Červen 2015

Modrá je dobrá...

26. června 2015 v 6:16
...ale růžová, bílá a fialová samozřejmě taky. Máme tu zase červen a to kromě zvýšeného výskytu deštů a obálek, které vás vyzývají k zaplacení daní pro letošní rok, je to měsíc ajisae nebo také hortenzie chcete-li. Musím říct, že název ajisai mi k té kytce nebo keři (nejsem botanik, takže mi mou nevědomost jistě prominete :-) ) sedí víc. Ajisai kvete v Japonsku jak volně na každém roku, vedle obchodních domů, parkovišť nebo činžáků, tak se prodává i v květinářství za zhruba 1500yenů (zhruba 300Kč) a také se s ním ve větší míře můžete setkat v parcích.


V parcích se pořádají různé ajisai matsuri (slavnosti hortenzií), kdy se nabízejí různé věci, pokrmy spjaté s ajisai a někdy i bez spojitosti s ajisai. Jde o to se pokochat kvetoucími ajisai a něco si zobnout a osvěžit se. Matsuri nejsou ale jen o kochání a žranici, jde především o společenskou akci, kam chodí lidé z okolí a tak si berete svoje sousedy s sebou. S tím musíte rozhodně počítat v případě, že se rozhodnete zúčastnit se nějaké lokální slavnosti. Vzdáleněji provozované slavnosti, u těch vám toto nebezpečí nehrozí. Tam je to bez obav.


Já jsem navštívila Ajisai Matsuri v Sagamihara Parku a v Yakushi Ike Parku. V prvním případě byly Ajisae už v plném květu a v tom druhém to byla bída, bídoucí, protože ještě kvést ani nezačaly. Zvláštní rozdíl na jednu prefekturu, ale může se stát, protože hodně záleží, kdy Ajisai zasadili. Většina Ajisajů v Kanagawa pref. kvete v červnu, ale můžete se s nimi setkat už od května.Zvláště s těmi, které jsou ze supermarketu. Supermarketové ajisae kvetou o něco dřív, protože se jedná o zboží, které se musí prodat před sezónou ne v sezóně, kdy jsou ajisae na každém roku. To vysvětluje případy brzy kvetoucích ajisajů.


Pořád mám resty a ráda bych vyrazila na nějaké opravdové Ajisai Matsuri, ale přiznávám bez mučení, zatím jsem neměla mnoho štěstí, tak mi držte pěsti abych ho příští rok měla více. Takara

EDIT z 13.6.2015 Zadařilo se!
Vyrazili jsme na ajisai matsuri do Sagamihara Kita Koen
Kromě kochání se modrou/růžovou či fialovou klasikou jsme si prošli výstavku s různými druhy ajisajů, a že jich bylo požehnaně. Každý nádherný a se zajímavým jménem...původně jsem se chystala vyfotit celou rostlinu i s popiskou, ale nakonec jsem to vzdala, protože na ajisai je to nejkrásnější nahoře, takže vás zvu na prohlídku různých druhů ajisaiů, ale bohužel se u mě nedozvíte jejich odborné názvy, přesto doufám, že si tuto prohlídku i tak užijete. :-)








Tak to by byla malá ochutnávka z výstavy ajisaiů, ale více naleznete na rajčeti: http://takara.rajce.idnes.cz/Ajisai_2015/


Haró wáku ハロ-ワ-ク

21. června 2015 v 14:44 | Takara |  Práce v Japonsku
Dnes to bude pár tipů, pokud se chystáte v Japonsku pracovat, ale nemáte zajištěnou práci a chystáte se hledat na vlastní pěst. Existuje samozřejmě řada web stránech jako je gaijin pot, town work (ten vychází i jako magazín) craig list apod. Ale kromě těchto tu máme i něco jako úřad práce zvaný " Hello Work" Haró wáku ハロ-ワ-.

Mezi cizinci se traduje, že chodit sem nemá smysl, pokud neumíte pořádně Japonsky. To je pravda, ale záleží na tom kam jdete. Po roce žití v Japonsku jsem se vypravila na "úřad práce" a byla jsem fascinovaná až nevlídným přijetím, prostě mi ukázali počítač a řekli: " hledej si práci"...po roce v Japonsku jsem tedy rozhodně neměla v malíku všechnu kanji, která je potřeba pro přečtení informací z počítače, tak jsem počítač vzdala a vydala jsem se k přepážce, kde byl chlapík ve středních letech, který mi bez obalu sdělil, že s takovou Japonštinou nemám šanci a ať jdu domů... (zvláštní, že po celou dobu jsme komunikovali v Japonštině :-D ) já se s ním tehdy nehádala, pochopila jsem, že tenhle človíček je příliš vysazený na cizince, takže by mi nepomohl ani kdybych mluvila plynule a hledal by si důvody, proč nepomoci. Od té doby jsem na "úřad práce" ani nepáchla a hledala na internetu. Až do dneška...


Na měststkém úřadě jsem se bavila s úřednicí o tom, že bych si ráda sehnala práci, ale že na úřad práce můžu zapomenout a vyložila jsem jí, jak jsem pořídila v Yamatu. Úřednice se podivala nad tím jednáním a řekla mi, ať jdu na úřad práce v Atsugi, že tam mají sekci pro pracující matky dokonce pro cizince. No konenckonců proč to nezkusit. Vyrazila jsem tam.

Přístup byl jiný, hned jak jsem přišla, jsem byla uvedena do sekce pro cizince, kde byli dva úředníci. Jeden zrovna vybavoval práci jednomu cizinci, který Japonsky nerozumněl a bavil se s ním ve Španělštině. Pak na mě přišla řada a já jsem vyložila úředníkovi proč chci pracovat a v jakém oboru bych pracovala, našel mi tři místa s tím, že jedno jsem odmítla protože učení dospělých mi nic neříká a další při telefonickém ověřování mi sdělili, že chtějí rodilého mluvčího. Takže zbyla jedna možnost (a tam jsem byla odmítnuta taky, protože chtěli človíčka z VB nebo USA) mno nic zkusím příště jiný obor, i kdyby to měl být úklid nebo továrna na pár hodin denně.


Nicméně mi doporučili bezplatný kurz Japonštiny ve večerních hodinách od JIEC. JIEC funguje po celém Japonsku a nabízí vzdělání cizincům. Jedná se o kurz pro pracující lidi nebo pro ty, kteří se v Japonsku pracovat chystají. Kurz je zdarma a je placen z peněz daňových poplatníků, náklady na jednoho studenta přesahují 200 tis yenů (40 tis Kč) takže pravidla kurzu jsou velmi přísná. Docházka více než 80%, žádné pozdní příchody, zkoušky a testy v průběhu 4 měsíčního kurzu a kurz dotáhnout do konce, nekončit v polovině i to je důležité. Řekla jsem si že to zkusím a protože jsem byla schopná komunikovat v Japonštině slušně, tak mě dali do jejich nejvyššího kurzu L3 (L1 je nejnižší, pokračuje L2 a po L3 máte možnost přihlásit se do bezplatného rekvalifikačního kurzu např. pečovatelka, programátor apod.)

Kurz začal 10. června a je od 18.45 do 20.45 je tedy 2hodinový a bude končit v polovině září. Po splnění závěrečného testu a docházky se budu moci přihlásit do rekvalifikačního kurzu zdarma. Jsem zvědavá jaký bude výběr. Každopádně, pokud bych skončila v polovině kurzu, pak mám smolíka a už nebudu do žádného kurzu od JIEC znovu přijata a taky vypíší report pro úřad práce a tam si pravděpodobně taky neškrtnu, takže ve vlastním zájmu bych kurz měla dokončit a úspěšně.

Náplní kurzu je keigo tzv. formální zdvořila Japonština, která se používá při pracovním styku. Kanji. A také zvyky a pravidla v japonských společnostech. Dále se budou věnovat našemu profesnímu růstu a představám o zaměstnání. Což nezní vůbec špatně. Level L3 je o něco níž než je JLPT N3, kterou jsem složila s odřenýma ušima, takže po týdnu studia můžu říct, že bych tento kurz měla ukončit úplně v pohodě. Celkem se těším na rekvalifikační kurzy, protože celkem vážně uvažuju o práci v jiné sféře než je vyloženě školství. Na sféru školství potřebuji japonský certifikát pro učitele (je v plánu) a perfektní Japonština (jsem na půli cesty), takže než zvládnu tyhle dvě věci, tak bych se mohla mrknout i na něco jiného. Nemám kam spěchat.

Takže jak je vidno ne každý úřad práce je na pytel. Jen záleží na tom kam jdete a koho tam potkáte. Jinak od osoby z JIEC jsem se dozvěděla, že na toho chlapíka v Yamatu si hodně cizinců stěžovalo, a že byl odejit, takže jistá škodolibá radost z mé strany tam určitě je :-) Dobře mu tak :-) Pokud hledáte práci v Kanagawa Ken, pak doporučuji jít do Atsugi. Yamato se údajně zlepšilo a od jedné Rusky mám info, že i Hello Work v Sagamionu je OK. Tak přeji hodně štěstí s hledáním práce nebo se studiem Japonštiny. Takara

Shibazakura

15. června 2015 v 6:02 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Ač jsem v Japonsku už 4. rokem, tak stále mám co objevovat a co se učit o japonské kultuře, společnosti, historii, architektuře, přírodě atd. Tohle mě na Japonsku opravdu baví a díky tomu se mi Japonsko ještě neokoukalo, nevím, zda se mi kdy okouká, tak aby mě to tu začalo nudit, protože je toho tu tolik, co jsem ještě neviděla/neslyšela/nevyzkoušela. No a dnes vás seznámím s další slavností a tentokrát půjde o slavnosti zahrnující kytičku zvanou shibazakura.


Shibazakura je květina známá jako Phlox subulata a česky plamenka šídlovitá. Jedná se o trvalku pocházející z východu USA, která se často vysazuje do skalek nebo jako obruba či částečná náhrada trávníku. Je oblíbená pro svou nenáročnost.

Za Shibazakurou se dá na dvě místa. První je Fuji-san a oblast 5 jezer https://www.facebook.com/pages/%E5%AF%8C%E5%A3%AB%E8%8A%9D%E6%A1%9C%E3%81%BE%E3%81%A4%E3%82%8A/812255525489773 . Je to opravdu nádhera, rozkvetlá louka v odstínech bílé, růžové a fialové a jako panoráma Fuji-san. Letos jsme si nechali zajít chuť, protože pro nás je cesta k Fuji komplikovanější a zahrnuje brzké vstávání, což pro lidi, kteří momentálně nespí není problém, ale další věcí je x-přestupů při cestě vláčkem, takže letos jsme si řekli, že si to schováme na příští rok.


Nicméně oblast 5 jezer není jediná velká oblast, kde kvetou shibazakury. Další je v Saitama prefektuře, u města Chichibu, v Hitsujiyama parku. Cesta tam pro nás znamenala 2 a půl hodiny vlakem a dva přestupy na cestě tam. Cesta ve dvou není problém, cesta ve třech, to už je něco trošku jiného...nicméně jsme to prubli.

Návaznosti spojů nejsou nejlepší, na jeden přípoj se čekalo až 30 minut, což pro nás Čechy je prd, protože jsme vycvičení od našich ČD (čekej dlouho), Japonci z měst, kde jezdí vlaky co 5 minut, pro ty je to horší. I můj manžel nervózně stepoval na nádraží a co minutu koukal na hodinky.


Hitsujiyama Park je trošku do kopce, ale jen mírně, cesta je lemována suvenýr shopy, stánky se zmrzlinou a cedulemi, že poslední záchod je asi 500 metrů před parkem, v parku žádný není, tak nás informují, abychom si laskavě došli na wc včas. V Japonsku se pečuje o vše, i o váš plný močový měchýř. To nekritizuju, protože je to určitě dobrý servis.

Shibazakura podle plakátů k akci kvete od poloviny dubna do konce května, ale letos přišly vyšší teploty dříve. Konstantně tu máme 26 stupnů -psáno 17.května- a v Saitamě bylo dokonce několikrát 30 stupnů. Takže ač jsme vyrazili 1. týden v květnu, tak až na jednu oblast byly shibazakury odkvetlé, což přináší poučení, že je lépe vyjet dříve podle počasí, než se spoléhat na info z plakátů, protože Příroda má často jiné plány.


V té jediné oblasti se shromáždila většina návštěvníků ve snaze ukořistit nejlepší foto a ani my jsme nebyli výjimka. Opět jsme si procvičili naše umění, jak vyfotit fotku bez lidí na místě, kde se to lidmi jen hemží. Výsledky našeho snažení m§žete posoudit sami. Takara

Vděčný Jeřáb

9. června 2015 v 14:53 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky


Bylo nebylo, kdesi vysoko v horách, žil byl chudý, mladý Muž. Byl chladný. zimní den a Muž se brodil sněhovými závějemi, když tu najednou zaslechl zvláštní zvuky. Vydal se po nich a objevil nádherného jeřába. Jeřáb byl chycen v pasti, ze které nemohl ven. Mladému muži se jeřába zželelo, a proto ho z pasti osvobodil. "Podruhé už se nenech chytit," řekl mu, a už se pak díval za jeřábem, jak mizí v dáli. Jeřáb zmizel za obzorem a Muž se vrátil domů.



Navečer u něj někdo zaťukal na dveře. Muž otevřel dveře a spatřil v nich krásnou mladou ženu. Žena pravila: " Přišla jsem, abych se stala tvojí manželkou!" Muž překvapeně zamrkal a pravil: " To nejde, jsem příliš chudý na to abych se oženil a měl doma ženu!" Žena se usmála: " Mě je jedno, jak moc jsi chudý, pokud si mě vezmeš za ženu." A tak se krásná žena vdala za maladého, chudáka.


Žena byla velmi pracovitá, Muž ještě ani neotevřel oči a už bylo v domě teplo a snídaně byla na stole. Mladý muž kroutil hlavou: " Chuďas si vezme takovou krásnou a pracovitou ženu. To je sen." Muž byl opravdu šťastný a stále svému štěstí nemohl uvěřit.


Jednoho dne Žena povídá: "Postavím si tkalcovský stav a něco utkám, ale po dobu, co budu tkát musejí tyto dveře zůstat zavřené." S těmi slovy odešla do malé místnosti a pečlivě za sebou zavřela dveře. Zanedlouho se odsud začalo ozývat klapání a vrzání tkalcovského stavu. Několik dní nebylo Ženu vidět ani slyšet, jen pouze klapání stavu se neslo dobem. Za několik dní se dveře otevřely a v nich stála unavená Žena s překrásným plátnem v ruce "Jsi v pořádku?" staral se Muž, ale Žena se jen usmála. "Běž do města a draze jej prodej," povídá Muži, který se sebral a vyrazil do města.



Ve městě hlasitě vyvolával až jeho volání zaujalo Feudálního Pána a toho plátno velmi zaujalo. " Tohle plátno je nádherné. Takové jsem jaktěživ neviděl, když mi dodáš ještě další, učiním tě boháčem. Dám ti zlata, co uneseš." A dal muži za plátno velké peníze. Muž byl šťastný a tak ve městě nakoupil a pospíchal za svou krásnou Ženou. Doma vypověděl, co se přihodilo a hned se ptal své Ženy: " Myslíš, že bys mohla utkat ještě jedno plátno? Fendální Pán by ho rád věnoval Císaři, aby ho potěšil, prosím utkej ještě jedno." Žena se maličko zamračila, ale pak povídá: " Co se dá dělat, utkám ještě jedno." A zase se zavřela v malém pokojíku, ze kterého se začalo ozývat klapání a skřípání stavu.



Tentokrát trvalo o něco déle, než Žena plátno dokončila. K smrti unavená se vypotácela z pokojíku, ale Muž měl oči jen pro plátno, které z něj mělo učinit boháče. Vzal si plátno a pospíchal za Fenudálním Lordem, který byl velmi potěšen: " Jak nádherné plátno, takového v světě není. Překrásné. Přines mi další a staneš se nejbohatším člověkem v okolí. Vyvážím tě zlatem a drahými kameny. Přines mi další, ať to stojí, co to stojí." Muž sebral svou hromadu peněz a pospíchal domů. Už ve dveřích volal na Ženu: " Utkej prosím ještě jedno plátno!"



Ženina tvář se zasmušila, pomalu vstala a odebrala se k pokojíku. Muže ani nepřekvapilo, že Žena sotva vleče nohy. "Utkám plátno, ale už to bude naposled," pravila a když zavírala za sebou dveře do pokojíku, tak ještě poprosila Muže: " Nech tyto dveře zavřené, dokud s tkaním neskončím." A za chvilku se opět ozýval klapot stavu. Ale za čas si Muž všiml, že klapot zní jinak, slabě a pomaleji a to v něm vzbudilo zvědavost. Rozhodl se nedbat Ženina přání a dveře do pokojíku otevřel.



Za stěnou spatřil tkalcovský stav a u něj seděl pohublý jeřáb. Muž zůstal zírat s otevřenou pusou, když tu se jeřáb změnil v jeho Ženu a ta plakala. Se slzami v očích mu pravila: " Já jsem tebou zachráněný jeřáb a přišla jsem se ti odvděčit za záchranu mého života. Ale protože si porušil pravidlo a spatřil mě v mé jeřábí podobě, proto nemůžeme zůstat spolu. Žij blaze." A s těmi slovy se opět proměnila v jeřáb a vylétla z domu ven.



