana, sedm) a 夕 je kanji ozn. večer, podle toho si snadno zapamatujete, kdy se Tanabata oficiálně slaví. Tanabata je záležitostí července (7) a to konkrétně prvního víkendu v červenci. Tanabata se slaví 7 července (7.7.), ale pravdou je, že se s výzdobou pro Tanabatu můžete setkat od června až do srpna, než je nahrazena výzdobou pro Obon. Taktéž Tanabata Festival v Sendai se odehrává až v srpnu (6,7,8 tuším, zatím pouze zvažuju, že bych se jela podívat...) Ač je Tanabata relativně blízko Obon festivalu, jedná se o dva různé svátky. V čem je rozdíl? Zatímco (O)bon Festival má nádech českých Dušiček. Vzpomínání na zemřelé blízké, tak v Japonsku to není o zapalovaní svíček na věncích. O bon je časem kdy duše zemřelých přicházejí na Zemi, lidé se modlí ke svým předkům a a v době Obonu jsou světy zemřelých a pozemský svět propojeny, to je hodně zjednodušeně Obon (článek o Obonu a dekoracích bude koncem srpna, až budu mít fotky). Tanabata, o které se zpožděním píšu, je o setkání také, ale o setkání rozdělených milenců, o jejichž příběhu se rozepíšu později v článku. Příběhů je velké množství, takže jsem vybrala dva nejrozšířenější, proto pokud znáte ještě jiný, neváhejte a napište ho do komentářů. Příběhy a jejich výsledky budou stejné, ale detaily a jména hrdinů se mohou lišit. Ani dva Japonci nevyprávějí příběh úplně stejně, tím je daná rozmanitost příběhů.



Ač Tanabata je oficiálně 7. července, většinou 7. není víkend, ale třeba 8. či 9. takže se s oslavami Tanabaty můžete setkat i v jiný den (a v Sendai i v jiný měsíc). S výzdobou k Tanabatě se můžete setkat už půlce června, kdy se bambusová větev s přáníčky vystavuje třeba v obchodech. supermarketech, ale i třeba na ulici. Japonci milují dekorace, takže není žádná hanba začít o něco dřív. (Toto vysvětluje i fakt, proč se v Japonsku vánoční dekorace začínají objevovat hned po Halloweenu a to nejen v obchodech, to je běžné i v Evropě ( obchodníci se prostě snaží prodat), ale i v běžných domácnostech, především mladých Japonců )

Pokud byste si chystali na Tanabatu do Hiratsuki, kde je jeden z největších Tanabata Festivalů pořádaný v Kanagawě. Je to dobrá příležitost pro oblečení yukaty, ale rozhodně to není podmínkou. V době Tanabaty vás jistě zaujme dekorace. V každém supermarketu najdete bambus, na kterém jsou zavěšeny barevné papíry tzv. tanzaku. Na těchto papírech jsou ručně napsaná přání. Funguje to tak, že vezmete barevný papír (někdy i ve tvaru komety, protože Tanabata je oslavou setkání hvězd), na ten napíšete své přání a pověsíte na babusovou větev. Vaše přání by se vám mělo splnit. Děti si přejí často hračky apod. prostě k věku. Dospělí už jsou poučení, že by si měli přát "ne pro sebe", ale pro druhé. Ale ani to se striktně nedodržuje. Často se přeje i dvěma milencům z příběhu. Ať si své setkání užijí a mají se pořád rádi.
Pár fotek z Tanabaty 2roky zpátky najdete zde: http://takara.rajce.idnes.cz/Tanabata/

Co je vlastně Tanabata? Co se vlastně oslavuje, když je Tanabata?
Slaví se setkání dvou hvězd Altair ze souhvězdí Orla a Vega ze souhvězdí Lyra, obě hvězdy jsou nejjasnějšími hvězdami ve svých souhvězdí. Hvězdy symbolizují dva milence oddělené Mléčnou dráhou, kteří mají možnost se setkat jen jediný den v roce ( 7.7. ) a pouze tehdy je-li jasná obloha. Pokud je oblačno, nebo prší, pak mají milenci smůlu a nemohou se setkat.


Legenda o setkání milenců pochází z Číny a existuje mnoho ekvivalentů příběhu (např. Orihime a Hikoboshi). Příběhy se liší jmény a někdy i profesí hrdinů a detaily, ale výsledek je stejný: dva odloučení milenci. Mě se nejvíce líbí tato verze:
Bohyně Tanabata ztratila její drahocené šaty a šla se přeptat jednoho farmáře, zda její šaty nenašel. Farmář (mladý, krásný, pracovitý, chytrý atd. jak už to tak bývá) šaty sice nalezl, ale nález zatajil (šaty byly z dobrého materiálu, tak jimi Farmář, praktický to muž, vyspravil střechu svého domu). Nicméně nabídl Bohyni, nezištně, že ji šaty pomůže hledat. Jak tak hledali a nenašli, tak se do sebe zamilovali (v některých příbězích se píše i o lásce na první pohled) a Bohyně zůstala na zemi. Žili spolu šťastně a měli spoustu dětí. Jenže Bohyně si jednoho dne všimla, že ze střechy na ni kouká část jejích drahých šatů a na Farmáře se naštvala. Nicméně byla ochotná mu odpustit, když vyrobí tisíce sandálů a zakope je pod bambusový strom. Jak vyráběl sandály, strom rostl a rostl. Farmář tak spěchal, že sandálů nevyrobil 1000 ale jen 999, Jeho bambusový strom byl tak o jeden krok kratší a Farmář na nebe nedosáhl. Tak volal na bohyni Tanabatu, aby mu pomohla. Ona se slitovala, přišla a pomohla mu. To se ale nelíbilo otci Tanabaty, který měl za to, že sliby se mají plnit, a tak dal svému zeti za úkol hlídat po 3 dny a 3 noci pole s melouny, ale nesmí se ani jednoho dotknout. Farmář hlídal pole, ale za čas dostal žízeň a když byla žízeň nepřekonatelná, tak jeden meloun snědl a ten se změnil na řeku, která Farmáře a Bohyni Tanabatu navždy oddělila. Tanabata prosila otce, aby směla Farmáře ještě vidět. Její otec se nad ní slitoval a umožnil jim se setkat, jednou ročně 7. dne 7. měsíce. The End.


Další verzí je tahle (tu mám ze školky): z youtube od uživatele mtanakaunis 福娘童話集の「七夕物語」に英訳をつけました。Tanabata Story by Fukumusume Dowashu. Orihime a Hikoboshi. Tato verze je výchovnější, určená dětem, že pokud se nebudou věnovat svým povinnostem, pak jejich chování ovlivní druhé lidi (společnost) a stihne je trest...zde se objevuje duha, jako most:) i duha je často zobrazována v časech tanabaty. https://www.youtube.com/watch?v=F9_9MM85z6I


Osobně jsem byla v Hiratsuka 2 roky zpátky a letos jsem se tam chystala, ale nakonec z toho sešlo, takže veškeré fotky festivalu pocházejí z roku 2012. Letos to nevyšlo, budu doufát, že příští rok už to snad všechno vyjde, tak jak má. Letos jsem byla trošku víc zaměstnaná s učením, takže bohužel. Nicméně jistou naději mám, kdybych jela směr Sendai. Zatím jen zvažuju, protože mám strach, že tam bude lidí, jako much a já tlačenice či chůzi s xstovkou lidí společně moc nemusím...
Takže je pravda, že na matsuri (festivaly) zavítám jen vyjímečně a spíše si vybírám lokální slavnosti, kde je méně lidí. Jakmile kolem sebe nemám, alespoň půl metru, pak už si slavnosti příliš neužívám. Znám řadu lidí, kterým tohle vůbec nevadí, já jsem zjevně přecitlivěla na zásahy do prostoru, který označuji jako "sociální distanc" a osobní prostor. V tomhle jsem se za ty dva roky a půl, co tu jsem příliš nezměnila.




Mé dojmy z předloňska a ze svého prvního Tanabata Festivalu: Dojem první: super výzdoba různé stužky, vozy, přáníčka a dekorace, plus romantický příběh, o tom, že právě teď se setkají milenci odloučení po celý rok. To je silný příběh a každý s nimi sympatizuje. Dojem druhý: lidí jako mravenců na cukru. To (mě osobně) kazí většinou zážitek, a vzpomínky na krásnou výzdobu jsou přebity vzpomínkami na "tlačenici", protože se člověk musí pohybovat s masou lidí a ne jak chce on, tempo chůze je udáváno skupinou. Nebylo možné si projít krámky, zastavit se a něco pořádně vyfotit. Takže po hodině a něco chůze společně s xstovkami lidí, jsem Tanabata festival vzdala. Už jsem to tam prostě nemohla vydržet...:D To bylo před 2roky zpátky, takže si myslím, že kdybych šla letos, pravděpodobně bych tam vydržela déle. I když kdo ví... Pověsila jsem si přáníčko a manžel taky. Okoukli jsme výzdobu a jeli jsme dom. Taková byla Tanabata 2012.

Loni jsem měla Tanabatu ve školce, takže jsem ji neřešila vůbec. Letos jsem Tanabatu promeškala úplně, kochala jsem se pouliční výzdobou, ale milenci se pravděpodobně nesetkali, protože nebyla jasná obloha a pršelo. Takže letos měli asi chudáci smůlu.Tak snad příští rok, nejen pro ně, tak i pro nás! Se zpožděním, Takara




 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 20. července 2014 v 18:14 | Reagovat

Krásná legenda, ty já ráda :-)
A ještě by mě zajímalo: na ten lístek jsi psala česky, anglicky nebo japonsky ;-)

2 Takara Takara | Web | 20. července 2014 v 18:23 | Reagovat

[1]: vzhledem k tomu, že to bylo v roce 2012 (do JPN jsem se přestěhovala před Vánoci 2011), takže jsem toho ještě moc neuměla (nemluvila jsem a natož, abych psala) tak ještě anglicky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama