Vděčný Jeřáb

9. června 2015 v 14:53 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky


Bylo nebylo, kdesi vysoko v horách, žil byl chudý, mladý Muž. Byl chladný. zimní den a Muž se brodil sněhovými závějemi, když tu najednou zaslechl zvláštní zvuky. Vydal se po nich a objevil nádherného jeřába. Jeřáb byl chycen v pasti, ze které nemohl ven. Mladému muži se jeřába zželelo, a proto ho z pasti osvobodil. "Podruhé už se nenech chytit," řekl mu, a už se pak díval za jeřábem, jak mizí v dáli. Jeřáb zmizel za obzorem a Muž se vrátil domů.



Navečer u něj někdo zaťukal na dveře. Muž otevřel dveře a spatřil v nich krásnou mladou ženu. Žena pravila: " Přišla jsem, abych se stala tvojí manželkou!" Muž překvapeně zamrkal a pravil: " To nejde, jsem příliš chudý na to abych se oženil a měl doma ženu!" Žena se usmála: " Mě je jedno, jak moc jsi chudý, pokud si mě vezmeš za ženu." A tak se krásná žena vdala za maladého, chudáka.


Žena byla velmi pracovitá, Muž ještě ani neotevřel oči a už bylo v domě teplo a snídaně byla na stole. Mladý muž kroutil hlavou: " Chuďas si vezme takovou krásnou a pracovitou ženu. To je sen." Muž byl opravdu šťastný a stále svému štěstí nemohl uvěřit.


Jednoho dne Žena povídá: "Postavím si tkalcovský stav a něco utkám, ale po dobu, co budu tkát musejí tyto dveře zůstat zavřené." S těmi slovy odešla do malé místnosti a pečlivě za sebou zavřela dveře. Zanedlouho se odsud začalo ozývat klapání a vrzání tkalcovského stavu. Několik dní nebylo Ženu vidět ani slyšet, jen pouze klapání stavu se neslo dobem. Za několik dní se dveře otevřely a v nich stála unavená Žena s překrásným plátnem v ruce "Jsi v pořádku?" staral se Muž, ale Žena se jen usmála. "Běž do města a draze jej prodej," povídá Muži, který se sebral a vyrazil do města.



Ve městě hlasitě vyvolával až jeho volání zaujalo Feudálního Pána a toho plátno velmi zaujalo. " Tohle plátno je nádherné. Takové jsem jaktěživ neviděl, když mi dodáš ještě další, učiním tě boháčem. Dám ti zlata, co uneseš." A dal muži za plátno velké peníze. Muž byl šťastný a tak ve městě nakoupil a pospíchal za svou krásnou Ženou. Doma vypověděl, co se přihodilo a hned se ptal své Ženy: " Myslíš, že bys mohla utkat ještě jedno plátno? Fendální Pán by ho rád věnoval Císaři, aby ho potěšil, prosím utkej ještě jedno." Žena se maličko zamračila, ale pak povídá: " Co se dá dělat, utkám ještě jedno." A zase se zavřela v malém pokojíku, ze kterého se začalo ozývat klapání a skřípání stavu.



Tentokrát trvalo o něco déle, než Žena plátno dokončila. K smrti unavená se vypotácela z pokojíku, ale Muž měl oči jen pro plátno, které z něj mělo učinit boháče. Vzal si plátno a pospíchal za Fenudálním Lordem, který byl velmi potěšen: " Jak nádherné plátno, takového v světě není. Překrásné. Přines mi další a staneš se nejbohatším člověkem v okolí. Vyvážím tě zlatem a drahými kameny. Přines mi další, ať to stojí, co to stojí." Muž sebral svou hromadu peněz a pospíchal domů. Už ve dveřích volal na Ženu: " Utkej prosím ještě jedno plátno!"



Ženina tvář se zasmušila, pomalu vstala a odebrala se k pokojíku. Muže ani nepřekvapilo, že Žena sotva vleče nohy. "Utkám plátno, ale už to bude naposled," pravila a když zavírala za sebou dveře do pokojíku, tak ještě poprosila Muže: " Nech tyto dveře zavřené, dokud s tkaním neskončím." A za chvilku se opět ozýval klapot stavu. Ale za čas si Muž všiml, že klapot zní jinak, slabě a pomaleji a to v něm vzbudilo zvědavost. Rozhodl se nedbat Ženina přání a dveře do pokojíku otevřel.



Za stěnou spatřil tkalcovský stav a u něj seděl pohublý jeřáb. Muž zůstal zírat s otevřenou pusou, když tu se jeřáb změnil v jeho Ženu a ta plakala. Se slzami v očích mu pravila: " Já jsem tebou zachráněný jeřáb a přišla jsem se ti odvděčit za záchranu mého života. Ale protože si porušil pravidlo a spatřil mě v mé jeřábí podobě, proto nemůžeme zůstat spolu. Žij blaze." A s těmi slovy se opět proměnila v jeřáb a vylétla z domu ven.



Muž se za ní chvíli díval, a pak propukl v pláč: " Vrať se prosím, vrať se. Je to moje chyba, teď už to vím. Peníze jsou mi k ničemu, když tu ty nebudeš. vrať se prosím." Ale Žena-jeřáb se vznášela pořád výš a výš. Muž se za ní díval, jak letěla pořád výš a výš, až zmizela v dálkách za obzorem. Oshimai.

Přeložila: Ivana Harada 13/5/2015
Z Originálu: Tsuru no Ongaeshi (世界名作ファンタジーsvazek 40) ISBN 978-4-591-05594-6
 


Komentáře

1 Jajinka Jajinka | 18. června 2015 v 15:24 | Reagovat

Moc hezký příběh :)

2 slunecnyden slunecnyden | Web | 18. června 2015 v 18:32 | Reagovat

Hezké, ale smutné... poučné.

3 Takara Takara | Web | 19. června 2015 v 4:56 | Reagovat

[1]:,[2]: vybírám ty lepší, nedávno jsem četla příběh o tom, jak jeden muž měl pejska a ten když zaštěkal, tak na tom místě se našel poklad. Dozvěděl se to soused a toho pejska ukradl a nutil ho aby pro něj hledal poklad. Pejsek "brečel" a nakonec u jednoho místa zaštěkal. Soused na tom místě vykopal hromadu kamení a pejska vzteky zabil...a na tom místě jsem knihu zaklapla, protože jsem byla zrovna v jiném stavu a tohle mě rozbilo...příběh pro děti...tenhle opravdu číst dětem nebudu... :-|

4 * * | 22. června 2015 v 16:29 | Reagovat

Tak jsem si vzpomněl na knížku, kde dědeček potkal v lese myšky, nabídl jim onigiri a ony mu daly poklad. Zlý soused se tam vypravil také, dal jim onigiri a začal na ně křičet, že chce poklad.....a  proměnily ho nadosmrti v krtka.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. června 2015 v 22:25 | Reagovat

To bylo nádherné. Ještě prosím :-)

6 Takara Takara | Web | 25. července 2015 v 6:23 | Reagovat

[4]: i na tuhle dojde :-)

[5]: postupně, jak je chvilka klidu, se prokousávám naší dětskou knihovničkou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama