Ohňostroj! 花火大会

16. srpna 2014 v 9:48 | Takara |  Kalendář
Léto je čas "o matsuri", každý víkend se někde něco pořádá a při příležitosti "O matsuri" (slavnosti/festivaly), jako zlatý hřeb večera, se všichni pokochají velkolepým ohňostrojem. Velkolepé završení "O matsuri". Každé léto stíhám většinou jen jeden ohňostroj, i když bych ráda stíhala více, ale faktem je, že na Hanabi Taikai (ohňostroji) je vždy lidí jako much. Zde platí (ostatně jako vždy, na každé akci v Japonsku), že kdo dřív přijde, ten zabere nejlepší místa. A tak není žádný div, že i když ohňostroj začíná až v 7/8 hodin večer. Lidé přijdou i třeba už v 6 ráno a položí si plachtu s jménem na louku nebo dokonce čekají od brzkých ranních hodin. A to se říká, že Japonci neradi čekají :) asi jak na co, na hanabi taikai či novou verzi "smartphone" si počkají rádi na zpožděný vlak o 3 minuty, tam už je to s čekací výdrží horší :) (v tomhle, my Češi, nemáme problém, protože generace mých rodičů zažila v dětství fronty "na banány" a asi všichni studenti závislí na chodu ČD "čekej dlouho" nějaké 3 minuty zpoždění mají u zadních partii, protože v zimě zpožděný vlak nabere zpoždění třeba 3 hodiny) Prostě kdo dřív přijde...však víte... (to se týká vystoupení dětí ve školce, kdy sraz je v 9 a akce začíná v 9.30, ale rodiče stepují před školkou od 8.00...rovněž párty, tohle mějte na paměti, pokud si zvete domů přátele Japonce, příjdou minimálně půlhodiny před začátkem akce...:) ) Chození na čas (5 min před) je doménou Japonců, kteří žijí nebo žili nějakou dobu v cizině...:)


Letos jsem vlivem okolností, kdy nevycházím moc z domu a jen spím, jak jsem unavená, nebo je mi špatně, mnoho o matsuri nenavštívila. Pár fotek z hanabi taikai mám, takže se o ně samozřejmě s radostí podělím. Pokud nestíháte hanabi taikai, tak se můžete spokojit s vlastním "ohňostrojem" na pláži. V Japonsku je velmi populární...a nejen v Japonsku samozřejmě...:)


Nejlepší ohňostroj jsem zažila loni v Tokyo, kdy byla SkyTree na dohled, ale povím vám, lidí jako mravenců, což je poznat z fotky výše, takže byl mazec dostat se do vlaku...cesta zpět byla hrozná, ale...Stálo to i za to "sardinkování" ve vlaku, i za rozražený ret. Zde je jeden příběh z černé krabičky, kde se opět seznámíte s tím, jakou mám v Japonsku smůlu na lidi a když už mám s nějakým Japoncem, co k řešení, často se ukáže, co za šílence či maniaka jsem ZASE potkala...:) Jsem vyloženě magnet na blbce, šílence a maniaky...je to smutné, ale je to tak a to do určité míry ovlivňuje můj pohled na Japonsko, který je vlivem mých zkušeností (toho co jsem dosud zažila) trošku jiný, než pohled na Japonsko očima jiných Čechů v Japonsku...jak často píšu...ani dva Češi se úplně neshodnou...:)

Vraceli jsme se z Hanabi Taikai posledním vlakem na Odakyu Line a byl značně narvaný. Poslední vlak je ve znamení nervních a unavených lidí, jak jsem měla ten den zjistit blíže. Zde nabízím jeden typ pro cizince v Japonsku...Pokud možno se vyhýbat posledním vlakům...i když ani to vás nemusí zachránit... Tak tedy z večera plného dojmů jsme se vraceli posledním vláčkem. Měli jsme to hodinu a půl cesty domů.

Stála jsem u tzv. vyhrazených sedadel pro lidi s handicapem, těhotné a seniory, držela jsem se tyče a manžel stál dál od dveří, vedle mě vpravo. Z levé strany jsem měla pána ve věku 30/40 těžko se to odhaduje no a samozřejmě kupu dalších lidí. Byli jsme na sebe nalepení jako milenci v máji. nicméně pán po mé levici mě zaujal...Tenhle pán stál nalevo ode mě, seděl si na obřím kufru, který položil do volného prostoru mezi dveřmi a vyhrazenými sedadly. Vlak byl narvaný, nicméně tento pán do mě začal strkat loktem. Víte, nejsem žádný cíťa a v narvaném vlaku není možné se nikoho nedotknout a čas od času nešťouchnout, když vlak vybere zatáčku. Tohle všechno vím, nicméně tohle bylo konstatní šťouchání po dobu 20minut, kdy jsem nabyla dojmu, že to dělá schválně...:)

Potvrzení přišlo záhy, pán po chvíli vstal, když se dveře otevřeli a přesunul se blíž ke mě. Ruku, kterou jsem se držela, jsem měla nataženou a on se po mě začal "válet" rozuměj, nedržel se pořádně a celou váhou se opíral o moji nataženou v lokti, ten tlak na loket, působil jako páka a já neměla možnost se chytit jinde druhou rukou. Vydržela jsem to 5 minut, pak jsem musela konstatovat, že pokud mu něco neřeknu, tak mi ruku zlomí...

Ozvala jsem se...a to jsem neměla dělat...to co následovalo, bylo jak ze špatného filmu. Začátek byl slibný..."Sumimasen, (promiňte) mohl byste přestat tlačit na moji ruku. Bolí to a já se nemám, kde jinde bych se chytila." Očekávala jsem: " Aha, promiňte!" Místo toho jsem se setkala s velmi vzteklým obličejem a chlápek na mě začal řvát, co si to jako dovoluju, blbá cizinka, blbá Američanka. Tohle jsem nečekala, a tak jsem mu začala vysvětlovat, že nemám, kam bych uhnula, a že když se na mě navalí plnou vahou, tak mě ta ruka opravdu bolí. Začal řvát, že jsem úplně blbá, že nic nedělal a v tu chvíli ho manžel začal uklidňovat, ať neřve, že jsem ho slušně požádala, aby se ráčil držet a neválel se po mně. Při těch slovech dal mezi mě a toho chlápka ruku, jako bariéru a chlápek začal řvát, že ho "fyzicky" napadá...Načež začal obviňovat mě, že jsem do něj celou dobu strkala...To už bylo i na mě moc, a tak jsem mu vysvětlila, že jsem si nechala líbit 20 minut šťouchání, ale lámat ruku si nenechám a je úplně jedno, jestli jsem cizinka, držet se má kde, tak ať to laskavě udělá.

Během té doby už manžel stál před tím chlápkem a já stála víc nalevo od toho chlápka, ale "trénovaným" okem jsem jen zahlédla, jak chlápek zaťal pravou ruku v pěst a už jsem věděla, co přijde...vstoupila jsem přesně do rány, kterou měl schytat můj manžel. (říkala jsem si raději, ať to schytám já, než manžel, protože kdyby manžel dostal, tak by se začal rvát a bylo by to jen horší... pocit viny, že jsem nedržel zobák) Měla jsem rozražený ret, ale jako bývalá karatistka jsem to brala sportovně...i když jsem se nezapomněla zeptat, zda mu přijde normální, mlátit lidi a vůbec mlátit ženské...(vím, tohle bylo nefér, protože jsem mu do rány vlezla...:D)

Zajímavé bylo, že do té doby, než tekla krev, tak okolní cestující neudělali nic. Do té doby, než mě praštil, tak se nikdo neozval proti urážkám, které padaly. Nikdo nechtěl být do toho zatažen. Myslím, že se ho ostatní cestující báli, protože působil hodně agresivně, vřeštěl jako pominutý a nejvíc mě upoutal ten pohled...tak zlý pohled jsem dosud neviděla, takže nebylo pochyb, že chlápek je nebezpečný...Nespouštěla jsem z něj oči, protože jsem si nebyla jistá, zda nemá v kapse kudlu, což by situaci jistě nezlepšilo... Nicméně, jakmile tu byla krev, tak po něm 3 další cestující skočili a někdo dál vědět obsluze vlaku, takže na chlápka čekali v Noboritu zaměstnanci drah a řekli mu, že si má vystoupit. Nevím, zda ho přemístili do jiného vagónu, nebo ho vyhodili úplně...ale vzhledem k tomu, že to byl poslední vlak, tak si myslím, že ho jen přemístili...Krve nebylo tolik, aby se volala policie, i když jsem měla dojem, že v případě tohohle panáčka by policie byla na místě...Nicméně kouzlo posledního vlaku a nechuť řešení hotelu, či taxi, prostě vlastní pohodlnost nás dohnala k tomu, že jsme to nechali plavat...O důvod víc, proč nejezdit posledním vlakem...člověk má nechuť řešit své věci pořádně, jak se snaží dostat domů...

Chlápek působil jako maniak nebo byl něčím sjetý, takže jsme z toho vyvázli celkem lehce, nicméně jsem přemýšlela, zda by nebylo na příště lepší držet zobák a krok... Z chlápka rovněž vypadlo, že mlátit ženské je v pořádku a jestli je to ženská nebo chlap, prý nehraje roli...aha, děkuji za vysvětlení...holt jsem rozmazlená Evropanka...A jako správný idiot jsem došla k názoru, že ne nebudu držet hubu a krok...ani náhodou...to, že jsem cizinka neznamená, že si nechám líbit všechno...určitá pokora je nutná, protože jsem přece jenom v cizí zemi, ale vocaď/pocaď a až se mi stane něco takového příště, tak ta policie tu bude, i kdybych si ji měla zavolat sama...:) Tenhle příběh skýtá mnohá poučení, nejezdit posledním vlakem, držet hubu a krok opravdu může být nebezpečné a když je krev, tak se vám pomoci od Japonců dostane...což je pozitivní...:)

To byl můj malý po "hanabi taikai" story z černé krabičky... a teď slíbené fotky. Tyhle fotky jsou z loňska, abyste pochopili, proč říkám, že to i za ten rozražený ret stálo :). Je to jeden z největších a nejkrásnějších ohňostrojů v Tokyu (podle mně), ale pravdou je, že úplně nejkrásnější jsou ohňostroje "na moři", které jsem měla zatím čest vidět jenom v TV...Snad se brzy poštěstí, i když tohle léto už to asi nedopadne...Soudě podle mého zdravotního stavu...únava/zvracení není stav, kdy se vyráží na cesty :) Natož autobusem :)





A pak se chci podělit o fotky ze svého prvního soukromého ohňostroje na pláži. Z toho jsem byla unešená a byla to opravdu romantika, když pominu některé nebezpečné skupiny, které svým chováním vzbuzovaly v okolních pyromanech obavy, zda skončí s raketkou v zadních partiích nebo ne...:) Pokud na zadních partiích zrovna sedíte je na míste strachovat se o hlavu :)


Tahle skupinka brala bezpečnost vážně a na pláž si vzala i kyblík s vodou na hašení případného požáru

Konbinace alkoholu a ohně je téměř jistá nominace na Darwinovu cenu, ale polehčující okolností by mohlo být, že jsme manipulovali s tou nejmenší pyrotechnikou, která byla k sehnání, tzn. lehčí popáleniny, žádné raketky...


Letos to s ohňostroji moc nedopadlo, když jsem se chystala na "O matsuri", tak se mi udělalo tak zle, že jsem se vrátila akorát domů a bylo vymalováno...Tímto byl vyřízen i Obon Week, kdy jsme zůstali doma, protože při každém pokusu vyjít z domu jsem byla "na umření", takže jsme letošní Obon Week strávili doma (beeeeeeeeeeeee :( ). Vsedě/vleže nicméně se blýská na lepší časy, protože jsem schopná sesmolit po delší době článek, což je dobré znamení :) A co nás čeká v příštím článku? V příštím článku se budu věnovat ve zkratce tomu, co je to Obon Week a zaměřím se na výzdobu k Obonu, když už jsem nenavštívila letos, žádný festival ani neviděla Bon Odori...Letošní léto stojí za starou bačkoru, už to tak bohužel bude. Nezbývá mi nic jiného, než se upnout k zářivým zítřkům a doufat, že příští léto si to vynahradíme... Takara
 


Komentáře

1 JanaP JanaP | 17. srpna 2014 v 23:52 | Reagovat

Diky za zajimave povidani. Jak o ohnostrojich, tak i o nerudnem chovani ve vlaku.
Letos jsem se koncem cervence zucastnila Tenjin Matsuri v Osace. Presne jak pises - lidi tam bylo neuveritelne mnozstvi. Nevis nahodou, kde se da zpetne zjistit, kolik navstevniku/divaku takova slavnost mela? Nemam totiz vubec zadnou predstavu, a rada bych si ji udela. Predem diky.

2 Takara Takara | Web | 18. srpna 2014 v 0:03 | Reagovat

[1]: Tak tohle se dá najít na internetu asi jen v reportážích z matsuri (den po té...) možná i v nějakém archívu starších článků nebo na nějakém blogu organizace, která měla akci "na starost" :) ty jo, tohle mě nikdy nenapadlo vyhledávat...mě je vždycky z té spousty lidí, tak nevolno, že informace, kolik jich tam bylo, by mi jen přitížila :)

3 Anda Anda | Web | 18. srpna 2014 v 16:59 | Reagovat

Krásné fotky ohňostrojů. :) To s tím chlápkem je mi líto. Docela mě mrzí, že jsou japonci na cizince tak vysazení. Japonso mě jako země strašně láká, ale ta představa, že mě ti lidi budou nenávidět (jasně, určitě ne všichni), mě strašně odrazuje. :-?

4 * * | 18. srpna 2014 v 22:47 | Reagovat

to Anda: Neřekl bych, že "jsou Japonci na cizince tak vysazení" (a už vubec ne, že je mlátí na ulici). To je dost nešťastná interpretace celého incidentu, který končil v podstatě pozitivním zjištěním, že když jde do tuhého, tak lidé pomohou.

Jinak divné lidi potkáte v hromadné dopravě v ČR, USA i Japonsku. A rozhodně si nemyslím, že by Japonsko na tom bylo nejhůř.

5 Takara Takara | Web | 18. srpna 2014 v 23:45 | Reagovat

[3]: Jak napsal *, divné lidi můžeš potkat všude...co se týče "vysazenosti" jsou lidé, kteří jsou na cizince "vysazení" a tihle lidi jsou po celém světě a říká se jim rasisti...máme je i v Čechách...Já mám smůlu v tom, že potkávám často ty "vysazené" na cizince...to je moje smůla... Takže to znamená, že ty můžeš mít štěstí a v Japonsku zažiješ jen ty nejlepší časy :)

6 Takara Takara | Web | 18. srpna 2014 v 23:57 | Reagovat

[4]: Když jde do tuhého? ale ne...do tuhého šlo 10 minut před...pomohli až když byla krev...tzn. už to horší být nemohlo...:)ano pozitivní bylo, že když byla krev, tak se někdo probral...těch 10 minut, když na tebe někdo řve před ostatními, že jsi špína, blbej amík apod. a ostatní se jen koukají a mlčí...není to dobrý pocit...takže bych napsala "pozdě...ale přece":)

NIKDO nenapsal, že by na tom Japonsko bylo nejhůř...Jinak tohle není první fyzické napadení...během tří let jsem fyzicky i slovně byla napadená 4krát (jednou na ulici, jednou na nádraží a to jsem byla v jiném stavu, jednou v práci, a pak zmíněná příhoda)na...mám zjevně smůlu....nepočítám řadu slovních ataků typu: amerikajin kaete! nebo když jsem si zapomněla jeden dokument na city hall, tak ze zřízence vypadlo "baka gaijin"...tohle nepočítám, většinou to přecházím...pokud mě to naštve hodně, tak mám příslušnou odpověď...nemůžu srovnávat jak je to v jiných zemích nebo jak je to v ČR, protože v ČR jsem doma...(a nikdo mě nikdy nenapadl), zatímco v Japonsku jsem cizinec...navíc mezi homogenním obyvatelstvem snáze rozpoznatelný cizinec...:)

7 Janca Janca | 18. prosince 2014 v 23:24 | Reagovat

Ivcooo nadherny fotky take jsem zazila ohnostroj na mori a musim potvrdit ze to je opravdu zazitek na cely zivot!!btw.ty mas na ty darebaky vazne smulu a dostalo me ze Japonci se zastanou az kdyz tece krev smutne :-( kazdopadne tohle bude mozna stejne i u nas tady je kazdymu jedno ze lezis treba na ulici reknou si bezdak a jdou dal...

8 Takara Takara | Web | 19. prosince 2014 v 1:59 | Reagovat

[7]: Spíš než smůlu bych řekla, že jsem se ještě nenaučila je ignorovat, to třeba časem...S tím zasahovaním, tak to známe i z Čech, lidi se bojí zasáhnout, protože se bojí, že z toho vyjdou špatně, to je asi lidská povaha...bohužel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama