Únor 2017

Plum Garden

21. února 2017 v 5:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Plum Garden aneb Baien je "švetsková" zahrada, pokud budu vycházet z anglického předkladu a já z něj budu vycházet. Diskuze na téma ume nerovná se švestka, proběhla tuším loni nebo předloni, takže jen shrnu poznatky. Ano, ume je podobná spíše aprikotu a jedná se o křížence mezi švestkou a aprikotem. Dále plody, které nemají typicky švestkovou barvu, se nakládají a produkty z ume jsou různé: ať už to je ume shu nebo sušené či jen nakládané ume, jsou dost kyselé, ale většinou se jedná o směs chutí sladko-kyselá nebo slano-sladko-kyselá (té jsem nepřišla na chuť). V minulých letech jsem navštěvovala spíše sakura matsuri, ale letos bych se chtěla zaměřit právě na ume.



První ume matsuri jsem navštívila v Atami, kde mají nádhernou zahradu. Stejně jako sakury mají i ume řadu druhů pro začátečníky bude stačit, že kvetou od ledna do konce března a jsou děleny do tří skupin 1) rychle kvetoucí 2) střed 3) pozdně kvetoucí. Já jsem do zahrady dorazila, když byla v květu ze tří čtvrtin. tzn. stihla jsem rychle kvetoucí ume a střed. Na pozdně kvetoucí ume je ještě zima.



Květy ume jsou od bílé přes růžovou až po temně rudé. Řada zahradníků se snaží roubováním či jinou technikou získat bílé a růžové květy na stejném stromě, nicméně je pravda, že bílá vede. Sama jsem si kdysi zakoupila ume s tímto roubováním a ta tmavě růžová část jen přirozeně zašla a převládla bílá část. Takže ono to s tím křížením druhů nebude tak jednoduché.



Zahrada je z kopce a do kopce jako celé Atami, takže se projdete. Dobrá zpráva pro kočárky, přístupnost je dobrá, schody jsou minimální. Součástí zahrady jsou i stánky s občerstvením a suvenýry. Jedná se do "delux" místo, kterým protéká říčka je zde řada japonských mostů a dokonce i vodopády s průchodem ve skále. Opravdu velmi zajímavá podívaná. Další dobrou zprávou je, že Baen se vyplatí navštívit i na podzim, protože je to jeden ze spotů v Atami coby "momiji spot", tzn. plán na podzim se už začíná pomaličku rýsovat.



Součástí zahrady je i korejská část, kde najdete část architektury (pro představu) a ume typické pro daný region. Zajímavá byla místní fontána, tam se malému hodně líbila, a tak hleděl jak by se v ní pěkně vymáchal. Další zastávkou byl spot "nohy v mokru a teple" aneb onsen určemý pouze pro nohy, kde za poplatek 100 yenů vám zapůjčí i ručník. A kromě onsenu a stánků s občerstvením je tu i vyhlídka, ze které máte výhled na celou zahradu a ten pohled stojí za to. Takara


3. února Setsubun ve školce

16. února 2017 v 4:35 | Takara |  Kalendář
Oni ha soto..."ďábel je venku..." zní známá písnička o ďáblovi, který obchází japonské domácnosti a bere neposlušné děti. V podstatě tato tradice je ne nepodobná našim Čertům nicméně odlišnosti by se určitě našly.




Konzumují se ehoumaki, při jejichž konzumaci se nesmí mluvit a musí se sedět na správné světové straně letos to byl severosevero-východ. Dále se sojové boby házejí ven se slovy "oni wa soto, fuku ha uči" volný překlad "ďáblové ven a štěstí do domu". Sojové boby jsou to jediné, co ďáblíky zažene, nicméně sojové boby mají ještě jednu úlohu a tou je konzumace.


Zde se tradice rozcházejí. Běžně se udává, že se mají sníst sojové boby v počtu: váš věk plus jeden, protože se počítá i doba od početí, tzn. že v době narození už vám je jeden rok. Nicméně další problém nastane, co když jste narozeniny ještě neměli a budete je mít až po Setsubunu počítá se váš aktuální věk, či věk, kterého dosáhnete v roce 2017. Toť otázka! Sojový bob sem, sojový bob tam...a ani já odpověď nepřináším, protože co Japonec, to jiný názor. Všichni Japonci se nakonec shodli, že je nejlépe dělat si to po svém. Takže univerzální odpověď: když nevíš jak, tak to udělej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí...Opět se ukazuje, že znalost tradic nemá s národností nic společného. Češi často nadávají, že neznáme vlastní tradice, nicméně ani Japonci je neznají (pravda mají jich o dost víc a o dost komplikovanějších, ale taky jsou na ně chrleny rady "jak na to" už týden dopředu rady v TV) Musím říct, že mě dost zklamalo, že se o tradice nezajímají ani ti, kteří to mají v popisu práce tzn. že to mají učit malé děti. To mi přijde smutné a je vidět, že úpadek znalostí vlastních tradic je světový, protože ubývá těch lidí, kteří by mohli něco předat, ale ubývá i těch, kteří by o to měli zájem.



Ehoumaki mají různou náplň, ale vždy se jedná o 7 přísad, která symbolizuje 7 šťastných bohů

Ve školce se sojové boby nekonzumují, protože by dětem mohlo zaskočit a kříšení dítěte není ideální oslava Setsubunu. Sojové boby jsou nahrazeny barevnými míčky a Oni tedy ďábel, čert, démon bývá nakreslený na kartonu. Do tříd se staršími dětmi se Oni chodí podívat a zpravidla jsou to místní učitelé, kdo se přestrojí za Oniho. Postají červený overal, kraťasy jako z Flinstounových, kyj nebo palice, paruka s kudrnatými vlasy a maska Oniho na obličeji a je vystaráno. Děti házejí po Onim barevné míče, některé brečí a drží se učitelů jako klíště. No a nakonec se s Onim skamarádí a vyfotí se společné foto. Tím oslava Setsubunu končí a doma je zpravidla čeká ještě jedna s pořádným Onim, protože rodiče si tuto příležitost nechtějí nechat ujít.

Atami mimo sezónu

12. února 2017 v 3:47 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Chřipková epidemie řádí i v Japonsku a ani my jsme nezůstali pozadu. Výsledkem bylo 11 dní volna (březnová výplata bude hodně smutná) a také sezení "na zadku" dva po sobě jdoucí víkendy. Mazec. Nakonec jsem se rozhodla, že vylezeme o den dřív ven (před kontrolou u dětského v sobotu) tedy v pátek hlásili "teplý den" (kolem 10 stupňů nad nulou) a navíc pátek coby pracovní den, takže jsem si byla jistá, že Atami bude vylidněné.


Samozřejmě co se týče výletů higaeri (tzn. jednodenní výlet ráno tam a večer zpátky) existuje řada agentur, které poskytují služby na úrovni za příslušný peníz. Pro dvě osoby to vyjde na 20 000yenů a výše. Nicméně pokud hledáte vlaky přes portál yahoo, tak si můžete hledat vlaky podle rychlosti, počtu přestupů a taky podle ceny. No a co se ceny týče, tak pokud vyrazíte do Atami vláčkem zaplatíte kolem 3500yenů, ale pokud si přivstanete, tak můžete chytit velmi levný spoj za 1500. Cesta tam a zpět, když pojedete správným spojem vás vyjde na 3000yenů nebo taky na 7000yenů rozdíl je 4000yenů, což dělá 800Kč. 4000 yenů už jsou peníze, za které se vyplatí si přivstat.


My jsme si přivstali a vyrazili jsme spojem v 6.28 z Mizonokuchi do stanice Chuourinkan. Tam se přestoupilo na Odakyuu Line a jelo se do Fujisawa, kde nás čekal další přestup na směr Odawara a z Odawary už jsme jeli do Atami. Přijeli jsme v 8.30 tzn.2 hodiny ve vlaku, ale rozhodně to stálo za to. O tom žádná. V Atami bylo liduprázdno, takže super!


V Atami se tou dobou pořádaly dvoje slavnosti. Ume matsuri a Atamizakura matsuri. Opět jsem se zase něco přiučila. Měla jsem za to, že Kawadzu Zakura je první sakura, kvetoucí v únoru no a ukázalo se, že existuje ještě jedna "rychlejší" sakura, která kvete už od půlky ledna. Tzn., že na sakura matsuri jsem dorazila už s křížkem po funuse. sem tam něco kvetlo, ale spíše bylo opadáno. Pro příště na sakura matsuri v Atami se vyplatí vyrazit o něco dříve.



Další ze slavností jsou ume (už jsme se tu kdysi dohadovali, že ume je kříženec a podobá se spíše aprikotu, nicméně do příštího článku mám vyfocenou ceduli, která nedbá na botaniku a překládá ume jako plum...ano navštívila jsem Baien tzn. Plum Garden). Tam jsem měla více štěstí a zahrada byla ze tří čtvrtin v plném květu, ale to si nechám do samostatného článku. Letos mám v plánu se na ume zaměřit víc.


Nakonec jsme si vyjeli nahoru na hrad a skoukli panoramata, která neomrzí (vyrážím do Atami pravidelně, takže tam začínám být jako doma) no a završili jsme to odpolednem na pláži, kde nebyla skoro ani noha, pokud nepočítám ty ptačí. Počasí se nám vydařilo a byla jsem hodně překvapená, jak nám to pěkně vyšlo, den předtím totiž padal sníh, takže jsem si říkala, že vyjet v pátek nebude ten nejlepší nápad. Ale ta představa: pátek, pracovní den, vylidněné Atami, ta byla hodně lákavá, takže jsem to riskla a vyšlo to.


Musím říct, že Atami prošlo řadou úprav a je vidět, že už se chystají na Olympiádu, protože místo pouličních stánků se suvenýry tu vyrostlo obchodní centrum se suvenýry hned vedle nádraží. V pátek jsem neměla problém projít skrz, ale myslím si, že v sezóně to bude dobré peklo a suvenýrům bude lepší se vyhnout, alespoň u nádraží určitě. Další uppgrade jsem zpozorovala, že i na hradě se rozmnožily w.c. a přebalovací pulty, i to jsem uvítala. Docela jsem si pohrávala s myšlenkou zůstat v Atami přes víkend, ale protože další den jsme měli zarezervovanou návštěvu doktora, tak jsem tuto myšlenku zavrhla a rozhodla se, že peníze vložím do dalšího cestování.


Stručný plán je:
1) Yugawara - švestkový les (uvidíme zda stihneme i večerní nasvícení) (Kanagawa Ken) 2) Kawazu - kawadzu zakury (Shizuoka Ken) 3) Shin Matsuda nasvícené Kawadzu zakury a Hina Matsuri a nakonec (Kanagawa Ken) 4) Katsuura Hina Matsuri (Chiba Ken)

Schválně kolik z toho se nám povede realizovat. Takara

Pettan, Pettan, omochitsuki gokko

7. února 2017 v 8:05 | Takara |  Místní zajímavosti
V průběhu ledna se v mateřských školách v Japonsku odbývají dvě aktivity: takoage což je pouštění draků a výroba mochi. Pravdou je, že konzumace mochi může být nebezpečné pro děti a starší lidi, kterým hrozí udušení, pokud jim mochi zaskočí, proto konzumace toho nejměkčího mochi je povolena ve školkách od 3 let. Mladší děti si užívají výrobu mochi jen jako "gokko" to znamená "jen jako". Kolem Novoročních prázdnin se zvyšuje počet lidí, kteří se dusili mochi, takže opravdu opatrně a nehltat. Jednou z tradiční dekorací na Nový rok je tzv. Kagami Mochi. Toto Kagami Mochi se konzumuje kolem 10.ledna. Kazari tzn. ozdoby aj. k Novému roku se sundává už 7. ledna.




Takoage je jednou z her v čase Nového roku tzn. Oshougatsu času. Ve školce se rozdají plastové tašky (bílé) na ty se kreslí olejovými fixy a nakonec se sváží ucha tašky k sobě a je hotovo. Cca 10 minutová akce. Pak se vydáme k naší řece zvané Tama a jde se pouštět. Nicméně pokud vítr nefouká, tak se musí hodně běhat. Ne všechny japonské děti toto uvítaly s nadšením, je třeba dodat. :)


Ve školce proběhlo "O Mochi Tsuki Gokko" následovně. Podle tradice se mochi konzumuje jako projev úcty bohům a pro štěstí, zdraví v novém roce. Nejprve proběhlo tedy vysvětlení přiměřené věku dětí, a pak už přišla samotná akce. Uvařená Mochigome se dá do hmoždíře a tam se rozluče palicí až je těsto vláčné. Při úderech palicí se říká "Pettan, pettan, Pettan" nebo "Youisho!Youisho!" Umlátit mochi do bezvědomí není nic snadného, takže se "mlátiči" musejí střídat. V případě "gokko" postačí palice a hmoždíř vyrobený z papundeklu, a bílé ručníky. Pak také ukázka mochigome a fáze: 1) základní 2) uvařená 3) roztlučená...hotové mochi se konzumuje v polévce nebo posypané kinako a s pastou z červených fazolí.
Dobrou Chuť! Takara