Květen 2017

GW den 3 Sagamigawa a Koinobori

26. května 2017 v 3:10 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Poslední zastávkou na naší cestě byla Sagamigawa. Řeka, která protéká oblastí Sagamihara City. Kromě BBQ a jiných kratochvílí se zde pořádají různé slavnosti jako pouštění draků aj. My jsme se vydali k Sagamigawě z důvodu Kodomo no Hi (dětský den pro chlapce, ale slaví ho všechny děti, tzv. "tango no sekku", dívčí dětský den je 3. 3. jedná se o Hina matsuri tzv. momo no sekku) Protože mám syna, takže koinobori a výstava samurajské zbroje a výroba koinobori je na seznamu "co musíme udělat a navštívit" každý rok.



Nejprve jsme se vydali vlakem do Sagamihary. Ze Sagamihary jsme nastoupili na vlak a začalo peklo v busu. Cesta, která měla trvat jen 30 minut, tak trvala hodinu. Díky dopravní zácpě v době GW. Nakonec jsme vystoupili o něco dřív a došli jsme ten kus cesty pěšky. Dorazili jsme na místo, kde byla pomalu hlava na hlavě. Nejprve jsme se vydali ke stánkům a obešli jsme místní speciality. A. se líbil banán v čokoládě, a pak samozřejmě zlaté rybičky. Zlatou rybičku jsem nekoupila, protože by umřela na cestě domů. Většinou kingyou (zlaté rybky) zakoupené o slavnostech nežijí moc dlouho, díky stresu z přepravy...



Pak jsme šli k řece a A. si užil studenou vodu a cákaní, nicméně Sagamigawa je mělká jen asi metr od břehu, pak jde strmně do hloubky, takže z dětí nesmíte spouštět oči, protože k tragédii může dojít jedna dvě. Koinobori zavěšené na pěti silných ocelových lanech jsou opravdu nádherné, Je zde pověšeno zhruba 1000 kapříků. Podle legendy (jen velmi volně a vynechám detaily) jeden kapřík skákal tak vysoko, až se proměnil v draka. Právě ta filozofie proměnu mírumilovného kapra v silného draka je vlastně přání Japonců pro jejich syny. Přerod "nakimushi" (uplakánka) v silného muže. Což o to tohle přání docela chápu.



Od výstavy Koinobori jsme se přesunuli k místnímu akvárku. U akvárka je brouzdaliště, takže pro A. další místo, kde vybije baterky. Dále zde byla nová atrakce a to malý vláček, na kterém se mohli svést malí i velcí. A. jsem na tuto atrakci nepustila, protože je ještě moc malý a nechtěla bych se s ním prát na vláčku, kdyby se rozhodl předčasně vystoupit. Tím jsme završili náš Kodomo no Hi a vrátili jsme se stejnou cestou zpátky, ale tentokrát bez dopravní zácpy. Cesta uběhla rychle a já jsem byla ráda, že tentokrát jsme si splnili plán, tak jak jsem ho naplánovala. Tak zase napřesrok. Takara

GW den 2 Nogawa aneb putování po místních chrámech

19. května 2017 v 2:22 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes nic vzdáleného geograficky. Kawasaki-shi, Miyamae-ku a oblast Nogawa. Zjistila jsem, že v lokalitě, kde bydlím se nachází hodně starých chrámů. A jeden z nich, konkrétně Yogoji (jehož kanji zápis nepřečtou správně ani Japonci, kteří místo neznají) je jeden z nejstarších v Kawasaki City. Takže se není čemu divit, že na původně malou a nevýznamnou pouť po místních chrámech jsem se neplánovaně vydala s větším počtem lidí se stejným plánem.




Vyrazila jsem z oblasti Maginu, která má svůj Maginu Jinja (tam jsem slavila Nový rok a chodím tam pravidelně, takže jsem tento shrine přeskočila, jedná so Shintou chrám.) V Nogawě jsem šla výhradně po "tera" tedy temple. Tera jsou budhistické a platí pro ně jiná pravidla. Co se týče překračování trámů ve vstupních branách i další rituály.



Hledání může začít. Bez internetu v mobilu jen s letmým pohledem do Google maps před odchodem. Bylo to docela vzrůšo musím říct...Ale našla jsem nakonec všechny chrámy, které jsem chtěla navštívit...



Saifukuji, malý chrám s přilehlým hřbitovem. Patří k těm novějším a slouží k modlitbám za mrtvé nicméně se zde odehrávají kulturmní akce, jako soutěž v kaligrafii, nebo čajový obřad pro začátečníky a dobrá zpráva pro lidi, kteří nechodí pěšky, autobus staví přímo před chrámem.



Yogoji chrám s historii sahající 1200 let zpět, opravdová perla mezi baráčkovou zástavbou. Procházky ve vilové čtvrti mají své kouzlo, nečekejte upravené předzahrádky, v této oblasti žije hodně starých lidí v hoooooooooooooooodně starých domech. Takže zarostlé zahrady, haldy šrotu (který by se mohl hodit), křivolaké cestičky mají své kouzlo. Zvlášť pokud máte rádi bloudění. A my jsme bloudili, ze 30 minutové cesty byla 4 hodinová pouť, na které jsem se čas od času ptala, kde se nachází ten a ten chrám a lidičkové mi ochotně cestu vysvětlili (to je důvod, proč nemám internet v mobilu a nepoužívám mapu...stačí mi vědět kde se co přibližně nachází, a dál už se ptám.



Nicméně musím říct, že řada lidí, které oslovím se tváří doslova vyděšeně, pravděpodobně očekávají, že se jich budu ptát anglicky...Popravdě angličtinu jsem v Japonsku vzdala, nemám potřebu mluvit anglicky protože už se domluvím slušně japonsky. Trvalo mi 5 let dostat se na tuto úroveň, ale spokojená ještě nejsem, to zdaleka ne. Se zlepšením komunikačních dovedností se vytratil strach, který nazývám "ztracena kdekoli". Ten jsem získala v průběhu dospívání díky své mamince, která zbožňovala bloudění, takže výlet (cesta z bodu A do bodu B) zahrnoval bodu C, D, E, F, G, H a to v lepším případě...Získala jsem díky tomu panickou hrůzu z bloudění a pokud se někam šlo na výlet, tak jsem nevytáhla paty z domu dokud jsem si nebyla jistá, že to je cesta z bodu A do bodu B a kolik času zabere cesta (a běda když jsme se odchýlili do kurzu a zamířili do bodu C) S jistým uspokojením můžu říct, že tohoto strachu jsem se zbavila. Takara

GW den 1 aneb Fuji-san a Shibazakury

11. května 2017 v 4:15 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes jsem zpět s jednou z místních perel. Už jsem se na to chystala delší dobu, ale vždy jsem ztroskotala na svém strachu z míst, kde jsem ještě nebyla (nakonec se ukázalo, že naprosto zbytečně :-) ) nebo na financích, jak už to tak bývá. Letos jsem hodně přemýšlela, kam se vypravit v době Golden Weeku. Letošní byl speciální, protože po 3 dnech volna v kalendáři navazoval víkend, takže rovnou 5 dní volna. Super, ale opět finance se ukázali limitující, takže jsem se rozhodla pro následující plán: den první Kawagukiko, den druhý místní chrámy v lokalitě Nogawa, den třetí Sagamigawa. Víkend už bude jen o parku a práci a úklidu. Takže žádná víkendová hitparáda.


Vyhledala jsem nejlevnější vlakové spoje a vyrazili jsme. V Japonsku se vyplatí vyhledávat spoje, jak už jsem zmínila, protože rozdíl může být až 3000 yenů (vydělte 5 na české) nicméně čím levnější spoj tím více času strávíte ve vlaku nebo je zde více přestupů. Nicméně vyrazili jsme vlakem už 6.45 a ve vlaku a autobusu jsme strávíli zhruba 3 hodiny a nebýt toho, že autobus byl nechutně přetopený, takže A. bylo horko a posledních 10 minut v busu proječel svlečený do půli těla a rudý jako rak.


S radostí jsme vystopili v oblasti, kde kvetou Shibazakury aneb plaménka šídlovitá, s výhledem na Fuji. Aneb oblast 5 jezer a konkrétně Kawagukiko. Co si přát více? Lidí tam bylo dost, ale na to, že byl GW, tak se cestovalo naprosto na pohodu. Součástí oblasti byly i stánky s místními specialitami, ale nějak jsem na ně neměla chuť, takže jsem skončila u "Fish and Chips" haha.


Shibazakura kvete v různých barvách a má řadu druhů. U Fuji kvete celkem 6 druhů: 3 jsou růžové Mc'Daniel's Cushion, Autumn Rose a Scarlet Flame. Dále bílá je Little Dot a fialová Oakington Blue Eye. A pak míx bílo-růžová s čistě japonským jménem. Tama no nagare. Hádám, že půjde o nějaké křížení typu "Made in Japan". Musím být upřímná, že moje fotky nedosahují plakátový. Během naší návštěvy kvetlo o dost méně Shibazakur a popravdě ani neumím poradit, kdy je nejlepší doba pro návštěvu. Nicméně i tak, ten pohled stál za to.


Jako výlet určitě doporučuji stejně jako všudypřítomné plakáty v Tokyu. Opravdu to stojí za to a i když je pod mrakem, protože Fuji je už tak blízko, že šance, že ji uvidíte je téměř 99 procentní. Ne jako u vzdálenější jezer z oblasti 5 jezer. Závěrem bych jen doporučila vzít dobrý fotoaparát, protože když je podmrakem, tak Fuji z fotek mizí a není tak vidět. Takže lidičkové volili různé pózy, tak aby se jim podařilo Fuji zachytit. Hezký lov! Takara

Tsutsuji Dera aneb království Azael

5. května 2017 v 6:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes jsme se vydali na výlet do Kawasaki shi, Miyamae-ku. Část zvaná Shiboku-Honchou je hustě obydlená oblast. Sem tam soukromá políčka s cibulí a salátem nebo opravny aut či restaurace. Jedná se o klidnou čtvrť vhodnou k procházkám. Z Miyazakidai, kde bydlím to pěšky vyjde na 2 hodiny chůze (velmi pomalu se zastávkami: park, záchod atd.) občas sem tam nějaký ten kopec, ale jinak pěkná procházka. :-)


Cílem naší cesty byl chrám zvaný Tsusujidera. Tsutsuji je název pro Azaleu. Pravděpodobně keř než květina. No a koncem dubna se tyto keře obsypají květy (bílé, růžové různých odstínů, fialové). Jednou z vyhledávaných oblasti na Tsutsuji je Hakone nebo Tokyo. To je v tuhle chvíli pro mě nedostupné, takže jsem zvolila něco dosažitelnějšího. Já jsem vybrala Tougakuin 等覚院 aneb Tsutsuji dera. Jedná se o malý budhistický chrám. Historie mi není známa, nic moc kromě toho, že se jedná o původní chrám. Nicméně svým stářím netrumfne Yogoji chrám s 1200letou historii, který se nachází ve stejném městě.


Protože jsme se přiblížili GW, tak jsme vyrazili 29.4. na cestu. Ten den je státní svátek tzv. Shouwa no Hi den oslavující éru předchozího císaře. Protože státní svátek vyšel na sobotu, což je v Japonsku pracovní den, tak se nepřenáší ze soboty na pondělí. V případě, že by státní svátek vyšel na neděli, tak se z pondělí stane "náhradní volno" a získá se tak prodloužený víkend, protože neděle se bere jako volný den, zatímco sobota je v mnohých firmách pracovním dnem jako každý jiný.


Počasí nám přálo, nikde jsme nezabloudili. Prostě byla to jen cesta z bodu A do bodu B. Přišli jsme v době, kdy některé květy už byly odkvetlé a jiné ještě nezačalu kvést, takže dá se říct, že jsme vystihli dobrý čas. Pro mě má tento chrám ještě jeden význam. Můj syn zde začal chodit. Byla to premiéra. :-) Od minulého roku se zde nic moc nezměnilo a můžu říct, že jsem byla ráda, že jsme vyrazili. Myslím, že napřesrok zase vyrazíme. Takara