Listopad 2016

Lidové muzeum aneb jak se kdysi žilo :-)

24. listopadu 2016 v 16:26 | Takara |  Místní zajímavosti
O posledním víkendu jsem vyrazila se kamarády z kroužku Japonštiny. Bylo to moc fajn. Některé lidičky jsem viděla po 3 letech s jinými jsem v čilém kontaktu. Tak či tak byl v plánu výlet do lidového muzea pod širým nebem, které se nachází v městské části Mukougaoka. Lidové muzeum je situováno v místní zeleni a kromě kabuki tu najdete spoustu zajímavých staveb a povídání o lidových řemeslech a životě Japonců v dobách minulých. Rozhodně jsem nenudila.


V muzeu se dozvíte, jak se stavěly domy dříve a je zajímavé, že technika stavby domu a to je trámy sloužící jako konstrukce domu se nezměnila, jen přibyly šrouby a matice, ale technika je nadčasová. Jednotlivé trámy do sebe zapadají a nechávají místo i pro pohyb v časech zemětřesení. V podstatě japonské doby nejsou robustní, bytelné. Jsou spíše jako stéblo trávy, které se ohne podle větru, tak i domy jsou stavěny tak, aby byly schopné "přizpůsobit" se pohybu země.



Ohniště v dome sloužilo nejen k vaření, ale také jako odpuzovač hmyzu, ale musím říct, že po 5 minutovém vdechování kouře mi nebylo zrovna nejlépe a byla jsem ráda, když jsme se po výkladu ven na čerstvý vzduch.



Barvy podzimu, to je pastva pro oči. Těch barev, co je na podzim v Japonsku. Nádhera. Turistická sezóna v Japonsku vrcholí: momiji a sakura, to jsou dvě největší lákadla v Japonsku. Jaro a Podzim to je nejlepší doba pro návštěvu Japonska.



Jako výlet bych to rozhodně doporučila. Bary podzimu jsou všude kolem a staré domečky k tomu, to je prostě nádhera. I jako výlet s dětmi je to fajn, všude je dobrá dostupnost a dobrovolníci v místním muzeu pořádají různé aktivity a workshopy. Tohle muzeum mám plánu navštíit na Hinamatsuri, hádám, že se zase něčemu přiučím. Takara

15. listopad Shichi-Go-San 七五三

18. listopadu 2016 v 15:32 | Takara |  Kalendář
Shichi-Go-San七五三
je národním svátkem, který se slaví 15. listopadu (většinou). 3, 5, 7 jsou v Asii tradičně šťastná čísla, nelze je dělit (prvočísla) a jsou tedy speciální. Slaví se celostátně, jedná se o oslavu dětí a jejich zdravého růstu na duši i na těle. Samozřejmě se začíná oslavou prvních narozenin, kdy se robátku na záda připevní velký kus mochi a ono brečí a batolí se. Další oslavou je zmíněných 7, 5, 3 jedná se o narozeniny.


Děti, které dosáhnou 3, 5, 7 obléknou tradiční oděv pro tuto příležitost a účastní si oslav v chrámu a také se fotí a pořádá se párty v některých krajích Japonska tato oslava vyjde stejně jako svatba a vzhledem k tomu, že japonské svatby jsou velmi nákladné, tak jim rozhodně nezávidím. Oslava jednoho roku není součástí Shichi-Go-San七五三, ale je třeba říct, že 3 a 7 je oslava pro dívky a 5 pro chlapce.




Je třeba zmínit, že počítání v případě Japonska je dvojí. Podle starého počítání je dítěti 1 rok už v době narození, takže oslava 3 bude už ve dvou letech (od narození), ve čtyřech a v šesti. Musím říct, že záleží na rodině. Mě se víc zamlouvá běžné počítání ne to staré, takže budu slavit Shichi-Go-San až synovi bude opravdu 5 let.




Tradice oslav má své kořeny v samurajském způsobu života a oslav a pojí se s určitými rituály jako bylo vyholování hlav dětem, když dosáhly určitého věku, první hakama. Do dnešní doby se dochovalo oblékání do kimon určených jen a jen pro tuto příležitost.


Slavnost se týká dětí, které slaví 3, 5, 7 nicméně ve školkách se slaví se všemi dětmi. Ve školkách se vyrábí speciální tašky s držadly a do těchto tašek se dávají sladkosti typu hroznového cukru (chuť to má přesně takovou) a jde se do chrámu, kde se společně pomodlí a poprosí "aby pěkně rostli na duchu i na těle. Co se cukříků týče, tak se většinou dává dlouhé cukrátko zvané Chitose Ame, což je dlouhý lisovaný cukrový špalík, jehož jméno znamená "tísícileté cukrátko" symbolizuje růst, vývoj, nicméně ve školce si vystačili se zmíněnými hroznovými cukříky.


Ta pravá oslava je doma s celou rodinou. Jde se do chrámu, kde je speciální obřad, pak do obchodu, kde vás vyfotí a nakonec slavnostní oběd (pozdní odpoledne). Pro děti je to báječná příležitost nacpat si břicho sladkostmi a pro dospělé šance obdivovat krásná kimona, chrámy a nasát atmosféru této tradice. Takara


Sklizeň sladkých brambor (satsumaimo)

10. listopadu 2016 v 9:05 | Takara |  Z japonské kuchyně
A je tu listopad obvyklá nostalgie podzimu je pryč. Střídají se teplé a slunečné dny s těmi mrazivými a chladnými. Listí se barí do žluta, červena a okrova, zkrátka podzim jak má být. Podzim v Japonsku je krásný. Momiji (koyou) to je prostě nádhera a tak není divu, že v Japonsku začala turistická sezóna.


Ale kromě listí je tady řada věcí, které se dají sníst, začala sezóna Kaki ale taky mikan (mandarince podobná odrůda citrusu) no a taky se sklízí sladké brambory. Jde o akci jako se dělá na vesnici, když se sklízí brambory, tak se samozřejmě i u pole pečou a jedí a přesně taková aktivita je vhodná pro děti. Děti z naší školku od 2 let výše vyjely ze školky na okraj města, kde bylo pole a sladké brambory.


Vyjely vyzbrojeny dlouhými ponožkami, které si oblékly přes boty a kalhoty, aby neměly hlínu až na zádech. Cestovalo se hromadnou dopravou, takže bylo záhodno nenastupovat do autobusu jako čuně. :-) Dále rukavice, protože tahání sladkých brambor není nic snadného. Satsumaimo (psáno katakanou) Povijnice batátová má celkem silné kořeny, takže občas tahání sladkých brambor připomíná pohádku O Řepě.

Receptů na zpracování sladkých brambor je řada, mým nejoblíbenějším je tento:

Daigakuimo - jedná se o desert

sladká brambora
cukr
olej
sojová omáčka
sezamová semínka

1) u brambory uřízneme konce, pak bramboru rozpůlíme a poloviny pokrájíme diagonálně, ale tak, že otáčíme polovinou brambory a získáme tím zvláštní patvar, který ale vypadá zajímavě...:-)


2) Nakrájené brambory dáme na 10 minut odpočinou do vody



3) na pánev nalijeme olej a přidáme cukr, na tom brambory podusíme, pak opečme z každé strany po 2 minutách, nakonec necháme dusit asi minutu.


4) Ujistíme se, že jsou brambory měkké, a pak přidáme sojovou omáčku


5) Nakonec už jen nandáme na talíř a posypeme je sezamovými semínky, ta jsem neměla, takže hotovo na 90% :-)

Dobrou chuť! Takara

Hitachi Park Ibaraki

3. listopadu 2016 v 5:14 | Takara
Podzim už je v plném proudu a Japonsko nabízí řadu možností se kochat. Ať už jde o listí a pestrobarenou podívanou, tak různé rostliny, které kvetou na podzim. Podzim v Japonsku bývá větrný, deštivý, ale s přicházející zimou začíná čas slunečných i když mrazivých dnů.




Koncem října jsem se vypravila s cestovkou do Ibaraki do Hitachi Sea Parku. Cestování s cestovkou je rychlé a pohodové, ale musíte se smířit s tím, že program a časy jsou dané. Tak tedy v mém případě jsem nasedla na bus ve Futago Tamagawě v 8.00. Vyjeli jsme a průvodkyně nám podávala výklad o japonské národní bance, kterou jsme míjeli apod.



S jednou servisní zastávkou jsme se do Ibaraki dostali kolem 11.00 na Hitachi Park jsme měli pouze hodinu, což na mě bylo málo a na Japonce až až. Udělat pár fotek, pak sushi tabehoudai (aneb sněz kolik dokážeš v časovém limitu, zde to bylo 40), a pak na nákupy na rybí trh a nakonec nashi tabehoudai a hurá domu. Tolik k programu. Musím říct, že mě zajímal jen ten Park a tabehoudai mi bylo volné, ale vzhledem k tomu, že kdybych jela na vlastní pěst vyšlo by mě to dráž, ale byla bych oželela tabehoudai si myslím.



Park je velmi rozlehlý a celý rok je zde něco k vidění. Park se mění s místní květenou a sezónou a je oteřený po celý rok. Je to opravdu krásný park, jen je škoda, že je poměrně z ruky. Na Golden Week jsem nachystaná na další návštěvu, protože pokvetou Nemophila kytky zvané Baby blue Eyes a parku se rozprostře květinový koberec v modrém. Na to se opravdu těším.



Ale zpátky k podzimnímu Hitachi Parku. V červeném tu jsou keříkovité rostliny zvané Kochia, pak je tu speciální druh trávy s dlouhým stéblem (jméno už si nepamatuji) a fialová ve všech odstínech tu kvete Krásenka (kosmos). Zkrátka krása kam se podíváš, jen tenhle výlet na Park nebyl až tolik čas a už se frčelo na "Sushi tabehoudai" popojeli jsme autobusem a zastavili jsme před sushi restaurací. Vzhledem k tomu, že sushi nejím, tak jsem si dala pár tamagoyaki a tím jsem skončila. Snědla jsem naservírované sushi, ale ebi jsem vynechala, měla ještě oči a mně se zvedal žaludek. Ne, syrové opravdu není nic pro mě.



Potom se jelo na nákupní orgie, kde jsem se vyloženě nudila, ale co se dalo dělat, program je program a po hodině jsme opět popojeli a vyjeli jsme do místních sadů a zde došlo k další změně, místo "nashi tabehoudai". Nashi je samostatná odrůda Hrušně tzv. Hrušeň Písečná a pochází z Číny. Vypadá jako kříženec něco mezi hruškou a jablkem, ale o křížence se nejedná. Nashi se nepřekládá jako hruška. Stejně jako Mikan (mandarince podobný citrus) je Mikan, tak Nashi je Nashi. Ale na Nashi jsme si nepochutnali. Je už konec října a sezóna Nashi skončila a začala sezóna Kaki což je plod stromu zvaného Tomel Japonský. Kaki je sladké a oranžové je měkké nicméně na tabehoudai to není. Kaki se totiž špatně jí. Musí se oloupat a vypeckovat (i když sem tam můžete najít odrůdu bez pecek, takže "tabehoudai" u nás byl "sněz jedno a běž si umýt upatlané ruce" no co se dá dělat. Nicméně starší Japonky hlasitě reptaly, že chtěly Nashi, ne Kaki. Chtít můžeš, ale když není, tak není...a nedá se nic dělat.

Jako jednodenní výlet to bylo fajn, i s malým svištěm se to dalo v pohodě zvládnout, za což jsem velmi ráda.Takara