Duben 2015

Z japonské kuchyně "bentō" お弁当

26. dubna 2015 v 1:08 | Takara |  Z japonské kuchyně
Po delší době něco z japonské kuchyně. Ne že bych snad od loňska doma nevařila (jíst se musí), ale nějak jsem nechytla tu správnou slinu na napsání článků o jídle. Dost možná to bude tím, že posledních 9 měsíců pro mě dostalo jídlo nový význam: jídlo=nežer=přibíráš moc=přes 80kg nesmíš atd. No a pravidelné seřváčky v poradně pro nastávající maminky mé "lásce" k jídlu moc neprospívají. Sobě tedy nevyvařuji a vařím jen svému manželovi. Co se týče ženy v domácnosti (aktuálně po dobu těhotenství, protože těhotné na postu učitelek nevydrží dlouho, i když by rády, nikdo se jich neptá a jsou poslány domů, ať jsou se svým těhotenstvím obtěžují doma...jsem doma už 9. měsíc a budu doma ještě tak rok a půl, pak jdu do práce :-) ) Nicméně jako žena v domácnosti mám jisté povinnosti, které teď trošku zanedbávám a jednou z nich je výroba obědu v krabičce manželovi do práce. Ne, že by to vyžadoval, ale nemám moc příležitostí dát mu najevo, jak mi na něm záleží, když doma věčně není. Takže jsem se rozhodla, že vás seznámím s jednou z mnoha možností, jak vyrobit o bentou.


O bentou nebo bentou aneb oběd v krabičkách je pro Japonsko typický. S o bentou se začíná už od školky. Děti si o bentou buď nosí z domova, kdy maminka s láskou připravuje jejich oběd. A popravdě se maminky předhánějí kdo vytvoří krásnější o bentou pro své dítko. Problém, je že tahle soutěž nikdy nekončí. Jako učitelka v mš jsem měla možnost vidět opravdu nádherné o bentou a problém spočívá v tom, že třeba o bentou s Medvídkem Pú, který měla v pondělí Hana-chan chtějí všichni po maminkách na úterý do školy. Těmto tématickým o bentou se říká キャラクター弁当 kyarakutá bento. Dnes vás s jedním takovým pokusem seznámím. :-)


Řada školek má firmu, která vyrábí a rozváží po školkách o bentou a zde problém není, protože všichni mají to samé. Nicméně problém vidím ve velikosti těchto o bentou, protože pro jednoleté dítě je porce stejná jako pro předškoláka a v některých školkách nutí děti sníst o bentou celé, bez rozdílu věku (měla jsem možnost vidět a i uklízet následky, po narvání jednoleťáka o bentem a jsem proti této praxi...) O bentou se podává ve školkách většinou studený (přivezou ho teplý, ale než se k němu dítě dostane, tak už je studený) v soukromých školkách tyto bentou ohřívají v mikrovlnce. V některých školkách mají kuchyň, kde dětem vaří, takže pokud vám jde o teplý oběd vašich svišťů je dobré se ve školce zeptat, zda obědy vaří nebo dovážejí (tip pro rodiče s dětmi, žijící v Japonsku)


Ale nezapomíná se ani na tatínky. Pokud nemají teplý oběd ve firmě, nebo se nechodí najíst do restaurace, nebo si o bentou nekoupí v blízkém conbini store, pak je na mamince, aby o bentou pro tatínka připravila. Často se na přípravě o bentou podílejí i děti (pokud jsou větší), takže je to společná práce, "aby měl tatínek radost". Pro vyvážené o bentou platí, že musíte použít 5 základních barev tzv.go shoku 五色: bílou, černou, červenou, zelenou a žlutou. Poměry barev v o bentu nejsou stejné. Bílá je jasná, ta je pro rýži, ale s černou je to už horší, ta by mohla zamotat hlavu. Co z potravin je černé, kromě těch které se při vařícím/smažícím/pečícím procesu povedlo spálit? Jako příklad můžu uvést: černá sezamová semínka nebo hijiki což je druh mořské řasy rostoucí při pobřeží, často se o ní píše jako o hnědé, ale s mým vnímáním barev mi přijde opravdu jako černá. Dále je zde pravidlo, že větší část o bentou by měla být tzv. "na slano" a menší část "na sladko".

Základní typy domácích bentou
-dělení nezahrnuje bentou z "conbiny", nebo profesionálně vyráběné o bentou
- a určitě bychom je mohli dělit do více skupin a podskupin a mohli bychom tam zařadit sezónní bentou nebo bentou s dopravními prostředky, takže berte tohle dělení s rezervou, jako dělení podle Takary :-)

1) klasický bentou
-obsahuje např. nějaké to maso (rybu, kuřečí kousky apod.) salát může být i bramborový, tamagoyaki, párek, rajče, dýni na sladko, rýži, řasu nori...Na výrobu klasických o bentou, používám knihu Mainichi o bentou volně přeloženo o bento na každý den. Snahou při tvorbě o bentou je vytvořit každý den něco originálního. Nicméně buďme upřímní, někdy na to není prostě čas...:-) Ukáži vám pár svých výtvorů.


2) kyarakutá bentou aneb tématické bentou
- ty bývají určené spíše dětem a slouží mimojiné jako motivace, k snězení něčeho, co by v běžné formě dítě pozřít nechtělo. Mezi dětmi jsou populární Pokemoni, Doraemon, Disney postavičky a charaktery z japonských pohádek či Ghibli filmů :-) Ty najdete na youtube a stačí, když zadáte do vyhledávače pouze: キャラクター弁当 vyjede vám kotel nápadů i s recepty, takže přípravu takového bentou zvládnou i naprostí začátečníci. Nevýhodou tohoto druhu bentou je fakt, že nad ním strávít spoustu času a výsledek nemusí vždy odpovídat představě. Zde jsem se pokusila o "Totoro bentou"



3) O hanami bentou
o bentou určené pro čas Hanami (obdivování sakurových či jiných květů) Je to o bentou, které si nachystáte, když jdete s přáteli obdivovat rozkvetlé sakury a k popíjení nějakého lehce alkoholického nápoje či piva si poobědváte, pod rozkvetlými sakurami v parku. Oproti běžnému o bentou v o hanami bentou najdete vyloženě motivy sakury, kdy přijdou ke slovu různé typy vykrajovátek, špachtliček apod. Vyznačují se opravdu precizností a podle mě je to jeden z nejobtížnějších typů o bentou vůbec (já na tu preciznost moc nejsem, takže jsem se o ně nepokoušela, možná v budoucnu...)




Než začneme přemýšlet o tom, co do krabičky dáme, měli bychom se kouknout, jakou krabičku vlastně k dispozici máme. U nás doma máme dvě: 1. jednodílná, kdy do poloviny krabičky dáme rýži a do ruhé poloviny krabičky salát, smažené kuře atd. 2. krabička je dvoupatrová a tedy je nutné přemýšlet, zda se klasicky velké onigiri do té krabičky vejde nebo ne.

Dále zvolíme typ o benta, o který se chceme pokusit. Musíme počítat s určitou časovou rezervou, protože pokud nechcete připravovat o bentou večer a chcete vyrobit čerstvý ráno, pak si budete muset trošku přivstat. Některé suroviny do o benta se prodávají už na porce a stačí je dát do mikrovlky. Jiné se musí nakrájet, uvařit či osmažit. V případě bramborového salátu platí, že ten domácí je lepší přes noc nechat odležet v lednici.


Podle typu o benta zvolíme suroviny, které budeme do krabičky dávat. U tématických bentou je to snadné, protože postupujete podle návodu a pokud nemáte kuchařku v podobě "mainichi no o bentou" a rozhodnete se tvořit "z hlavy" tak směle do toho, ale pamatujte na pravidlo "vyváženého o bentou" tzn. pravidlo 5 barev. Variant jak splnit pravidlo o 5 barvách je nepřeberné množství, tzn. nikdo nemá patent na jediné správné o bentou, proto berte moje snahy o vytvoření o benta jako jednu z miliónu možností, jak se to dá udělat. Inspiraci chcete-li.

Jak jsem vyřešila pravidlo o 5 barvách já?
bílá: rýže, někdy nějaký ten těstovinový salát s majolkou a vajíčko
černá: sezamová semínka
zelená: zelí, řasa nori, okurka,
žlutá: dýně, vajíčko-žloutek, banán, vaječná omeleta, občas některé tvary kuřecích kousků jsou žluté
červená: rajče, jahoda, červené jablko a taky tu prodávají speciální červené párky (ty se hodí, když chcete vyrobi kraba z párku...)

Pravidlo o 5ti barvách znamená, že tyto barvy tam prostě musejí být, ale to určitě neznamená, že byste nemohli dát do o benta mrkev, nebo čínské zelí. Další barvy v obentu mohou být, ale nezapomeňte na základních 5. Jsou samozřejmě Japonci, kteří pravidlo 5 neřeší nebo neznají pro příklad nemusím chodit nikam daleko, takže žádný stres :-)


Kaguya Hime

20. dubna 2015 v 8:22 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky

Dávno, dávno tomu, co v chaloupce v blízkosti bambusového háje žil stařeček a stařenka. Stařeček byl velmi čilý a každý den chodíval do bambusového háje, aby tam nařezal pár bambusů aby vyrobil košík pro stařenku. Když přišel do bambusového háje a všiml si, že jeden z bambusových stromů se zlatě rozzářil. Stařeček se opatrně přiblížil k bambusu a pomalu začal kmen řezat. Když tu ho zaplavilo oslňující světlo vycházející z bambusového pařezu.


V záplavě světla si stařeček všiml, že uvnitř v bambusovém pařízku sedí krásné děvčátko. Stařeček byl neschopen slova, tak bylo děvčátko překrásné. "To je ale krásné děvčátko, princeznička malá." Stařeček se sehnul ke spícímu děvčátku a opatrně princezničku vytáhnul z pařízku. Děvčátko vzal do dlaní, a že ho vezme ke stařence domů.


Od toho dne děvčátko žilo se stařečkem a stařenkou v jejich chatrči a stařeček den za dnem chodil do bambusového háje, kde prořezával bambusy, ze kterých vyráběl košíky. Každý den nacházel v jednom z bambusů, které pokácel zlatý poklad. V jednom bambusu našel stařeček penízky a v jiném cennosti. Za čas se stali ze stařečka a stařenky bohatí lidé.


Stařeček a Stařenka nazvali děvčátko, které se narodilo v bambusovém háji nazvali Kaguya hime (Měsíční Princezna). Princezničku s láskou vychovávali a chovali jako svoji jedinou drahocennou dcerušku. Dceruška rostla a byla dnem za dnem krásnější. Jak děvčátko rostlo do krásy, Stařenka a Stařeček v ní viděli princeznu více a více. Ale nejen oni.


Pověsti o krásné princezničce se rozlétly po kraji a do panského domu, kam se Stařeček a Stařenka přestěhovali z chatrče na kraji bambusového háje přicházeli nápadníci z celého kraje s žádostí o princezninu ruku. Princeznička ale všechny žádosti o ruku odmítala se slovy: " Já chci zůstat navždy s Babičkou a Dědečkem." Jenže časem princeznu začali i Stařenka se Stařečkem přemlouvat, aby se princezna vdala.


Prvnímu nápadníkovi proto princeznička řekla: " Daleko na východě roste vzácná zlatostříbrná květina, přineseš-li mi ji, pak se za tebe vdám." Tak princezna slíbila. Čas plynul a princeznin nápadník se vrátil. "Podívej se, zde je květina, o kterou jsi žádala, projel jsem kvůli ní několik moří, až jsem ji konečně našel a přivezl Ti ji." Pravdou ovšem bylo, že mladý nápadník květinu nechal vyrobit na zakázku za velké peníze. Princezna nápadníka prohlédla, věděla, že úkol, který nápadníkovi zadala se nedá splnit, a tak věděla, že se nejedná o "pravou květinu". Proto prvnímu nápadníkovi řekla, že svůj slib nesplnil.


Druhému nápadníkovi řekla, aby jí přivezl kobereček utkaný z paprsků slunce a jen tehdy, že se za něj vdá. I druhý nápadník se vrátil s koberečkem, za který dal hodně peněz, ale tentokrát princezna měla připravenou zkoušku pravosti. Nechala zapálit oheň a poručila druhému nápadníkovi, aby do něj kobereček vložil. Nápadníkovi se do toho moc nechtělo, protože výroba koberečku ho přišla na velké peníze, ale nakonec krásnou princeznu poslechl. Koberček v ohni shořel. "Oklamal jsi mě, kobereček utkaný z paprsků slunce, by v ohni určitě neshořel, proto se za tebe nevdám," odmítla princezna nápadníka.


Objevil se už v pořadí 3. nápadník a i on dostal úkol. Měl přinést 5barevný míč zavěšený na krku Draka. 3. nápadník se sice vydal hledat draka, ale Drak byl tak strašlivý, že třetí ženich vzal raději do zaječích. Auž se neukázal.


Zvěsti o Kaguya Hime se donesly až k Císaři, kterému se Princezna zalíbila. A tak požádal princeznu o ruku. Kaguya Hime si zoufala: "Jakým způsobem lze odmítnout Císaře této země." Jak se večer snesl na Zemi princezna byla vždy sklíčená. Ten den za Princeznou přišel Stařeček a Stařenka. Princezna se zamyšleně dívala na Měsíc a povídá: " Jsem z měsíčního světa. Jakmile bude Měsíc v úplňku, příjdou pro mě Služebníci Měsíce a vezmou mě zpět odkud jsem přišla."



Stařeček a Stařenka tohle pověděli císaře a ten vyslal k panskému domu Měsíční Princezny své nejlepší samuraje, aby zabránili Měsíčním Služebníkům Měsíční Princeznu odvést zpět na Měsíc. Až konečně nadešla noc, kdy měl být Měsíc v úplňku. Byla to velmi tichá noc, když se na nebe vyhoupl zářívý Měsíc v úplňku. Císařští vojáci a samurajové začali na Měsíc střílet z luků, ale Měsíci nemohli ublížit. Z Měsíce se vinul most a po něm přijel kočár. Přišel čas se rozloučit.



Měsíční Princezna se obrátila ke Stařence a Stařečkovi: " Dědečku, Babičko, můj čas přišel. Oba se opatrujte a buďte oba zdrávi!" Princezna se rozplakala, ale navzdory tomu, že Stařečka a Stařenku milovala, věděla, že její Osud už není s tím jejich svázán. Postavila se. Měsíční Služebníci jí na přivítanou dali napít nestárnoucího nápoje, po kterém už Princezna nezestárla ani o jedinou vteřinu, a pak jí pomohli do kočáru a celý průvod i s princeznou Kaguyou se vrátil na Měsíc.


Stařeček se Stařenkou smutně sledovali Měsíční Princeznu, jak i s celým průvodem opouští Zemi. Oba byli velmi smutní, že jejich jediná Dcera už s nimi není, a tak o příštím úplňku společně zapálili oheň, do kterého přihodili "nestárnoucí koření", které na počest Měsíční Princezny zapálili. Z ohýnku se linul kouř, který se nesl vysoko, vysoko až k Měsíci dával vědět Měsíční Princezně, jak moc ji Stařeček se Stařenkou milovali a jak moc ji postrádají. A jestli jim nestárnoucí koření ještě nedošlo, pak ho sypou do ohně za Měsíce v úplňku. Oshimai.


píseň k Hina Matsuri

17. dubna 2015 v 7:30 | Takara |  Japonsko s písní

Dnes věnujeme píseň Hina Matsuri aneb Festival Panenek aneb dívčí "dětský den". Pravděpodobně jste už měli možnost přečíst si článek o Hina Matsuri a pokud ne, tak abyste zůstali v obraze, tak si ho můžete přečíst: http://zestinusakur.blog.cz/1503/3-brezen-hina-matsuri



Ve školkách se k Hina Matsuri děti učí tuhle píseň: http://www.youtube.com/watch?v=SFugKy3Baic

Výuka písně slouží i jako motivace k výtvarným aktivitám, jako je například výroba "prvního patra" s Císařem a Císařovnou.
A zde vám jako bonus nabízím ke shlédnutí pár ukázek z časopisů pro předškolní výchovu, a také to, co jsme vyráběli u nás ve školce ku příležitosti Hina Matsuri. Nejedná se o nic těžkého, takže si můžete zkusit výzdobu k Hina Matsuri s dětmi vyrobit doma sami, pokud nějaké dostatečně velké děti máte. A pokud děti nemáte, tak v případě, že nemáte lidově řečeno: "do čeho píchnout" fajn aktivitka. :)


Tyhle panenky (viz výše) vyrobili moji 2leťáci, nejdříve si složili harmoniku z modrého nebo růžového papíru. Já jsem jim předstříhala hlavy, ozdoby na hlavy a vějíře. Děti dokreslily obličej a hlavu nalepily na vějíř a nakonec dolepily ozdoby na hlavu a malý vějíř pro císaře.


Tohle je jeden z návrhů z časopisů pro učitele, ale myslím si, že pro děti je to zbytečně pracné a spíš je to návrh pro učitele vyrobit, takovou "ozdobu do třídy". Zjednodušenou formu bych byla ochotná udělat s předškoláky, tak bych to byla více jejich práce, než moje...já se stříhat učit nemusím...už umím...:-) Nicméně v Japonsku se preferují výtvarné činnosti, kdy učitelka dětem předstříhá součástky a dítko to jenom nalepí...


Tuhle výzdobu našla moje kolegyně v nějakém časopisu, a tak si dálu tu "práci": vystřihla to, nalepila a může si odškrtnout nezbytný bod na programu: obměnit výzdobu na nový měsíc :-D
Přeji příjemnou zábavu! Takara

Nezlobte NHK !

12. dubna 2015 v 6:20 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Každý kdo někdy navštívil Japonsko a zapnul si televizi na hotelu, tak měl na výběr z několika televizních sítí. Jen namátkou je to NHK dále NNN (日テレ Nitere), JNN ( TBS), FNN (Fuji terebi), ANN (Asahi TV, Tere Asa) a TXN (TV Tokyo). Každá ze sítí má několik TV stanic. V případě NHK jsou to tuším 3-4. NHK (Nippon Hoso Kyokai) je veřejná státní TV síť, která funguje už od roku 1950. V podstatě je to něco jako naše veřejnoprávní ČT. A zde se dostáváme k meritu věci. Jedná se o státní TV, takže ji musíte platit (je to v podstatě něco jako naše koncesionářské poplatky za rozhlas a TV). Nicméně řadě Japonců, ale hlavně cizinců se do toho moc nechce, protože řekněme si to na rovinu, na této TV síti se dozvíte korektní, okleštěné info, protože vlastníkem je vláda a vláda do vysílání zasahuje. Pokud chcete normální zpravodajství, pak je lépe přepnout na kanál jiné TV sítě. NHK oproti ostatním sítím nemá své noviny. Například Asahi Terebi má i Asahi Shinbun (čteno jako shimbun), JNN (TBS) má zase Mainichi Shinbun a třeba NNN (Nitere) má Yomiuri Shinbun.


NHK sice noviny neprovozuje, ale má jiné výhody oproti ostatním soukromým sítím. Podle japonských zákonů je to televize, která má oprávnění vybírat peníze od lidí za to, že "sledují" NHK. Sledují jsem dala do uvozovek, protože řada lidí NHK nesleduje, nechce sledovat a existuje řada cest, jak se vyhnout placení za něco, co nepoužíváte. Pro to abyste byli donuceni zaplatit TV NHK stačí pouze vlastnit tzv. TV set. TV nemusí být zapojená, může být i rozbitá, můžete ji mít jen na playstation nebo jen ke sledování DVD, ale pokud vlastníte k TV i anténu, která je schopná přijímat signál, pak byste měli začít platit. Částky nejsou nijak vysoké, pokud v Japonsku pracujete, pak nemáte problém je uhradit. Jenže existují lidé, kterým se platit nechce, ať už z ideového hlediska nebo finančního.

TV karta, bez které není možné TV sledovat

Ideovým hlediskem mám na mysli to, že NHK vysílá pouze korektní zprávy (jeden můj pravidelný čtenář mi napsal, že o některých (rozuměj negativních) věcech není třeba psát, protože ani Japonci je neventilují ven...samozřejmě s tím nesouhlasím, podle mě se má psát o všem, co zasluhuje pozornost a bez rozdílu, zda je to pozitivní nebo negativní věc, tím spíš, že když se tu o věcech - problémech veřejně nemluví, tak to znamená, že "neexistují"...nicméně stejný názor na věc, jako má můj čtenář, má i stanice NHK), zásadně nekritizuje vládní rozhodnutí a občas působí spíše jako volební kanál. Informace o pro Japonsko nepříznivé situace ať už ekonomika, společnost apod. se zkracují, tak aby zabraly, co nejméně času. Lidí, kteří nemají rádi stávajícího premiéra je poměrně dost, nicméně volební účast u posledních předčasných voleb, které vyvolal sám premiér Abe, byla žalostná, takže žádný div, že opět vyhrál.

Neplatiči tak pocházejí jak z řad Japonců, tak z řad cizinců. Na internetu můžete za určitý peníz zakoupit odkódovanou kartu díky, které se dostanete ke stanicím, za které byste museli jinak platit těžké prachy, ale pozor tohle je v Japonsku nelegální a pokuta za používání takové karty je vysoká. Nicméně faktem je, že si úřady vstup do vašeho bytu jenom kvůli podezření, že máte nelegálně drženou kartu vynutit nemůžou, takže zákon tu je, ale poněkud bezzubí. Nicméně čas od času se policii podaří odhalit prodavače těchto karet a pokud byste jejich služby využili, tak se opravdu mohlo stát, že na vás přijdou.

NHK jse na internetu velmi diskutovaným tématem a leží hodně lidem v žaludku

Na internetu se dozvíte, že lidé od NHK chodí vybírat roční příspěvky, a že bývají velmi hrubí a v případě cizinců si neberou servítky. To je pravda, ale jen na půl. Výběrčí od NHK jsou najatí lidé stejně jako v Čechách máme různé nabízeče levných tarifů, kteří vás oslovují na ulici, nejsou to zaměstnanci telefoních operátorů, ale mají smlouvu přes jinou firmu, takže když máte problém nebo se cítíte podvedeni, tak už je dohledáte jen stěží...Nejsou to tedy zaměstnanci NHK, ale přicházejí uzavírat smlouvy na placení NHK a jakmile tuto smlouvu jednou podepíšete, tak už musíte prostě platit.

Jak vidíte placení tohoto poplatku není zase tak nákladná věc...

O tom jakým způsobem tito výběrčí fungují, jsem se přesvědčila sama. Poprvé za námi přišli loni, když jsme v baráku neměli TV a na baráku nebyla anténa, takže jsem paní slušně odmítla, že TV nemáme, takže není důvod NHK cokoliv platit. Nicméně paní nám nechala smlouvu, kdybychom si TV náhodou pořídili. Tím to skončilo. TV jsme si sice koupili, ale záhy jsme zjistili, že našemu příjmači- anténě stíní barák sousedů, takže NHK stanice ani jiné stanice jsme na ni nechytali. Zahodili jsme anténu a máme doma TV, kterou používáme pouze na video. Tzn. nemáme doma TV-set příjmající signál (TV set= TV a anténa na střeše baráku, která stojí v přepočtu 100tis. yenů (přibližně 20tis Kč). A zase nás navštívil "výběrčí".

Tentokrát byl přístup jiný. Za prvé stál ve dveřích a já ty dveře nemohla zavřít ani kdybych chtěla a za druhé mě ponoukal abych podepsala kontrakt s NHK v Japonštině hned teď a na místě. Nejprve jsem se ho zeptala, kdo je a z jakého důvodu mi nabízí kontrakt. Vyloženě tvrdil, že je od NHK a že my jsme jediný dům v okolí, který nemá uzavřený kontrakt s NHK. Ptala jsem se ho, zda musím platit NHK i když se na TV nedívám a nemůžeme chytat signál. Tvrdil mi, že ano, ale v japonském zákoníku jasně stojí, že pokud nemáš TV set nebo jsou okolnosti, které brání příjmání signálu, pak platit nemusíš. Takže jedna lež za druhou a pořád mi mával před nosem tím kontraktem. Zeptala jsem se ho, zda má anglickou verzi, protože podepsat něco u čeho neznám 100% kanji se nevyplácí ani v Japonsku (protože i zde jsou podvodníci)...Anglickou verzi smlouvy neměl, ale anglický pamflet s vysvětlením, proč musím platit s sebou měl (a pro cizince, kteří předstírají, že neumí ani anglicky, mají i ruskou, španělskou, korejskou, francouzskou i německou verzi pamfletu...když jde o prachy, tak překlad není zjevně problém) Zeptala jsem se, zda si můžu smlouvu od něj vzít a v klidu přečíst a až budu vědět, co to je, tak to pošlu do NHK sama. Odpověď byla NE, takže jsem mu odmítla podepsat smlouvu, sdělit číslo bankovního účtu a řekla jsem mu, že bude lepší, když přijde až tu bude můj manžel...Domluvili jsme si schůzku.
Celou dobu jsem na něj byla milá a nasadila jsem výraz "cizinka, která o Japonsku nic neví", takže jsme se rozešli v dobrém.


Když přišel manžel, tak ho fascinovalo, že "výběrčí" přišel v sobotu, když mají lidé volno a nelíbilo se mu to. No a když přišel "výběrčí" znovu, tak se ho zeptal, proč mi tvrdil, že je od NHK, zda mu může dát nějakou vizitku. Výběrčí znejistěl a říkal, že nemůže. Dále se ho manžel zeptal, zda mu může vystavit nějaké potrvzení ohledně toho, že TV signál naše TV nepřijímá, protože nám zavazí barák postavený v sousedství. Jak se může přesvědčit sám, tak žádnou anténu nemáme, tzn. nevlastníme "TV set". Dále mu nabídl, že se může podívat k nám domů, jak nám funguje TV. To "výběrčí" odmítl, protože na to nemá právo. "Výběrčí" není policie, takže vám nesmí bez vašeho svolení do bytu či domu a nesmí to udělat ani s vaším svolením, protože na to nemá oprávnění. (Nicméně právě tohle pravidlo bývá u cizinců porušováno, protože řada z nich neví, co a jak). Manžel s ním byl rychle hotov. TV set nevlastníme, takže neplatíme.

Tak co způsobuje ony problémy s "výběrčími" pro NHK. Jak jsem pročítala diskuze, tak ty faktory byly dva: 1) pokud je vyprovokujete a zhádáte se s nimi nebo 2) někteří z nich, sjou velmi vlezlí a snaží se uzavřít, co nejvíce smluv, protože za ně mají peníze. Proto vám radím, opravdu slušně se s nimi pobavte, neodmítejte je, nemá cenu zavírat dveře, protože příští rok zase příjdou (a ted další zase...). A pokud jste se nevydali na dráhu neplatičů tzn. díváte se na TV a neplatíte za to (je jedno, že nesledujete právě NHK, ale máte tu možnost ji sledovat) pak buďte trpěliví a vysvětlete podmínky, které máte. Rozhodně se nehrňte do podepisování smlouvy v Japonštině, pokud nevíte, co se tam píše na 100% a vyplatí se nebýt úplně důvěřivý, protože to že má někdo visačku s logem NHK a tvrdí vám, že je od NHK, nemusí nutně znamenat, že to je pravda. V tohle případě si myslím, že my Češi jsme velmi dobře vytrénování vůči podvodníkům z naší vlastní země :-)

Zpíváme si s Onim aneb píseň pro Setsubun

9. dubna 2015 v 9:13 | Takara |  Japonsko s písní

Máme tu únor a únor je ve znamení Setsubunu, o kterém jsem psala článek už před časem, takže pokud byste chtěli vědět o Setsubunu víc a článek vám unikl: http://zestinusakur.blog.cz/1502/setsubun-2015 Protože 3. února chodí Oni-démoni, kteří jsou vyháněni praženými sójovými boby zvanými mame. Je třeba děti hned jak se vrátí ze zimních prázdnin potřeba naučit nějakou z písní určenou k Setsubunu.

Oni no pantsu (Démonovy kalhoty)
-která je mezi dětmi velmi oblíbená, hlavně protože se v ní zpívá o démonních kaťatech a dětem to přijde hrozně legrační http://www.youtube.com/watch?v=eAGo_MftWEk

Oni ha soto (Démon venku)
nebo tu máme místní klasiku

Některé děti zažívají podobné trauma jako české děti v časech Mikuláše. Jenže mezi Onim a Čertem je jeden zásadní rozdíl: Oniho lze zahnat házením "mame", co platí na Čerta mi není známo...max být hodný a odříkat nějakou tu básničku.
Ale třeba takoví předškoláci už mají z návštěvy démonů vyloženě srandu... Pokud školku nenavštíví někdo přestrojený za Oniho, pak učitelé namalují Oniho tvář na plakát, který pověsí na zeď a děti házejí mame na ten plakát. Vrtá vám hlavou kdo nebo co jsou Oni? Pak určitě neváhejte a podívejte se krátké video, které je o tom jak Momotaro, jeden z legendárních hrdinů, který se zrodil z broskve, (momo, proto se hlavní hrdina jmenuje Momotaro) bojuje s Oni-démony: http://www.youtube.com/watchv=pY0YreGkAek&list=PLMugwk9WLvc6RrhZO3EEoL7EuJbCVbXdX


V době Setsubunu se ve školkách vyrábějí i různé masky Oni, zde je jeden příklad. Maska se vyrábí dost podobně, jak se vyrábí masky Čertů v Čechách, je to kombinace lepení a stříhání a materiál je shodný. Přeji příjemnou zábavu. Takara

Yokohama (průřez od roku 2010-2014)

3. dubna 2015 v 3:51 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Venku nám prší, takže jsme náš letošní výlet do Yokohamy, abychom se podívali na festival (dvoutýdenní) k oslavě Čínského Nového Roku. Smůla. V rámci festivalu probíhá i fotografická soutěž, které se mé lepší polovička pravidelně účastní, ale konkurence je veliká, takže šance, že vyhrajete se rovná šancím jaké máte, když chcete vyhrát Sportku.


Do Yokohamy jezdím ráda, shodou okolností to bylo první místo, které jsem v Japonsku navštívila po absolvování xhodin letu z Čech. Poprvé jsem se do Japonska podívala v roce 2010 v létě a důvod byl jediný, s mým tehdejším přítelem jsme byli ve fázi rozhodování, kde budeme bydlet, zda v Čechách nebo v Japonsku, takže jsem se přijela "na kukačku", abych věděla kde budu bydlet, jak budu bydlet a jak to tady "funguje". "Na kukačku" jsem měla pouze 2 týdny a za 2týdny člověk Japonsko rozhodně nepozná, je schopen vnímat jen minimum věcí a můj první dojem z Japonska byl typický pro turistu: všude čisto, super wc, super servis, ve kterém jsou ochotní se pro vás rozkrájet. Nicméně taky mě překvapily dráty elektrického vedení, velmi malý prostor mezi domy a takřka miniaturní pásy "zahrady" o šířce 50cm kolem domu, díra v zemi zvaná washiki (toaleta ve starém stylu, nejvíce se to blíží tureckému záchodu se splachováním. Osobní setkání se švábem, kterého jsem do té doby viděla jen na obrázku nebo v TV, mě přesvědčilo o tom, že Japonsko je země krásná, ale taky je to země plná paradoxů. Nicméně ty paradoxy jako turista nejste schopen vnímat, protože kolem je to tak jiné, tak zajímavé, tak krásné, že mozek nasadí filtr, aby se z toho přívalu nových věcí nezhroutil.


Takže dnes to bude o Yokohamě. Přítel mě vyzvedl na letišti Narita a odtud jsme jeli autobusem přímo do Yokohamy. Zavazadla jsme zamkli v místním nádražním "coin locker", kterých je v Japonsku dost a dost, jen na některých frekventovanějších místech se nenajde volná skříňka. My jsme měli štěstí a tak jsme vyrazili do víru Yokohamy. Nejdřív jsme se museli prodrat masami lidí a já jsem měla zpočátku problém chodit jen "vlevo" nebo podle šipek, takže mě přítel často posunoval doleva nebo mě drapnul za ruku a strhnul mě na cestu vyznačenou šipkami ("to byl vopruz" upřímně, protože v Čechách si člověk chodí vlevo, vpravo, uprostřed...) Nicméně brzy jsem zjistila, že pokud budu chodit podle šipek, tak si ušetřím energii, protože proti mě nikdo nepůjde, systém chození podle šipek zjevně funguje (nicméně funguje jen v té chvíli, než se rozhodne nějaký Japonec jít v protisměru a většinou se nestydí si cestu "prorážet") První den v Japonsku byl u mě o zvykání si chodit podle šipek, řadit se do dvojstupů na nádraží a byla jsem překvapená, že na vyznačených místech "tady se otevřou dveře" na podlaze opravdu, když vlak zastavil, tak tam ty dveře byly...srovnání s Čechami, kdy autobus často zastaví až za zastávkou trošku pokulhává, že...Poučení první: chodit podle šipek se rozhodně vyplatí.



Nejprve jsme zašli do místní čínské čtvrti, která je největší čínskou čtvrtí v Japonsku a zde jsem dostala svoji lekci z kultrury. Před obchůdky s pochutinami čínští prodavači drželi tácy s pečenými kaštany nebo nějakým druhem pečených ořechů a tvářilo se to jako klasická "ochutnávka". Přítel mě od nich tahal pryč a vysvětloval, tohle není jako v Evropě nebo v japonských krámech "bezplatná ochutnávka", pokud ochutnáš jeden budeš si muset koupit celý sáček. Mno, zajímavá obchodní praktika, o které jsem se přesvědčila bezbolestně na příkladu jiného cizince. U jiného prodavače ochutnal jiný turista nabízený ořech a prodavač mu anglicky začal vysvětlovat, že ten jeden ořech, který snědl byl z toho to pytlíku, a že si tedy ten pytlík musí koupit celý. Turista se zkoušel bránit (zjevně mu ten ořech nechutnal) nicméně to už se na ulici objevilo více čínských prodavačů, takže turista to vzdal a raději pytlík koupil...Zajímavá obchodní praktika, jejíž úspěšnost je 100%. Měla jsem štěstí, že přítel do čínské čtvrti chodí, v Číně nějakou dobu žil a měl čínskou přítelkyni, takže o čínské kultuře něco málo ví a čínsky se domluví...takže lepšího průvodce jsem si nemohla přát :-) Poučení druhé: V čínské čtvrti nic neochutnávejte, bezplatné ochutnávky zde pravděpodobně nevedou.




Čínská architektura se mi moc líbí, ze začátku se mi líbila víc než ta japonská, která se pohybuje v odstínech: bílé, červené, hnědé, černé, s doplňky zlaté. Naproti tomu čínské stavby hrají barvičkami a je jedno zda se jedná o restauraci nebo chrám. V Asii jsem byla poprvé a chtěnechtě jsem musela přiznat, že u mě Čína vede a to nebylo to jediné. Čína u mě vedla i co se jídla týče. V Yokohamě jsem dostala možnost ochutnat pokrmy obsahující nudle. Bylo to "soba" a "rámen". "O Soba", které jsem jedla mi přišlo velmi dietní a popravdě mi nevonělo ani mentsuyu, které jsem si na nudle nalila. O to víc jsem byla nadšená z rámenu. V některých anime (alespoň v tom mém jediném oblíbeném) často ukazují, jak hrdinové navštěvují rámen shop, až to v člověku zanechává pocit, že rámen je vlastně japonské tradiční jídlo. Chyba lávky. Rámen pochází z Číny a v Japonsku byl nazýván dlouho dobu shina-soba (čínské soba). Nicméně rámen vyráběný v Japonsku už nemá úplně stejnou recepturu, zlidověl a dnes se pro něj drží název chuuka soba nebo jen ramen. Je to stejné s jakoukoli kuchyní, která se vaří v cizích zemích. V Čechách často nabízená Itálie má s Itálií společný často jen název. Takhle horké to v Japonsku není Takže tvrzení Rámen=čínské jídlo a Soba=japonské jídlo není úplně špatně, ale v dnešní době ani úplně správné, protože v Japonsku rámen společně s gyouzou opravdu hodně zlidověl. Pokud chcete ochutnat ten pravý čínský rámen, pak to chce zajít do čínské restaurace. Poučení třetí: O soba z jednoho nejmenovaného obchůdku voní jako sloní toaleta, ať žije rámen!



Z čínské čtvrti jsme vyrazili do přístavu v Yamashita Parku. Yokohama je přístavní město v Kanagawa prefektuře, jehož přístav byl otevřen po velkém zemětřesení v Kantou (1923). V dnešní době přístav slouží, jak k přepravě věcí, strojů apod. tak z přístavu vyplouvají různé výletní lodě, a tak jsme si mohli prohlédnout místní lodičky. Kromě obvyklých výletních lodí, zde kotví i mega černá loď se zajímavou historií zvaná Hikawa Maru. Tato oceánská loď plula na trase Yokohama, Kobe-Seattle ale i Vancouver na počátku 20. století a dnes je zakotvená v přístavu Yamashita Parku. Původně byly tyto lodi 3, ale dvě byly ztraceny v 2. světové válce. Kromě Hikawa Maru to byly Heian Maru a Hie Maru. Zvláštní jména, co říkáte? Jsou to jména 3 hlavních chrámů (shintou).



Z přístavu jsme se vypravili na místní a podle mého tehdejšího přítele jediný kopec v Yokohamě. Vyhlídkový kopec je součástí parku 海の見える公園 "umi no mieru koen" a má to být údajně jediný vyhlídkový kopec v Yokohamě. Místní park byl nádherný, ale protože jsem přijela v srpnu v těch největších vedrech a vlhkosti vzduchu, tak pro mě bylo celkem utrpení šplhat i ten mini kopec. Za sebe návštěvu Japonska v srpnu příliš nedoporučuju, pokud se nejdete válet k moři. Nebo nejste zvyklí na delší pobyt ve skleníku. Poučení číslo 4: pokud vám vysoké teploty nedělají dobře, pak v srpnu do Japonska raději, ne :-)



Jako poslední jsme se vydali na místo zvané Ósanbashi Terminal ( 大さん橋 ターミナル) zde se pořádají koncerty, najdete zde obchody se suvenýry a Terminál funguje jako přestupní stanice pro výletní lodi, ale hlavně je zde promenáda s výhledem na panorama moře, ruské kolo, vyhlídkovou věž Yokohama Royal Park Hotelu, velkou budovu postavenou z červených cihel, která dříve fungovala jako sklad známou jako Yokohama Red brick Warehouse - Yokohama Aka Renga Souko(横浜赤レンガ倉庫) -v jehož okolí se pořádá OctoberFest a v domě bývají časté instalace děl místních umělců či studentů uměleckých škol. Takže funguje něco jako přechodná galerie.





Tím jsme ten den završili moji první návštěvu Yokohamy, protože jsem se potřebovala už vyspat. Nicméně, co jsme nestihli ten den, jsme napravili následující rok, kdy jsme se vydali do Yokohamy znovu, protože to máme coby kamenem dohodil, zhruba necelou hodinku od baráku. Takže se přiznám, že v Yokohamě jsem byla mnohokrát a pokaždé jsem tam našla něco nového, zajímavého, ale nezapomněla jsem se podívat i na stará a dobře známá místa, protože pro nás oba mají určitý význam. :-)





Na Vánoce 2012 jsme zamířili do zábavního parku: Yokohama Sea Paradise. A co zde můžete najít? Zde jsem poprvé viděla delfíní show, ale nepředváděli jen delfíny, ale i lachtany a mrože. Bylo to zajímavé, hlavně protože to bylo moje poprvé, ale že bych chodila pravidelně, tak to si nemyslím. Dále tu mají sekci z vodním ptactvem a samozřejmě různé atrakce: kyvadlová loď, opilé sudy, water splash, věž o výšce 50 metrů, že které lze slétnout dolů (za mě: nikdy víc...) a také sjezd divoké řeky, ten byl super! A mnohem, mnohem víc...různá muzea, restaurace apod. My jsme zde strávili celý den a bylo to tak akorát, abychom se vrátili na štědrovečerní večeři.



V zimě jsme se vydali do místního muzea iluzí, kde jsme si užili hodně legrace, i když já běžně tyhle atrakce nevyhledávám a vydali jsme se i do místního muzea čínských tradic, které bylo otevřeno ku příležitosti oslavy Čínského Nového Roku. V čínské čtvrti jsme tentorkát prošli místní obchůdky a musím říct, že ceny zboží jsou poněkud vyšponované, asi pro turisty nicméně s Číňany se dá smlouvat o ceně :-) Kromě obvyklých restaurací a krámků se suvenýry, si zde můžete nechat věštit z ruky a nejen z ruky za zhruba 1000yenů (na české cca 200Kč)



Neopomněli jsme navštívit festival k Čínskému Novému Roku, který se slavívá v periodě mezi 21. lednem a 20. únorem a letos připadl Čínský Nový Rok na 19. února, od toho dne se v Yokohamě začal pořádat dvoutýdenní festival. Jehož součástí jsou čínské lidové tance, vystoupení čínských uměleckých skupin a hromada odpálených petard. My jsme navštívili festival v roce Draka, a pak v roce Hada, v roce Koně jsme na festivalu nebyli a letos v roce Kozy (podle japonského kalendáře Ovce) to taky nedopadlo, no nic snad příště. Součástí festivalu je i zmíněná fotografická soutěž, která je mezi Japonci velmi populární a myslím si, že pro porotu bývá velmi obtížné vybrat pár fotek z toho množství fotek znázorňující prakticky to samé...:-)





V průběhu roku jsme navštívili Sankeien Garden 三溪園, kde můžete nakrmit dravé kapry. Tím jsem přišla o iluzi, že kapr je vlastně takový dobrák od kosti, kterého na Vánoce řada domácností klepne po kebuli a pochutná si na něm...Mám na mysli, běžného rybníkového kapra určeného na talíř. Kapři z čajových zahrad nejsou určeni ke konzumováni naopak je vám dopřáno potěšení z jejich krmení. A při té příležitosti můžete občerstvit i sebe v zahradě jsou různé stánky nabízející čaj a dango či jiné pochutiny.




Po návštěvě čajové zahrady jsme si z busu všimli velké cedule, upozorňující na akci: "sochy z písku", takže jsme neváhali a vyrazili jsme tam. Sochy vystavené na expozici byly dílem čínského umělce, proto i tématika byla v drtivě většině čínská nicméně zlatým hřebem expozice bylo vytvoření vlastní menší sochy sochy, kdy nás naučili postup, jak se taková socha vyrábí a nějakou menší jsme si měli vyzkoušet. Byla to opravdu legrace. Hlavně jsme zjistili, že my dva jsme opravdu dobří parťáci a týmoví hráči, což ve vztahu je velká výhra :-)



V Yokohamě se pořádá takových expozic celá řada a je tu i řada muzeí z nich jedno bych opravdu chtěla navštívit, ale je tam vždycky velký nával. Vedle malého zábavního parku se nachází CupRamen Museum, kde si můžete vyrobit vlastní CupRamen. Loni jsme tam zkusili jít, ale bohužel byl nával, protože muzeum nabízí interaktivní továrnu na cup rámen zvanou: " My chicken ramen", takže je to něco pro rodiny s dětmi, a tak jsem se protentokrát musela spokojit jen se suvenýrovým shopem, kde jsem si koupila kuřecího maskota v plyšové formě :-) Tak jsme bohužel muzeum nenavštívili, ale zašli jsme do mini zábavního parku, kde tím nejlepším z celého parku se ukázala být ledová jeskyně s teplotou -30 v létě tuhle teplotu celkem oceníte :-)



V Yokohamě se toho dá najít prostě od každého kousek. A ač jsem byla v Yokohamě už tolikrát, tak pokaždé jsem přišla domů s novými zážitky, proto doporučuju Yokohamu ve vašich cestovních itinerářích určitě nevynechávat. Tak to byly v kostce výlety do Yokohamy za cca 4 roky. Navštívili jste v Yokohamě jiná, než mnou zmíněná místa? Pak neváhejte a podělte se o svůj tip na výlet v komentářích. Takara