Leden 2015

A Shikoku 四国 máme komplet!

27. ledna 2015 v 8:11 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Máme už konec ledna a já jsem si s článkem o našem cestování po Shikoku dala opravdu na čas. Zjistila jsem, že se mi opravdu nechce hrabat ve fotkách a vybírat z nich ty nejlepší kusy, zvlášť když člověk fotí jako divý a fotí s prominutím každou blbost. Japonec s foťákem v Praze bude mít velkou konkurenci v Češce s foťákem v Japonsku to rozhodně. Na Shikoku bylo co fotit, místní krajina a lidé jsou mi velmi sympatičtí, takže jsem mluvila o dost více, než je mým zvykem, když jsem v Kantou (do Tokya to mám hoďku vláčkem). Rozdíly mezi lidmi z Kantou a Kansai jsou známé a Japonci na ně s oblibou poukazují. Rozdíl mezi Shikoku a Honshuu je takový, že jsem si připadala, že snad nejsem v Japonsku. Shikoku je pohodový kraj s frekvencí autobusů a vlaků podobné té české. Vlak jednou za hodinu nebo vůbec, autobus s 30 minutovým zpožděním. Dýchlo na mě teplo domova (Čech). O dost hůř to nesl můj muž, který zpoždění o minutu či dvě nese velmi nelibě, proto bych vám přála vidět, jak se choval, když bus přijel se zpožděním o 30 minut...to bylo k nezaplacení...:-)

Na Shikoku jsme byli podruhé, protože na poprvé naši cestu přerušila nehoda se zlomeným nosem a museli jsme skončit v polovině. Proto při plánování druhé cesty jsme se rozhodli, že na to půjdeme z druhé strany. Plán jsem měla za úkol vytvořit já a Daigo mi dal jen seznam hotelů, kde budeme parkovat.

Shikoku je nejmenší z hlavních ostrovů Japonska. Shikoku 四国 tvoří 4 prefektury: Kagawa, Ehime, Kouchi a Tokushima a xy ostrůvků kolem, které stojí za navštívení, ale my jsme je z časových důvodů museli vynechat. Program byl totiž nabitý a měli jsme dost, co dělat abychom všechno stihli, ale stihnout se to dalo a taky jsme to stihli. Cestovali jsme pěšky, busem, vlakem a dvakrát jsme si půjčili auto z půjčovny (abychom na jeden zátah dojeli k jednomu chrámu vzdálenému 100km, až uvidíte foto, pochopíte proč)

Naši cestu jsme započali na Ókunoshimě- králičím ostrově, kde jsme si pohráli s ušáky a vyspali se v místním hotelu. Opravdu jsme to potřebovali, protože jsme vyrazili z Shinjuku v 10.40 večer busem a jeli jsme přes noc do Ósaky, odkud jsme jeli vlakem směr Himeji, Aioi, Okayama, Mihara, Tadano a odtud lodičkou na Králičí Ostrov. Druhý den jsme se lodičkou dostali na ostrov Oomishima, ze kterého jsme vyjeli busem směr Shikoku a města Imabari a tím jsme započali naši cestu po Shikoku.

Článek je rozdělen do dvou částí. První část je věnovaná Shikoku v prosinci 2014 a druhá část je věnovaná cestě po Shikoku v lednu 2015. Jedná se o cestování, které se uskutečnilo na přelomu roku a článek byl bohužel příliš dlouhý, tak jsem ho byla nucena nějakým způsobem rozdělit.

Ehime Prefektura
Imabari hrad a chrám
Navštívili jsme nejprve hrad, který byl z důvodu prázdnin zavřený později jsme se zastavili v chrámu vedle. Při výletování po Shikoku je třeba pamatovat na to, že v čase od 29.12. až do 3.1. bývají některé hrady, muzea, galerie zavřené. My jsme si vybrali Imabari 29.12, takže hrad byl zavřený a museli jsme se pokochat pouze hradem zvenku, ale přesto to stálo za to.




Pak jsme se přesunuli směr Matsuyama. Matsuyama je známá čtvrtí Dogo a vláčkem Botchan 坊っちゃん. Ale hlavně je tu jeden z onsenů - Dogo Onsen, který inspiroval Miyazakiho a podoba tohoto onsenu s částí onsenu ze slavné animovaného filmu Sen to Chihiro. Právě do tohoto onsenu jsme se vypravili a poprvé životě jsem si vystála frontu "na něco" čekalo se zrhuba hodinu a půl s nadějí, že to bude stát za to. Vybrali jsme si nejdražší z možných kurzů cca 3500yenů, v ceně byl vlastní pokojíček na 80minut, onsen, mýdlo, Botchan dango a čaj a prohlídka přízemí, které používal císař. Ručník si musíte přinést s sebou, nebo si půjčit jeden onsenový za příslušný poplatek. Po hodině a půl čekání ve frontě jsme byli uvedeni do tatami malého pokojíčku ve 3. patře. Pokojíček měl stůl, skříň na věci a byla nám zima. Okna byla otevřená, takže nebylo moc příjemné převlékat se do yukaty. V nabídce byly dvě lázně, nicméně lidí tam bylo jak much, takže si to člověk moc neužil. Do Dogo onsenu chodí totiž místní hoteloví hosté, kteří mají slevové kupóny na onsen a přednost ve fronťě. Takže onsen nic moc. Mýdlo v ceně bylo jedno mýdlo (kostka), kterou používali naprosto všichni. Nic proti mýdlu v kostce, ale neholduji používání mýdla v kostce společně s xx dalšími lidmi. Po lázni jsem se opět převlékla do onsenové yukaty a vrátila jsem se do našeho soukromého pokojíčku, kde jsme dostali svačinku v podobě mini danga a čaje. Nevyužili jsem celých 80 minut, protože v pokojíčku byla opravdu zima. Leden není opravdu ideální pro návštěvu Dogo onsenu. Svačinka byla super, ale celkově nemám pocit, že to stálo za hodinu a půl čekání ve frontě. Dogo onsen je nejlepší zvenčí, opravdu zvenku ten onsen vypadá jako z animovaného filmu a večer je pohled na onsen ještě lepší.







Vláček Botchan je super, ale nejezdí, tak často. My jsme se s ním nesvezli, vzali jsme za vděk místní tramvajovou dopravou. Tramvaje tu mají staré s dřevěnou podlahou nebo moderní, které na sobě mají vánoční světýlka. Dogo onsen je na konečné a výrazně ušetříte, když si koupíte jednodenní pásmo, které lze použít na tramvaj i na bus. Jakmile vystoupíte z tramvaje, rázem vás překvapí ruch kolem. Dogo je známé onseny, chrámy, obchody se suvenýry, tuhle část města Matsuyamy mám moc ráda.



Po relaxaci a kochání se místním sortimentem jsme se vydali na průzkům dvou místních chrámů. První je jen 7 minut chůze od Dogo Onsenu a druhý je 20 minut chůze od Dogo Onsenu. Nejprve jsme navštívili Isaniwa chrám, ten co je 20 minut od Dogo Onsenu.





Další zastávkou byl chrám Ishiteji a to bylo poslední místo, které jsme ten den navštívili. Odebrali jsme se do místního byznys hotelu Toyoko, kde jsme si vyprali prádlo a brzy jsme zalehli, protože jsme toho za dnešek měli plné kecky.






Další den jsme se vydali do města Uchiko autem. Uchiko je super místo zaměřené na tradiční řemesla. Jsou zde dvě staré čtvrti se starou zástavbou. Bohužel i zde jsme chytli dobu, kdy většina muzeí a galerií byla zavřena. Bohužel tohle je Shikoku a tady mají zavřeno přes prázdniny. Pokochali jsme se starou zástavbou a místním chrámem Koshoji, který je známý svým spícím Budhou, kterou patrně jinde v Shikoku nenajdete.





Naší další zastávkou bylo město Ozu. Nejprve jsme si vyšlápli mírný kopeček. Expozice hradu je výborná, můžete si zde vyzkoušet samurajskou výstroj a výzbroj a nabízejí zde komplet vysvětlení, jak se stavěl hrad, jaké má části apod. Expozice je velmi přehledně udělaná, že to pochopí i cizinec a pokud se chcete něco naučit o hradech a samurajích, pak místní hrad doporučuju. Místní sbírka není rozsáhlá či velmi cenná, ale po vzdělávací stránce tenhle hrad nemá konkurenci. Opravdu.





Po vyškrabu na kopec a prohlídce místního hradu jsme se navštívili místní vilu Garyu Sanso s výhledem na řeku a město Ozu. Součástí vily je i krásná japonská zahrada. Tam jsem narazila na super sošku, která mi zvedla koutky. Manžel mě vyfotil společně se sochou a já si říkala: Holka, ty jsi na tom stejně jako já. Fotku dodám, až ji vyškemrám na manželovi.






A poslední zastávkou ten den byla Uwajima. Uwajima je malé městečko s přístavem, rybím trhem, několika chrámy a malým hradem. V Uwajimě jsme byli 31.12. a měli jsme v plánu zde slavit Nový Rok, bohužel večer začalo pršet, pak se strhla bouřka a nakonec padaly kroupy. Takže z toho sešlo, ale zpátky na Uwajima hrad. Uwajima hrad je maličky hrad na velkém kopci. Na úpatí kopce jste si mohli zapůjčit bambusovou hůl na výšlap. Bylo zvláštní, že jak Daigo nadával jako špaček, tak já jsem se dobře bavila. Zjevně patřím k těm, které "neštěstí" druhého "potěší" :-D minimálně "neštěstí" vlastního manžela :-D






Navečer jsme zaparkovali v místním byznys hotelu Toyoko a vydali jsme se na večerní procházku do dvou chrámů. První chrám Taga byl celkem zajímavý. Jedná se o chrám plodnosti. Naleznete zde kamené či dřevěné mužské nádobíčko. Talismany ve tvarech ženského přirození či mužského nádobíčka. Muzeum erotické tvorby, které sousedí s chrámem. Daigo do muzea nechtěl jít a ani se mu nechtělo koupit omamori ve tvaru ženského přirození. Myslím si, že se styděl :-D Vlastně když se na to kouknu zpátky, tak prohlídku chrámu uspěchával, jen abychom byli už z toho místa pryč...:-D






Chrám Warei je typický chrám, zde jsme strávili podstatně delší čas, než v chrámu Taga bylo to výmluvné. Zde jsme se zbavili starých talismanů. A zakoupili jsme nové talismany na nový rok. Přemýšleli jsme, že zde oslavíme Noý Rok, ale navečer začalo pršet, pak přišly kroupy a bouřka. Jak na Nový Rok, tak po celý rok...upřímně doufám, že ne! :-)





Zde končí naše putování pro rok 2014. Nacestovali jsme toho méně, než bychom chtěli. V těhu se prostě cestovat nedá, když to tělo nedovolí, ale jakmile situace dovolila, tak jsme rádi vypadli ven. Cesta na Shikoku byla moje na dlouho poslední větší cesta, protože se svištěm a plínami se cestuje trošku jinak, nicméně nemáme v plánu se cestování vzdát úplně, protože Hokkaidou stále čeká! Nenechte si ujít pokračování z naší cesty po Shikoku, protože jsme ještě zdaleka neskončili. Stále se probírám kotlem fotek, takže odkaz na rajče a kompletní fotodokumentaci naší cesty naleznete v příštím článku o Shikoku. Takara

Nový Rok podruhé

13. ledna 2015 v 4:43 | Takara |  Kalendář
Se zpožděním si popřejeme Šťastný Nový Rok! Je tu slibovaný článek, kdy se vrátím k oslavám Nového Roku, ale tentokrát se rozepíši o slavení Nového Roku v chrámu. Přání-ústní k Novému Roku se postupně mění, v závislosti na času. Před Novým Rokem si lidé přejí: Yoi o toshi wo osugoshi kudasai. 31.12. si lidí přejí (nebo poslední den toho roku strávený v práci): kotoshi ichinen arigatou gozaimashita, yoi o toshi wo osugoshi kudasai. (Poděkování k uplynulému roku a přání dobrého nastávající roku) 1.1. akemashite omedetou gozaimasu, kotoshi mo yoroshiku onegaishima (onegaiitashimasu) Po 1.1. už se k Novému Roku moc nepřeje. Ale existuje výjimka: tam, kde se 1.1. neviděli a první den v novém roce v zaměstnání, takže přání k Novému Roku můžete na ulici slyšet ještě druhý týden v lednu. V polovině prosince se rozesílají nengajou a pokud dostanete nějaké to japonské PF, se kterým jste nepočítali, je dobrým zvykem, nengajou poslat ještě v lednu, ale pospěště si, druhý týden v lednu se žluté štítky z poštovních schránek sundají a fungují zase běžným způsobem: mezinárodní zásilky- místní zásilky, takže si to chce pospíšit, ať to ještě stihnete v době oshougatsu.:)

Chrámy v Japonsku mají své kouzlo, zde je jeden z Shikoku (Misaki)

Nový Rok přichází do Japonska za doprovodu 108 úderů zvonů, které symbolizují 108 myšlenek, kterých bychom se měli vyvarovat. Žádný velký ohňotroj se nekoná, ale z chrámů zní hudba a masy lidí proudí do chrámu už od 10. večerní. Ti, kteří Nový Rok zaspí nebo z nějakého důvodu nedorazí, přijdou většinou druhý den ráno. Jedná se o tzv. Hatsumode což je první návštěva chrámu v Novém Roce (většinou Shinto, ale řada lidí navštěvuje Budhistický chrám). Jak Budhismus, tak Shintoismus je v Japonsku rozšířený. Můj manžel byl přijat budhistickou obcí, takže uvádí budhistické vyznání, ale v podstatě žije jako ateista a na Nový Rok jsme vyrazili do shintoistického chrámu, takže to s tím "vyznáním" nebude tak horké. Hatsumode je o tom, že si zejména dívky oblékají kimona a v zimě kimono obohatí o bílý kožešinový nákrčník či šál.

hatsumode-krásné kimono a první návštěva chrámu v tomto Novém roce

chrámový zvon

V každém chrámu (shintoistickém i budhistickém) mají vystavenou tabuli vypsanými roky. Jsou to ročníky, které budou mít v následujícím roce smůlu a je tedy třeba zajít si do chrámu na "očistný rituál". Zajímavé je, že tyto roky jsou stejné ve všech chrámech, zajímalo by mě, jak ty roky vybírají, zda si pak rozešlou emaily nebo dopisy: " tak letos budou smolné ročníky tyhle a tyhle a tyhle." Docela by mě zajímalo, jak tyto roky vybírají, jak si dávají vědět, o tom co na tabule napsat, a kdo určuje, které roky budou smolné a jakým způsobem je určuje. Zatím jsem vždy unikala, ale letos podle chrámové předpovědi budu mít smolný rok a aby tomu nebylo málo, tak ten smolný rok bude mít i moje nenarozené dítě. Co je to za blbost, ptáte se? Jak je možné mít smůlu, když se člověk ještě ani nenarodil? Jednoduše, protože váš věk se počítá od početí (tzn. +10 lunárních měsíců to dá skoro rok), proto jsem byla překvapená, když jsem u kanji Shouwa 63 (což je 1988 zapsaný japonským způsobem, Shouwa byla éra předchozího císaře, éra císaře Akihita se nazývá Heisei a máme 27 rok, což se mi bezva pamatuje, protože mi bude 27, narodila jsem se v roce, kdy se ujal vlády stávající císař. Až císař zemře, začne se počítat od jedničky a éra dostane nové jméno) Letos je tedy heisei 27 (2015) moje dítě a moje narozeniny jsou Shouwa 63 bude mi 27, ale počítáno už od početí, mi bude vlastně už 28 let. No mému dítěti bude leto 1 rok. A jak lidé, kteří oslaví jeden rok (počítáno od početí), tak 28let (opět počítáno od početí) budou mít letos smůlu. Daigo je jediný z rodiny, kdo je letos v bezpečí. Chrámová předpověď pro něj dopadla velmi dobře. Není třeba si dělat velké starosti, ale jsou lidé, kteří tomu věří a pro ně je nezbytné zúčastnit se modlitby a očistného obřadu. Tzv. gokikan.

tabulky s přehledem šťastných a nešťasných roků tzn. lidé narození v tom a tom roce(ale jejich věk je počítán od početí, proto to nesedí, já jsem narozená v 63 a bude mi 27, ale počítáno od početí mi bude 28let) budou mít smůlu/ štěstí. Tabulky jsou různé, ale smolné ročníky jsou stejné pro celé Japonsko.

Tabulka z jiného chrámu, liší se v detailech, ale smolné/šťastné ročníky zůstávají stejné, takže si návštěvou jiného chrámu bohužel nepomůžete :)

My jsme vyrazili na gokikan v Nagoye v Atsuta Jingu. Jedná se o významnější chrám a tak tam bylo lidí jako much. My jsme se rozhodli jít brzy ráno na gokikan. Před chrámem jsou dlouhé stoly s přihrádkami s chrámovými přihláškami. Nabízejí se očistné obřady-pokud máte v letošním roce smůlu, pro štěstí, byznys, pro úspěch ve zkouškách, pro bezpečný porod, rodinnou spokojenost atd. Existují dvě skupiny lidí či cenové skupiny: 1) kojin jsou běžní lidé, kteří platí 6tis, 8tis. až 10 tis. až 20tisíc (ceny jsou v yenech) 2) tato skupina jsou kaishain zaměstnanci top firem, kteří platí 20tisíc yenů a výše. Obě skupiny se účastní obřadu společně, ale zatímco kojin (běžní lidé) mají kolem krku bílou šerpu s černým květinovým motivem (symbolem chrámu), tak byznysmeni mají bílé šerpy s červeným motivem. Běžní lidé jsou usazeni v levé polovině obřadní síně a byznysmeni jsou usazeni v pravé polovině síně blízko východu.

byznysmeni čekající před obřadní síní

ceník za obřad

u těchto stolů se vypisuje "přihláška"

Ale nejprve je třeba vybrat z jakého důvodu se chci zůčastnit obřadu, podle toho vyberu papír z přihrádky napíšu tam jméno, adresu a věk a důvod, proč přicházím, pokud na pruhu papíru není už předtištěný. Já se zúčastnila s Daigem, přišli jsme poprosit bohy za bezpečný porod bez komplikací, když už máme oba ten smolný rok, tak abychom to ve zdraví oba přežili. Zaplatili jsme jako kojin, takže jsme dostali bílou šerpu s černým motiem a větvičku s bílou ozdobou (to nevím jak se nazývá, ale celé té větvičce se říká tamagushi) Vešli jsme do chrámu do místnosti určené pro modlitby a obřady.

"přihlášky" k obřadu rozdělené podle druhů

návod jak vyplnit přihlášku

Na úvod jsme sklonili hlavy (veškeré pohyby během modlitby byly hlášené předem, takže se není čeho bát, není třeba koukat po druhých, vše vám v čas řeknou.), pak přinesli kagami moči a za znění chrámové hudby mával mnich "větví s bílími třásněmi" (terminologii neovládám, i když jsem se ptala manžela, tak ten nevěděl, takže následovala debata: " Jak to, že nevíš?! To jsi Japonec?!" Každopádně informace do blogu nedohledávám, takže se budete muset spokojit s neumělým popisem. Mnich s tou "větví" máchal kolem mochi, pak jsme sklonili hlavy a mnich či kněz s ní začal mávat kolem hlav lidí sedících v první řadě. Pak jiný kněz začal zpívat na jednom tónu jména, adresy a účel, proč jsem přišli, všech zůčastněných. Bylo to zajímavé, se skloněnou hlavou jsem poslouchala za jakým účelem sem přišli ostatní. Pro spokojenost v rodině, zdraví, štěstí a úspěch v byznysu, úspěch při zkouškách apod. Poté proběhl rituální tanec na přivolání pozornosti bohů. Tancovaly dámy a měly opravdu nádherné oblečení. Na závěr nám byl popřán Šťastný Nový Rok a bylo nám sděleno, že naše modlitby jistě dojdou až k Bohům a naše prosby jistě dojdou vyslyšení. Jako první se zvedli byznysmeni a 2krát se uklonili a 2krát tleskli, pak šli dopředu ke stolům, na které odložili své tamagushi (větvičky s ozdobou), pokládala se kmínkem od sebe, uklonili se a vrátili se na místo a tam se uklonili ještě jednou a odešli. Pak jsme se postavili my ostatní (z levé poloviny síně a udělali totéž. Po poslední úkloně jsme opustili síň.

taška s darem od chrámu

uvnitř byly tři balíčky

Venku jsme vrátili šerpu na příslušné místo a obdrželi jsme dar od chrámu. Tento dar byl osobní a co jsme dostali bylo dáno tím, co jsme udali za důvod našeho příchodu. Pro nás tam bylo posvěcené obi pro miminko, společný talisman pro matku a dítě, chrámové sušenky, čaj a chrámové hůlky. Dar byl opravdu specifický pro naše přání. My si přejeme, aby v dubnu vyšlo všechno v pořádku. Na závěr jsme dostali mističku zvanou "ochoko", do které kněžka nalila ze stříbrné konvice saké tzv. goshinshu. Modlitbu máme tedy za sebou a můžeme vyrazit dál. A co dál v chrámu, když je Nový Rok?

chrámové sušenky, hůlky a čaj

posvěcené obi pro miminko

amulet/talisman pro matku a její dítě

Na Nový Rok byste měli odevzdat veškeré omamori-talismany v chrámu na místě k tomu určeném. Někdy to bývá stánek, jinde to je jen krabice a jinde je provazy obehnaný prostor s bílou dekorací, kam se talismany uloží, a pak se spálí. Za žádnou cenu si je nesmíte nechat, protože talismany celý rok pohlcují neštěstí a smůlu kolem vás a po roce talismany fungují naopak, začnou to neštěstí uvolňovat. Proto jsou talismany (omamori) jen a pouze na rok!

u stánku lze odevzdat staré talismany

jiný příklad jak odevzdat staré talismany, amulety aj.

a už hoříme

No a když jste se zbavili ochraných amuletů, talismanů, je čas koupit nové. Omamori se dají koupit od 500yenů výše. Nabízejí různé druhy: tzv. 1) gakugyou je pro štěstí ve škole,2) goukaku no omamori pro úspěch při zkouškách, 3) dále pro úspěch v práci, 4) koutsuu anzen bezpečnost v dopravě, 5) en musubi je zase omamori určený pro lásku, manželství, vztahy 6) kanai anzen je ochranný amulet pro dům (ten kupujeme každoročně ) 7)fuku pro štěstí 8) shintai kenkou omamori amulet určený pro zdraví a to určitě není všechno.

čas nakoupit hamaya, omamori...čas na nákup talismanů

výběr je široký, amulety či talismany skoro na vše, stačí si jen vybrat

Kromě různých druhů omamori mají talismany i různé tvary: od omamori osobních, které se přivazují na tašky a slouží jako personální talisman (ten smí člověk mít pouze jeden, protože kdyby jich člověk měl víc, někteří bohové by se mohli dostat do konfliktu a je na člověku, aby zvážil, co v životě potřebuje nejvíce a pro to si vybere talisman. Dalším druhem jsou dřevěné destičky (ochrana domů, rodinného krbu), dále různé rolničky a také šípy s destičkou, která má vyobrazené zvíře pro letošní rok. Letošní rok je ve znamení Ovce, takže na destičkách byly ovečky. Omamori máme, my jsme koupili kanai anzen a dál už nic, protože osobní amulet jsem dostala od chrámu (matka+dítě). A co dál? Co třeba omikuji?

tyhle jsem posílala domů: sestře osobní talisman mistního Bůžka a tátovi talisman pro štěstí. Hlavně v prosinci ho musí poslat zpět, ať talisman můžeme s díky vrátit :)

ochranný amlulet pro náš domeček

Co je omikuji? Jedná se o širší chrámovou předpověď. Zaplatíte 200yenů (někdy víc někdy míň). Někteří mladí Japonci se baví tím, že si koupí předpověď za uplynulý rok dne 31.12. a baví se nad tím, jaký měli mít rok (a neměli). Předpovědi obsahují různé oblasti: škola, práce, vztahy, zdraví apod. Ale nejdůležitější je na nich ta velká kanji. Tedy to, zda jste si vytáhli velké štěstí nebo malé štěstí nebo malou smůlu či velkou smůlu. Pokud se vám podaří z bedny omikuji vylovit velké štěstí, tak to si vezmete domů "pro štěstí" vše ostatní se přivazuje na místech v chrámech k tomu určených (na stromy, keře, do prostoru, kde jsou mezi dvěma kůly natažené šňůry (něco jako notová osnova, ale těch šňůr tam bývá více).
大吉 daikichi velké štěstí (tohle pouze si berete domů) 吉 kichi štěstí 中吉 chuukichi střední štěstí 小吉 shoukichi malé štěstí 凶 kyou smůla 大凶 daikyou velká smůla. (u některých omikuji mají více stupňů štěstí či neštěstí např. tyto: 半吉/ 末吉 suekichi / 末小吉/ 平小凶 / 半凶/ 末凶) Já si svoje 吉 kichi štěstí vzala domů, protože jsem se rozhodla, že si konečně přeložím svoje omikuji sama, za pomoci svého vánočního prezentu (elektronický slovník, vřele doporučuju), a tak můžu říct, že z 80% se mi to podařilo. Letos si musím dávat pozor na zdraví a pokud chci uspět ve svém profesionálním životě, tak bych se prý neměla spoléhat na druhé lidi, jinak zlenivím...To nebude problém, žiju podle svého osobního pravidla, které říká: "na vlastním štěstí/úspěchu v životě si člověk musí makat sám a nikdo jiný to za mě neudělá" Podle toho žiju a v dohledné době to měnit nehodlám.

uvázané omikuji tedy to, které neznamenalo daikichi-velké štěstí

moje omikuji (neuvázala jsem ho, ač to bylo "jenom" kichi, protože jsem si ho chtěla tentokrát přeložit vlastní silou.

omikuji uvázané ve větvích stromů :)

K oslavě Nového Roku patří i oshougatsu no uta: http://youtu.be/bu6wYwJvfng Zde se přiznám, že když jsem přijela poprvé do Japonska, tak ta pasáž "tako agete" mi opravdu nasadila brouka do hlavy. Přeložila jsem to "tako" jako chobotnice, ale kdo by zvedal chobotnici, že? Vyřešila jsem to tak, že zjevně Japonci mají rádi takoyaki, tak teda chobotnice zvedají na Nový Rok. Jj, když člověk ještě neznal kanji a uměl jen hiraganu, tak tako (chobotnice) a tako (papírový drak) šlo snáze zaměnit. Smějící se Tak ještě jednou a naposled Šťastný Nový Rok přeje Takara!



Novoroční příběh

8. ledna 2015 v 5:47 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky
O kamenných Mniších (Kasajizou)


V malé chaloupce žil dědeček s babičkou. Byli velmi chudí, ale měli se moc rádi. Byl čas Nového Roku (O shougatsu) venku mrzlo až praštělo a dědeček s babičkou přemýšleli, jak by se na Nový Rok zabavili. Chtěli si zahrát nějakou z novoročních her, ale doma žádnou neměli, a tak se dědeček rozhodl, že ve městě prodá své slaměné klobouky. Zabalil všechny kloubouky a vyrazil na cestu.


Cesta byla dlouhá a namáhavá. Sníh se sypal a sypal. Dědeček se brodil sněhem a minul 6 kamenných soch ( Jizo (bodhisattva) sochy, často oblečené do červené). Dědeček se u nich zastavil a modlil se k bohům. "Kéž se mi podaří prodat všechny klobouky!" A pak pokračoval po zasněžené cestě až do města.


Ve městě bylo živo a rušno. Každý spěchal za nákupy. Všichni se chystali oslavit Nový Rok v hojnosti. Dědeček si stoupnul na roh ulice a začal vyvolávat: " Klobouky! Kupte si Klobouky!" Lidé ale o klobouky neměli zájem. Jeden měl deštník, další nesl těžký nákup a ať dědeček dělal, co mohl, tak ve městě neprodal ani jeden klobouk. "Co se dá dělat?" pravil smutně dědeček a vydal se na cestu domů.



Brodil se sněhem a vítr ho šlehal do tváře. Dědeček se plahočil dál, až došel k sochám 6 mnichů. Opět se u nich zastavil. Podíval se na zasněžené mnichy. "Je vám zima, což?" řekl dědeček. "Nu což, kloubouky jsem sice neprodal, ale vám by se hodily." A tak dědeček rozdal jednomu mnichovi po druhém své klobouky. Ale ouha, klobouků bylo pouze 5. Na posledního mnicha se nedostalo. Dědeček přemýšlel, co s tím a nakonec stáhnul svůj vlastní šátek z hlavy a povídá: " Nezlob se, už další klobouk nemám, budeš muset vydržet s tímhle." A uvázal svůj šátek mnichovi kolem hlavy. Pak se ještě pomodlil a popřál jim Šťastný Nový Rok (Akemashite Omedetou Gozaimasu) a vydal se zase na cestu.




Doma na něj už čekala babička s horkým čajem a dědeček jí vypověděl, co se přihodil. Babička povídá:" Dobře si udělal, mnichům klobouky přijdou k duhu." Nakonec sice nic neprodali, ale udělali na Nový Rok dobrý skutek a to vědomí je těšilo.




V noci je probudilo ze spaní bouchání na dveře. "Co to může být," podivila se babička. Dědeček otevřel dveře, ale nikde, nikdo. I babička vstala a šla se podívat ke dveřím: " Dědečku, podívej!" Babička ukázala na sníh před dveřmi. V závějích byla vyšlapaná cesta a vedle jejich domu byly položeny dary: rýže, mochi, hračky, zelenina a ryby. "Dědečku," povídá babibička: " Nemyslíš, že to bylo oněch 6 mnichů, kterým si dal ty kloubouky?" "Asi máš pravdu," odpověděl dědeček hledíc na šestery stopy ve sněhu. Opravdu, to šest mnichů (Jizou) odměnilo na Nový Rok dědečkovo dobré srdce. A tak dědeček a babička měli veselý Nový Rok. A od té doby dědeček s babičkou dávají kloubouky každý rok a ani na šestého nezapomenou. Oshimai.


POZN. Jizou jsou sochy zobrazující bódhisattva tj. budhistický termín, který je různě interpretován a obecně se dá říct, že znamená: toho, kdo dosáhl stavu předcházejícího stavu Budhy a dále usiluje o probuzení. Zjednodušila jsem toto na překlad "mnich", ale tento už by měl být přiblížený povznesení a stavu osvícení. Lidé se k nim modlí.

Z japonského originálu: 初めての名作仕掛け絵本⑮ 傘地蔵 (Hajimetenomeisakushikakeehon15Kasajizou)
Ilustrace: 初めての名作仕掛け絵本⑮傘地蔵 (Hajimetenomeisakushikakeehon15Kasajizou)
neuměle převyprávěla Takara 1/1/2015

Nový Rok poprvé

5. ledna 2015 v 2:53 | Takara |  Kalendář
Zdravím Vás v novém roce 2015, doufám, že jste strávili svátky, tak jak jste si představovali a pokud náhodou ne, pak věřím, že si to vynahradíte v průběhu nového roku, tentokrát ovečkového. Ano, je to tak, máme rok Ovce, jak nám nezapoměla připomenout místní televizní stanice NHK, která každoročně v rámci ranního programu 06.55 připravuje nové písničky typu: "pátek" a nebo píseň pro letošní rok. Tenhle miniprogram jsem začala sledovat před 2 lety, kdy na rok Hada byla píseň "chímu nyoronyorou" aneb plazící se tým viz. youtube: http://youtu.be/4Nwc6qa664w
A loni to byla Koníčková píseň: http://youtu.be/ln7fVS4W594 . Letos jsem byla zklamaná, protože kromě faktu, že místní ovce dělají "mé" (s tím člověk nic nenadělá), tak tam tentokrát napasovali i angličtinu. Angličtina mě jako taková nevadí, je to světový jazyk, ale v Japonsku používání aj zavání trošku věcma jako "in" a "cool" a to mi moje hlava nebe. Zatím co Hadová a Koníková píseň mě nadchly, u Ovečky jsem si pomyslela: " hm, letos je to opravdu slabota..." Zatím není dostupná na youtube, takže vám na ni nemůžu dát odkaz. No nic, zklamání máme za sebou a vrhneme se na výzdobu.

tohle je foto z loňska

a tohle je naše miniaturní kagami mochi pro letošek

Letos jsem použila stejnou výzdobu jako loni, ale pozor, to by se nemělo a musíte si dát pozor, aby se na dekoracích neobjevila kanji z loňského roku, protože to by každý poznal, že to je stará výzdoba a trapas by byl na světě. Kontrola dekorace, zda není na některé napsano Umatoshi (rok koně) apod. byla nutná, ale pokud chcete mít 100% jistotu, tak raději kupte novou. Ušetříte si případný trapas. Mrkající My jsme letos na Nový Rok byli dáleko, předaleko, takže nám stará výzdoba bez kanji pro Koníčka žíly netrhala... Nad dveře jsem pověsila shimenawa a vedle vchodu jsem měla v plánu postavit dvě kadomatsu, ale nakonec lenost zvítězila, tak jsem se nepídila po tom, kde se dají koupit. Na stoleček v obyváku jsme dali maličké kagamimochi (příští rok se ho pokusím vyrobit), které jsme koupili v supermarketu a novoroční saké (goshinshu) s kousky zlata. Podrobnější popis k jednotlivé výzdobě jsem ve zkratce sepsala loni: http://zestinusakur.blog.cz/1401/novy-rok


No a nesmíme zapomenout rozeslat nengajou. Nengajou jsou novoroční přání, něco jako naše PFka. Letos s motivy Ovečky. Nengajou se posílají zhruba v polovině prosince a dávají se jak na poště, tak do poštovní schránky stranou. V poštovní schránce je pro nengajou určená levá polovina poštovní schránky označená žlutým štítkem. Pošta nangajou třídí a schraňuje, aby je doručila všechny v ten samý den. Takže když jsme se vrátili z Shikoku, čekal na nás štos nengajou ve schránce. Pokud jedete ovšem někam daleko, je lépe místní poštu informovat, že si přejete nengajou uschovat do určiteho data, protože zloději se kolem Nového Roku orientují podle toho, zda ve schránce leží nevyzvedlá nengajou nebo ne. Tahle rada proběhla TV, která má v Japonsku odpovědi na vše, od toho jako uklidit na Nový Rok (Japonci většinozu provádějí velký úklid koncem prosince nebo začátkem ledna), tak přes rady jak si zabezpečit dům proti zlodějům a přiznám se, že "odhlásit" doručování novoročních přání, by mě ani nenapadlo. Pro podrobnosti o nengajou je dobré zajít do článků "leden 2014"




Nengajou bývají tištěné, kreslené, elektronické aj. a není problém si vlastní nengajou vyrobit. 3. rokem si kreslím své vlastní (manžel je vyžaduje, tak asi kreslím dobře...snad) a vymýšlím si své vlastní motivy, které odrážejí situaci v naší rodině. Takže neochudím ani vás, moji věrní čtenáři a seznámím vás s nengajou za rok 2013, 2014 a konečně nengajou pro rok 2015. Nengajou jsme poslali firmě, kde Daigo pracuje, dále přátelům a rodině. Bylo to cca kolem 10 nengajou, ale to je v porovnání s jinými rodinami naprostá slabota. Naopak jsem byla překvapená, že jsem dostala nengajou od někoho, jehož jméno si nedokážu spojit s obličejem, ale musí to být někdo, komu jsem věřila natolik, že jsem mu dala celou svou adresu i s novým popisným číslem (to se nám změnilo asi 8 měsíců zpátky) a přesto nevím o koho jde...Každopádně, je slušnost nengajou poslat taky, takže si musím pospíšit, brzy totiž doba pro posílání nengajou skončí.




Kromě nengajou se dávají tématické dárky, např. v roce Koně se dávaly sošky Koníků, v roce hada to byla soška Had. Jsou to sošky určené k vystavení v obývací části nebo v předsíni. Kromě těchto tématických dárů jsou i oblíbené ručníky s typickým novoročním balením. Ručníky s adresou firem jsou pozornostmi pro zákazníky a sdělením, že si jich váží a přejí jim úspěšný rok.


Už jsem to psala dříve, letos jsme odmítli naši japonskou rodinu a společnou oslavu Nového Roku, která měla proběhnout s celým klanem 2. ledna, protože jsme byli na cestách, takže o tradicích na Nový Rok příliš neví. Nikdy jsem Nový Rok v japonské rodině neslavila, protože jsme vždy byli na cestách a na cestách je to s oslavou Nového Roku trošku jiné. Článek o tom, jak Japonci přesně oslavují Nový Rok: co jedí, jaké hry hrají, jaká jsou pravidla ohledně členů, kteří nejsou mezi námi, tak ten si nechám na příští rok, až to sama zažiju. Mohla bych sesmolit článek z toho, co už znám a co neznám bych dohledala, ale o tom můj blog není. Píšu jen o tom, co jsem sama zažila ne teoretické články, proto prosím o delší chvíli strpení. Nicméně to znamenalo, že jsme museli ráno 5.1. naklusat s omiyage (suvenýrem z cest). Přivezli jsme pár dobrot z Shikoku a o tom, jaké to bylo na Shikoku, tak o tom taky až později.



Pro mě a Daiga je to poslední Nový Rok ve dvou. Slavili jsme na Shikoku, jedli jsme novoroční soba: Toshikoshi soba, a pak jsme se chtěli večer vydat do chrámu, za úderů zvonu, jehož počet úderů symbolizuje počet špatných myšlenek, kterým bychom se měli v novém roce vyhnout. Kolem 11. večer se Japonci vyhrnou z domovů a spěchají do chrámu. A ti kteří jsou příliš unavení, nebo Nový Rok zaspí, tak jako my, ti jdou do chrámu až druhý den ráno. Lidí je tam jako much a co tam ti lidé dělají, tak to si nechám do druhého článku: " Nový Rok podruhé", protože letos jsme toho v chrámu dělali víc, než obvykle a já bych vás ráda seznámila s tím, co se v takovém chrámu dá dělat, kromě modlení se k bohům. Další článek bude o chrámu: omikuji - novoroční věštby, rituálech na Nový Rok, co dělat, když se váš rok narození octne na seznamu ročníků, které budou mít v letošním roce smůlu, co jsou omamori a jejich používání. Hádám, že druhý článek bude o něco zajímavější, tak si ho rozhodně nenechte ujít. Mrkající Vše nejlepší v novém roce 2015, přeje Takara