Muž se za ní chvíli díval, a pak propukl v pláč: " Vrať se prosím, vrať se. Je to moje chyba, teď už to vím. Peníze jsou mi k ničemu, když tu ty nebudeš. vrať se prosím." Ale Žena-jeřáb se vznášela pořád výš a výš. Muž se za ní díval, jak letěla pořád výš a výš, až zmizela v dálkách za obzorem. Oshimai.

Přeložila: Ivana Harada 13/5/2015
Z Originálu: Tsuru no Ongaeshi (世界名作ファンタジーsvazek 40) ISBN 978-4-591-05594-6

jazykové školy v JPN

5. června 2015 v 7:46 | Takara |  Japonština
Studovat Japonštinu, když člověk pracuje, tak studium Japonštiny není jednoduché, tedy spíš není jednoduché najít si čas na studium, protože v mém případě jsem dojížděla za prací do Tokya do Edogawa-ku to znamená, že každý pracovní den jsem trávila denně ve vlaku 3 hodiny (hodinu a půl tam a to samé i zpátky) plus pracovní doba 9hodin takže od 6.30 až do 18.30 jsem strávila prací a dojížděním, pak to chtělo nakoupit, uklidit a trošku si odfrknout nebo dělat přípravy na další pracovní den. Takže Japonština? Nemožné? Dá se to.



Zpočátku jsem chodila na večerní kurzy pořádané dobrovolníky. Zaplatíte 100yenů a ve skupině se učíte hiraganu, katakanu či kanji, plus konverzace a slovíčka. Většinou se to ale ve skupině zvrhlo ke "gaijin rozhovorům" kdy jsme se bavili spíš o tom jak se nám žije v Japonsku, takže ve výsledku to byl pokec a žádné studium. Ale dobré místo na to sehnat kontakty a najít přátele, ale i lidi, kteří vám pomohou s překladem dokumentů. Takže určitě to není zabitý čas. První rok jsem chodila středy do Yamata, čtvtky do Sobudai a pátky do Sakuragaoky. V obou jsem se nic moc nenaučila, ale v Sakuragaoce jsem poznala jednu Američanku, která mi dohodila první zaměstnání v Japonsku, takže jak říkám užitečné :-)



Jak jsem byla pracovně vytíženější, tak jsem postupně začala chodit méně a méně. A v práci jsem používala výhradně Angličtinu až na dvě školky, kde se mluvilo pouze Japonsky. Za dva roky jsem se moc neposunula, a pak přišel vyhazov z poslední práce, z důvodu mého těhotenství. Takže jsem pak už další práci nehledala a místo toho jsem se přihlásila v dubnu do jazykovky prošla jsem kurzy B, A, a pokročilí, celkem jsem studovala 5 dní v týdnu a 3 hodiny denně. Tohle studium bylo velmi efektivní, takže za 9 měsíců jsem si postupně udělala zkoušku JLPT N4 a v prosinci jsem složila i N3. Za 3 roky v Japonsku složit N3 to není špatné. :-)



Teď jsem na mateřské a začala jsem zase chodit na Japonštinu. Bohužel s malým nemůžu do běžné jazykovky, tak chodím do dobrovolnických skupin, které jsou při městských úřadech (shiyakushou). Chodím v úterý dopoledne od 10.00 do 12.00 a potom ještě odpoledne od 13.30 do 15.30 v Zamě, pak ve čtvrtek 19.30 do 20.30 opět v Zamě a v pátek od 10.00 do 12.00. Takže 3krát týdně studuji 7 hodin týdně, to není zase tak moc, ale lepší než nic a svištík je hodnej, takže se na hodinách chová slušně a hezky spinká, tak snad to vydrží :)



Kam za lekcemi Japonštiny? Dobré školy najdete na internetu, ale počítejte s tím, že budete platit jako mourovatí. Levnější školy jsou při lokálních sdružení. Tam jsem chodila já. Za 3 měsíce jsem platila 35tisíc yenů, což je opravdu levné. Levnější už jsou jen lekce pořádané dobrovolnickými sdruženími, tam platíte oněch zmíněných 50 až 100 yenů. Na tyhle akce se můžete zeptat přímo na městském úřadu, protože je sponzoruje a většinou probíhají v budovách kulturních center či městských úřadů, takže se stačí jen zeptat, zda ve svém okolí něco podobného nemáte. Jsem si jistá, že máte. Tak hodně štěstí se studiem, chce to jen chuť a čas...čas je to, čeho se v Japonsku jaksi nedostává.