Jdeme na návštěvu k japonským známým

2. ledna 2016 v 2:09 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Oshougatsu お正月 je čas návštěv, i když pravda zpravidla v kruhu rodinném, ale sem tam můžete být pozváni na návštěvu, ke svému šéfovi nebo učiteli Japonštiny, a protože se jedná o známé ve vyšším společenském postavení, je dobré si předem nastudovat základní manuál, jak se chovat na návštěvě, který se bude hodit k takové příležitosti. Ale opět je pravda, že jako cizinci se od vás neočekává, že všechna pravidla budete znát či ovládat. V tomto případě je rozhodně jednodušší být cizincem. U blízkých přátel si se zvyky příliš hlavu dělat nemusíte, protože mladší Japonci už zvyky a společenská pravidla začínají zapomínat nebo minimálně ignorovat a jsou na tom dost podobně jako Češi. Shodou okolností jsem narazila na zajímavý program, který monitoroval, jak Japonci ovládají základy společenské výchovy a nebylo překvapení, že jen naprosté minimum "návštěvu u šéfa doma" zvládlo bez chybičky.

Jak to tedy s těmi pravidly je? Vynecháme obecná pravidla slušnosti, jako že je dobré přijít včas a vzít s sebou nějakou pozornost (omiyage) zpravidla deserty, či mochi, nebo zákusky neurazí. Tedy přijdete k domu, kam jste pozváni. Po domě se neprocházejte, ale nechte se navigovat paní domu, která se postará abyste věděli, co a jak a měli vše, co potřebujete, protože dobrá péče o hosty, je znakem dobré paní domu. Je to prostě povinnost ženy v domácnosti postarat se pořádně o hosty.

Tak tedy začínáme:
1)
Přišli jsme na místo pozvání. Kabát se sundává před vstupní branou na zahradu, či dvůr a obrátíte ho na rub (to se dělá z důvodu neznečistění domu hostitele). Na kabátu může být prach, špína, bláto nebo voda (v případě deště). V případě sněhu a deště s sebou máte deštník, takže si sundáte kabát držíc deštník.

Tady je to špatně, správně měl sundávat kabát na zeleném kroužku
2)
zazvoníte (zvonek stisknete jen jednou), japonské zvonky jsou slyšet ven, takže pokud jste neslyšeli ono "pin-pon":-) pak doporučuji zazvonit ještě jednom, pokud ani pak neuslyšíte zvonit zvonek. Zaklepete na dveře. Pokud jste se dozvonili ozve se z intercomu hlas: dochira sama deshou ka? Ptá se vás zdvořila kdo jste a co chcete, tak se představíte a vysvětlíte: kdo jste a co chcete.

3)
Před vstupem do domu se ukloníte "ojamashimasu"。To se dělá vždy a za všech okolností, ať jdete do jakéhokoli domu.

"ojamashimasu"
4)
Předáte omiyage, to se dělá zpravidla v předsíni, dříve než si sundáte boty. Někteří lidé předávají omiyage (pozornost pro pány domu) až v místnosti, kde budou usazeni, což se bere jako prohřešek proti etiketě, ale je pravda, že mezi Japonci prohřešek častý, takže je hodnocen jako malá chyba.



5)
sundáte si boty a neotočíte je o obvyklých 180, ale pouze o 90 stupňů, kdy paty budou směřovat ke zdi (tady dělala většina Japonců chyby) takže 180 bylo vidět ve většině případů.
Vlevo: takto ne a vpravo: tak se to dělá :-)
6)
Necháte se uvést do tatami pokoje paní domu. Vždy počkáte na pokyn paní domu. Nevejdete do místnosti dříve, než jste k tomu vyzvání. Hlavně nechoďte do patra v případě, že dům má jedno patro. Tam jsou totiž ložnice a do těch vás z pravidla pán domu nezve. Pár let zpět jsem šla na návštěvu k jedné Japonce společně s Američankou. Přišli jsme k ní domů a stály v předsíni, když si paní domu odskočila do patra pro něco. No a Američanka na nic nečekala a vyrazila za ní do patra :-) Japonka byla v šoku, protože to nečekala :-D Já jsem si něco málo načetla, tak jsem zůstala, kde jsem byla. Američanku jsem nezastavila, protože byla s Japonkou velmi za dobře, tak jsem si myslela, že jsou blízké přítelkyně...Jinak bych ji v tom nenechala vykoupat samozřejmě.

7)
Pozor na prahy, lemy! Nestoupáte na práh ani na ohraničení, ozdobné lemovaní, jednotlivých tatami desek zvané "heri", ale opět jsou i Japonci, kteří na nějaké "čáry" z vysoka kašlou, tak když vám to ujede, tak vám to ujede, nedá se nic dělat...

Takto ne, zásadně nešlapat na práh



Tatami no heri na ty určitě nešlapejte!
8)
Sednete si v blízkosti posuvných dveří, tašku a kabát si položíte vedle sebe a opět pozor, nesedáte na lemy tatami desek. Pak už jen čekáte na pána domu. Do té doby se ani nehnete.


9)
Počkáte na pána domu, který vás vyzve abyste se posadili na zabuton (polštář určený k sezení), ale pozor nikdy si nesedáte dřív, než pán domu a po tatami se pohybujete v kleče, po kolenou. Hlavně už si nestoupáte.

10)
Jakmile jste usazeni, donese vám paní domu čaj. Poděkovat se sluší! Nádoba s čajem má většinou i pokličku, tu sundáte a zasunete pod talířek, NIKDY nenecháte pokličku volně kutálet se po stole.


11)
Jakmile jste na odchodu, tak poděkujete (kyou wa gochisou ni narimashita. arigatou gozaimashita/gochisou sama deshita. arigatou gozaimashita ), pak si obujete pouze boty a kabát si oblečete až venku z domu, na stejném místě před domem jako předtím. A návštěva je u konce. Gratuluji!



Asi si říkáte, proč jsou na fotkách jiní lidé, proč jsem to celé nenafotila s jedním člověkem. Chtěla jsem, opravdu, a dokonce by to i lépe vypadalo, ale je to proto, že každý z účinkujících udělal jednu či více chyb, nebyl nikdo, kdo by návštěvu zvládl bez chybičky, takže se určitě s návštěvou nemusíte dělat starosti, protože chyby dělají i Japonci, prostě ze sebe dostaňte to nejlepší, protože to bude stačit (protože jste cizinci, blbý důvod, já vím, ale občas se takový důvod dá použít jako omluva). Narozdíl od Japonců (pravda je že ani od mladých Japonců se toho moc čekat nedá a starší lidé tím bývají hodně frustrovaní: to za našich let jsme etiketu ovládali, ti mladí dneska...) :-D, od Gaijin (cizinců) nikdo neočekává briliantní znalost japonských společenských pravidel či etikety, takže můžete maximálně příjemně překvapit.
Hodně štěstí! Takara
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 10:09 | Reagovat

Není nad to se na návštěvě cítit uvolněně :-). Myslím, že v Japonsku raději k nikomu na návštěvu nepůjdu, protože bych začal dělat prohřešky už když bych opustil svůj pokoj :-).

2 Takara Takara | 2. ledna 2016 v 12:54 | Reagovat

[1]: věřím, že přátelé etiketu hrotit nebudou a případný šéf-Japonec tě omluví z hlediska původu. Neznám nikoho, kdo by se na návštěvě u šéfa "nehlídal", uvolněná atmosféra nevládne ani na nomikai, ani na večírku na konci roku (bounenkai) Japonci se uvolní mezi přáteli v nějakém podniku nebo u sebe doma...jinak je tam velká sebekontrola...

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. ledna 2016 v 16:50 | Reagovat

Je to všechno takové jakoby strojené. Chybí mi tu spontánnost. Etiketa je složitá věc... :-D

4 Takara Takara | 2. ledna 2016 v 23:42 | Reagovat

[3]: Očima Evropana, který na to není zvyklý se to určitě může tak jevit...věř mi, že jsou i lidé, kteří na tohle z vysoka ....za sebe už si taky nepamatuju všechna ta pravidla, co nám říkali na tanečních, když byla lekce ze stolování... ;-)

5 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 14:28 | Reagovat

Tak tento článok bol pre mňa veľmi zaujímavý. Niektoré veci som vedela z filmov, hlavne to klaňanie, servírovanie a tak, ale to s prahom, vyzliekaní kabáta som netušila, takže som rada, že som sa dozvedela niečo nové. Páči sa mi, ako v Japonsku rešpektujú svoje pravidlá. proste v tom nemajú zmätok ako my. :D

6 Takara Takara | 7. ledna 2016 v 23:21 | Reagovat

[5]: Já bych řekla, že ano Japonci mají řadu pravidel, která dodržují, ale mladší generace, v mém nebo Tvém věku (promiň, že tykám) už ta pravidla ani nezná :-) takže si myslím, že za pár stovek let na tom budou dost podobně jako v my v Evropě akorát jako bonus zůstanou zdvořilostní úklony :-D

7 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 8:46 | Reagovat

[6]: tak samozrejme mladá generácia je už taká :D
kľudne mi tykaj, je to v pohode ;)
to ma celkom mrzí, jedna z vecí, ktoré ma na tej krajine fascinujú sú ich tradície a práve tieto pravidlá :D tak hádam, že ešte niekoľko rokov vydržia :D

8 Karla Karla | 1. února 2016 v 13:36 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak to mají Japonci s piercingem v souvislosti s prací? Co tak nějak koukám, docela dost mladých Japonců ten piercing v obličejové části má, tak mě zajímá, jestli to není často překážka v zaměstnání. Přeci jen, v Čechách to už není tak konzervativní, je běžné, že i učitelky nosí dredy, mají viditelné tetování a tak dále, což by bylo dříve nepřípustné. Děkuji předem za odpověď :-)

9 lucisa lucisa | 1. února 2016 v 21:53 | Reagovat

Já moc nechápu to vysvlékání, když je zima nebo prší, to sundáš kabát, zmokne ti oblečení a pak vlezeš mokrá nebo od sněhu až do obýváku? A stejně tak se mají chovat i děti?
Nebo těhotná žena, starší člověk, nějak si nedovedu představit, jak s velkým pupkem klečím, lezu po kolenou, už bych se nezvedla :-D
Moje mamka by si možná klekla, ale nahoru už by se také těžko dostala, nehledě na fakt, že by vydržela v takovém pokleku tak 5 minut a konec návštěvy. :-x

10 Takara Takara | 13. února 2016 v 3:37 | Reagovat

[8]: Záleží na tom, ve které sféře pracuješ, pokud ve školce, pak piercing, naušnice ven a tetování zakrýt...

[9]: Tohle platí hlavně pro návštěvy pracovního charakteru, ale pokud jde celá rodina, pak jsou pravidla měkčí. Co se lezení po kolenou těhotných, tak Japonky nemají problém za těhotenství přiberou max 7 kg, protože doktoři jsou tu hodně přísní, takže jim lezení po kolenou nedělá problém. Co se sezení na patách týče, tak tam mají úlevu, mohou si sednout do pohodovějšího posedu.

11 Břumák Břumák | 15. února 2016 v 20:07 | Reagovat

Předně bych chtěl projevit svou radost z tvého návratu Takaro. Jsem opravdu rád, že jsi se vrátila. Od té doby co jsi oznamila pauzičku jsem se tu nezastavil a koukám, že mám co dohánět :)

Dále ti děkuji za velice zajímavý článek. Upřímně mě takový perfekcionalismus a dodržování zásad nepřekvapuje. Je vidět, že pokud chce člověk žít v Japonsku, musí se učit.

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. června 2016 v 18:24 | Reagovat

To je ale pravidel. Na mne nějak moc! :-)

13 MatchaTea.cz MatchaTea.cz | 10. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

S radostí jsem sdílel na našem Facebooku. Kdybyste viděla mou první návštěvu Japonska :D. Ti si museli myslet, že jsem právě slezl ze stromu. Kamarád, který mě tam provázel, byl naprosto zoufalý (v dobrém). V každém případě je trochu nebezpečné, nevědět, co děláte špatně, protože Japonec do očí nikdy neřekne, že děláte něco špatně a hlavně to na nich nejde vůbec poznat. Jejich tolerance a úcta k druhému je jedním z největších zážitků, které si tam při každé cestě užívám. Zdraví Petr ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama