Červenec 2017

7.července 2017 Tanabata

23. července 2017 v 12:14 | Takara |  Kalendář
Rok se s rokem sešel a my tu máme zase Tanabatu aneb star festival, tedy festival hvězdičkový. Tanabatě se věnuji každý rok, proto neváhejte a prohrabte archiv pro podrobnosti ohledně Tanabaty. Jen nakousnu jde o slavnost oslavující dva milence Orihime (semi-bohyni) a Hikoboshiho pastevce-zemědělce, kteří se do sebe zamilovali a pro samou zábavu zapomněli na své povinnosti. A to až tak, že se otec Orihime rozlobil a oddělil oba milence Mléčnou Dráhou. Ta je symbolizovaná řekou. Mohou se setkat jen a pouze za jasného dne, to znamená že pokud 7.7. prší, pak se milenci nesejdou. Ovšem existují varianty příběhu, že jim pomohou nějací bůžkové nebo se vytvoří most duhový a oni se i přes špatné počasí sejdou. Tolik k příběhu Tanabaty.



Za Tanabatou se musí v Kanagawě prefektuře do Hiratsuki. Tam se dá pěkně dojet z Yokohamy s JR Tokaido Line. Cesta bude jen něco kolem 35 minut bez přestupů. Perfektní pro rodinný výlet. Vystoupili jsme v Hiratsuka a ozvaly se tóny známé písně, která je slyšet na každém rohu v čase Tanabaty. (zdroj youtube) https://www.youtube.com/watch?v=cke3Enf-r3o



Pak už jsme se vydali jen na cestu a kochali jsme se. Byl velmi horký den (jeden z mnoha) a slunce do nás pěkně pralo. Chtěla jsem si obléct yukatu, ale nakonec jsem to zavrhla a oblékla jsem malého do jinbei. Jinbei mám doma též, ale stále pracuji na hubnutí, takže jsem letos vynechala, jak jinbei tak yukatu.



Udělala jsem dobře, protože bylo opravdu horko. Lidí bylo v Hiratsuce jako mravenců a docela jsem se podivila, jak se matsuri rozrostly. Oproti loňským rokům jsem si všimla hustější sítě pouličních krámků i krámků se suvenýry. Dále překvapením bylo i, že se objevily různé strašící atrakce a dokonce i pouliční disco. No doba jde dál, co k tomu říct. :-)



Hiratsuka je opravu jen a jen kochací festival, ale můžete zde napsat své přání pro letošní rok. Těmto papírovým proužkům se říká tanzaku. Mělo by se přát nesobecky:světový mír apod.aby se setkali oba milenci. Ale spousta lidí si přeje mír a klid a lásku v rodině. Některá dětská přání jsou opravdu vtipná. Např. přeju si sníst spoustu banánů. Přeju si abych se nesetkal se strašidlem apod. Přiznám se, že mě baví si číst přání druhých.



Návštěva Hiratsuky je určitě jedním míst, které bych určitě navštívila. I v tomto horku. Další větší slavnost je v Sendai kolem 7. srpna, kam už se chystám několikátým rokem. Letos bych ráda do Sendai vyrazila. Vše bude záviset na tom, zda dostanu letos bonus nebo ne. Držte mi pěsti. Takara




Jak jsem ke koi kaprovi přišla...

17. července 2017 v 3:41 | Takara |  Co se děje...
Dnes to bude z trošku jiného soudku, než je obvykle. Jakmile jsem trošku při penězích a nikam se mi moc nechce, tak často vyrážím se synem do různých herních center. Malej si tam vyhraje a já jsem happy, že on je happy. No a dalším benefitem je, že pak většinou brzy usne... a brzy, tím myslím v 10 večer, protože normálně řádí až do půlnoci a veškeré mé snahy uspat ho už kolem 8 večer selhaly, protože se kolem 8 večer vracíme ze školky.(jojo i tak vypadá život v Japonsku) děti tu chodí spát velmi pozdě a běžný čas je mezi 9-10 hodinou večer (podle zápisů od rodičů, kteří vodí děti do školky, kde pracuju, 10 večer je naprostá normálka...:-) )


Takže malej řádil a já jsem si živila naději, že se bude dneska spát o něco dřív, než obvykle. No chyba lávky, malej si sice vyhrál, ale nakonec to dopadlo stejně na půlnoc. No nevadí. Není každý den posvícení. V centrech mají různé klouzačky, videohry, karaoke, domečky na hraní aj. ale kromě toho zde mají nádrž s rybkami, kde za 300 yenů (60Kč přibližně) si zahrajete na rybáře. Rybku si ulovíte a dáte do kyblíku a pokračujete až vám dojde chleba, ale i když vám dojde chlebová návnada, zajdete si na pult a dostanete další. No a pokud chcete, tak vám rybu dají do sáčku a můžete si ji odnést. Malí Japonci tuhle zábavu zbožňují a dospělí jakbysmet. Mě tahle kratochvíle nic neříká a navíc trošku zavání týráním. Řeknu vám proč.


Nádrž je velká, ovzdušněná, rybičky jsou krmeny. Ale vemte si to...mít tolikrát za den zabodnutý hák v hubě, to mi přijde hrozné. Skoro nIkdo si ulovenou rybu nebere domů, takže je pustí do nádrže zpátky, aby je zase někdo ulovil, a pak zase, a zase, a zase...Nebylo mi lehko u srdce. Nicméně jsem viděla na vlastní oči, že rybičky se učí snadno. Přišly na způsob, jak sežrat návnadu bez toho, že by se nabodly na hák. Takže jsem prut ochotně přenechala S. a on nám ulovil jednu. Pro mě to byla první a poslední zkušenost s prutem. Nehodlám ji opakovat. Nicméně v té chvíli jsem si myslela, že jde o zlatou rybku, i když se mi zdálo, že je to spíš kapr, začínám se chovat stádně, takže všude bylo slyšet kingyo, kingyo, tak jsem si řekla: ok, je to kingyo (zlatá rybka) a tuto zlatou rybku jsem si odnesla domů.

V našem mikrobytě nemůžeme mít žádné domácí zvíře, ale ryba snad projde. To jsem si myslela v případě zlaté ryby, která pravděpodobně nebude žít tak dlouho. Když jsem dorazila s rybou do home centra, tak první, co mi zaměstnanec v sekci akvarijní ryby řekl bylo, že mám ne kinkyo, ale japanese carp...Super, když si vezmu, že jsem nechtěla kingyo kupovat, protože jsem se bála, že mi brzy chcípne, tak chov Koi kaprů, jde úplně mimo mě...Takže se modlím, aby mi nechcípnul...To by mi bylo opravdu líto. (I v případě zlaté rybky by mi to bylo líto, jenže tam se tak nějak už očekává, že se moc nevydrží, zvláště ty, které si ulovíte o slavnostech.


S pánem jsme společně vybrali to nejlepší akvárko, protože zatím je kapřík maličký, tak mu stačí akvárko, až vyroste, tak se s ním v jeho zájmu budu muset rozloučit, protože bude potřebovat větší nádrž. Koupili jsme krmivo a já budu doufat, že ho ten šok nezabije. V tuhle chvíli nežere a jenom s prominutím sXre. Nevím, zda je to dobrá známka nebo jen fakt, že se mu akvárko nelíbí. Kažopádně Koi kapra jsem jako domácího mazlíčka ještě neměla, ale malej ho zbožňuje. Kapříka pojmenoval "hanbágu-sato", tak doufám, že s námi hodně dlouho vydrží...Takara

Enoshima a festival hvězd

9. července 2017 v 11:13 | Takara |  Co se děje...
Po delší odmlce se hlásím s dalším článkem tentokrát s Tanabatou, za kterou na Enoshimu nejezdím. Enoshima je místo, kde naleznete vše: obchody, moře, pláže, plážové domy, restaurace, aquarium, hotely a taky spoj do Kamakury zvaný Enoden. No a kromě toho je tu rozsáhlý chrámový komplex, vyhlídka zamilovaných s tisícem zámků, jeskyně, skalnaté pobřeží, maják se zahradou. To vše plus výhled na Fuji za jasného dne.


Letos jsem v oblasti Enoshimi často, protože se tam jezdíme s malým koupat. Je to nejlevnější a nejbližší místo ke koupání. Ale je dost frekventované, takže během sezóny je moře kolem Enoshimy špinavé. Japonci doporučují Hase pláž, kam se jede Enodenem. Pokud nemáte moc zavazadel, pak doporučuji pláž v Hase, pokud máte, tak bych se spokojila s Enoshimou nebo vystoupit v Kugenuma-Kaigan tam se dá zajít na pláž taky, ale jde se tam 20 minut pěšky a pláž bývá větrná...


Dnešní výlet proběhl s jedním kamarádem z Čech. Začala letní parna, ale tenhle den byl ještě v pohodě. Nejdřív jsme prošli chrám a zamířili do zahrady a na maják. Výhled z majáku stál za to. V Shounan oblasti byla mlha a vypadalo to opravdu pohádkově. Takové zamlžené výhledy můžu, pokud se nejedná o "bílou tmu" jakou jsme zažili před 6 lety na Ještědu (s tehdy ještě mým manželem).


Vypravili jsme se do jeskyní, zde se nalézá nejstarší část chrámu a taky je zde možnost seznámit se s příběhem o Drakovi a Bohyni, která zachránila Enoshimu před dračím pustošením tím, že si ho vzala. Dobrá strategie, už se jen nepíše o tom, jak jim to klapalo. Nemůžeme mít vše, že? Ale něco můžeme mít a tím je Tanabata. Tanabata je star festival. Oslavuje se setkání dvou milenců: Orihime (dcery boha) a Hikoboshiho (pastevce, zemědělce...). Ti dva se do sebe zamilovali a zapomněli na své povinnosti, a tak se otec Orihime rozlobil a rozdělil je. Mohou se setkat jen jednou ročně a to jen za předpokladu, že nebude pršet. Nicméně dětské pohádky obsahují duhu nebo nějaké malé bůžky, kteří Orihime pomáhají přejít řeku (Mléčnou Dráhu) za Hikoboshim.


Lidé tanabatu slaví strojí bambusové větve zvané sasanoha, tak jako my strojíme stromeček, jen s typickými ozdobami k Tanabatě a píší přání tzv. tanzaku. Většinou by se mělo přát nesobecky např. "světový mír" apod. ale poslední dobou narážím na osobní přání, aby se tatínek vrátil, abych jedl hodně banánů apod. V jeskyních byla tato možnost, tak jsme ji využili. Bylo to velmi milé a s výhledem na lodičky.


Po jeskyních už byla jen koupačka v moři. Malej se ničeho nebojí, ale pustit ho dál než na metr a něco se bojím. Nerada bych ho hledala někde v moři. Voda už byla OK nebyla studená, takže na koupačku OK. Horka už začínají, takže koupálko u moře je na seznamu pravidelných aktivit. Takara