Září 2016

Kinchakuda aneb Higanbana 2016

22. září 2016 v 12:41 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Rok se s rokem sešel a my tu máme babí léto. Velmi teplé září a teploty kolem 33 stupňů, až člověk vidí občas rudě. Musím říct, že léto jsem přežila v pohodě, ale poslední týden srpnu a dva týdny září byly hrozné. Vlkost našem bytě stoupla až k 96 procentům, což byl masakr a musela jsem začít používat AC a vysoušeč, přiměla mě k tomu plíseň na botách, které byly v botníku a také na futonu, přestože jsem koupila dřevěný rošt, na kterém se futon sušil. Takže počasí nic moc, ale právě v tomto počasí se daří tzv. Pavoučím Liliím. Higanbanám, které kvetou v různých barvách a jakmile se trošku ochladí, tak je tu máme v celé kráse.


Jedním z míst, kde Higanbana kvete je v Hidaka City a části zvané Kinchakuda v Saitama Prefektuře. Takže jsme vyrazili pěkně vláčkem...Cesta to byla dvouhodinová s přestupem v Shibuya, Ikebukuro a Hanno. Pak už jsme jen vystoupili v Koma. Matsuri byly dobře značené a lemované sezónními výrobky. Například šišky, ručně vyrobené košíky, apod. Chtěla jsem si zakoupit ručně vyrobenou higanbanu z papírů a drátů, ale bohužel paní, která je vyráběla, tak už dva roky na matsuri nejezdí, takže jsem měla smolíka.


Protože mělo přes týden pršet vyrazili jsme na matsuri hned ze začátku a rozdíl je markantní, ale protože mělo celý týden pršet, tak jsem vsadila na pěkný den, než na den v dešti. Nevadí, příští rok máme znovu šanci, takže se nemusíme bát, že by nám něco uteklo. Zkusíme to napřesrok znovu.


Higanbana je zvaná pavoučí lilie a jedná se o jedovatou květinu, která nese tvz. "warui inshou", což je špatný pocit a většina Japonců vyrazí raději za Kosmosy než za Higanbanou, ale je spousta lidí, který ten červený koberec přiláká. Cizinci na "warui inshou" kašlou zvysoka a nejinak je to se mnou, pro starší Japonce je higanbana "dábelská kytka" jejíž cibule jsou jedovaté pokud chcete pěstovat higanbany, pak musíte dát do květináče pouze higanbany, protože květiny v sousedství higanbany nevydrží. Jediné, co vedle higanbany vydrží je tráva a odolnější plevel, ostatní pochípá, tolik k "ďábelskosti květiny"


Vstup do parku, kde kvetou higanbany byl pouze 300 yenů. Což s 2000 yeny za vlak dělá 2300yenů za celodenní výlet, slušná cena, to musím říct. Navíc protože jsme přijeli ze začátku sezóny, tak lidí bylo málo a dalo se krásně fotit a nechat A. chodit "na volno" beze strachu, že se ztratí. Prošli jsme park a nakonec jsme zaparkovali v jídelní zóně. Koupili jsme si domácí onigiri a čaj z Kinchakudy. Nakonec jsme se byli podívat k řece Koma (komagawa), která teče kolem parku a dotváří místní atmosféru. Park je oblíbený jak na jaře, tak v létě, tak na podzim (sakura, ajisai, higanbana).


Když jsme se nabažili červených "kytek", tak jsme vyrazili domů. Higaka-shi ovšem stojí za delší návštěvu. Místní chrámy, vodopády apod. lákají k delšímu setrvání. To máme v plánu příští rok. Takara

Nebuta Matsuri 2016

16. září 2016 v 5:05 | Takara |  Místní zajímavosti
Dnes jsem zpět s Nebuta Matsuri, které jsou původně z Tohoku. Nicméně jde o velmi populární matsuri, tak se s nimi můžete setkat po celém Japonsku a jedny z největších se konají v Aomori. My jsme do Aomori nezamířili, ale spokojili jsme se s místními Nebuta Matsuri, které se pořádaly tuto sobotu v Sakura Shimmachi. Sakura Shimmachi je jedna z čtvrtí v okolí Tokya, konrétně Setagaya-ku a pro zajímavost jedná se domovské město legendárního seriálu Sazae-san, který popisuje tradiční uspořádání japonské rodiny, úlohy každého člena v "daily life".


Nebuta Matsuri mají být jakýmsi ekvivalentem pro Tanabatu, ale s rozdílem, že nejsou součástí Shintou oslav. V centru pochodu má své místo udatný válečník s démonem a kolem něj jsou uskupeni tanečníci, kteří poskakují kolem
v pestrobarevných kostýmech zvaných haneto. Součástí těchto kostýmu je pokrývka hlavy jako při Awadori, jen vyzdobená květy a rolničkami. Tanečníci poskakují kolem osvětlených panelů a křičí "rasseraaa", jde údajně o dialekt a zkrácení slova irasshai volně přeloženo jako "vítejte", i když pro "vítejte" se častěji setkáte se slovem "youkoso".


Původ Nebuta Matsuri se vykládá různě a stejně tak i název Matsuri, takže v tomto případě, kdo hledá, ten najde a najde povícero vysvětlení. Jedno z nejčastějších je, že budoucí císař zformoval skupinu lidí, kteří hráli na příčné flétny a taiko, na odlákání nepřítele v bitvě v Mutsu provincii a pozdější rozdrcení nepřítele vedlo k založení slavností. Ale existují i další vysvětlení a já jsem vybrala jen to nejčastěji zmiňované, kde je pravda těžko říci.

bezpečnost především

V dnešní době se jedná o průvody fléten a bubnů zvaných taiko, dále osvětlený bojovník s démonem jsou přítomni, stejně tak i kostýmy, ale dále už se jedná o lokální záležitost. V případě Sakura Shimmachi, tu šlo hodně o Sazae san, postavičku z jednoho z nejslavnějšího komiksu, který letos slavil 70 let od prvního publikování.


O čem Sazae-san je? Popisuje nostaligii starých časů, uspořádání tradiční rodiny po 2. světové válce. Sazae san je žena, která je "lehčí feministkou" rozuměj pro Sazae san je největším štěstím "vejce smažící se na pánvi určené na talíř manželovi k snídani" takže rozhodně nejde o čtení či podívanou pro feministicky založené ženy či ženy honící se za kariérou. Ani mně se Sazae san příliš nelíbí a to jsem zastánkyně vyváženého života rodina-kariéra.


Ale najdeme zde i jiné aspekty. Po 2. světové válce se kladl důraz na modernizaci Japonska a přesně taková je Sazae-san: moderní žena, která se obléká běžně raději, než do kimona. Stará se o rodinný krb, není žádná krasavice, prostě jen žena (u které mají všichni členové rodiny starosti, zda se vůbec vdá...samozřejmě, že se vdala :-) ) která se řádně stará o svou rodinu. Samozřejmě s časem, který se měnil, i názory Sazae-san se "měnily", takže se dostáváme k otázkam gender a postavení žen ve společnosti. Nicméně nečekejte žádná feministická hnutí...


Sazae-san je určitě dobré shlédnout nebo přečíst si, získáte náhled do doby, na kterou spousta japonských manželů
s nostalgií vzpomíná. Ale nejen to, získáte i náhled do soužití se sousedy, kteří stále v menších městech či vesnicích fungují jako druhá rodina a nejbližší přítelé a pokud se jednomu přihodí něco zlého, tak mu celá komunita pomůže. Krásné, ale do dnešních dnů se toto dochovalo jen málo. Dříve totiž nebyl problém sprdnout sousedovic kluka, když dělal něco, co se nesmí. Dnes už při sprdnutí sousedovic kluka musíte očekávat, že budete sprdnuti jeho rozčarovanou matkou, a protože Japonci se konfliktům raději vyhnout, tak to nechávají plava a sousedské vazby už ve větších městech nejsou obvykle...
V podstatě je zázrak, když se lidi v činžáku znají jménem. Takže jako skvělý vhled do starých, tradičních časů "Sazae-san" určitě doporučuji.

Sazae san (nahoře, 24 let), vlevo Masuo (její manžel salaryman, 28 let), vpravo Sazae-san bratr Katsuo (11 let) a sestra Wakame (9) a úplně dole malý chlapec je syn Sazae Tarao (3 roky)

Snad se mi spojení dvou témat Nebuta Matsuri a Sazae san v jednom článku povedlo alespoň tak, jak se to podařilo pořadatelům matsuri v Sakura Shimmachi, kde šlo právě o tyhle dvě věci: Nebuta Matsuri a Sazae-san. Takara

Zdravotní prohlídka

8. září 2016 v 13:57 | Takara |  Práce v Japonsku
Dnes z pracovní oblasti. Řeč bude o zdravotních prohlídkách. Za svůj pobyt v Japonsku jsem se na zdravotní prohlídky dostala každý rok alespoň jednou. Absolvování zdravotní prohlídky je totiž jednou z podmínek pro zaměstnání. Pokud vám prohlídku hradí společnost, u které se chystáte pracovat, pak ušetříte. Pokud ne, tak zpláznete mezi 10000-20000 yeny v závislosti na typu prohlídky. Základní typ je: rentgen plic, krev, moč, ekg váha, výška. U rozšířených je tu zrakový a sluchový test a někdy i gynekologická prohlídka. Doposud jsem si platila svoje zdravotní prohlídky sama a vyšlo mě to na 10000 yenů (2000Kč), protože se na to nevztahuje zdravotní pojištění. Od rána žádná snídaně a doufání, že příjdu na řadu brzy. Čím jsem starší tím více "žádná snídaně" porušuji.


Letos jsem měla prohlídku hrazenou od společnosti, kde pracuji, takže se jednalo o základní prohlídku za cca 4000yenů, které jsem neplatila. Obdržela jsem zelenou obálku. V ní byl předtištěný dokument plus dotazník. Měla jsem odpovídat na otázky typu, zda jsem v poslední době nepřibrala, zda nejím po 6 hodině večerní, zda se věnuji sportu, zda mám stres apod. samé zajímavé otázky. Zkumavka na moč byla v obálce též. Ta se měla vzít s sebou, byla zabalená v papíru, který se podle instrukcí měl složit do mističky ze které se moč měla do zkumavky nasát. (zajímavý systém, ale dávám přednost "kelímkovému systému" )


Z práce jsem byla uvolněna a měla jsem se po testu vrátit. Lékařské centrum, které dělá zdravotní prohlídky bylo naštěstí blízko, zelená obálka obsahovala i instrukce a mapu, takže místo jsem našla velmi rychle a zvládla jsem najít správnou autobusovou zastávku v rekordním čase, takže jsem neměla nejmenší problém, tak jako obvykle, když jedu někam místním autobusem. Protože narozdíl od vlaků v Japonsku, autobusy jsou trošku v nepořádku. Nemáte jistotu, kdy autobus přijede, zda přijede, takže většina Japonců si vybírá byt, tak aby nemuseli jet autobusem do práce. Je to tím, že při zpoždění autobusu nedostanete potvrzení o zpoždění a při pravidelném pozdním příchodu do práce, budete mít co vysvětlovat. Přemýšlím o přesunu do většího bytu v budoucnu a první rada od mé kolegyně byla: "hlavně ne autobus", byty které jsou vzdálené od vlakového nádraží jsou ovšem levnější právě z důvodu napsaného výše. Pokud tedy nemusím, tak městským busem nejezdním. Takže mi udělalo radost, že jsem nebloudila, nasedla do busu, který mě zavezl tam kam jsem potřebovala.


Když jsem přišla do centra, předložila jsem jim dokumenty a zkumavku. Pak mi přidělili číslo a čekala jsem. Když jsem přišla na řadu, tak jsem byla vyslána do šatny. Oblékla jsem si fialový obleček a šlo se na věc. Odběr krve, zrakový, sluchový test, rentgen plic, ekg, váha a výška...jj zase vážím moc, jak už to tak bývá...Pak už jsem převlíct a zpátky do práce...

Jak jsem dopadla se dozví nejdříve v práci, a pak snad dostanu výsledky do ruky i já...:-) uvidíme...Takara

Ve svitu Lampionů

2. září 2016 v 17:09 | Takara |  Místní zajímavosti
Součástí našeho Obon Weeku bylo koupálko u moře a návštěva chrámu v Enoshimě. Ku příležitosti Obon Weeku se v Enoshimě pořádají ohňostroje a slavnosti, při kterých je noční prohlídka chrámového komplexu nezapomenutelná. Enoshima je o Obonu přecpána turisty. Pláž je ještě v pohodě, pro A. to byla druhá návštěva moře letos a užil si to pořádně. Nebrala jsem plavky, protože jsem si naivně myslela, že si pohraje na písku, chyba lávky. Vlny blížící se k pláži byla větší legrace, než se vrtat v písku.



Na pláži se lidi zastavovali a fotili se s A. jeden potetovaný chlapík s pircingy na snad všech místech těla si s A. hrál snad 30 minut a ještě několikrát přišel. Myslím, že šlo o Kojerce nicméně jsme nepokecali, protože anglicky ani japonsky neuměl...Dále se u nás zastavily dvě Japonky a pokecaly jsme na téma "jací jsou japonští chlapi" hahaha Japonky vědí, co jsou jejich "silnější" polovičky zač...Kdysi běžela v TV srovnávací soutěž: " kdo to má těžší" a sekce zaměřená na běžná zavazadla byla výmluvná. Průměrný muž salary man běžně nese 3,5 kg (notebook, tablet, telefon, peneženka), Průměrná žena žena v domácnosti (nákup, věci pro dítě, telefon, peněženka,...) 7,5 kg a to nezapočítali dítě v nosítku. Samozřejmě tato srovnávací soutěž nemá žádné odborné zázemi, ale jako sranda dobré...



Po koupačce jsme využili služeb beach house (nabízí sprchu, jídlo, úložný prostor) Musím říct, že využití beach house je velmi komplikované pokud s sebou máte malé dítě. Navíc je to předražená služba, protože za sprchu pro dítě a dospělého zaplatíte 1600yenů (to je skoro polovina měsíčního účtu za vodu v mé domácnosti). Po osprchování jsme vyrazili na Enoshimu.


Cesta lemovaná krámky byla ucpaná turisty, chtěla jsem to vzdát, ale cesta zpět byla stejná, takže zatnout zuby a "prorážet". Ucpávky dělali lidé, kteří to očividně v Enoshimě neznali a dělali fronty před krámky se suvenýry, kde se někdo zastavil, aby se podíval na zboží. Celkem nervy, aspoň že A. byl v klidu. Zmrzlina to jistila. :-)



Na Enoshimu můžete jít s kočárem, je tu eskalátor nahoru, ale už ne dolu, takže dolu jedině po schodech. My jsme šli nahoru po schodech a dolu taky, A. to zvládnul bez problému, i když lidi se dost koukali, protože tohle ještě neviděli...:-) Pro mě je důležité, že nahoru vylezl sám a pro mě to bylo méně práce.



Užili jsme si pobyt v chrámu a zahradu. A. měl velkou radost z procházky kolem majáku. Čekali jsme do 17.00 a pak už se rozsvítily lampiony. Každý rok je to nádherná podívaná a stejně i letos. Předloni touhle dobou jsem byla ve 14tt. Loni malýmu bylo 5 měsíců a letos rok a 5 měsíců, to to letí...Enoshima je pořád stejná, pořád stejně krásná, jen ten čas letí. Příští rok tu budu se skoro 3letým klukem. Ano, Enoshima je moje srdcová záležitost, takže zase napřesrok naschledanou, ale vlastně dřív, protože se sem přijedeme podívat na vánoční světýlka. Takara