Momotarou

20. července 2015 v 4:33 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky



Bylo, nebylo, za mnoha řekami a kopci, žil na kraji lesa Stařeček a Stařenka. Tak jako jiné dny se Stařeček vydal kácet bambus a Stařenka se vydala k řece, aby vyprala prádlo.


Stařenka prala prádlo v řece, když tu k ní po vodě připlula obrovská broskev. "Takovou broskem jsem jaktěživ neviděla," pomyslela si a vzala broskev domů k večeři.


Když se Stařeček vrátil domů, vypověděla mu Stařenka, co se stalo a vzala sekáček, že broskev naporcuje. Ale dříve než mohla sekáčkem seknout, se celá broskev rozzářila a pukla vedví.


K jejich překvapení uvnitř broskve nalezli pěkné nemluvně. Stařeček se Stařenkou byli sice velmi překvapeni, ale byli moc šťastni, že jim bohové seslali takového pěkného kloučka a chlapce pojmenovali Momotarou. A Momotarou ten se měl čile k světu, rostl Stařečkovi a Stařence doslova před očima.


Stařeček se stařenkou Momotara milovali a vychovávali ho jako kluka z vesnice. Učili ho kácet stromy, pěstovat rýži, lovit ryby...nicméně když bylo Momotarovi 15 let, rozhodl se, že to nebude život, který bude žít. Oznámil Stařečkovi a Stařence: " Už nejsem malý chlapec a mojí povinností je udělat něco pro tuto zemi. Slyšel jsem, že existuje ostrov na kterém žijí ďáblíci a ti škodí lidem kolem, berou jejich jídlo a jinak jim dělají zle. Rozhodl jsem se, že se vydám na ostrov a budu s nimi bojovat." Stařenka a Stařeček byli překvapení, ale velmi pyšní na svého syna.


Stařeček dal Momotarovi zbroj a meč a Stařenka mu dala mochi, které vyrobila: "Tu máš, to je tvůj oběd a dávej na sebe na cestě pozor." Momotarou jim oběma poděkoval a vyrazil na cestu. Vybral si cestu, která vedla k moři.


Na své cestě potkal Momotarou pejska, který byl velmi hladový. Momotarou měl dobré srdce, a dal mu jedno mochi. Pejsek se rozhodl, že půjde s Momotarem "na ďáblíky".


Momotarou cestou potkal Opici, i ta byla hladová a Momotarou se nad ní slitoval a dal ji jedno mochi ze svého sáčku.Opice se ho zeptala kam jde. " Jdu na ďáblíky a budu s nimi bojovat, a tak pomůžu naší zemi," odpověděl Momotarou. Opice se přidala k Momotarovi a stala se tak druhým společníkem. Společně šli dál po cestě, k moři.

A na cestě potkali hladového bažanta. I tomu Momotarou dal jedno z mochi, které mu dala Stařenka a Bažant souhlasil, že Momotarovi pomůže v boji proti Ďáblíkům.


Momotarou, Pejsek, Opice a Bažant spolu cestovali a stali se z nich opravdu dobří přátelé. Na břehu moře nasedli na loď a plavili se až k ostrovu Ďáblíků. "Podívejte, tam je ostrov, opatrně se přiblížíme." A v tichosti se vylodili na ostrově.


Došli k bráně a Bažant vylétl nad ní a zaútočil na hlídku u brány, zatímco Opice vyšplhla po vratech nahoru, dostala se za bránu a bránu pro Momotara otevřela. Když se dostali dovnitř uviděli Ďáblíky všech velikostí a tvarů: červené, modře i dokonce zelené.


"Vzdejte se nebo všichni zemřete!" vykřikl Momotarou a společně se svými společníky se vrhl na Ďáblíky. Momotarou se oháněl svým mečem, Pejsek kousal, Opice škrábala a Bažant kloval, tak všichni bojovali.


Momotarou porazil krále Ďáblíků a ten se mu vzdal: " Omlouvám se, omlouvám se, už nikdy lidi na pobřeží obtěžovat nebudeme." "To bude od vás moc milé," řekl Momotarou. Ďáblíci vrátili vše, co nakradli a dopravili to na loď a Momotarou a jeho přátelé se vypravili na loď. A vydali se na cestu domů.


Doma poklad a cennosti vrátili okradeným lidem. Všichni se radovali. Momotarou s přáteli se vrátil ke Stařence a Stařečkovi a všichni: Satřenka a Stařeček, Momotarou, Pejsek, Opice a Bažant spolu žili šťastně v chaloupce u lesa až do smrti. Oshimai. (Konec)


Pozn: Jméno Momotarou je složenina: Momo = broskev a Tarou = nejstarší syn (v případě Stařenky a Stařečka to byla pravda, protože byl prvním a zároveň jediným synem. )

Přeložila Ivana Harada 10/7/2015
Z originálu: Momotarou (世界名作ファンタジーsvazek 21)
ISBN: 978-4-591-02662-5
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. července 2015 v 9:52 | Reagovat

Momo je jedno z mála slov, které si z japonštiny pamatuju :-).

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. července 2015 v 20:43 | Reagovat

To bylo moc hezké :-)

3 Nekra Nekra | 24. července 2015 v 21:49 | Reagovat

Původně jsem chtěl napsat, že jsem přečetl zatím všechny pohádky tady a zjistil jsem, že mi unikla ta první :).

I když jsou japonské pohádky jiné, tak z nich nedokážu odvodit nebo vycítit rozdíl mezi japonským a českým uvažováním.

Tahle mi ale připadala trochu podobná některým českým, a teď si uvědomuju ještě jednu souvislost. Ta plovoucí broskev, to je skoro jak z Plaváčka, když tam bylo, jak Momotarou rychle rostl, tak jsem si vzpomněl na Otesánka, když dával zvířátkům mochi, no tak to je jak když se Honza dělil o buchty s kouzelným dědečkem a to, že byla tři a pomohla mu - i tenhle motiv je v českých pohádkách, kdy mládenec cestou nabere (obvykle 3) lidi, co mu pomůžou, nejznámější asi Dlouhý, Široký a Bystrozraký. :D :D :D
Takže tentokrát mi to nepřipadalo ani nějak moc cizí, spíš jako nová pohádka vytvořením koláže z jiných pohádek.

4 Takara Takara | Web | 25. července 2015 v 6:15 | Reagovat

[3]: Pravděpodobně to bude způsobeno mým výběrem. Zatím jsem zveřejnila ty, které se mi líbí, tzn. asi podvědomě vybírám ty, které se podobají českým pohádkám. Některé japonské pohádky jsou tak smutné někdy až brutální, že by i pan Hans Christian Andersen zaplakal, jakmile skončím s naší knihovničkou pustím se i do těch, které moc nemusím...zde bude rozdíl patrnější :-)

5 Nekra Nekra | 25. července 2015 v 9:43 | Reagovat

[4]:: Zatím na mne tvůj výběr působí poněkud mírumilovně (asi až na zabíjení ďáblíků a princeznu buzerující nápadníky, aby se nemusela vdávat :) ), ale podobenství s českými pohádkami jsem viděl až tady. Asi jsem se tady víc soustředl na text, protože ty obrázky tomu dodávají cizí vyznění.

Tak na ty brutální jsem taky zvědavej. Možná jsem od HChA čet, mlhavě si pamatuju nějaké vypíchané oči, snad si to nepletu se Zlatým Kolovratem. A nebo trhání 4mi koňmi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama