GW den 2 Nogawa aneb putování po místních chrámech

19. května 2017 v 2:22 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Dnes nic vzdáleného geograficky. Kawasaki-shi, Miyamae-ku a oblast Nogawa. Zjistila jsem, že v lokalitě, kde bydlím se nachází hodně starých chrámů. A jeden z nich, konkrétně Yogoji (jehož kanji zápis nepřečtou správně ani Japonci, kteří místo neznají) je jeden z nejstarších v Kawasaki City. Takže se není čemu divit, že na původně malou a nevýznamnou pouť po místních chrámech jsem se neplánovaně vydala s větším počtem lidí se stejným plánem.




Vyrazila jsem z oblasti Maginu, která má svůj Maginu Jinja (tam jsem slavila Nový rok a chodím tam pravidelně, takže jsem tento shrine přeskočila, jedná so Shintou chrám.) V Nogawě jsem šla výhradně po "tera" tedy temple. Tera jsou budhistické a platí pro ně jiná pravidla. Co se týče překračování trámů ve vstupních branách i další rituály.



Hledání může začít. Bez internetu v mobilu jen s letmým pohledem do Google maps před odchodem. Bylo to docela vzrůšo musím říct...Ale našla jsem nakonec všechny chrámy, které jsem chtěla navštívit...



Saifukuji, malý chrám s přilehlým hřbitovem. Patří k těm novějším a slouží k modlitbám za mrtvé nicméně se zde odehrávají kulturmní akce, jako soutěž v kaligrafii, nebo čajový obřad pro začátečníky a dobrá zpráva pro lidi, kteří nechodí pěšky, autobus staví přímo před chrámem.



Yogoji chrám s historii sahající 1200 let zpět, opravdová perla mezi baráčkovou zástavbou. Procházky ve vilové čtvrti mají své kouzlo, nečekejte upravené předzahrádky, v této oblasti žije hodně starých lidí v hoooooooooooooooodně starých domech. Takže zarostlé zahrady, haldy šrotu (který by se mohl hodit), křivolaké cestičky mají své kouzlo. Zvlášť pokud máte rádi bloudění. A my jsme bloudili, ze 30 minutové cesty byla 4 hodinová pouť, na které jsem se čas od času ptala, kde se nachází ten a ten chrám a lidičkové mi ochotně cestu vysvětlili (to je důvod, proč nemám internet v mobilu a nepoužívám mapu...stačí mi vědět kde se co přibližně nachází, a dál už se ptám.



Nicméně musím říct, že řada lidí, které oslovím se tváří doslova vyděšeně, pravděpodobně očekávají, že se jich budu ptát anglicky...Popravdě angličtinu jsem v Japonsku vzdala, nemám potřebu mluvit anglicky protože už se domluvím slušně japonsky. Trvalo mi 5 let dostat se na tuto úroveň, ale spokojená ještě nejsem, to zdaleka ne. Se zlepšením komunikačních dovedností se vytratil strach, který nazývám "ztracena kdekoli". Ten jsem získala v průběhu dospívání díky své mamince, která zbožňovala bloudění, takže výlet (cesta z bodu A do bodu B) zahrnoval bodu C, D, E, F, G, H a to v lepším případě...Získala jsem díky tomu panickou hrůzu z bloudění a pokud se někam šlo na výlet, tak jsem nevytáhla paty z domu dokud jsem si nebyla jistá, že to je cesta z bodu A do bodu B a kolik času zabere cesta (a běda když jsme se odchýlili do kurzu a zamířili do bodu C) S jistým uspokojením můžu říct, že tohoto strachu jsem se zbavila. Takara
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. května 2017 v 10:09 | Reagovat

To je opravdu nádhera...

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2017 v 23:17 | Reagovat

Po chrámech jsem si dosyta pobloudil v Kyotu, tam mi při cestě z bodu A do bodu B brzy došla abeceda :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama