19. září Den, kdy si připomínáme, že k seniorům se máme chovat slušně aneb Keiro no Hi

16. října 2016 v 14:02 | Takara |  Kalendář
Dalším dnem ze systému "Happy Monday" je Keiro no Hi aneb den seniorů. Den, kdy se prokazuje úcta zestárlé populaci. Ne, že by se to mělo dělat jen ten den, myslím si, že v duchu dobrých mravů se úcta seniorům má projevovat za všech okolností. I v případě, že vás senior přeběhne ve frontě (pravděpodobně vás neviděl) nebo se vražednou rychlostí žene na poslední volné sedadlo těhotná-netěhotná, kdo neuhne dostane francouzskou holí. Ano někteří senioři se chovají děsně, ale to platí i pro mladé lidi.

Samozřejmě, že čas od času slyším od generace mladší, než jsem já: Proč bych se k nim měl/a chovat slušně, když oni se slušně nechovají. Dobrá otázka. Odpovídám vždy stejně, protože neklesnu na jejich úroveň. Svou úroveň ukáži nejlépe, tak že se k nim budu chovat navzdory jejich neslušnému chování slušně. Kdyby celá společnost fungovala na principu "oko za oko" velmi brzy bychom se všichni museli učit Braillovo písmo.


V Japonsku úcta ke starším panuje, ono je těch seniorů také více než mladší populace. Když do Japonce vrazí seniorka, tak se na ni neoboří se slovy "co děláš ty, krávo" totéž platí o seniorech nedodržující šipky na chodnících apod. Prostě s respektem, ale populace Japonska demograficky stárne, tzn. začíná být více lidí v důchodu než v produktivním věku. V Japonsku jedno dítě na zajištění jednoho seniora už nestačí a zvyšuje se počet rodin se 3mi a více dětmi, ale s nimi se ruku v ruce zvyšuje procento lidí, kteří si pořídí raději pejska, kterého navlékají do šatiček, dávají mu plínky a vozí ho v kočárku nebo ho nosí v nosítku. Meh...V poslední době se tedy začíná mluvit o tom, že by se Japoncům sáhlo na penze (ten kdo to navrhl si zajistil, že ho nikdo volit nebude) a další z "chytrých" politiků měl pocit, že pacienti "by si měli pospíšit a rychle umřít"...well, zní to otřesně, nicméně pokud bych se dostala do fáze, kdy bych jen ležela a nebyla schopná dělat nic, pak to nepovažuji za "kvalitní život" a doufám, že mi bude umožněn "důstojný odchod" v podobě eutanázie (debata "dá se zneužít apod...tu přeskočíme, prosím :-) ) tenhle politik k této možnosti má rozhodně nakročeno, což za sebe vítám, i když se s vyjadřením o "živých rourách" (pacienti na LDN a v hospicech) neztotožňuji.

Úcta k seniorům by měla být samozřejmá, automatická, měla by nám být daná do vínku jak historicky (do záchranných člunů šly první ženy, děti a staří lidé) a výchovou (svoji babičku nenazýváte krávou starou, tak proč tak nazývat babičku někoho jiného?)


Japonci slaví tento den tím, že jsou doma (systém volných pondělí, znamená prodloužený víkend jednou měsíčně, někdy vyjdou i volna dvě například letos v pondělí 19.9. je Keiro no HI a ve čtvrtek je Podzimní Rovnodennost, takže půjdeme do práce jen 3krát :-) Malí Japonci před Keiro no HI vyrábějí přáníčko babičce a dědečkovi z obou stran (z matčiny i otcovy). Koupí se hagaki, který je z jedné strany bílý a z druhé je tištěný jako pohled, kam se píše adresa apod. Na bílou stranu se tvoří. A ve školkách se vyrobí "poštovní krabice", do které japonské děti házejí tato přáníčka. Většinou se na ně píše mám vás rád nebo děkuji vám (babičko a dědečku). V případě rozvedených rodičů přání se posílá jen té straně, která má dítě v péči, ale pokud spolu rodiče vycházejí dobře, tak se posílá obou stranám. Pokud babička a dědeček žijí odloučené (po té co děti vyrostou řada párů se rozvádí nebo žijí odděleně, protože už mají jeden druhého plné zuby a zůstávali spolu jen v zájmu dítěte, aby vyrůstalo v úplné rodině) v takovém případě se počet přání zvyšuje na 3 až 4 na dítě.

Rovněž spousta školek má vazby na pečovací centra pro seniory. Pečovací centra jsou něco jako "školky" pro seniory, pracující Japonci přihlásí svého seniora do centra a ten každé ráno jeden do centra (centra mají vlastní autobusy) a kolem čtvrté odpoledne je zase rozváží domů. Služba není bezplatná, ale děti ze školek připravují program pro seniory a senioři jsou zapojeni do všech akcí, které školka pořádá.

Tenhle způsob je velmi efektivní v případě, že senioři mají rádi děti, nicméně v Japonsku babičky a dědečky chovají ve větší úctěm než je tomu jinde a to hlavně proto, že spousta rodin žije pohromadě a babičky a dědečkové se starají o svá vnoučata, takže je to často tak, že ne maminka a tatínek jsou osobami, které vychovávají. Často jsou to babičky a dědečci, kteří vychovávají a přirozeně i rozmazlují. Zapojení japonských seniorů do společnosti je aktivní jde ruku v ruce s tím, že japonští penzisté jsou velmi aktivní a dožívají se vysokého věku. Některé věci z Japonska bychom si mohli vzít do Čech, ale bydlení se starými rodiči by to asi nebylo. (ani mladí Japonci tomu neholdují a pokud mají jen trošku možnost bydlení mají zvlášť), ale zapojení seniorů do aktuálního dění je přínosné pro všechny strany a to bychom si z Japonska určitě mohli vzít. Takara
 


Komentáře

1 Jan Jan | Web | 17. října 2016 v 11:33 | Reagovat

To je paráda, holt Japonsko, jiná země, jiný mrav!

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. října 2016 v 22:53 | Reagovat

Tohle je moc pěkná tradice, líbí se mi i svátek i "obgenerační spolupráce" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama