Červen 2016

já rád brouky, ty rád brouky

30. června 2016 v 12:10 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
no vlastně ani moc ne...
Léto je tu a protože jsem po odstěhovánínechala původní yukatu v původním domě, tak jsem musela vyrazit shánět novou a jeden z nejlepších obchodů se nalézá v Yokohamě v komplexu SOGO. Cena yukat závratná, ale materiál...no k nezaplacení….a to doslova...nicméně letos jsem se rozhodla, že peníze chci vrazit do jiných věcí, takže letos si vystačím s yukatou z Amazonu za 5000yenů…



Nicméně proč o tom píšu...přijela jsem do Yokohamy a začala hledat cestu k SOGO. Opět jsem se zamotala a skončila jsem v prostoru nádraží, kde se odehrával "mushi no hi" aneb den brouku. Koneckonců v červnu těch brouků vidím požehneně. Přiznám se, že v Kawasaki, kde teď bydlím, těch brouků je nějak víc, než jich je v Zamě, kde jsem 3 roky bydlela. Jsou to různé stonožky, skákající pavouci, malé mušky a šváby. Při prvním pohledu jsem si myslela, že půjde o slavnost na oslavu brouků, ale opak byl pravdou. Tento den byl ve znamení: zbavme se toho neřádu.


Byla ke shlédnutí výstavka švábů všech druhů a velikostí. Přehlídka vos všech druhů a velikostí ale i škůdců z řad savců: nutrie, myši apod. Takže infa požehnaně. V současné době mě trápí mravenci a švábi. Za jeden den jsem našla 4 a na mě je moc i jeden. Už raději ani nevařím a jíme s A. venku. Nicméně moje sousedka Filipínka neuklízí jak je rok dlouhý, takže zbavit se toho není jen tak. Pomůže pravděpodobně jen škrtnutí sirkou. No v budoucnu plánuji větší apartment, takže teď si vystačím s protišvábími pastmi, uklízím jak divá a pro jistotu nevařím, takže odpadu je minimálně a ten, co je tak ten dávám do odpadkového koše před naším domem, takže by to mělo být v pořádku. Od provedených opatření jsem neviděla žádného, ale je jasné, že se přijdou schovat, když tak hodně prší…



Shlédla jsem na výstavě i nové prostředky na hubení švábů a mravenců. Získala kontakty na likvidační firmu, kdyby bylo třeba a poučila se o švábech, jaká jsou to skvěle vybavení, ale nechutní hmyzáci. Zde přikládám pár fotek, abyste se taky trošku potěšili pohledem na tyto "skvosty". Přeji příjemnou zábavu.

Modrá je dobrá aneb Ajisai

24. června 2016 v 11:37 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Modrá je dobrá, ale bílá, fialová, růžová samozřejmě také…
Nepíšu sem tak často, jak bych chtěla anebo měla, protože toho mám zkrátka moc...nicméně plány jsou velké...Tanabata v Sendai, Atami na den moře...atd...Takže jen ve zkratce, tak jako vždy...

Červen je měsícem tsuyu, tak se nazývá období dešťů, hmyzu (o dni brouků se rozepíšu příště) a taky placení daní z nemovitostí a osobních daní také. Ale je to také měsíc, kdy kvetou Hortenzie, které v mají v Japonštině o dost pěknější jméno. Ajisai. Ajisai je znakem města Sagamihara, takže není divu, že Ajisai matsuri jsou právě tam, nicméně jsem se rozhodla letos Sagamiharu vynechat a jet na nová místa. Prvním místem je Hakusan a druhé by měla být lahůdka pokud se mi podaří zarezervovat si vláček. Půjde o vláček do Hakone, kdy budu moci obdivovat ajisai v noci a pěkně nasvícené. Jsem natěšená jak malé dítě na Vánoce, tak hlavně ať to klapne.


Vydali jsme se s A. na výlet v neděli. Poslední dobou chodíme každou neděli na ušní (ano některé kliniky mají otevřeno i v neděli, ale s tím, že třeba úterky mají zavřeno). Zánět středního ucha postupně odeznívá a já jsem za to moc ráda. Dnes jsme skončili kolem 11 tak jsem si řekla, co doma? Jedeme na výlet a jeli jsme.




Vyjeli jsme ze Saginumy a přestupovali jsme v Shibuye, abychom nastoupili do Hanzomon Line a jeli směr Jimbouchou, zde opět přestup a směr Hakusan. V Hakusan je krásný chrám, ale hlavně měly by zde kvést tsutsuji a ajisae. Tsutsuji už nestihneme, tím jsem si byla jistá, ale ajisai matsuri bychom stihnout mohli. Letos jsou matsuri od 5. června do 6. července, takže jsme si pospíšili. Co se ajisai vlaku týče, ten se odehraje až v červenci, tak snad to klapne.




V Hakusan jsme vystoupili, vylezli východem A3, proběhlo samozřejmě obvyklé hledání východů, výtahů, jak už si člověk zvykl, když jde na výlet s kočárem a prckem. Nicméně už jsem si na to zvykla…




Lidí bylo jako much, ale musím říct, že to stálo za to. Přišli jsme brzy, takže Ajisai ještě nekvetly v celé kráse, ale co co jsme viděli stálo rozhodně za to. Snad se vám fotky budou líbit. Kvalita fotek nic moc, tak jen pro představu. Kochejte se.



Další týden jsme přece jen vyrazili do Sagamihary a dobře jsme udělali. Poprvé v životě jsem si vystála frontu na něco v Japonsku a už chápu, co k tomu ty lidi vede...přesvědčení, že bez té či oné akce se jejich dítě neobejde :-) Vystáli jsme si frontu na morčata. Nicméně pobyt s morčetem jsem zkrátila v zájmu záchrany morčete a taky předejítí případné ostudy. Malej má zvířátka rád, ale taky jim rád strká prsty do očiček a to by morče vidělo hodně černě. Bylo vyloženě šťastné, že je zpátky v koši. To kohout to byla jiná. Páni ten ocas. A tak měl kohout svého stalkera. Byl pronásledován na každém kroku.




Po nabažení se zvířátek jsme se vydali na Ajisae. Musím říct, že letos je to celé nějaké divné. Fotila jsem na jednou specifickém spotu každý rok, ale letos ten spot seschnul, takže se tam fotit nedalo. Zvláštní paralela...dá se říct...Vzhledem k tomu, že malej je opět nemocný, tak si vláček jako takový asi letos odepřeme a podíváme se do oněch míst sami na vlastní pěst, jen nebudou tak nasvícené. Nedá se nic dělat, protože poslední dobou jsem opravdu busy... Ajisai máme pro letošek celkem splněné a budeme se těšit na Tanabatu.