Leden 2017

Takoage 凧揚げ aneb pouštění draků

27. ledna 2017 v 1:01 | Takara |  Místní zajímavosti
Dnes jsem zpět s článkem o pouštění draků. Kratochvíle, kterou mnozí znají ze svých dětských let a hádám, že mladší ročníky už tuto podzimní aktivitu neznají (nevím) s rodiči jsem byla pouštět draky snad dvakrát v životě, takže žádná hitparáda. Nicméněně v Japonsku je tato kratochvíle stále při životě a baví malé i velké. Dokonce se v Japonsku pořádají soutěže v pouštění draků, hodnotí se kreativita a doba strávená ve vzduchu. Nicméně takto lehké to není. V duchu soutěživosti se soutěžící snaží shodit draka protivníka nebo si řežou lanka. Sama jsem se takové soutěže nezúčastnila, takže ji znám pouze z doslechu.


Letos jsem se vypravila k řece Tama, protože tam to pěkně fouká. Co se práce týče, tak tam chodíme s dětmi vycházky, takže o podmínkách jsem informovaná velmi dobře. Vždy když si přečtu, že vycházka je až k Tama River, tak mé sdrce "zaplesá", protože se vracíme pěkně vyfoukaní a zmrzlý až na kost.


Ale na pouštění draků ideální místo. Musím říct, že mi dalo co proto dostat draka nahoru. Padal k zemi tak často, že jsem se docela styděla, zvlášť vedle profíků, kterým se drak pěkně vznášel ve vzduchu. Nakonec se mi povedlo draka i utopit v řece a po delším úsilí se mi nakonec podařilo draka rozlétat. Pro A. to bylo první pouštění draků v životě a docela si to užil.


Protože pouštění draků patří k jedné z tradic kolem Nového Roku. Je to jedna z her, která se v Japonsku doma i ve školách dělá, hádám, že si to napřesrok zopakujeme. To víte, mistra dělá pilný cvik. Ve školkách se drak zhotoví z bílé igelitky, na kterou se kreslí fixy a nakonec se drak uváže 3 lanky (ta se dají koupit v 100yen shopu pod názvem takoito タコ糸, ). Tato nit-lanko má univerzální využití, v Japonsku se z ní háčkuje, používá se jako nit na pečení a samozřejmě i jako lanko na draka. Větší děti se snaží draka vyrobit samy, ale draci se dají snaze zakoupit i v 100yen shopu tzv. drak na jedno použití pro začátečníky.


Každopádně nás to bavilo, takže tradici pouštění draků budeme držet, dokud to bude A. bavit samozřejmě. Takara

Anpanman Muzeum

20. ledna 2017 v 1:03 | Takara |  Místní zajímavosti
Dnes bych chtěla upozornit na zajímavé muzeum pro děti. Jedná se o superhrdinu Anpanman, kterého už po generace milují japonské děti a můj syn není výjimkou. Zmíněné muzeum se nachází v Yokohamě blízko Minato Mirai stanice. Samotný Anpanman je dílem Tokyo Terebi už od roku 1988, kromě Anpanmana se v seriálu pro děti nalézá více kladných hrdinů Jamujiisan, KarePanMan, ShokuPanMan a další a také záporáci BaikinMan a Dokinchan.



アンパンマン je knížka pro nejmenší, která vznikla kolem roku 73 a je populární až do dnešní doby. Autor zemřel v roce 2013, nicméně Anpanman má pokračovatele, takže se můžeme těšit z nových dobrodružství. Podle knihy vzniklo i anime pod názvem Soreike!Anpanman! A kdo je Anpanman? Je to superhrdina, který ochraňuje svět před Baikinmanem, což je ďábelský bacil. Anpanman má jméno podle toho, že jeho hlava je vytvořena z anpan, což je pečivo naplněné fazolovou pastou.



Anpanman je přítomný všude. Jídlo, plenky, boty, zubní pasty, kartáčky, plíny, nádobí, šampón apod. Děti jsou z Anpanmana nadšené, a tak se to vyplatí. Anpanman je zkrátka byznys. I můj syn i když doma nic nesleduje a nevyhledával si Anpanmana přinesl ze školky a počet produktů Anpanman v naší domácnosti se prudce zvýšil.


Anpanman Muzeum je muzeum, ale především nákupní středisko, kde rodiče utratí majlant za suvenýry. Pro mě osobně Anpanman Muzeum nebyla příjemná záležitost. V budoucnu pokud nebudu muset, tak už ji nezopakuju. Není snadné se tam zorientovat, lidí jako mravenců a jako bonus v mém případě: vřískající dítko, které chce to a tamto - nic příjemného.:-) Takže pokud máte masochistické sklony, vzhůru do Anpanman Muzea. Takara

Setkání s panem Výtvarníkem

16. ledna 2017 v 8:26 | Takara |  Místní zajímavosti
Přes zimní prázdniny jsem nebyla moc zaměstnaná ani jsem moc nevýletovala, protože jsem si potřebovala odpočinout. Dostala jsem se na hranici svých hlavně psychických sil, a tak jsem si užívala pohodu a klid v kruhu rodinném. Stačilo to a bohatě, ale přesto jsem nebyla zavřená doma a sem tam jsem vylezla na světlo boží.

Tentokrát mě vytáhla ven moje japonská tchýně. Tchýně se zajímá o léčitelství a je členkou Vesmírného Světla. Pokud si firmu vyhledáte v obchodním rejstříku, tak se tváří jako chiropraxe a masáže, ale o ty tu nejde, jak jsem psala ve starším článku "Setkání s panem Zázračným" Jedná se o léčitelství a pan Zázračný o sobě prohlašuje, že umí vyléčit i autismus...Nic proti lidem, co mají nějaké schopnosti, ale tady jsem si všimla, že při popisování mého syna a jeho problémů dost slyšel od mojí japonské tchýně...takže ne na mě velký dojem neudělal a tchýni jsem rovnou řekla, že respektuji její zájem, ale pro mě je to zbytečné, protože tomu nevěřím. Vzala to...Naštěstí. Nicméně jsem věděla, že se ani v budoucnu návštěvám nevyhnu...


Součástí této skupiny jsou i výtvarné lekce i jiné lekce, ale moje japonská "maminka" chodí na kurzy dřevorytu, je v tom docela dobrá musím říct a vyučuje ji dlouholetý člen této skupiny (nevím jak jinak to nazvat, protože na sektu je to jen přece jen slabé) a významný dřevorytec Tatsuteru Kimijima, který se zasloužil o zápis do Guinessovy knihy rekordů za největší dřevoryt na světě.

A s tímto panem Výtvarníkem jsme se setkali v Yokohamě, kde měl výstavu. Moje tchýně z něj je naprosto unešená, takže jsme tam museli jít nejdřív já a A. a pak tam dokopala i tchána. Jeho výraz na fotografii mluvil za vše. Samozřejmě respekt k umění Mistra, ale taky dával vědět, že by byl nejraději domu u TV. Je mi jasné, že život s tchýní není žádný med...:-)


Nicméně společně jsem si prohlédli výstavu a já a A. jsme se stali nakonec modelem. Mistr zhotovuje na požádání portréty, které vyryje a vytiskne během 30 minut za 30000yenů (no neberte to za ty prachy, pokud nevíte, co s nimi:-) ) Sama bych do něčeho takového nešla, ale tchýně díky známosti měla velkou slevu, takže nám věnovala portrét jako vánoční dárek. Zvláštní je cesta osudu, o tisk jsem se zajímala, dělala jsem z něj i bakalářskou práci a teď jsem seděla v ateliéru jako model. Zvláštní ironie. Portrét se povedl si myslím, ale víc než ten portrét byl zajímavý Mistr Kimijima. V podstatě každý, kdo se s ním sešel měl pocit, že čas strávený s ním stál za to...Za sebe můžu říct totéž. Takara

31. prosince Silvestr v Japonsku aneb tiše a pokojně...

11. ledna 2017 v 2:22 | Takara |  Kalendář
Silvestr v Česku je o jídle, pití, párty, ohňostrojí a je to loučení se starým rokem v plné parádě.
Naproti tomu v Japonsku přichází Nový rok tiše a pokojně. Na Nový Rok se sejde celá rodina a společně povečeří, poté se odeberou všichni do chrámu. Chrámy jsou dvojího typu Shintou a Budhistické. Hatsumode se provádí zpravidla v Shintou Chrámech nicméně, kde není v dosahu Shintou chrám tam se jde do budhistického chrámu.
V čem je rozdíl? Shintou chrám se nazývá Jinja (Shrine) zatímco pro budhistický chrám je označení Tera (Temple) takže podle názvu chrámu víte, kam přesně jdete. My jsme šli do Maginu Jinja, tak můžete hádat, který ze dvou typů jsme navštívili.



Když už přijdete k chrámu všimnete si dalších odlišností. V Jinja nemusíte překračovat trám ve vstupní bráně, zatímco v budhistickém chrámu je dané, že na trám, či schod ve vstupní bráně a i v samotném chrámu se prostě nešlape. Pokud jste překonali tuto "překážku" jde se k samotnému chrámu a zde je další odlišnost. V případě jinja se pozornost bohů láká jinak: 2krát úklona 2krát tlesk pomodlení se, a pak jedna úklona (pokud není psáno jinak, platí všude...) v chrámu dáte pouze ruce k sobě. Dále by se našlo určitě spousta rozdílů v oblékání, provádění rituálů, výpisy šťastných a nešťastných roků...Nicméně pro člověka, který je v Japonsku poprvé jsou mnou vyjmenované rozdíly ty nejsnáze rozpoznatelné.



Odpověď na otázku v prvním odstavci je, že jsme se vydali do Jinja. Vyrazili jsme už v 11 večer a nikde ani noha. Až jsem si říkala, zda jsem se nespletla. Několik měsíců zpátky jsem potkala místního lékaře a ptala jsem se ho kdeže se provádí Hatsumode (první návštěva-modlitba v novém roce) no a pan doktor mi říkal, že Maginu Jinja bývá narvaný. Nicméně navzdory ujišťování byl v chrámu klid a mír. Stánky byly nachystané: omikuji, omamori aj. už byli v také připravené. Dále místní mikan (podobají se mandarinkám, ale jedná se o japonskou odrůdu, která se do AJ nepřekládá) a tradiční japonské saké určené jen na Nový Rok. No a také místo, kam se ukládají staré omamori.


Omamori jsou talismany, které u sebe nosíte rok. a pak za ně poděkujete a vrátíte zpět do chrámu (libovolného). Po celý rok omamori pohlcují neštěstí kolem, ale jen rok. Po roce pokud si je necháte déle začnou to pohlcené neštěstí uvolňovat, což je nežádoucí, takže doporučuji vyměnit. Kromě osobních talismanů ( na zdraví, pro štěstí, lásku, úspěch ve škole, univerzální, apod) existují ještě další na ochranu domů, pro bezpečí v dopravě (dřevěné destičky) i šípy, které mají přemoci démony a vše špatné, co na nás útočí.


Omamori se ukládají na speciální místo, a pak se pálí. Po příchodu Nového Roku se kupují nové omamori, ale pozor jen jeden na osobu! Nesmíme být nenažraní :-) Pokud bychom koupili víc, třeba pro štěstí a pro zdraví, tak by se bohové dostali do konfliktu a talismany by tak nefungovali, tak jak by měly. Letos jsem kupovala univerzální, protože se nám zadařilo u omikuji.



Omikuji je novoroční věštba na rok 2017. Před příchodem Nového Roku někteří mladí Japonci kupují omikuji, a pak se řechtají, podle toho jak moc byl odlišný jejich rok (v tomto případě 2016) a po Novém roce si koupí další, aby věděli jaký bude jejich nový rok 2017. A. vylovil DaiKichi což znamená velké štěstí, já jsem vytáhla pouze chuukKichi, ale po přečtení obsahu jsem si řekla, že si ho nechám, protože ještě nikdy na mě žádné omikuji nesedělo, tak jako teď....


Prostor v chrámu se začal zaplňovat a lidé začali formovat 5 zástupů před chrámem. S příchodem Nového roku se ozvalo Shin nen Akemashite Omedetou! A lidé po 5 začali přicházet do chrámu. Házeli peníze do kasičky. Zde ale pozor. Hází se pouze 5 yenů (to je ten žlutý s dírou uvnitř. (Myslím, že jsem o tomto psala už v jednom ze starších článků, ale je to zajímavé, tak bude dobře, když tohle pravidlo zmíním ještě jednou a doplním informace.

5 yen je speciální mince, jedná se o slovo goen, které zní stejně jako slovo go enご縁. Go v tomto případě, je předpona označující zdvořilou Japonštinu, běžně užívané slovo je en, které znaméná vazby, přátelství, vztahy profesní i osobní. En je důležité pro každého člověka Japonce i neJaponce, nicméně v Japonsku se bez konexí a známostí daleko nedostanete, protože v Japonsku funguje kultura "doporučování". V byznysu to je takto: výrobce vyrobí věc, kterou prodá. Poskytne zákazníkovi 200% servis a zákazník je spokojen a doporučí ho dál. Nebo výrobce zakázku "potentočkuje" a zákazník to pošle dál...Na dobrém jméně a doporučeních tu hodně záleží. Uvedu příklad: bez znalosti určitého člověka, bych se nedostala k práci, kterou teď dělám. Ano, přes doporučení a přes známosti (jako Češi tohle nemusíme a nemáme rádi, ale děje se tak i v Čechách, jen v Japonsku je to do očí bijící) Nicméně doporučení je jedna věc a schopnost v té práci vydržet druhá :-) co si budeme povídat. Pro Japonce je důležité potkat dobré lidi, mít dobré vztahy se všemi pokud možno a tak se často ozývá z řad Japonců věta typu: ii go en ga arimasu you ni...Kež potkám/potkáš dobré lidi...Go en je důležitý ve všech sférách života a to je důvodem proč se do kasičky v chrámu hází 5円.



Po první novoroční modlitbě jsme dostali mikan a japonské saké, dále byl k mání čaj, protože byla opravdu zima. Shlédli jsme vystoupení určené pro rok Kohouta a šli jsme domů s přáním: 今年よろしくお願いしますTakara



sviť, LED světýlko, svíť...

4. ledna 2017 v 13:25 | Takara
Rok se s rokem sešel a já mám chvilku čas na psaní. Jako máma na plný úvazek a učitelka s pracovní dobou 9 hodin v kuse bez přestávky - pět dní v týdnu se moc nezastavím, takže frekvence psaní článků je bídná a sem tam i gramatika pokulhává.
V novém roce 2017 bych se pokusila obojí zlepšit...podle hesla: "i snaha se cení..."



23. prosince jsme oslavili další narozeniny Císaře Akihita. Dlouhověkost Japonců se nezapře, ale je pravda, že Císař začíná být nemocný, unavený a přestává stačit na veškeré povinnosti, které musí císařský pár plnit. Hovoří se o abdikaci, jenže to Japonci neslyší rádi. V Japonsku i přesto, že řada Japonců má nárok na důchod, tak pracuje až do smrti a to má platit i pro Císaře, podle místních zvyklostí. Věřím, že to může být náročné dostát očekáváním, protože právě císařská rodina má fungovat na tradičních principech.



Po nás byl 23. prosinec dnem, kdy jsme měli v práci volno a to se docela hodilo. Vyrazili jsme na Enoshimu, tak jako každý rok a musím říct, že jsem byla nadšená. Baví mě tam jezdit a pokaždé objevím něco nového. Cestu vlakem A. prospal (díky bohu) a pak už jsme se vydali do schodů. Pro lenochy jsou v chrámovém komplexu zbudované jezdící schody, takže se nezapotíte a zaplatíte pouze 500yenů. Cca 100Kč. My jsme ušetřili a tu cestu jsme si pěkně vyšlápli.




Noční panoramata byla prostě nádherná a iluminace též. Letos se vážně překonali. Od lízátka nazvaného "Hope Candy" přes horkou čokoládu, která v mrazech docela bodla, jen jste ji nesměli vypít hned a spálit si zobát, tak jako já. No nic. Kochali jsme se a kochali jsme se a doufám, že se taky pokocháte s našimi fotkami. (nový foťák je na cestě) Kvalita fotek je jako vždy bídná, tak jen pro představu.



Vánoční světýlka v Japonsku jsou něco nádherného i když spotřeba energií bude pravděpodobně vysoká, ač světýlka jsou LED (mimochodem modrá LED světýlka jsou oceněna Nobelovou cenou pro rok 2014 a získali ji 3 Japonci - profesoři a fyzici Akasaki, Amano a Nakamura) tak ale pořád je potřeba elektřina a já bych nerada platila účet i za třeba jen jediný den...(teď si dělám samozřejmě legraci:-) ) Řada lidí by řekla, že to za to stojí. :-)



Enoshima samozřejmě není jediné místo se zimní iluminací (píšu zimní, protože je k vidění od listopadu až do března) po celém Japonsku se nalézají různé "hot spots" kam se dá jít za zimní iluminací a kochat se a kochat se...
a pěkně až do jara :-)Takara