Červenec 2016

Spanilá jízda aneb Den Moře 2016

29. července 2016 v 5:42 | Takara |  Kalendář
Dnes se vracím s přehlídkou "nebeských vozů"...
V Atami se každý rok pořádá přehlídka vozů ke dni Moře. (či Oceánu).
O dni Moře jsem psala loni, podrobnější info naleznete v archivu článků. Zde naleznete historii a popis jednoho ze státních svátků. V červenci máme jeden z prodloužených víkendů. Právě díky Dni Moře jsme se mohli těšit na pondělí tvz. Happy Monday...My jsme vyrazili do Atami, kde jsme si letos neužili tolik moře, protože bylo oblačno a moře studené, ale přesto to stálo za to a přemýšlím, že v srpnu se do Atami vydáme znovu.


Co vůz to jiný rytmus a trošku jiná melodie. Nicméně pokřik je stejný. "Pěkně nahlas! To nestačí, to nestačí! Pořádně nahlas!" :-)


Výzdoba je různá, od tradiční výzdoby, po například vánoční vůz či Anpanman vůz...Dokonce i Příšerky S.R.O byly letos vidět. Společně s "gaijin" vozem, který táhli jak jinak cizinci.


Do průvodu se může přidat kdokoli. Stačí si zvolit sympatický vůz a jde se na to...:-)


Když se dva vozy setkaly, tak k sobě najely a křiklouni a hudebníci se snažili druhý vůz přeřvat a přehrát. Někdy to vyšlo a jindy ne. Někdy do tlampače řvala sexy Japonka, kterou nebylo slyšet, ale pánům to nevadilo, protože bylo na co koukat.


Sjely se vozy ze všech městských částí Atami aby se zůčastnily soutěže o nejlepší vůz. Nešlo jen o dekoraci, ale i o hudbu a nasazení. Během dne se pořádala anketa, které se účastnili místní, zde šlo jen o vizuální posouzení. Večer už volilo na základě celku.


Typicky japonské byly přivázané plastové tašky na vozech, do kterých se odhazovali plechovky, protože pitný režim se musí doplňovat, ale plechovky se zásadně neodhazují. Hezky, pěkně po sobě uklidit...


Letos nebyly k vidění jen vozy, ale i velryby, které se posunovaly vpřed pomocí pinkání. Tyto byly nejpopulárnější mezi dětmi. Opravdu pěkná záležitost. Měla jsem příležitost před 5 lety a pak dlouho nic, až zase letos byla šance vozy vidět a jít pěkně v průvodu.


Maskot Atami. Jmenuje se Atsuo a není moc kawaii, ale symbolizuje to, co je v Atami to nej, a proč je mezi lidmi Atami toto přímořské městečko, tak oblíbené. Jde o spa. Onsen.


Měla jsem opravdu radost, že jsem úplnou náhodou přijela do Atami v době slavností. Syn matsuri vzal dosti chladně, prostě je pěkně celé prospal, což bylo co říct, když kolem bylo jen samé třískání a křičení. Snad se nám zadaří i napřesrok.
Takara

Setkání s panem Zázračným

21. července 2016 v 15:01 | Takara |  Místní zajímavosti
Dnes to bude z trošku jiného soudku. Léčitelství jako takové nezavrhuji, ale řadím se mezi fandy klasické medicíny, tím nechci říct, že všichni léčitelé a duchovní guru jsou podvodníci, ale mám pocit, že většina z nich podvodníci jsou, jde jen o můj subjektivní názor na věc. Pokud máte naprosto jiný názor, doporučuji tento článek přeskočit...

Léčitelé a různí guru se nacházení i v Japonsku spoléhají na touhu Japonců věštit budoucnost a moci pozitivně ji ovlivnit...nicméně z vlastní zkušenosti, magie či věštění, či obřady jsou fajn, ale pokud chce člověk změnit svůj život musí si pomoci sám. Většinou se těmto lidem vyhýbám jako čert kříži, nicméně tentokrát jsem byla pozvána. A nikým jiným než tchýní. Ukázalo se, že moje japonská tchýně je spirituálně založený člověk. Všimla jsem si křížku, ale do kostela nechodila. Takže jsem si říkala, že jde jen o módu...nicméně všimla jsem si i náramku, byl podobný ochranému náramku z chrámu, ale barevnější (kombinace ametystu, aquamarinu, růženínu a křišťálu. Nosila ho pořád, takže zjevně ochranný náramek. Nicméně více jsem se tomu nevěnovala.

zdroj: FB stránka CosmoLight

Minulý týden se dozvěděla detail o mé rodině a rozhodla se, že nemůže žít bez toho aby se nevykonal obřad a tak mě vyzvala ať jdu taky. Moc se mi nechtělo, ale v zájmu poznávání všech aspektů života Japonců jsem do toho šla. Daly jsme si sraz v Sakura Shin Machi. Mají zde muzeum Sazae san https://en.wikipedia.org/wiki/Sazae-san což je velmi oblíbený kreslený seriál o klasické japonské rodině...nicméně feministickým hnutím by tento seriál hnul pořádně žlučí, protože role ženy je zde dána: žena= matka, pečovatelka, uklizečka atd. atd. O Sazae san se rozepíšu až v červenci do 15. mají muzeum zavřeno. Dále tu mají krásný malý shintou chrám. V doě sakur je to nádherné místo. Mám na seznamu pro příští rok.


Od zastávky jsme šly zhruba 5 minut a přišli jsme do vilové části, kde bylo sídlo toho zázračného pána. Bylo situované v pěkné vilce...když jsme vešly dovnitř udeřila nás do nosu vůně vonných tyčinek podobných jako v chrámech. Sundali jsme si boty, a přezuly se do pantoflíčků. Přišly jsme na recepci, kde nás uvítaly ženy oblečené jako sestry na klinikách. Opravdu člověk měl pocit, že vlezl někam na kliniku. Guru seděl na opačném konci místnosti. Byly zde 3 lůžka něco jako masážní stoly, na kterých leželi 3 věřící. A guru jim tichým hlasem něco povídal s nějakým přístrojem s displejem ( něco jako IPAD). V podstatě každého 2-3 minuty obcházel a pak si sedl u jeho postele a začal se kývat dopředu a dozadu jako člověk s mentálním onemocněním. Oči zavřené a něco mumlající.


Ale zpátky k recepci. Dostaly jsme do ruky IPAD, ve kterém byl nahrán systém přihlašování, nahrávání fotografií, to v případě, že byste chtěli udělat obřad pro někoho, kdo nemůže být přítomen. Z letáku nabízejí práci v tomto centru jsem se dozvěděla, že se jedná o skupinu, církev, sektu zvanou "Vesmírné Světlo" podle stránek FB https://www.facebook.com/cosmolight.ishibashi.tokyo se jedná o chiropraktiku nicméně nic takového se tam nekonalo a vysvětlovalo by to ony tři masážní stoly. Na kterých příchozí leželi na zádech nebo v mém případě seděli na tom stole.


Jeden obřád stál 5000yenů, já prodělala dva, takže to tchýni stálo 10000yenů, tzn. 2000Kč. Zjevně zde členové vykonávají nějaké zkoušky a čím déle člen dochází tím je jeho pozice ve skupině vyšší. Moje tchýně jak jinak dochází často, tzn. platí často...hodně se divím tchánovi, že jí na tuhle blbost nechává docházet. 10000yenů je pro mě a syna na jídlo na dva týdny. Takže dost peněz. A co mi guru řekl? Řekl mi, že můj syn je velmi živý, až moc a že v budoucnu mě bude více poslouchat. No na to bych přišla taky i bez něj...syn je očividně živý, a že mě bude v budoucnu víc poslouchat, tak to je jisté. V podstatě po krátké diagnostice jsme měli přijít ještě jednou a já jsem tohle už přenechala tchýni. Bylo mi špatně z těch nešťastníků, kteří spoléhají na rozhovor s panem Zázračným v Mariině pokojíku, jak se ta místnost nazývá. Obřady, amulety za jejichž cenu by se nemusel stydět ani ten nejslavnější chrám...


Kromě "chiropraktiky" jde tento byznys ještě dál a nabízí kurzy linorytu (rytí do lina) chiropraktika a linoryty no proč ne? Největší šok pro mě byly kamery na každém rohu a dokonce rám na kontrolu, zda někdo něco neodnáší pryč...masakr...
Tchýně se účastní jak obřadů, tak si nechává od pana zázračného radit odhledně soukromých věcí. Například jak by se měla řešit situace jejího syna a mého manžela...Dobré je, tedy alespoň pro mě, že pan zázračný má na věc stejný názor, takže jsem v tuhle chvíli v bezpečí...Nicméně člověk nikdy neví, co jí pan zázračný poradí příště... Takara

Vlaky v Japonsku

14. července 2016 v 14:51 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Jste poprvé v Japonsku? A chystáte se jet vlakem? Tak tu mám malý tahák pro začátečníky. Vlaky v Japonsku zpravidla jezdí včas a pokud nějaký nestihnete, pak se nestresujte, protože brzy pojede další...Jste připraveni? Pak tedy začínáme.


Je dobré vědět kde je vchod a východ, protože tato kanji se používá všude možně, takže je dobré vědět, kudy se do budovy leze a kudy se z ní prchá...


入り口 (いりぐち) ー Vchod
出口 (でぐち) ー Východ

Pokud si s někým dáváte sraz, pak telefon rozhodně s sebou. Pak je třeba prohlédnout si mapu nádraží a napsat, kterou LINE, pokud jich tam je více a u kterého východu budete čekat. Např. Machida Kanagawa pref. je přestupní stanice, takže tu máme Odakyuu Line a JR Line. Stanice Machida JR a Machida Odakyuu jsou vzdálené od sebe celkem 500 metrů, takže info, že budete čekat v Machidě u severního východu je celkem na nic. Ještě větší sranda je, když jsou stanice od sebe vzdálenější nebo přepravců je tam víc, to je pak opravdu sranda.


Vchody-východy:
北口 (きたぐち) ー severní vchod-východ
東口 (ひがしぐち) ー východní vchod- východ
南口 (みなみぐち) ー jižní vchod-východ
西口 (にしぐち) ー západní vchod-východ
samozřejmě existují i další názvy jako centrální východ nebo přední východ apod.

typy vlaků:
急行 (きゅうこう) 
Express Vlak v Kanagawě značené červeně a staví jen ve větších městech
準急 (じゅんきゅう) 
Semi Express Vlak má vlastnosti lokálního vlaku i expressu funguje to tak, že část cesty jede jako lokál a část jede jako express a přeskakuje stanice.
快速 (かいそく) 
Rapid Express Vlak v Kanagawě je značen oranžovou barvou a "skáče" a ještě víc, takže je nejrychlejším, ale taky nejdražším vlakem z těch běžných.
普通列車 (ふつうれっしゃ) nebo taky 各駅停車 (かくえきていしゃ)
Local Vlak značen modře, staví na každé zastávce a je nejlevnějším vlakem.


Pro představu:
Cesta z Shinjuku do Yamata
Rapid Express: 35 min
Express: 45 min
Local: 1 hodina 10 min


Pokud bydlíte nebo pracujete ve městě, kde vám jede pouze Local, pak dávejte prosím pozor. Pokud nastoupíte do Expressu, tak se trošku projedete. Několikrát se mi stalo, že jsem v Mizonokuchi nastoupila do Semi Expressu a zrovna moji zastávku přeskakoval a skončila jsem až v Futakotamagawě. Tak bacha na to...


Na cestování vlakem potřebujete samozřejmě jízdenku a nebo pasmo.
窓口 (まどぐち) ー Service Window
切符 (きっぷ) ー Ticket
改札口 (かいさつぐち) ー Ticket Gate
チャージ (chāgi/charge) je pro nabití karty PASMO nebo SUICA v případě Kanagawa Pref. pro karty mají návod v Angličtině, tak se nemusíte bát, pokud se vyskytne problém, pak vám páni na nádraží rádi pomohou,
精算 (せいさん) ー Dobíjecí centrum, pokud suma peněz na kartě nestačí, pak se to dá lehce napravit. Tyto přístroje se nacházejí v prostoru nádraží před turniketem, takže pokud nemáte dost, můžete si dobít přímo na místě. Buď vyrovnat částku, která chybí a nebo rovnou si dobít větší sumu.



Nacpané vlaky jsou rájem pro různé úchyláky - ošahávače. Proto zde existují soupravy jen pro ženy, ale fungují časově omezeně jen ve špičkách. Co dopravce to jiné časy. V případě Odakyuu to je od 7.30 do 9.30.
女性専用車 (じょせいせんようしゃ) Souprava určená pro dámy, ale mohou jí cestovat handicapovaní muži, doprovod a chlapci tuším, že pouze chodíci na základku, na cedulích bývá napsán přesný věk, ale už jsem Odakyuu dost dlouho nejela, tak si to už nepamatuji.



優先席 (ゆうせんせき) 
aneb sedadla určená seniorům, pasážerům, kteří mají problémy s mobilitou, těhotným a pasažerům s malými dětmi. Nicméně to je známý fakt Japonci se jen zřídka postaví. Zpravidla je musíte "vzbudit" a vysvětlit jim, že se v jejich okolí nachází někdo kdo si opravdu potřebuje sednout. Během těhotenství jsem byla svědkem mnoha diskuzí mladých dam: " já ji pouštět nebudu, vystupuju za 8 stanic" nebo paní o berlích, po které se nevraživě koukala jiná Japonka, do které strčila jak se snažila držet na jedné noze. Tehdy mi ruply nervy, protože sama jsem měla dítě přišpendlené vepředu, takže na nabídnuté sedadlo bych se rozhodně nemračila, ale já si nesedám ani když můžu. Nicméně tohle už byl vrchol, takže jsem "vzbudila" nejbližšího Japonce a vysvětlila jsem mu situaci: priority seat-paní o berlích...vstávej chlape! Nejdřív dělal, že mi nerozumí, ale já jsem byla důrazná. Pak se asi 3krát podíval na tu paní, jako by jí neviděl a hledal...bylo to patetické a měla jsem co dělat abych se nerozesmála...Samozřejmě nezdvořáci jsou po celém světě, ale ti japonští mi lezou krkem, protože se snaží uhájit sedadlo do poslední možné vteřiny...a na druhou stranu jsou manner sem a manner tam...Jako jeden z důvodů proč nemají někteří Japonci rádi Japonce je fakt, že cizinci porušují pravidla...nicméně Japonci sami pravidla porušují tak často až mám pocit, že s těmi všemi pravidly by si člověk mohl vytřít zadek...vyšlo by to na stejno...
Naštěstí se najdou i hodní lidé, takže občas i já jsem si mohla v těhu sednout. Nicméně bylo to 8:2 v drtivé většině případů jsem měla smolíka přívěšek nepřívěšek...


V Japonsku jsou vlaky a stanice velmi vymakané a pokud se dodržuje, pak systém funguje. Pro pohyb po nádraží používejte šipky. Snažte se nechodit za žlutými bloky. Nádražáci to nemají rádi, protože vám hrozí, že vás zachytí vlak. Na perónu jsou vyznačená místa, kde zastaví vlak a kde přesně budou dveře, ovšem mějte na paměti, že značky pro Express vlak a pro Local jsou jiné. Na peróně je značen i vůz se zonou pro kočárky horizontálně se tam vlezou 3 vertikálně pouze jeden max dva. Na téměř každé zastávce jsou záchody, spousta záchodů je vybavena i přebalovacím pultem. Dále některá nádrazí mají při sobě conbini store, nebo automaty na pití, cigarety, ale i na samofocení, pokud potřebujete fotku na životopis co nejrychleji.


Popravdě v Japonsku jsou vlaky hlavním dopravním prostředkem. Jsou rychlé, přesné a čisté. Jediné co bych jim vytkla je to, jak bývají narvané. Ve vlaku ony yasashii nihonjin rozhodně nehledejte...budete velmi překvapeni chováním některých individuí a dávala bych si pozor při nastupování a vystupovají, hlavně nepadejte, jinak budete nemilosrdně smeteni masou. Vyplatí se nestát přímo v prostoru dveří, kde je největší koncentrace lidí, ale spíše v prostředku vlaku po stranách od dveří, je tam nejvíce místa, ale musíte počítat s tím, že s sebou musíte mrsknout při výstupu, protože vám nikdo neudělá místo, všichni mají sluchátka, takže na "sumimasen" reaguje jen hrstka lidí cestujících ve vlaku.



Pokud to jde snažte se vyhnout dopravním špičkám. Cestování mimo špičky je opravdu zábava, skoro jako z anime...(haha)
gatangoton,gatangoton...densha...Takara

Akce pro rodiče aneb nudíme se společně...

7. července 2016 v 12:56 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Akce ve školkách aneb rádoby zábavné akce. Jedna strana je musí připravovat, ať se jí chce nebo ne a druhá na ni musí přijít, ať se jí chce nebo ne...bo by ji pomluvili...haha...

Japonci na školní akce chodí rádi a ve větším počtu, s babíčkou a dědečkem, přichází i sestřenice z druhého kolene...Já jsem se tentokrát musela zúčastnit akce jako obojí...učitel a rodič...bývala, bych byla kdekoli jinde, než tam ale nedalo se nic dělat. Především neshledávám nic zábavného na akcích, kde další stovka lidí dělá přesně to samé. Nicméně moje společnost potřebovala aby se nějaký cizinec na té akci ukázal a jelikož všichni cizinci jsou na parttime kromě mě a jedné Filipínky (mojí sousedky) tak přišli za mnou, že přijdu jako "rodič" tzn. bezplatně budu makat...tak jsem jim rovnou řekla, že piknik pro děti staré pár měsíců nepatří mezi mé oblíbené aktivity a jako rodič se budu účastnit jen a pouze akcí, kde můj syn něco dělá...například běhá nebo tvoří, ne akci kdy bude přišpendlen na mých zádech a já se budu účastnit rádoby zábavné hry s překládáním novin...vyhrává ten, kdo zůstane stát na co nejmenším kusu novin...to rozhodně stojí za obětování dopoledne...

poběžíš zabrat místo ty nebo já...

nešťastnice, která vyfasovala mého syna...vypadá hrozně natěšeně, že?

Takže jsem tu hrůzu dostala zaplaceno, ale byly přijaty podmínky. Syn-v kočáře a bude se o něj starat jiná učitelka. Už teď to chuděru lituju, protože moje hodné mimčo, už není hodné mimčo, ale malý pavián. K mému překvapení tato část proběhla bez problému...O díky! Díky! Díky! Akce začala v 9.00 (ofiko v 10.00) ale protože školkový piknik se pořádal na stejném místě se spoustou dalších školek a škol, tak bylo třeba zabrat místa. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že všechny školy v okolí pořádají piknik ve stejný den. Masakr! V 9.00 jsme se shromáždili před branou do Kodomo no Kuni. Volný překlad je "země dětí" nicméně je to země dětí pro děti od 3 let výš, pro ty menší to žádné terno není.



Vyrazili jsme na místo. Naše pikniková zóna se nalézala mezi výběhem krav a ovcí. Rozprostřeli jsme ony slavné modré "mat" a začaly přípravy na onu akci. Nejprve jsme drželi naše vyrobené cedule, aby rodiče piknik zone našli. Nicméně někteří rodiče navzdory mapám, vysvětlením: jděte rovně a u krámu se suvenýry zahněte doprava, měli tendenci odbočovat doleva...učitelka, která měla na starosti aby všichni dorazili na místo, pak dostala pojeb od vedení...jo, jo, za blbost se platí a ani nemusí být vlastní...



Všichni se shromáždili a začalo focení po školkách. Našeho pikniku se zúčastnilo celkem 5 školek z naší větve, takže to celkem trvalo. Po focení následovala prohlídka zvířat v okolí, a pak zlatý bod programu: zábava rodiče v párech s dětmi v náruči překládali noviny. Vyhrál pár, kde měli ergobaby a dítě v něm a manžel vzal jen manželku do náruče a vydržel do té doby než všichni ostatní odpadli.



Další zábavou byl "závod otců", "závod matek", "závod dětí" někdo se rozpleštil na trávě, jiný zase vyhrál, jak už to tak bývá jedeme dál...a dalším bodem je jídlo. Takže si všichni sedli a otevřeli si své krabičky s obědy, které si učitelé museli opravdu připravit a nesmělo to být nic z conbini store...Jakmile všichni pojedli, tak kolem 12.00 se rozprchli po parku a nebo rovnou domů, protože sluníčko do nás pralo pěkně. Sumasumárum zabité dopoledne, ale bonus za práci v sobotu se hodí...Tenhle článek berte, tak jak je psán s lehkým nadhledem, mírně sarkasticky...ne jako stížnost...i družba s rodiči patří k japonské kultuře a nedružit se znamená problém, takže nezbývá než čas od času zatnout zuby...(a vytáhnout bank book haha)