Srpen 2016

Suika Wari aneb Třískání do melounů

29. srpna 2016 v 17:05 | Takara |  Místní zajímavosti
"Suika Wari" je oblíbená letní hra v Japonsku. Jedná se o rozbíjení melounu tyčí se zavázanýma očima. Tyč může být dřevěná, ale taky může jít o bokken, což je cvičný dřevěný meč, ale viděla jsem "suika wari" i s bambusovou tyčí či baseballovou pálkou. Takže fantasii se meze nekladou, ale meloun, ten zůstává.

Nejčastěji se skupina mladých Japonců rozhodne pro suika wari, a když jsou výrazně přiopilí na pláži, tak to je teprve sranda. Přiopilí, se zavázanýma očima a samozřejmě občas bývá problém meloun trefit. Nicméně suika wari je určitou skupinou lidí brána jako sport s pravidly.


Pravidla jsou podobná jako u mexické piñaty, ale liší se polohou - meloun nikde nevisí. Meloun je položen na podložce, protože pokud se nacházíte na pláži, tak by rozbitý meloun mohl spadnout do písku, a pak už by nebyl k jídlu. Po rozbití se meloun totiž společně zbaští, takže meloun s pískem není žádoucí. Modrá plachta to jistí. :-)

Pravidla pro suika wari jsou zajímavá. Například soudci musejí během roku sníst minimálně 10 melounů, kdo a jak to kontroluje jsem nezjistila. Nicméně snad by se to dalo zjistit ze zdrojů JSWA (Japan Suika-Wari Association), kdo a jak to kontroluje, nicméně podle posledních zpráv asociace není aktivní a já info do blogu nedohledávám, takže se to dozvíte třeba příští rok, pokud potkám někoho, kdo mi o suika wari poví něco více.



Nesmím zapomenout na další pravidla: vzdálenost hráče od melounu, také je tu časový limit, ve kterém je meloun rozbit. Rozbít meloun není hračka, proto ten limit. Ne každému se podaří meloun rozbít. Rozbíjecí nástroj má také pevně stanovené rozměry (údajně je to 5 cm v průměru, a 1m a 30cm max na délku), to jsou jen některá, ale myslím, že jsem zmínila ta hlavní pravidla. Zmínila jsem soudce. A co, že se hodnotí? Vítězí ten, kdo rozbije meloun na co nejmenší počet kousků a co nejpřesnější poloviny.

Suika Wari je součástí japonské kultury a léta, takže i malí Japonci ve školkách "melouny rozbíjejí". A. si to taky ve školce pěkně užil. Nebylo to podle pravidel, ale stejně si na melounu všichni pochutnali. Tak rozbíjení zdar. Takara

Slavnosti Slunečnic

22. srpna 2016 v 14:54 | Takara |  Místní zajímavosti

Slunečnice je opravdu nádherná květina. V Kanagavě se jim daří a je i symbolem města, kde jsem skoro 4 roky bydlela. Zama je pěkné malé město s americkou základnou o kterou se dělí se sousední Ebinou a Atsugi. Díky tomu nelétá přes Zamu tolik letadel a celkem vzato je to klidné a tiché město. Se symbolem slunečnice jdou i ruku v ruce místní slavnosti. Zama má dvě velká místa pro pořádání slavností. Jedno se nachází 40 minut chůze od zastávky Soubudai Mae a druhé se nachází 20 minut shuttle busem. Loni a předloni jsme se účastnili slavností blízko našeho domu, takže jsme šli pěšky. Letos jsem tyto matsuri nestihla (většinou probíhají koncem července a malej měl teploty, takže jsem ho nechtěla vystavovat ještě většímu horku). Odhodla jsem se během Obon Weeku pro cestu busem...Cesta nic moc. Bus narvanej, ale alespoň nás dovezl až na místo.



Letos jsem jela na slavnosti ve třech Já, A. a moje bývalá spolužačka z JIEC. Po delší době jsme se potkaly a dost se toho změnilo. Do Japonska se dostala na nějakou pochybnou smlouvu do jiné vietnamské rodiny, která ji papírově přihlásila k pobytu jako sestřenici. Musela jim dávat peníze na ubytování a jídlo a všelijak posluhovala. V postatě byla něco jako jejich služka a ještě jim platila za jídlo a ubytování a zdravotní a sociální pojištění, i když to platit podle japonských zákonů nemusela, protože nepracovala na plný úvazek. Byla jsem svědkem, že jí její "teta" volala hned minutu po skončení hodiny Japonštiny, za mě opravdu nechutná ženština...nicméně podle toho, co popisovala kamarádka, ji v Japonsku nechutně okrádali...odstěhovala se od nich, když získala práci v Don Kihottte (obchod se vším možným za nejnižší ceny, šmejd in China samozřejmě) Pronajala si byt a jako ručitele musela mít onu vietnamskou rodinu a zase jim musela platit samozřejmě, protože zadarmo ani kuře nehrabe...až do té chvíle jsem měla zkreslené představy o Vietnamcích, protože ve svém okolí jsem narážela jen na ty slušnější...Nicméně kamarádka vypadala veseleji a zdravěji...jj svoboda dělá divy...



Nejdřív jsme se vypravili za místními stánky a koupily jsme si "chutný" meloun. V Japonsku na melouny sypou sůl (ne vždy ale dělá se to jako prevence přehřátí) solí pokryté části melounu byly nechutnější o to, že obří meloun, který byl rozkrojen, byl veprostřed přezrálý. Smůla no...



Bylo hrozné vedro, to je asi jediný problém se slavnostmi slunečnic. Vedro, vedro, výheň pekelná, to je to co vás čeká a pěkné kytičky samozřejmě. Doporučuji vyrazit na slavnosti z rána, samozřejmě busy ještě nepojednou, ale vyhnete se tlačenici a horku. Mezi 10-15 hodinou je to mazec a náš rekord je hodina na slavnostech, pak už rychle pryč. Nafotili jsme pár fotek, a pak jsme vyrazili na oběd do Saizerie. Místní fast food, který se tváří, že podává italské jídlo. Jednou za čas, proč ne. Takara



Kasai Rinkai

15. srpna 2016 v 12:14 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes jsme se vypravili na návštěvu místa, kde před lety pochcípali tuňáci ve velkých počtech. Mám samozřejmě na mysli aquarium v Kasai Rinkai. To se nalézá o zastávku vedle než je Disney zábavní park. Mají tu velké ruské kolo, aquarium a pláž, která slouží jako brouzdaliště pro děti. Před lety jsem na této pláži nacházela jednu mrtvou rybu za druhou a od té doby jsem si na Kasai Rinkai nechala zajít chuť.




Těžko říct, co stálo za úhynem tuňáků v akvárku. Voda v akváriu je totiž přímo z moře u Kasai Rinkai, takže pokud by bylo něco v nepořádku s vodou, tak by se jednalo o rozsáhlejší problém a to se nepotvrdilo. Další verzí byla nějaká nákaza, která zahubila skoro všechny tuňáky až na jednoho nebo dva...podle posledních zpráv, které jsem tehdy sledovala jen sporadicky...





Co se týče mrtvých ryb na pobřeží o něco dříve, než "tuňákový problém" někdo říkal, že za to může tajfun, a že se ryby v moři pomlátili v důsledku velkých vln...mno, nevím...jako teorie asi dobré, ale sama odborník nejsem, takže můžu říct jen to, že na mrtvé ryby na pláži nebyl ten nejhezčí pocit...



Po letech jsem se odvážila a nebylo to vůbec špatné. Vyrazila jsem na návštěvu aquaria s kamarádem a A. a můžu říct, že celý den bylo na co koukat. Nejprve jsme zašli na pláž, kde si A. užil vodu a když už mu byla zima, tak jsme našli sprchy a vyspršili ho (zdarma a studenou :-) ) a protože bylo po poledni, tak jsme se začali shánět pro jídle...výběr pro malé děti byl minimální. Převážně ostrá jídla, takže A. skončil s onigiri, ale hlady netrpěl. Místa k sezení bylo dost, jen o něco méně bylo místa k sezení ve stínu...




Najezeni, napiti jsem vyrazili kouknout na rybičky. Pro A. to byla premiéra, ale vyhledem k tomu, jak miluje rybičky v home centru, tak jsem si byla jistá, že to bude trefa do černého. A byla. Kromě rybiček, zde bylo brouzdaliště, takže následovalo další převlékání zmáchaného A. Aquarium v Kasai Rinkai nepatří mezi mé nejoblíbenější. Bylo pěkné, ale lepší Akvárium mají na Enoshimě, o tom žádná a plus tam vedou noční prohlídky



Po rybičkách už jsme dali jen zmrzku a hurá na ruské kolo. I zde premiéra. Ale byla to docela legrace, musím říct. Výhled byl opravdu nádherný. Jako výlet ve dvou ale i ve více lidech je to tu jako stvořené, snad jen výběr jídel by mohl být lepší, ale jinak si nemůžu stěžovat, byl to pěkný výlet...Takara

Letní Festival ve školce

10. srpna 2016 v 18:09 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
A máme to další akci pro děti a rodiče. Tentokrát se jednalo o Letní Festival, kterých je v Japonsku kotel v létě. Rozbíjejí se melouny, ledová tříšť polévaná sirupem zvaná kakigóri jede no a postaviček oblečených v jimbei nebo v yukatách se objevuje více než kdy jindy. Cikády už je slyšet na každém rohu a vlhko a vedro v Japonsku začíná. Léto je zde.

yukata 2013

Samozřejmě, že i naše firma nesměla zůstat pozadu a připravila slavnost v malém místním parku. Pozváni byli rodiče s dětmi ze všech školek, kterých je celkem 12 a dětí je v každé školce kolem 60 a více. Nicméně účast nebyla tak závratná. Narváno bylo to ano, ale ne tak, aby se nedalo hnout.

yukata 2016

Pro mě přišel pokyn přijít jako rodič. Nu což obléct yukatu a synovi jimbei a můžeme vyrazit. Mno, to jsem si myslela, ale vzhledem k tomu, že původní yukatu jsem nechala v Zamě, tak jsem si musela koupit novou. Vybrala jsem si levnější typ a musím říct, že se to nevyplatilo...pro příští rok a roky následující jsem se rozhodla, že investuji do nové yukaty. Rovněž absence velkého zrcadla činila oblečení yukaty obtížnější. Navíc po porodu se mi změnila postava, takže obi (pás) potřebuji delší a budu muset začít používat i ručníky na vycpání abych dosáhla rovné linie hrudní-pas-boky. Letos to tedy nebyla žádná sláva, co se týče mě oblečené v yukatě. Jinou přípravu jsem neměla na starost, vše připravovali učitelé Japonci. Takže jsem si mohla přispat a vyrazit později. Přijeli jsme ve 12.00 právě včas abychom viděli zahajovací "bonodori" a pak už jsem jen potkávala známé tváře a povídalo se a fotilo.



No a samozřejmě jedlo. Jídlo a zábava v Japonsku rozhodně táhne...od yakisoba, přes vařenou kukuřici, po zmrzlinový pohár. Dále stánky s hračkami a hrami pro děti, ty také nemohly chybět. No a nakonec soutěže jako bingo apod.



A. se na matsuri příliš nelíbilo, takže jsem mu dala meloun, měl zmrzlinový pohár a chvilku si poběhal po parku a jelo se domů, pro prcky na takových akcích nebývá velká zábava. Tanečky sice cvičí ve školce, ale to nezaručuje, že bude chtít tancovat i v den D. Takže jsem objela stánky, pokecala a vesele jela domů. Akce pro rodiče a děti nemusím ani jako pedagog, ale ani jako rodič, ale takhle akce docela ušla...lepší než piknik v červnu, to rozhodně...Takara