Červenec 2015

Tsuyu aneb když prší jen se leje...

26. července 2015 v 2:56 | Takara |  Místní zajímavosti
Tsuyu 梅雨 švestkový déšť (aneb plum rain, ač ume je spíše křížencem švestky a aprikot, tak se všude v obchodech a na internetu setkáte s překladem plum, což je švestka) je to, co nazýváme "obdobím deště" a v Japonsku jsou dvě. Jedno v průběhu červen/červenec a druhé listopad/prosinec.


Zatímco to letní tsuyu je spíše spousta vody a po skončení tsuyu se udělá to nehorázný skleník (vedro a vysoká vlhkost vzduchu) a je občas nazýváno Samidare 五月雨 Květnový déšť, ano vidíte dobře, protože podle původního japonského kalendáře byl 5. měsíc čili "květen".
Podzimní tsuyu je o tajfúnech a dešti a po skončení podzimního tsuyu se v Japonsku ochladí. Je to déšť zhruba v polovině listopadu až do začátku prosince. Je nazýváno Sasanka Tsuyu, ale nemyslete na sasanky v českých luzích a hájích jde o poeticky nazvané: " déštivé období Kamélie" protože Kamelie začíná kvést v polovině listopadu, takže je to jméno nabíledni.


Období dešťů je každý rok jinak dlouhé a deště jinak vydatné. letos pršelo zatím jen týden, ale musím říct, že pro mě byl vyčerpávající, protože za celou dobu svítilo sluníčko pouze 20 minut a všichni kolem byli ospalí a unavení. Rozdíl je velký. Zatímco za slunečného počasí vstanu kolem 4. ráno, tak za deštivého počasí se horko těžko vyhrabu z postele před 6. hodinu. A celkově jsem více aktivní, když je sluníčko pěkně vidět, ale nesmí být velké horko.


Většinou neproprší celý den, ale bohužel japonské zpravodajství většinou není úplně nejpřesnější a často a ulici poznáte, kdo sleduje počasí na NHK a kdo na FUJI terebi, tak velký bývá rozdíl. Deštníky, pláštěnky a gumáky se stávají každodenní uniformou. Nastává ovšem problém jak zařídit aby zavazadlo zůstalo suché. Na to je snadná odpověď, i když pravda ne moc estestická: plastová taška, do které tašku, batoh dáte. Kromě zpráv o tom, že "dnes bude zase pršet" se dozvíte i, zda je vhodné dát prádlo sušit na balkón nebo ne. Zda je tedy šance, že se usuší. Tomu se říká shishuu jouhou 紙数情報 např.:
http://weather.yahoo.co.jp/weather/jp/expo/ v tabulce vidíte trička a pod tím číslo to číslo znamená procenta, takže pokud je pod tričkem napsaná 100, tak máte 100 procentní šanci, že se usuší. Dále v tabulce najdete sloupec, s deštníky, zda bude jasná obloha a uvidíte hvězdy, asi kvůli romantice, jestli bude horko a dusno, zda si máte dát pivo :-D

S prádlem je to vůbec obtížné v zimě a v době dešťů, pokud sušíte uvnitř domu, pak vám prádlo s největší pravděpodobností zatuchne a ten smrad je celkem neúnosný, takže co s tím??? Jednou variantou je pořídit si pračku se sušičkou, ale problém je, že pokud dáte pračku plnou (např. máte 9kg prádla,) tak sušička vám ususší pouze polovinu, takže se vám sušení prádla trošku prodraží a pokud neradi velké provozní výdaje, pak je tu další možnost...

Joshitsuki じょしつき 除湿機 neboli vysoušeč (dehumidifier), který se používá v domácnostech s vysokým procentem vlhkosti v domě, což si myslím, že s vlhkostí 65% (když svítí sluníčko) a 85% (když prší) splňujeme a ještě nepřišla ta opravdová vedra a dusna, kdy se ustálíme mezi 70-90%. Jak to funguje? Vyberete si nejmenší místnost v domě, dáte do ní sušák z IKEA a pověsíte prádlo. Zapnete přístoj, který vysušuje vzduch kolem a tím suší i prádlo. Některé přístroje se dokáží samy i vypnout, takže můžete bez obav sušit přes noc. Pokud přístroj nechcete mít zapnutý celý den na jednom místě, pak je tu ještě další využití a to použít ho v koupelně po sprchování či koupání. Japonské koupelny jsou špatně větratelné a kombinace guma+vlhko, dává vzniknout černým skvrnám, které se špatně čistí, prý je na to nějaký postřik, zatím hledám. To jsou plísně, v koupelnách je plísní dost a dost, takže ani Japonsko není vyjímkou a nedoporučuje se tu sušit prádlo v koupelně 1) stejně pořádně neuschne a zasmrádne 2) máte šanci, že se vám do oblečení dostane nějaká ta plíseň, která může způsobit alergii nebo dýchací problémy, proto v Japonsku prádlo v koupelně určitě nesušit. Troufám si říct, že ani v Čechách není koupelna to nejlepší místo, ale u nás doma se tam třeba sušilo...

Kromě problémům se schnutím prádla, je tu i další problém a to všudy přítomné zelené, hnědé až černé řasy. V období dešťů se tato "zelenina" pěkně namnoží a setkáváte se s ní na betonových zdích, schodištích, plotech. Což o to zeleň mám ráda, ale tahle zeleň páchne, opravdu páchne po moři a po estetické stránce to je taky nic moc, takže určitě nechovat na mazlíčka. Cesty jak se řas zbavit jsou dvě a můžete je zkombinovat. První je kýbl s vodou a rejžák, velmi efektivní, ale řasy se po nějakém čase vrátí. Nebo druhá možnost zajít do homecentra a koupit nějakou tu chemii. Kombinuji obojí, protože ne vždy ta chemie zlikviduje řasy spolehlivě, takže není nad dobrý rejžák a po použití chemie máte zhruba na rok od řas pokoj, takže to není až tak špatné.

naše je ta čistá polovina, ta druhá polovina je sousedky, která schody čistí jenom do půlky, protože vyčistit je celé je "velká práce" a tak se spokojí s tím, že nevyčištěnou část zakryje její parkující auto...

Období dešťů má ovšem i dobré stránky: 1) nemusíte zalívat zahradu, protože se zalije (rozuměj přelije) sama, 2) je více času na věci, na které normálně není čas, protože lítáte venku a za 3) blíží se sanrenkyuu (prodloužený víkend so+ne+po) a s ním Den Moře a v srpnu naše nejdelší letní dovolená (tuším, že letos to je 5 dní) zvaná Obon Week. No a když prázdniny, tak cestování, a když cestování, tak plánování...nemůžeme si totiž dovolit proflákat ani jeden den a volných dní využít maximálně no a letos to bude poprvé ve 3, takže spešl plánování pro 3. člena rodiny je nezbytné...

Momotarou

20. července 2015 v 4:33 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky



Bylo, nebylo, za mnoha řekami a kopci, žil na kraji lesa Stařeček a Stařenka. Tak jako jiné dny se Stařeček vydal kácet bambus a Stařenka se vydala k řece, aby vyprala prádlo.


Stařenka prala prádlo v řece, když tu k ní po vodě připlula obrovská broskev. "Takovou broskem jsem jaktěživ neviděla," pomyslela si a vzala broskev domů k večeři.


Když se Stařeček vrátil domů, vypověděla mu Stařenka, co se stalo a vzala sekáček, že broskev naporcuje. Ale dříve než mohla sekáčkem seknout, se celá broskev rozzářila a pukla vedví.


K jejich překvapení uvnitř broskve nalezli pěkné nemluvně. Stařeček se Stařenkou byli sice velmi překvapeni, ale byli moc šťastni, že jim bohové seslali takového pěkného kloučka a chlapce pojmenovali Momotarou. A Momotarou ten se měl čile k světu, rostl Stařečkovi a Stařence doslova před očima.


Stařeček se stařenkou Momotara milovali a vychovávali ho jako kluka z vesnice. Učili ho kácet stromy, pěstovat rýži, lovit ryby...nicméně když bylo Momotarovi 15 let, rozhodl se, že to nebude život, který bude žít. Oznámil Stařečkovi a Stařence: " Už nejsem malý chlapec a mojí povinností je udělat něco pro tuto zemi. Slyšel jsem, že existuje ostrov na kterém žijí ďáblíci a ti škodí lidem kolem, berou jejich jídlo a jinak jim dělají zle. Rozhodl jsem se, že se vydám na ostrov a budu s nimi bojovat." Stařenka a Stařeček byli překvapení, ale velmi pyšní na svého syna.


Stařeček dal Momotarovi zbroj a meč a Stařenka mu dala mochi, které vyrobila: "Tu máš, to je tvůj oběd a dávej na sebe na cestě pozor." Momotarou jim oběma poděkoval a vyrazil na cestu. Vybral si cestu, která vedla k moři.


Na své cestě potkal Momotarou pejska, který byl velmi hladový. Momotarou měl dobré srdce, a dal mu jedno mochi. Pejsek se rozhodl, že půjde s Momotarem "na ďáblíky".


Momotarou cestou potkal Opici, i ta byla hladová a Momotarou se nad ní slitoval a dal ji jedno mochi ze svého sáčku.Opice se ho zeptala kam jde. " Jdu na ďáblíky a budu s nimi bojovat, a tak pomůžu naší zemi," odpověděl Momotarou. Opice se přidala k Momotarovi a stala se tak druhým společníkem. Společně šli dál po cestě, k moři.

A na cestě potkali hladového bažanta. I tomu Momotarou dal jedno z mochi, které mu dala Stařenka a Bažant souhlasil, že Momotarovi pomůže v boji proti Ďáblíkům.


Momotarou, Pejsek, Opice a Bažant spolu cestovali a stali se z nich opravdu dobří přátelé. Na břehu moře nasedli na loď a plavili se až k ostrovu Ďáblíků. "Podívejte, tam je ostrov, opatrně se přiblížíme." A v tichosti se vylodili na ostrově.


Došli k bráně a Bažant vylétl nad ní a zaútočil na hlídku u brány, zatímco Opice vyšplhla po vratech nahoru, dostala se za bránu a bránu pro Momotara otevřela. Když se dostali dovnitř uviděli Ďáblíky všech velikostí a tvarů: červené, modře i dokonce zelené.


"Vzdejte se nebo všichni zemřete!" vykřikl Momotarou a společně se svými společníky se vrhl na Ďáblíky. Momotarou se oháněl svým mečem, Pejsek kousal, Opice škrábala a Bažant kloval, tak všichni bojovali.


Momotarou porazil krále Ďáblíků a ten se mu vzdal: " Omlouvám se, omlouvám se, už nikdy lidi na pobřeží obtěžovat nebudeme." "To bude od vás moc milé," řekl Momotarou. Ďáblíci vrátili vše, co nakradli a dopravili to na loď a Momotarou a jeho přátelé se vypravili na loď. A vydali se na cestu domů.


Doma poklad a cennosti vrátili okradeným lidem. Všichni se radovali. Momotarou s přáteli se vrátil ke Stařence a Stařečkovi a všichni: Satřenka a Stařeček, Momotarou, Pejsek, Opice a Bažant spolu žili šťastně v chaloupce u lesa až do smrti. Oshimai. (Konec)


Pozn: Jméno Momotarou je složenina: Momo = broskev a Tarou = nejstarší syn (v případě Stařenky a Stařečka to byla pravda, protože byl prvním a zároveň jediným synem. )

Přeložila Ivana Harada 10/7/2015
Z originálu: Momotarou (世界名作ファンタジーsvazek 21)
ISBN: 978-4-591-02662-5

Tanabata aneb 7. večer 7. měsíce :-)

14. července 2015 v 7:25 | Takara |  Kalendář
A máme 7. července, což znamená, že je Tanabata. Co je to Tanabata se dozvíte podrobněji zde: http://zestinusakur.blog.cz/1407/tanabata Protože letos Tanabatě počasí vůbec nepřálo a o víkendu lilo jako z konve, tak jsme se rozhodli, že letos Tanabatu v Hiratsuka vynecháme, ale naopak vyrazíme příští měsící na Tanabata Matsuri do oblasti Sendai.



Sendai je po Hiratsuce jedno nejslavnější místo v Kantou, co se Tanabaty týče a je speciální tím, že slaví Tanabatu měsíc později, taková vyjímka z pravidla a nám nezbývá modlit se za lepší počasí. Sendai je trošku z ruky, ale to vůbec nevadí, protože jsem zatím neměla možnost slavnosti k Tanabatě v Sendai vidět. takže to bude takové malé "poprvé" :-)




Nicméně s Tanabatou se můžete setkat na každém kroku, například jsem narazila na výzdobu k Tanabatě v sakurové áleji, kam chodím na procházky, když je volno a zrovna neprší. Alej kromě sakur a ajisajů lemovaly bambusové větve s přáníčky, které vyrobily děti ve školce. A jejich přání byla vskutku zajímavá, od přání stát se kuchařkou či cukrářkou, přes přání stát se známým fotbalistou, po přání stát se boháčem. Ale některá přání byla jiná, mě zaujalo přání: zůstat s rodinou navždy šťastní. Moc pěkné přání :-) Hodná holka :-)




Podle pověsti se dnes měli setkat odloučení milenci na jeden den v roce, ale s jednou podmínkou: jen a pouze za krásného počasí. No a protože do Japonska dorazily slibované deště (tsuyu) tak 7. dne 7. měsíce bylo od rána zataženo a odpoledne dokonce začalo pršet a tak mají milenci smůlu a musejí čekat až do příštího roku, chudáci.




S tanabatou se můžete setkat i v obchodech, kde můžete své přání zavěsit na bambusovou větev. Já jsem letos tuhle možnost zatím nevyužila, protože jsme se letos do Hiratsuki nedostali, protože pršelo, ale mám v plánu přání napsat v Sendai za měsíc, snad nebude pršet. Přání dospělých by měla být psaná stylem "pro blaho všech" nebo minimálně "pro blaho rodiny". Čili nesobecká přání...Usmívající se



Takže dnes se omlouvám, protože článek je informativního charakteru: 7.7. Tanabata :-)
Reportáž z matsuri v Sendai si ale určitě nenechte ujít. Bude totiž stát za to! Takara :-)

Okuizome お食い初め

5. července 2015 v 4:17 | Takara |  Místní zajímavosti
Dnes jsem tu s jedním aktuálním článkem z našeho rodinného života. Okuizome. Materiály k tomuto článku jsem musela poprvé vyhledávat a to z důvodu složitosti zvyku, takže tento článek má teoretický charakter, kterým se liší od 99% článků na blogu, protože si zakládám na tom, že píšu jen o tom, co jsem zažila a do určité míry pochopila. Okuizome je výjimkou, protože k Okuizome, zvláště jak se to slaví a co všechno je potřeba, vypadá celkem složitě, a proto i Japonci si o Okuizome musejí info vyhledat a jsou rodiny, kde se neřeší raději vůbec.

V Japonsku se slaví kde co, a tak se není ani čemu divit, že se slaví i "přechod z tekuté stravy na pevnou u malých Japonců" jinými slovy se symbolicky slaví doba, kdy malé dítě začíná jíst. Zpravidla se slaví v období mezi 100-120 dní od porodu. Zvyky Okuizome jsou velmi složité, a tak i já jsem začala hledat, co a jak až jsem narazila na celkem přehledné webovky, jako jsou tyto, které jsem doporučila manželovi, přece jen je to Japonec a já nejsem do japonských zvyků až tak hrrr, protože to máme rozdělené, já české zvyky a manžel zvyky japonské:



První věcí je, co se dává "jíst" tedy menu. A to je následující:
1) ryba Pražma... 鯛
- červená ryba je symbolem jednoho ze sedmi Šťastných Bohů zvaného Ebisu. Ebisu je patronem rybolovu, ale i patronem Dětí, proto ryba na menu nesmí za žádnou cenu chybět.
2) Červená rýže tzv. SekiHan 赤飯
- slavnostní rýže doplněná o červené fazole, kterou se uplácí zlí duchové a funguje jako amulet.
3) Polévka tzv. Osuimono お吸い物
- pro získání síly
4) vařená zelenina tzv. Nimono 煮物
-vařená sezónní zelenina, ředkvička, mrkev, houby shitake, dýně, vše nakrájeno do šestiúhelníků, které mají představovat krunýř želvy
5) nakládaná sezónní zelenina tzv. Kounomono 香の物
6) malý kulatý kamínek tzv. ha katame no ishi 歯固めの石
- ten dostáváte při omiyamairi viz:
Při jídle se na ten kamínek hůlkami ťuká. Důvod, proč je ten kamínek součástí Okuizome, protože se doufá, že dítě bude mít velmi silné a zdravé zuby.

Je zde pravidlo, jakým způsobem se set jí: "rýže-polévka-rýže- ryba-rýže" a to celé 3krát opakovat, po provedení jednoho kolečka se dvakrát ťukne hůlkami na ten kamínek z chrámu.


Celé menu naleznete zde: https://okuizome.jp/menu/

Misky, ve kterých se menu servíruje, mají různou barvu pro dívky i pro chlapce. Pro chlapce jsou celé červené a pro dívky je celý set zvenku černý a uvnitř červený. https://okuizome.jp/dish/

Dále slavnostní Hůlky tzv. Iwaihashi, zde je spousta pravidel, jak mají takové hůlky vypadat nejdůležitější je, že mají dvojité konce, ale pravidel pro ně je tolik, že my osobně jsme se na to vykvajzli. Fota pro představu: https://okuizome.jp/iwaibashi/

Cena celého setu je 10800 yenů a na české to vyjde zhruba na 2000.

Ač jsou všeobecně Japonci známí tím, že znají své tradice do podrobna a lpí na nich, tak musím říct, že spousta Japonců včetně mého manžela tradice do detailů nezná, někteří se ani nenamáhají si info vyhledávat (jako můj manžel) a dělají si Okuizome po svém. Což byl i náš případ, protože jsem nechala Okuizome na manžela, zažila jsem jen demoverzi, a tak jsem se rozhodla, že bude třeba repete i třeba se zpožděním, protože když už něco dělám, tak to chci dělat pořádně :-) jinak je lepší nedělat to vůbec. V tomhle slevit nemůžu. Takara