Říjen 2014

花火大会 Hanabi Taikai

31. října 2014 v 7:38 | Takara |  Místní zajímavosti
Myslím, že jsem to tady zmínila xkrát, že Hanabi (Ohňostroje) jsou nejvíce v létě a v zimě...to je samozřejmě pravda, ale v létě jsme moc venku nebyli, protože mi nebylo nejlíp a zvládala jsem cestování na trasách lednice-postel-záchod-lednice v lepším případě...Když se mi udělalo lépe, což bylo na podzim, začali jsme vyrážet zase ven, jak jsme měli ve zvyku a nějakou záhadou jsme naráželi na akce s Ohňostrojem...ano, na podzim. První Ohňostroj jsme navštívili v Yugawaře (článek k přečtení zde: http://zestinusakur.blog.cz/1410/yugawara-a-hanabi-trosku-jinak ), který byl netradiční ve svém vertikálním pojetí a opravdu stál za to...



Na podruhé jsme nabrali směr Enoshima. I tentokrát mělo jít o ohňostroj, který je velmi známý a populární, no a to v Japonsku znamená jen dvě věci: 1) přijít včas a zabrat místo 2) hodně lidí na jednom místě a tedy i možné komplikace při návratu z akce. Nicméně mělo jít o klasický ohňostroj s květinovými, motýlími, ale hlavně kruhovými světelnými efekty. Rakety vybuchovaly do různých tvarů: slunečnice atd. botanik ze mě zjevně nebude :) sem tam nějaký motýl, ale nejvíce kruhové světelné efekty (ve 3D šlo samozřejmě o koule, dama 玉), přičemž průměr největšího ze světelných efektů měl být až 300 metrů, právě v té velikosti byl tento ohňostroj unikátní. Ve velikosti a hlučnosti samozřejmě, protože když vybuchne něco do 300 metrů, pak jistě nejde o pidivýbuch...Takže bylo opravdu na co se dívat. Fotky z akce se nachází v albu na rajčeti společně s jinými Ohňostroji, které jsem navštívila, proto fotky z této akce jsou v albu řazené úplně dole jako nejnovější :)



Přišli jsme v 5.30 odpoledne, abychom si mohli sednout. Tou dobou se už na schodech kolem pobřeží Enoshimy nalézalo zhruba 65% všech návštěvníků dnešního ohňostroje. Někteří Japonci, zvlášť ti s fotoaparátem, jsou totiž schopní přijít brzy ráno, aby si zabrali ta nejlepší místa k focení. Z toho důvodu jsme si nemohli dovolit, přijít jen tak "na čas" nebo chcete-li počesku včas, protože bychom neměli, kam si sednout a stát se nám z pochopitelných důvodů nechtělo. V 5.30 jsme si našli krásné místo na sezení, kde byl výhled na moře a ostrov s majákem a už jsme jen čekali. A čekali. A čekali...(pravda, já žrala-tomu se už nedá říkat "jíst", myslím to co předvádím v těchto dnech- jak protržená :D manžel zvolil "čekání s knihou". Hádám, že pro udržení figury je to bezpečnější způsob :)


Obloha se červenala v posledních paprscích zapadajícího slunce a na obzoru se tyčila Fuji-san, která se ukazuje, v mém případě, jen tehdy, když o ni vůbec nejde, jak ostatně ukázal náš poslední výlet do oblasti 5 jezer u Fuji-san, tehdy nám Fuji-san zakryl nechutný mrak a Daigo říkal, že to je poprvé v jeho životě, co se stalo, že by tady (v oblasti 5 jezer) neviděl Fuji-san (skoro jako by mě z toho vinil...:D já dokážu leccos, ale zakrývat mrakem Fuji-san jsem se tu ještě nenaučila)...no nic, dnes byla vidět krásně s přicházejícím večerem.



Ohňostroj byl velkolepý! V Japonsku to prostě umějí! Opravdu skvělá podívaná, jen můj digitální fotoaparát není schopen zachytit tu krásu do detailů (stačí jeden pohled do manželova profi-foťáku a víme), tímto se omlouvám za kvalitu fotek. Dělala jsem, co jsem mohla, opravdu. Musím říct, že ty největší světelné efekty rvaly uši, byly tak hlasité, že to rozplakalo nejedno japonské děcko. Není se čemu divit, spíše se divím, že opravdu malinká mimča rodiče na ohňostroj berou. Další nad čím zůstává můj rozum stát jsou domácí mazlíčci přítomní na ohňostrojích, kteří se během ohňostroje splaší a vytrhnou se majiteli z ruky a majitel, pak běhá po pláži celý říčný...nechci kritizovat, jen mě tenhle fakt zaujal a osobně si myslím, že nemluvňata a domácí zvířectvo na Hanabi Taikai lépe nebrat. Když si jen vzpomenu, jak byli nervní naši ušáci, když byl Silvestr a u nás v sousedství to jelo ve velkém...Ne vážně, si nemyslím, že je nutné je takovému hluku vystavovat.



Podívanou nám zpestřily nějaké středoškolačky, které přišly akorát na začátek ohňostroje, a pak kvílely celkem nahlas, že si nemůžou sednout, pak různě procházely po schodech mezi lidmi a jedna se zastavila přesně před pečlivě nastaveným fotoaparátem se stativem mého manžela a začala se vybavovat na to téma: že 4 řady dolů je volné místo. A další na to, že kde, že nevidí...Když to dohadování trvalo více než 2 minuty, tak už na ně manžel vyjel, aby laskavě nezacláněly (když jde o fotky, tak můj manžel nezná vlastního bratra...byla jsem překvapená, že vydržel ty 2 minuty) Lidí, kteří si druhým stoupali do záběrů bylo na tomto ohňostroji hodně a ukazovalo se hojně, že stereotyp, který se uvádí v každé učebnici, v každém průvodci a to ten, že Japonci jsou ohleduplní vůči druhým lidem, opravdu není pravdivý...Je spousta slušných a ohleduplných lidí v Japonsku, stejně tak jako je spousta těch, kteří se chovají, jako by na světě byli sami...



Ostatně to se ukazuje v časech, kdy je po akci a všichni se vrací z ohňostroje domů. Před nádražím bylo lidí, jako na Václaváku (myslím, když se cinkalo klíčema) a ohleduplnost vůči druhým byla úměrná tomu, jak moc ten onen člověk, spěchal a chtěl se dostat domů. My jsme dvě hodiny seděli na pláži a povečeřeli jsme, než jsme usoudili, že bude možná i možné nastoupit na vlak, bez fyzické ujmy. I dvě hodiny po skončení akce bylo lidí jako much a strkačky samozřejmě byly taky, ale s tím nic nenaděláme, tak to prostě je. Mě ale nejvíc dojímají lidé, kteří v tom návalu zírají do smartphonu místo aby čučeli před sebe (někteří tu zírají do smartphonu během řízení auta, nebo když jedou na kole, prostě mazec) ...Jedna taková mě praštila LV kabelou do břicha (to jsem jako těhotná neocenila, ale řekla jsem si, že stát se může) stejná osoba stále čučící do smartphonu měla kolizi i s mým manželem, protože mu zrovna vešla akorát do cesty a už nebyl schopen zabránit a srazili se. Manžel se jí omluvil a ona naštvaně gestikulovala směrem ke kamarádce a kopla do vzduchu směrem k mému manželovi, který ji předešel...A tady už mi ruply nervy: drapla jsem ji, nadala ji do blbek, co si to dovoluje, že předtím strčila do mě-těhotné a ani si toho nevšimla natož, aby se omluvila a ať kouká ten smartphone schovat ráčí koukat kam jde nebo bude zle...Čumět do smartphonu, a pak se ještě rozčilovat, když se s ní srazí někdo, komu náhle vstoupí do cesty, tak že už ten druhý nestačí kolizi zabránit, tak to bylo i na mě moc...Hlavně v té tlačenici, vytahovat smartphone, to může napadnout jen někoho se zrním v hlavě (normálně tam nosíme mozek). (Já vytáhla foťák, to je pravda, ale fotila jsem jen a pouze v momentech, kdy se všichni zastavili a čekali na pokyny navigátorů, jinak jsem měla kameru na řemínku a sledovala jsem kam jdu...tzn. sledovala jsem současně dění kolem sebe a do nikoho jsem nevrazila...)




Nicméně tohle byl ojedinělý incident s jedinečným idiotem, který nám opravdu zážitek z ohňostroje ani v nejmenším zkazit nemohl, navíc to uspokojení, když daná slečna zrudla jako rak, bylo zadostiučiněním, takže nebylo třeba už se rozčilovat. Organizace zvlášť po skončení ohňostroje byla stoprocentní. Opravdu smekám! Fungovala policie, navigátoři a přelidněná Enoshima se postupem času (2-4 hodin) zase odlidnila a bez větších zranění, přišlápnuté nohy se, prosím, nepočítají. :-) Tohle na Japonsku neskonale obdivuju, tu schopnost zorganizovat a zvládnout masu lidí v klídku. To mi přijde opravdu hodné obdivu. Jen na příště jsem si říkala, že bychom to možná příště mohli vzít předposledním vláčkem, abychom se nemuseli účastnit tlačenice, ale to je už jen taková poznámka pod čarou v případě, že by to "příště" nastalo, o čemž ani v nejmenším nepochybuju. Takara

"Chlapi to mají těžký" aneb japonská komedie

15. října 2014 v 5:45 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Na Blogu se to jen hemží články o oblíbených mangách a anime. Nebo naopak naopak tu máme zaslouženě obdivovatele filmů od režiséra a scénáristy Akira Kurosawy. Já se pro změnu hlásím s jednou filmovou komediální sérií 男はつらいよ (Otoko ha tsurai yo, v aj překladu: It´s Tough Being a Man aneb Je těžké být mužem nebo hodně volně "chlapi to mají těžký"). Jedná se o japonskou klasiku, která se natáčela po celém Japonsku, má celkem 48 částí a natáčení skončilo až s úmrtím hlavního protagonisty Kiyoshi Atsumi (je to jeho umělecké jméno, narozen byl jako Yasuo Tadokoro), který zemřel na tuberkulózu a bez kterého to prostě nešlo. Atsumi se stal hlavní postavou a ztvárňuje cestovatele jménem Kuruma Torajirō (Tora-san)... Filmy o věčném snílkovi a tulákovi s velkým talentem na problémy a neštěstím v lásce se natáčely v době od roku 1969 a poslední díl vyšel v roce 1995, rok před Atsumiho smrtí. První film ze série: https://www.youtube.com/watch?v=0lqltU4E3h8 (zveřejněno na youtube Chanel Japanese MovieS, pokud by vás film zaujal natolik, na youtube se nalézají všechny a pro ty, kteří neovládají Japonštinu, jsou s aj titulky)







Tora-san je typem člověka, který se nechová podle japonských stereotypů. Pořádně nepracuje, když nepočítáme pouliční prodej a okrádání lidí pouličním věštěním a nebo jen bere/loudí peníze od své mladší sestry, která by se pro svého staršího bratra rozdala. Je to člověk, který je celou dobu na cestách, každý díl série se odehrává v jiném koutu Japonska. No a další věcí, je že Tora-san je člověk, který je tak trochu sobec, ale taky člověk, který se nikdy neožení... (producenti přemýšleli o tom, že by ho "oženili", ale bohužel hlavní protagonista zemřel dřív, než se k tomu rozhoupali, a tak hlavní hrdina zůstal "neoženěn") V jistém ohledu je to člověk s čistým srdcem, který se zamiluje a udělá, cokoli pro svou vyvolenou dámu, ale ve finále to skončí tak, že se daná slečna ožení nebo zasnoubí s někým jiným. Prostě cestovatel, vagabund, který nemá štěstí v lásce. Rodina Tora-san je také zajímavá: otec zemřel, matka ho opustila (v jednom díle ji hledal) a když je doma, tak bydlí u strýce a tety, kteří vedou čajovnu a vyrábějí dango. Ti doufají, že se jednou Tora-san ožení a převezme jejich podnik, ale to se nestane. Jeho sestra (nevlastní) Sakura ho má upřímně ráda a strachuje se o jeho budoucnost společně s tetou a strýcem. Sama je vdaná, má syna a pomáhá strýci a tetě v čajovně. Jak Sakuřin syn roste, tak se začínají objevovat jeho přítelkyně a problémy dospívání. O tom je celá filmová série, o problémech a radostech, které život přináší...je to o životě a komediích kolem nás, jen takových lidí jako je Tora-san v Japonsku moc nenajdete...





Rodina Tora-san žije na periférii Tokya v Katsushika (nádraží Shibamata). Zde se nachází jejich čajovna, chrám, kam chodívala Sakura pro radu k starému mnichovi, také nákupní ulička a samozřejmě vlakové nádraží...:) No a proto nebylo nic příhodnějšího, než umístit sem Tora-san muzeum :) A tam jsme se také vypravili. Hned u vlakového nádraží nás přivítali dobrovolníci s plánky a šli na mě, že si na mně pocvičí angličtinu :D Dostali jsme turistického průvodce po Tokyu, pak odznáčky OH 2020, i když jsem se snažila je odmítnout, že už máme jeden doma (opravdu máme :) )





Jako první jsme zavítali do nákupní uličky, kde se nachází i originální čajovna :) a pak směr chrám, kde vyhrávala ústřední melodie z Otoko ha tsurai yo...tenhle chrám je celkem zajímavý dřevořezbami, které naleznete spíše v čínských chrámech. V japonském bývají takto umně vyřezávané obrazy výjimečné. Následovala návštěva čajové zahrady, jde jsme popili něco čaje a sezení v čajové zahradě, jsme získali takový klid, že pokud bychom se nezvedli, tak bychom byli schopní v zahradě usnout...100% relaxace zaručena...





Poslední zastávkou byla návštěva muzea, kde jsme se dozvěděli, jak se filmy točily. Mě zaujala dlažba před muzeem, která byla ve tvaru Japonska, každá dlaždice byla označná číslem, které symbolizovalo číslo epizody a na dlaždici byla vyobrazeno, co je typické pro danou oblast/město/ostrov/prefekturu. V samotném muzeu jsem dostala anketu k vyplnění. Po vyplnění ankety jsem obdržela malý dárek (látkovou tašku s motivem Shibamaty). V Japonsku vyplnění ankety je něco, za co by člověk měl dostat odměnu, takže je časté, že za vyplnění ankety obdržíte nějakou tu drobnost. Soudě podle mého manžela a blízkých přátel, tak Japonci vyplňují ankety jen velmi neradi. Muzeum bylo velmi zajímavé a mě potěšilo, že tam nebylo tolik lidí, protože jakmile se člověk tlačí spolu se stovkami dalších lidí, zážitek je trošku jiného rázu...proto se nehrnu do muzea Harryho Pottera, které vyrostlo v Kansai, protože je mi jedno, že bych v první řadě zaplatila za "hru na sardinky" a pak možná byhc viděla něco z Harryho Pottera (máme vyzkoušeno z mini muzea H.P. v Yokohamě z loňska...už nikdy více) :D





Katsushika leží při velkých řekách Edogawa, Arakawa a Ayasegawa. Většina říčních scén se točila při nábřežích Edogawy. Plus zde najdete park, několik čajových zahrad, dokonce zahrady, kde pěstují chryzantémy. A protože je podzim, tak míjíte stromy obsypanými plody Kaki (Persimmon). Zrovna je sezóna Kaki a brzy začne naplno sezóna mandarinek, na tu se moc těším. Pri procházce Katsushikou si člověk nepřijde jako v Tokyu, ale skoro jako na venkově, jen cedule v angličtině a hojně anglicky mluvící průvodci dávají znát, že na venkově určitě nejste.





Proč jsem zvolila zrovna tento film? Proč jsme navštívili zrovna Katsushiku a šli se podívat na místa, kde se točily populární filmy o věčném tulákovi jménem Tora-san? Otoko ha tsurai yo jsou oblíbené filmy mého muže, a ten se rád dělí se mnou o své oblíbené filmy, knihy, hudbu, takže jsem se k této milé, komediální sérii dostala i já a celkem jsem si ji oblíbila. Jsem si jistá, že se manželovi v muzeu líbilo, protože tam byl poprvé a myslím si, že to je poprvé, co jsme jeli někam, jen tak na výlet a jelo se na místo, které opravdu chtěl manžel (přiznám bez uzardění, že místa na randění vybírám hlavně já :D) a jezdíme většinou, tam kde já jsem ještě nebyla, i když manžel už tam byl třeba 5krát :D To je daň za sňatek s cizinkou, mně je celkem jedno kolikrát tam byl, když já tam nebyla ani jednou a místo vypadá hodně zajímavě...:D Co budu říkat, má to se mnou těžké...:) Takara

Yugawara a 花火大会 trošku jinak

7. října 2014 v 10:16 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Vyjeli jsme si na víkend, ano slyšíte dobře...udělalo se mi trošku lépe, takže jsme si zabalili a vyjeli vláčkem směrem Atami, ale nejeli jsme do Atami, vystoupili jsme o zastávku dříve v Yugawaře. Yugawara je proslavená onseny, krásnými chrámy a hikingem. Trasy v Yugawaře jsou krásné, ale v tuhle chvíli pro mě znamená mírnější kopec smrt, takže si na hiking musím nechat zajít chuť.


My jsme přijeli za matsuri a ne nebyly to jen tak ledajaké slavnosti. V Yugawaře potkáte řadu věcí, například bambusy, do kterých někdo vrtal díry nebo vyřezával, tyto slouží jako dekorační lampy a právě taková přehlídka lamp se měla v Yugawaře konat, ale až v noci. Tak co ve dne?




Za denního světla jsme se šli po památkách, vodopádech, dýňovém muzeu, galerii japonského výtvarného umění...Obešli jsme spoustu chrámů, většina z nich byla mladšího data, takže nebyly tak úžasné, jako jinde ale o to více zaujaly velké rozložité stromy (sekvoje?) některé byly až 600 let staré...U jednoho chrámu měli jako atrakci velký kamenný obličej...oči na mě působily trošku děsivě :)




Procházeli jsme se podél řeky a viděli jsme pár opravdu krásných vodopádů. Zašli jsme do místního parku, kde probíhala příprava na matsuri. Po parku pobíhala policie a vyměřovala bezpečnou zónu, protože se v noci měl odehrávat i ohňostroj, ale ne jen tak ledajaký. V Yugawaře je tradiční ohňostroj hodně odlišný od běžných ohňostrojů v Japonsku...Je takový, jak to říct? Vertikální je to pravé slovo :) (viz fotografie)





V 3 odpoledne jsme si šli odpočinou na hotel. Na recepci nás přivítala milá paní, která si hned všimla, že jsem těhule, takže mě zavalila otázkami (co to bude, kdy to bude apod...) Sakra...už to začíná být vidět a to jsem v závěru 4. měsíce...sakra...Nicméně, díky tomu jsem dostala měkčí a lepší obi na převázání hotelové yukaty...Za to jsem byla vděčná :) Ubytovali jsme se a v 6 večer hurá na večeři, která byla typicky japonská a v hlavní roli bylo sashimi a zelenina. Jak jsem se zaradovala, když jsem na stole spatřila mini-nabe a vepřové masíčko :D asi o mě víte, že sushi a sashimi příliš nemusím a teď v "jiném stavu" mi syrová ryba nic moc neříká...ale to tzv. nama tamago (syrové vajíčko) taky ne...nějak teď syrové (rozuměj čerstvé) nedávám. Po večeři jsme se na půlhodinky natáhli.






Je to tady! Hurá ven! Šli jsme se projít k řece a na nábřeží. Řeku lemovala dekorace v podobě bambosových lampiček, některé lampy, byly umístěny i v řece a na nábřeží probíhala soutěž o nejlepší vyřezanou bambusovou lampu. Bylo opravdu těžké vybrat a měla jsem pocit, že mezi hodnocením převládlo ne hodnocení zručnosti a obtížnosti motivu, ale co bylo motivem....Lampa s kočkou vyhrávala na celé části :) Později jsme se přesunuli do parku a měli jsme štěstí, šli jsme hned do první řady. Super!?




Slavnosti zahajila taiko bubenická skupina a já je docela litovala, protože všichni byli natěšení na hanabi, takže potlesk byl spíše vlažný a ve stylu, jupí teď bude ohňostroj! Chudáci...:) Pak začal samotný ohňostroj, který měl dvě části. V první přišli lidé v pestrobarevných oblečcích, kteří nesli nějaké roury, že kterých začaly létat jiskry. Vypadalo to něco jako prskavka, ale prskavka pro obra.... Bylo to vskutku nádherné, ale taky nebezpečné. Jeden chlápek tu rouru nesl více v poloze vodorovně a ta blafla a poslala jiskry přímo na něj. Naštěstí byl chlápek dost rychlý, tak rouru položil dírou k zemi a oheň tím udusil. Navíc k dispozici byli i požárníci a přenosné hasící přístroje, takže se mu nic nestalo...Zlaté jiskry létaly do vzdálenosti 5 metrů a v takovém počtu, že to vypadalo jako zlatý déšť. Krása!





Další částí byl ohňostroj řízený, šlo o raketky vystřelované do vzduchu. Vše ve vertikálním duchu, jak světelné efekty, tak kouř. Druhá část nebyla (podle mě) tak velkolepé a fotky jsou podle toho. První část ohňostroje zvítězila na celé čáře. Vyhrazená bezpečná zóna trošku selhala a ukázalo se, že sedat si do první řady má i svá negativa, protože babku za námi trefil rozžhavený kus z nějaké raketky. Babča měla kabát, takže v pohodě a kromě šoku se jí nic nestalo, protože ten kus sebrala, a pak ukazovala každému na potkání...:D




Ohňostrojem skončily matsuri a ve stáncích raketově začaly klesat ceny, aby se vyprodal veškerý sortiment...My jsme byli nacpaní ještě od večeře, takže jsme nekupovali nic a šli jsme se ještě naposled projít po nábřeží a pokochat se stovkou lampiček, které svítily na každém kroku...Pak už jen na hotel a hurá do soukromého onsenu. V Japonsku se dříve říkalo, že těhotné do onsenu nesmí, ale doktoři svůj názor na onseny přehodnotili, takže mi bylo řečeno, že do onsenu můžů, ale ráchat se hodinu v horké vodě raději ne, protože bych mohla po výlezu z onsenu omdlít...tak jsem si dala 10 minut a šlo se na pokoj...A spát...





Na druhý den začalo pršet, jak měl v pondělí do oblasti Kantou tajfun číslo 18, takže jsme to na zbytek dne zabalili a jelo se domů...Další tajfun číslo 19 se očekává na příští víkend, který má bohužel být prodloužený, takže se asi pojedem pobavit do Tokya a na nějaké delší cestování se vykašleme, protože by nám pršelo až moc :) Příště to bude pro změnu z Tokya, které máme skoro, co by kamenem dohodil :) tak zatím...Takara