Slavnosti Slunečnic

22. srpna 2016 v 14:54 | Takara |  Místní zajímavosti

Slunečnice je opravdu nádherná květina. V Kanagavě se jim daří a je i symbolem města, kde jsem skoro 4 roky bydlela. Zama je pěkné malé město s americkou základnou o kterou se dělí se sousední Ebinou a Atsugi. Díky tomu nelétá přes Zamu tolik letadel a celkem vzato je to klidné a tiché město. Se symbolem slunečnice jdou i ruku v ruce místní slavnosti. Zama má dvě velká místa pro pořádání slavností. Jedno se nachází 40 minut chůze od zastávky Soubudai Mae a druhé se nachází 20 minut shuttle busem. Loni a předloni jsme se účastnili slavností blízko našeho domu, takže jsme šli pěšky. Letos jsem tyto matsuri nestihla (většinou probíhají koncem července a malej měl teploty, takže jsem ho nechtěla vystavovat ještě většímu horku). Odhodla jsem se během Obon Weeku pro cestu busem...Cesta nic moc. Bus narvanej, ale alespoň nás dovezl až na místo.



Letos jsem jela na slavnosti ve třech Já, A. a moje bývalá spolužačka z JIEC. Po delší době jsme se potkaly a dost se toho změnilo. Do Japonska se dostala na nějakou pochybnou smlouvu do jiné vietnamské rodiny, která ji papírově přihlásila k pobytu jako sestřenici. Musela jim dávat peníze na ubytování a jídlo a všelijak posluhovala. V postatě byla něco jako jejich služka a ještě jim platila za jídlo a ubytování a zdravotní a sociální pojištění, i když to platit podle japonských zákonů nemusela, protože nepracovala na plný úvazek. Byla jsem svědkem, že jí její "teta" volala hned minutu po skončení hodiny Japonštiny, za mě opravdu nechutná ženština...nicméně podle toho, co popisovala kamarádka, ji v Japonsku nechutně okrádali...odstěhovala se od nich, když získala práci v Don Kihottte (obchod se vším možným za nejnižší ceny, šmejd in China samozřejmě) Pronajala si byt a jako ručitele musela mít onu vietnamskou rodinu a zase jim musela platit samozřejmě, protože zadarmo ani kuře nehrabe...až do té chvíle jsem měla zkreslené představy o Vietnamcích, protože ve svém okolí jsem narážela jen na ty slušnější...Nicméně kamarádka vypadala veseleji a zdravěji...jj svoboda dělá divy...



Nejdřív jsme se vypravili za místními stánky a koupily jsme si "chutný" meloun. V Japonsku na melouny sypou sůl (ne vždy ale dělá se to jako prevence přehřátí) solí pokryté části melounu byly nechutnější o to, že obří meloun, který byl rozkrojen, byl veprostřed přezrálý. Smůla no...



Bylo hrozné vedro, to je asi jediný problém se slavnostmi slunečnic. Vedro, vedro, výheň pekelná, to je to co vás čeká a pěkné kytičky samozřejmě. Doporučuji vyrazit na slavnosti z rána, samozřejmě busy ještě nepojednou, ale vyhnete se tlačenici a horku. Mezi 10-15 hodinou je to mazec a náš rekord je hodina na slavnostech, pak už rychle pryč. Nafotili jsme pár fotek, a pak jsme vyrazili na oběd do Saizerie. Místní fast food, který se tváří, že podává italské jídlo. Jednou za čas, proč ne. Takara


 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 18:32 | Reagovat

Slunečnice mám jako květiny moc rád, když jsem měl ještě k dispozici zahradu, pěstoval jsem si je. Nevím, nevím, jestli bych takovou akci podstoupil, ale jednou asi jo :-).

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 9:48 | Reagovat

Já mám slunečnice taky moc ráda, ale přijde mi takový zvláštní jet jen někam do pole, kouknout na slunečnice a zase jet. :)

3 Danča Danča | Web | 23. srpna 2016 v 11:39 | Reagovat

Ježiš, slunečnice miluju, ty jsou úžasný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama