Kaguya Hime

20. dubna 2015 v 8:22 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky

Dávno, dávno tomu, co v chaloupce v blízkosti bambusového háje žil stařeček a stařenka. Stařeček byl velmi čilý a každý den chodíval do bambusového háje, aby tam nařezal pár bambusů aby vyrobil košík pro stařenku. Když přišel do bambusového háje a všiml si, že jeden z bambusových stromů se zlatě rozzářil. Stařeček se opatrně přiblížil k bambusu a pomalu začal kmen řezat. Když tu ho zaplavilo oslňující světlo vycházející z bambusového pařezu.


V záplavě světla si stařeček všiml, že uvnitř v bambusovém pařízku sedí krásné děvčátko. Stařeček byl neschopen slova, tak bylo děvčátko překrásné. "To je ale krásné děvčátko, princeznička malá." Stařeček se sehnul ke spícímu děvčátku a opatrně princezničku vytáhnul z pařízku. Děvčátko vzal do dlaní, a že ho vezme ke stařence domů.


Od toho dne děvčátko žilo se stařečkem a stařenkou v jejich chatrči a stařeček den za dnem chodil do bambusového háje, kde prořezával bambusy, ze kterých vyráběl košíky. Každý den nacházel v jednom z bambusů, které pokácel zlatý poklad. V jednom bambusu našel stařeček penízky a v jiném cennosti. Za čas se stali ze stařečka a stařenky bohatí lidé.


Stařeček a Stařenka nazvali děvčátko, které se narodilo v bambusovém háji nazvali Kaguya hime (Měsíční Princezna). Princezničku s láskou vychovávali a chovali jako svoji jedinou drahocennou dcerušku. Dceruška rostla a byla dnem za dnem krásnější. Jak děvčátko rostlo do krásy, Stařenka a Stařeček v ní viděli princeznu více a více. Ale nejen oni.


Pověsti o krásné princezničce se rozlétly po kraji a do panského domu, kam se Stařeček a Stařenka přestěhovali z chatrče na kraji bambusového háje přicházeli nápadníci z celého kraje s žádostí o princezninu ruku. Princeznička ale všechny žádosti o ruku odmítala se slovy: " Já chci zůstat navždy s Babičkou a Dědečkem." Jenže časem princeznu začali i Stařenka se Stařečkem přemlouvat, aby se princezna vdala.


Prvnímu nápadníkovi proto princeznička řekla: " Daleko na východě roste vzácná zlatostříbrná květina, přineseš-li mi ji, pak se za tebe vdám." Tak princezna slíbila. Čas plynul a princeznin nápadník se vrátil. "Podívej se, zde je květina, o kterou jsi žádala, projel jsem kvůli ní několik moří, až jsem ji konečně našel a přivezl Ti ji." Pravdou ovšem bylo, že mladý nápadník květinu nechal vyrobit na zakázku za velké peníze. Princezna nápadníka prohlédla, věděla, že úkol, který nápadníkovi zadala se nedá splnit, a tak věděla, že se nejedná o "pravou květinu". Proto prvnímu nápadníkovi řekla, že svůj slib nesplnil.


Druhému nápadníkovi řekla, aby jí přivezl kobereček utkaný z paprsků slunce a jen tehdy, že se za něj vdá. I druhý nápadník se vrátil s koberečkem, za který dal hodně peněz, ale tentokrát princezna měla připravenou zkoušku pravosti. Nechala zapálit oheň a poručila druhému nápadníkovi, aby do něj kobereček vložil. Nápadníkovi se do toho moc nechtělo, protože výroba koberečku ho přišla na velké peníze, ale nakonec krásnou princeznu poslechl. Koberček v ohni shořel. "Oklamal jsi mě, kobereček utkaný z paprsků slunce, by v ohni určitě neshořel, proto se za tebe nevdám," odmítla princezna nápadníka.


Objevil se už v pořadí 3. nápadník a i on dostal úkol. Měl přinést 5barevný míč zavěšený na krku Draka. 3. nápadník se sice vydal hledat draka, ale Drak byl tak strašlivý, že třetí ženich vzal raději do zaječích. Auž se neukázal.


Zvěsti o Kaguya Hime se donesly až k Císaři, kterému se Princezna zalíbila. A tak požádal princeznu o ruku. Kaguya Hime si zoufala: "Jakým způsobem lze odmítnout Císaře této země." Jak se večer snesl na Zemi princezna byla vždy sklíčená. Ten den za Princeznou přišel Stařeček a Stařenka. Princezna se zamyšleně dívala na Měsíc a povídá: " Jsem z měsíčního světa. Jakmile bude Měsíc v úplňku, příjdou pro mě Služebníci Měsíce a vezmou mě zpět odkud jsem přišla."



Stařeček a Stařenka tohle pověděli císaře a ten vyslal k panskému domu Měsíční Princezny své nejlepší samuraje, aby zabránili Měsíčním Služebníkům Měsíční Princeznu odvést zpět na Měsíc. Až konečně nadešla noc, kdy měl být Měsíc v úplňku. Byla to velmi tichá noc, když se na nebe vyhoupl zářívý Měsíc v úplňku. Císařští vojáci a samurajové začali na Měsíc střílet z luků, ale Měsíci nemohli ublížit. Z Měsíce se vinul most a po něm přijel kočár. Přišel čas se rozloučit.



Měsíční Princezna se obrátila ke Stařence a Stařečkovi: " Dědečku, Babičko, můj čas přišel. Oba se opatrujte a buďte oba zdrávi!" Princezna se rozplakala, ale navzdory tomu, že Stařečka a Stařenku milovala, věděla, že její Osud už není s tím jejich svázán. Postavila se. Měsíční Služebníci jí na přivítanou dali napít nestárnoucího nápoje, po kterém už Princezna nezestárla ani o jedinou vteřinu, a pak jí pomohli do kočáru a celý průvod i s princeznou Kaguyou se vrátil na Měsíc.


Stařeček se Stařenkou smutně sledovali Měsíční Princeznu, jak i s celým průvodem opouští Zemi. Oba byli velmi smutní, že jejich jediná Dcera už s nimi není, a tak o příštím úplňku společně zapálili oheň, do kterého přihodili "nestárnoucí koření", které na počest Měsíční Princezny zapálili. Z ohýnku se linul kouř, který se nesl vysoko, vysoko až k Měsíci dával vědět Měsíční Princezně, jak moc ji Stařeček se Stařenkou milovali a jak moc ji postrádají. A jestli jim nestárnoucí koření ještě nedošlo, pak ho sypou do ohně za Měsíce v úplňku. Oshimai.

 


Komentáře

1 Miska Miska | 20. dubna 2015 v 16:31 | Reagovat

Jeej prave minule som tuto rozpravku videla, novinka studia Ghibli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama