Říjen 2016

Halloween v Japonsku

30. října 2016 v 6:55 | Takara |  Místní zajímavosti
Halloween je dalším ze svátků, které nabývají na popularitě v Japonsku. Obchody začínají nabízet Halloweenské produkty už koncem srpna a od září/října jsme už pak v záplavě černo-oranžové. Sama se toho moc aktivně neúčastním. Že bych obrážela Halloweenské párty nebo se účastnila průvodů mi opravdu nehrozí. Nicméně ani práci se Halloweenu nevyhnu a očekává se ode mě, že připravím párty pro dětičky. Přes práh mi žádný Halloween, ale ani Santa nesmí, v tomhle se neměním...Prostě s rozumem.



Kostým mám pořád stejný už 5 let. Čarodějnice. Na princeznu už jsem moc stará a tlustá a na čarodějnici se za nějaký čas nebudu muset ani strojit. Klobouk, černé šaty, netopýří brýle, legíny takové abych neukazovala spodní prádlo a jde se na věc. Teda spíš půjde v pondělí 31.10. Zatím jsme měli jen Narozeninovou párty v Halloweenském stylu a abych neprovařila svůj kostým před Halloweenskou Party, tak jsem se přestrojila za "princeznu", jak můžete vidět: "princezna? ne! Ty jsi čarodějnice!" haha.


Letos jsem párty pro dětičky připravovala sama, takže jsem se dala na hry. Vyrobila jsem pavučinu s pavouky. velkého netopýra s otevřenou pusou, kam se budou zahazovat balónky. Dále plechovky od UM, ty jsem obalila v papíru a vytvořila tím monstra, duchy, kočky, dýni apod. Dále barvení halloweenského plakátu, u kterého se všichni vyfotíme a nakonec dýňové puzzle. Pro věkovou kategorii 0 až 2 roky to hádám stačí. Dále už jen bude hledat sladkosti po školce a tím jsme hotovi.




Musím říct, že jsem se popré začala dohadovat ohledně rozdělování úkolů v práci, protože máme ve školce 8 učitelek, ale halloweenskou párty jsem připravovala, vytvářela sama. Ředitelka se mě jen zeptala, co budeme dělat a zapsala to a nakonec mi pomohla trošku s instalací dekorace apod. Ale jinak nikdo nic, ticho po pěšině a to mě velmi rozčiluje. Dalším mýtem, často zmiňovaným v zahraničí je, že jsou Japonci velmi pracovití...Ano určitě stráví více hodin v práci, a spousta z nich dře jako koně, ale jde spíš o muže než ženy, a v mém odvětví- školství za pedagožkami práce není vidět vůbec.
V podstatě jakmile je Japonka v práci jen jako Part-Time, tak můžu říct, že nic línějšího neexistuje (není to záležitost jen mé školky, chodilo to tak všude, kde jsem pracovala) Tím víc, že po Halloweenské Párty bude moje nadřízená odvolána do jiné školky, což je pěkně naprd, takže všechno bude už jen na mě, protože jsem jediná, kdo pracuje full time ostatní jsou zmiňované part time, které s bídou udělají práci, kterou mají, ale nikdy, nikdy ani ťuk navíc...no Happy Halloween! Takara


Kalendář 19. září Den Seniorů 22. září Podzimní Rovnodennost

28. října 2016 v 13:16 | Takara |  Kalendář
Zjistila jsem, že pěkně flákám rubriku kalendář.
V září proběhly dva dny volna. Jeden 19. září a druhý vyšel letos na 22. září. Tím druhým je den Podzimní Rovnodennosti.
Tzv. Shuubun no Hi. V této době se koná spousta slavností například je k vidění Higanbana (pavoučí lilie). Podzimní Rovnodennost a Jarní rovnodennost se v Japonsku slaví tím, že je den volna. Pro Japonce je spojení s přírodou specifické protože v přetechnizovaném Japonsku je únik do přírody, únik od duševní nevyrovnanosti.

Shuubun no hi se začal slavit v roce 1948 a nahradil původní Shinto slavnost zvanou Shuuki Kooreisai. V Meiji éře tento den probíhal ve znamení modliteb a projevování úcty předchozím císařům. Tak se dělo i v den Jarní Rovnodennosti. Shunki Kooreisai. Byla to oslava jejich posmrtného života.c V moderním Japonsku se zavedly politicky, nábožensky a i jinak neutrální svátky. Proto Vánoce nejsou vedeny jako svátek. Stejně tak Halloween, ale i různé Shintou svátky a oslavy. Z toho důvodu Obon week není značen červeně v kalendáři, protože se jedná o Shintou záležitost. Narozdíl od Golden Weeku, kdy jednotlivé dny jsou například: Den Zeleně, Den Dětí apod...neutrálnost nadevše :-)

O dni Seniorů jsem psala v září obšírně, takže se o něm zmíním jen okrajově. Tzv. Keiro no Hi je dnem babiček a dědečků a je to den, kdy dětí posílají svým prarodičům pohledy s vlastnoručně vyrobeným přáníčkem. Protože rodiče jsou velmi zaměstnaní, tak přáníčka vyrábějí děti v školce.

Takže září jsem pěkně odflákla, snad to dám lépe na přesrok. I když nejspíš ne...haha Takara

Pohřeb

23. října 2016 v 12:29 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.
Za 6 let jsem byla pozvaná na dva pohřby. Z prvního jsem utekla. Šlo o pohřeb jednoho zákazníka mého manžela. Vzhledem k faktu, že jsem nebyla řádně připravená na to, co se bude dít, takže jsem se vyděsila a raději jsem tam nezacláněla. Dobře jsem udělala. Opravdu. Nemám ráda výmluvy typu, jsem cizinec a tak neznám to a to...na takové věci se dá připravit. Tak hurá na internet a hledat. Tento článek je laický pohled, bez odborné terminologie. Některé věci mohou být popsány velmi neuměle a neohrabaně. Je to dáno tím, že nejsem v chození na pohřby kovaná. Pokud se pohřbům mohu vyhnout, tak s nejvyšší radostí tak učiním.




Z druhého pohřbu jsem se nemohla vyvléct, protože šlo o matku mojí tchýně, tedy členku rodiny. V neděli ráno jsem dostala zprávu, že se bude rozloučení konat v pátek večer a poslední rozloučení v sobotu dopoledne. Z večerního rozloučení jsem se nezúčastníla, nicméně pro jistotu jsem si to raději vyhledala na internetu, protože i když by mi trapas moji japonští příbuzní odpustili, tak si myslím, že na pohřeb gaijin trapasy nepatří. Takže info jsem vyhledávala. Nakonec jsem toto info nepotřebovala, protože jsem se účastnila pouze rozloučení v sobotu, kam přišla pouze rodina.



Pohřební ceremonie se konala v Saitamě v budhistickém chrámu. Jeli jsme tam asi 2 hodiny a bylo to velmi náročné. Nejprve jsme byli uvedeni do speciální místnosti, kde byla rakev a oltář, za ním stál mnich a pronášel motlitby. Nad rakví byla vystavena fotografie zemřelé a kolem rozmístěné z každé strany dvě vázy s naaranžovanými květinami. Jsou to květy od rodiny, dětí, vnuků, naaranžované byly lilie (různé barvy, tvary), karafiáty a chryzantémy. Za stojícím mnichem byly vyrovnané židle s uličkou oddělující pravou stranu (4 na 4 židle a na nich mantra, kterou jsme četli společně s mnichem) a levou stranu. Mnich prováděl obřad a postupně vyvolával pohřební hosty. Jakmile mnich vyvolal jméno, jmenovaný se postavil a uklonil se nejprve členům, kteří jsou v pokračující linii. tzn. člověk, který je pokračovatelem rodu a nese jméno rodu. Většinou to bývá nejstarší syn, ale v tomto případě starší sestry se provdaly do jiných rodin, takže tato povinnost (povinnost chránit rodinný hrob) připadla jejich mladšímu bratrovi. Takže úklona hostům vlevo a pak vpravo. Pak úklona oltáři a z krabičky vzít dvě špetky nějakého prášku a dát ho do jiné krabičky. Pokaždé špetku prášku držet chvíli před obličejem (sekunda či dvě). Opět úklona oltáři a opět úklona hostům. A zpátky na místo.

koupě kostýmu na pohřeb je nákladná věc, protože si ho nekupujete každý týden, sako nelze použít k pohovoru, protože má speciální střih a Japonci "to" poznají...Takže oblek k promoci nebo k pohovoru si určitě kupte...
předepsané šperky na pohřeb (perly pouze)
náramek, který se drží v levé ruce , nalečený kolem 4 prstů mezi ukazovákem a palcem

kabelka do které přijde náramek určený k modlení, a také obálka s 10000yeny
oblečení na pohřeb pro malé děti (u malých dětí stačí přijít v černém nebo černo-bílé kombinaci)

Po provedení obřadu jsme museli opustit místnost na nějaký čas. Během té doby připravili zaměstnanci pohřebního ústavu tělo, zabalili jej do bílé plachty a sundali květinovou výzdobu. Ta měla přijít do rakve, která byla otevřená a příbuzní umisťovali květy do rakve. Pokud nějaký květ upadl na podlahu, tak se do rakve už nedával. Květy se aranžovaly do rakve a jakmile bylo vše hotovo. Rakev se zavřela a příbuzní muži pouze nesli rakev do pohřebního auta. Hosté nastoupili do autobusu, který je zavezl do krematória. V Japonsku se pohřbívá žehem, takže následovala úklona, předání fotografie zemřelé nejbližší rodině a na rakev byla umístěna ochraná formule, následovala úklona a rakev na kovovém vozíku krychlového tvaru byla dovezena do pece. Pec se zavřela, následovala další úklona a všichni příbuzní se odebrali do salónku, kde se podával čas a osenbe a onigiri, protože už bylo poledne, takže všichni měli hlad. Čekalo se na to, až tělo shoří. To se stalo za cca 30 minut. Pak jsme se vrátili zpátky do haly s pecemi (pecí bylo celkem pět).

Suvenýr z pohřbu


Zřízenci pec otevřeli uklonili se ostatkům a ostatky šetrně vyndali z vozíku a rozložili na připravený stůl. Následovalo opět přenášení prášku a tentokrát z mísky do krabičky. Opět dvě špetičky a nakonec úklona. Vedle stolu byl zřízenec, který vysvětlil, co se bude dít a rozdával hůlky. Rovněž přinesl urnu na které bylo něco napsané, hádám, že nějaká hluboká myšlenka a jméno zemřelé osoby. Následovala pro mě ta nejhorší část. Do urny se umísťovaly kosti zemřelé. Začínalo se od dlouhých kostí, které se umisťovaly do urny pomocí hůlek a vždy ve dvou osobách. Na tento zvyk jsem se ptala svých příbuzných i známých. Je jisté, že je pro to nějaký hlubší smysl, ale nikdo nebyl schopen odpovědět. Ano, někdy ani Japonci sami nevědí. Nejprve se umístily do urny dlouhé kosti a jako poslední přišly kosti lebky. Pak se urna zavřela a dala se do zdobné bílé krabice, která se na konec předala synovi zemřelé.



Opět jsme nastoupili do autobusu pohřebního ústavu, který nás zavezl do chrámu, kde se pořádala počáteční, smuteční ceremonie. Byli jsme uvedeni do jídelny, kde se konal smuteční oběd. Vepředu se nacházel stůl s obědem, fotografií a urnou zemřelé. A stoly byly rozdělený na pánský a dámský s dětmi. Menu bylo klasické vařená zelenina, sushi, polévka miso, různá nakládaná zelenina, rýže, čaj, saké, pomerančový džus. Měli i menu pro děti. V tom byl hamburgr, brambory, puding, rýže zabalená v nori, obalovaná ebi, kuře etc. A. se nehorázně nacpal, že pak večer nejedl. Tímto smuteční obřad skončil. V průběhu oběda obdržel syn zemřelé obálky s penězmi. Tyto obálky jsou zdobené černobílé a nepoužívají se pro svatby apod. Zpravidla se do obálky dává 10000yenů. Obálka je nadepsaná jménem rodiny, za kterou se částka odevzdává. Japonské pohřby jsou velmi nákladné a tento byl jeden z těch nákladnější. Po obědě si každý host odnesl tašku se suvenýrem. Uvnitř bylo něco na zub a čaj, dále malý ručník a dopis se smuteční řečí. A malý sáček se solí na očištění od zlých duchů. Kosterní pozůstatky se do hrobu k ostatkům zemřelých členů rodiny přidávájí až po určité době. Zda se toho zúčastním netuším.


Účast na japonském pohřbu mi ukázala, že se mám ještě hoooooooooooodně, co učit o japonských zvycích a způsobech.
Takara

19. září Den, kdy si připomínáme, že k seniorům se máme chovat slušně aneb Keiro no Hi

16. října 2016 v 14:02 | Takara |  Kalendář
Dalším dnem ze systému "Happy Monday" je Keiro no Hi aneb den seniorů. Den, kdy se prokazuje úcta zestárlé populaci. Ne, že by se to mělo dělat jen ten den, myslím si, že v duchu dobrých mravů se úcta seniorům má projevovat za všech okolností. I v případě, že vás senior přeběhne ve frontě (pravděpodobně vás neviděl) nebo se vražednou rychlostí žene na poslední volné sedadlo těhotná-netěhotná, kdo neuhne dostane francouzskou holí. Ano někteří senioři se chovají děsně, ale to platí i pro mladé lidi.

Samozřejmě, že čas od času slyším od generace mladší, než jsem já: Proč bych se k nim měl/a chovat slušně, když oni se slušně nechovají. Dobrá otázka. Odpovídám vždy stejně, protože neklesnu na jejich úroveň. Svou úroveň ukáži nejlépe, tak že se k nim budu chovat navzdory jejich neslušnému chování slušně. Kdyby celá společnost fungovala na principu "oko za oko" velmi brzy bychom se všichni museli učit Braillovo písmo.


V Japonsku úcta ke starším panuje, ono je těch seniorů také více než mladší populace. Když do Japonce vrazí seniorka, tak se na ni neoboří se slovy "co děláš ty, krávo" totéž platí o seniorech nedodržující šipky na chodnících apod. Prostě s respektem, ale populace Japonska demograficky stárne, tzn. začíná být více lidí v důchodu než v produktivním věku. V Japonsku jedno dítě na zajištění jednoho seniora už nestačí a zvyšuje se počet rodin se 3mi a více dětmi, ale s nimi se ruku v ruce zvyšuje procento lidí, kteří si pořídí raději pejska, kterého navlékají do šatiček, dávají mu plínky a vozí ho v kočárku nebo ho nosí v nosítku. Meh...V poslední době se tedy začíná mluvit o tom, že by se Japoncům sáhlo na penze (ten kdo to navrhl si zajistil, že ho nikdo volit nebude) a další z "chytrých" politiků měl pocit, že pacienti "by si měli pospíšit a rychle umřít"...well, zní to otřesně, nicméně pokud bych se dostala do fáze, kdy bych jen ležela a nebyla schopná dělat nic, pak to nepovažuji za "kvalitní život" a doufám, že mi bude umožněn "důstojný odchod" v podobě eutanázie (debata "dá se zneužít apod...tu přeskočíme, prosím :-) ) tenhle politik k této možnosti má rozhodně nakročeno, což za sebe vítám, i když se s vyjadřením o "živých rourách" (pacienti na LDN a v hospicech) neztotožňuji.

Úcta k seniorům by měla být samozřejmá, automatická, měla by nám být daná do vínku jak historicky (do záchranných člunů šly první ženy, děti a staří lidé) a výchovou (svoji babičku nenazýváte krávou starou, tak proč tak nazývat babičku někoho jiného?)


Japonci slaví tento den tím, že jsou doma (systém volných pondělí, znamená prodloužený víkend jednou měsíčně, někdy vyjdou i volna dvě například letos v pondělí 19.9. je Keiro no HI a ve čtvrtek je Podzimní Rovnodennost, takže půjdeme do práce jen 3krát :-) Malí Japonci před Keiro no HI vyrábějí přáníčko babičce a dědečkovi z obou stran (z matčiny i otcovy). Koupí se hagaki, který je z jedné strany bílý a z druhé je tištěný jako pohled, kam se píše adresa apod. Na bílou stranu se tvoří. A ve školkách se vyrobí "poštovní krabice", do které japonské děti házejí tato přáníčka. Většinou se na ně píše mám vás rád nebo děkuji vám (babičko a dědečku). V případě rozvedených rodičů přání se posílá jen té straně, která má dítě v péči, ale pokud spolu rodiče vycházejí dobře, tak se posílá obou stranám. Pokud babička a dědeček žijí odloučené (po té co děti vyrostou řada párů se rozvádí nebo žijí odděleně, protože už mají jeden druhého plné zuby a zůstávali spolu jen v zájmu dítěte, aby vyrůstalo v úplné rodině) v takovém případě se počet přání zvyšuje na 3 až 4 na dítě.

Rovněž spousta školek má vazby na pečovací centra pro seniory. Pečovací centra jsou něco jako "školky" pro seniory, pracující Japonci přihlásí svého seniora do centra a ten každé ráno jeden do centra (centra mají vlastní autobusy) a kolem čtvrté odpoledne je zase rozváží domů. Služba není bezplatná, ale děti ze školek připravují program pro seniory a senioři jsou zapojeni do všech akcí, které školka pořádá.

Tenhle způsob je velmi efektivní v případě, že senioři mají rádi děti, nicméně v Japonsku babičky a dědečky chovají ve větší úctěm než je tomu jinde a to hlavně proto, že spousta rodin žije pohromadě a babičky a dědečkové se starají o svá vnoučata, takže je to často tak, že ne maminka a tatínek jsou osobami, které vychovávají. Často jsou to babičky a dědečci, kteří vychovávají a přirozeně i rozmazlují. Zapojení japonských seniorů do společnosti je aktivní jde ruku v ruce s tím, že japonští penzisté jsou velmi aktivní a dožívají se vysokého věku. Některé věci z Japonska bychom si mohli vzít do Čech, ale bydlení se starými rodiči by to asi nebylo. (ani mladí Japonci tomu neholdují a pokud mají jen trošku možnost bydlení mají zvlášť), ale zapojení seniorů do aktuálního dění je přínosné pro všechny strany a to bychom si z Japonska určitě mohli vzít. Takara