Srpen 2017

Moře Slunečnic v Zama City

30. srpna 2017 v 4:46 | Takara |  Místní zajímavosti
Máme tu druhý den Obon Weeku. Tentokrát mělo být pouze zataženo, a tak jsem se rozhodla pro menší návrat do krajů, kde jsem prožila bezmála 5 let svého života. Zama City. Zama City pořádají každoročně slavnosti slunečnic a ne náhodou je slunečnice znakem města. Zama City je malé město, ale známé pro US Camp, který tu je. Díky přítomnosti US je v Zama City větši koncentrace AJ, než je tomu u jiných měst - srovnatelných svou velikostí, ale musím říct, že v zájmu OH 2020 se Japonsko snaží všemnožně zvýšit služby poskytované v AJ. Takže hádám, že za pár let i tento článek bude brán jako článek plný zastaralých informací.


Nicméně, co se nezmění jsou zmiňované slavnosti slunečnic, které zde pořádají každoročně na dvou místech. Jedna je
v oblasti zvané Soubudai- Mae a druhá je pár set metrů od vlakové stanice Zama. V blízkosti místního chrámu (shintou) a US Camp cestou taky uvidíte, pokud v Soubudai-Mae nasednete na shuttle bus a pojedete až na místo busem. Což doporučuji, je to nejlepší možná varianta a určitě bych se vyhnula autu. To už raději pěšky. Každý rok je na slavnosti slunečnic krásné počasí, což je sice fajn, ale na slunečnicovém poli se budete péct zaživa, proto jsem uvítala zataženo-oblačno a bez srážek. To zní skoro jako objednávka, ale opravdu jsem si připadala, že jsem si snad letos počasí vybrala.


Teploty příjemné jen něco kolem 28, takže hurá na výlet. Soubudai- Mae znám velice dobře, protože je to zastávka nejblíže
k domu v Zama City. Takže jsem ji používala každý den... Na autobusové zastávce jsem potkala starého pána, kterého od vidění znám. Patří do skupiny PTA (přátelé školy) a hlídá na přechodech aby auta stavěla, jak mají a školákům se nic nestalo a taky aby se školáci chovali hezky a nezlobili. Já jsem měla stejnou trasu na kurzy Japonštiny, takže jsem pána potkávala a zdravila každé ráno. No a sem tam jsem ho potkala i na Zama slavností (těch u Soubudai Mae) Už v Zama City nebydlím druhým rokem, a tak Soubudai Mae slavnosti (koncem července) vždycky prošvihnu a jedu až na srpnové slavnosti do Zama City, které bývají později- z kraje srpna. Takže pána potkávám na autobusové zastávce každoročně, jak řadí lidi do autobusů, tak aby nebyly příliš narvané. Zvláštní pořád si mě pamatuje...


Takže po krátké, zdvořilostní konverzaci jsme nasedli na autobus a nechali se zavést až na místo slavnosti. Šli jsme pěkně
v zástupu až na místo a cestou se nesly hlasy frfňajících Japonek, jak je obtížné chodit po štěrkové cestě. No aby ne, když si někdo na pole bere 10 cm podpatky, tak se nic nedá dělat. A letos to bylo opravdu něco. Pole bylo po tajfúnu pěkně rozbahněné, takže jsem byla ráda za svou volbu: gumové sandály do deště i do moře. Malej měl podobnou obuv, takže jsme my jsme byli v pohodě.


Měla jsem obavy, jak bude pole vypadat po tom vichru, co se tu přehnal a na website jsem viděla spoustu fotek pokosených slunečnic. Takže obavy byly na místě, ale když jsme přišli na místo, tak jsme viděli pokosené slunečnice, ale 90% pole bylo OK, takže krásných fotek bylo možno udělat spoustu. Kromě možnosti udělat si cosplay fotografie, kterou řada Japonců ten den využila. (viděla jsem ten dn řadu postav z anime brodit se slunečnicemi), tak zde byli obchůdky a stánky.


Stánky s jídlem jsem letos obešla obloukem, protože se snažím hlídat peníze. Ale byla jsem ráda za stánek s nápoji, protože voda rychle došla, s tím jak se postupně oteplovalo a mraky se začaly trhat. Dále jsem se zastavila u krámku s foukaným sklem. Zama City a slunečnice mám ráda, i když vím, že už se sem nevrátím, jako obyvatel. Mám to tu ráda. Je to bezpečné město s dostupností všeho. Nedá se svítit. Tak jsem si koupila alespoň něco na památku.


Dále se na matsuri nacházel bazének s rybičkami, které bylo možné chytat. Chytání "ayu" je oblíbená kratochvíle a my jsme to spojili s možností umýt si nohy. Malej do bazénu vlezl a rybičky honil, ale nechytal. Jemu se líbilo, že si hezky plavou a čas od času do něj nějaká ayu narazila, tak dělal "ii ko, ii ko" což znamená něco jako "hodná rybička, hodná rybička", pak jsme si vylovili balónek, obešli pár stánků a jakmile slunce vylezlo a začalo pravé peklo. Tak jsme to na slavnostech slunečnic zabalili. A hurá domů. Takara

Mlhy v Hakone

23. srpna 2017 v 3:58 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Cíl Hakone! Zastávky: Odawara, Owakudani, Ashinoko. Výhled na Fujisan, tak takový byl plán na první den Obon Week. Jak už to s plány chodí, tak ty jsou od toho aby se měnily. To v praxi znamená, že výhled na Fujisan se nekonal a vše zahalila mlha, mlhoucí. Nicméně zážitek jsme měli za všechny peníze. Mělo to neskutečnou atmosféru. Nejprve jsme nasedli na vlak do Odawary. Se zakoupeným Hakone Pass jsme se dostali všude, kam jsme chtěli za rozumnou cenu. V Odawaře jsme přestoupili a jeli do Hakone Yumoto.



Z Hakone Yumoto do Goura jsme jeli vláčkem. Ano, asi tušíte správně je to onen slavný "ajisai vláček" a já jsem dostala možnost vidět v demo-verzi o co každoročně přicházím. Na vláček je třeba rezervace a je to podle: kdo dřív zavolá, ten jede. Ajisai sezóna sice skončila, ale sem tam něco stále kvetlo, takže jsem si udělala představu. No a příští rok se budu více snažit. Z Goura do Souunzan jsme se dostali narvaným "ke-buruka-" a odtud jsme se nechali vynést lanovkou do Owakudani. Tato oblast je cítit sírou a jednou ze specialit, kterou zde nabízejí, je černé vejce.



Mlha byla všude a stěží bylo vidět na 10 metru. Cesta lanovkou probíhala v "bílé tmě", takže jsme přišli o vyhlídky po kraji, které jsou pro Hakone přízračné, ale co se zážitků týče, tak ty jsme si odnesli. Vystoupili jsme v Owadakuni a prošli jsme si místní krámky. Hakone je proslulé vulkanickou aktivitou a díky této skutečnosti bylo možné vidět sirné pole pouze z dálky. Nicméně pach síry byl všudypřítomný...





Z oparu síry jsme opět sedli na lanovku a nechali jsme se zavést až do přístavu. Tam jsem se setkali s tlačenicí jako na Vánoce a byli jsme rádi, že máme Hakone pass, takže nemusíme stát o frontu navíc. Nastoupili jsme na lodičku, co připomíná pirátskou loď, která brázdí hladiny Ashinoko. Jezero je velké a všude kam oko dohlédne jsou hory a v našem případě i mlha. Z jezera bývá vidět Fujisan, ale ta nebyla v pláno. Jezero Ashinoko by mohlo z fleku být jedním z exterérových míst pro LORD, konkrétně pro jezerní město Esgaroth.





Na lodičce na nás někteří Japonci koukali jako na blázny, když jsem na malého dávala bundu a na sebe též. Už jsem poučení z předchozích plaveb, že jakmile se loď dává do pohybu, tak je na ní zima. A to se stalo. Během 10 minut se paluba vylidnila a zůstalo, jen pár lidí (v bundách). Ostatní se šli schovat do uzavřených prostorů lodi. Byla zima a k tomu začalo zase pršet, ale pršelo maličko. Japonci mají různé názvy pro déšť. Ten co padal, když jsme byli v Hakone se nazývá "kirisame" přeložila bych to neobratně jako "mlhový déšť", pokud padá z nebe jen tohle, tak se dá cestovat poměrně bez problémů.



Prošli jsme si městečko, a pak jsme navštívili místní chrám s červenou bránou na jezeře. Chrám je vybudován v lese a stromy rostou všude kolem. Chrám navštěvuji pravidelně a každá návštěva je jiná. Dnes to mělo takový mystický nádech, že by byla šance spatřit nějakého toho Ducha Lesa? Rozhodně to byl den k setkání jiného druhu jako stvořený. Takara.

Letní slavnosti

19. srpna 2017 v 6:55 | Takara |  Místní zajímavosti
Léto je tady a s ním i zpěv cikád. Za těch pár let, co jsem v Japonsku, už jsem si na zpěv cikád zvykla. Pamatuji se, na své první a druhé léto tady, kdy mně cikády hodně vadily (ten zvuk, co vydávají, byl na moje evropské uši příliš). ale jak jde čas, tak můžu jen potvrdit. Člověk si opravdu zvykne snad na všechno a to i na cikády. (jen na šváby si nějak zvyknout nemůžu a to se patrně nezmění i kdybych tu strávila 100 let)


Letošní léto je velmi mírné, v srpnu nám tu hodně pršelo, a tak jsme se dočkali vcelku snesitelného léta, které ocení zvláště ti, kteří dovolenou nemají. Vycházky s dětmi ve vedrech 35 a výše a s vhkostí vzduchu 70-80%, tvrdím, i 10 minut venku je moc...Deodoranty jednou naplno a v obchodech jsou k dostání deospreje, které vás ochladí (nebudu lhát, je to chemie) ale já jsem si je oblíbila. V podstatě mi pomáhají přežít léto v Japonsku, když zrovna nejsem doma nebo u moře... :-)


Kromě vedra, cikád, skromné dovolené, si v létě můžete užít různé slavnosti. Např. slavnosti brouků, různé tradiční tance (Ava odori, což je část Bon Slavnosti, pocházející z Shikoku (Tokushimy) tanečnice mají na hlavách typický klobouk, který nápadně připomíná střechu. Awa odori se pořádá i v Yamato City, ale bohužel letos pršelo, tak jsem se na přehlídku vybodla. Dále tu máme slavnosti slunečnic atd. Slavit je pořád co, takže Japonsko navzdory vedrům žije. A to i ve školách a školkách.


Naše škola pořádala Summer Festival. To znamená, že všichni učitelé byli v yukatách či jinbei, připravili program a stánky
s atrakcemi. Já jsem na akci sice byla, ale jen a pouze jako rodič, nicméně šanci obléci si yukatu jsem využila. Tak jako loni říkám jedno a to samé: " musím zhubnout"...Ne nejsem někdo, kdo by vyznával pro-ana a podobné nesmysly. Vyznávám "normální tělo" tzn. ani tlustá ani vychrtlá - prostě zdravá a dá se na mě koukat. V případě yukaty platí, že pokud je někdo hodně přes váhu, tak ani sebe krásnější yukata nepomůže a člověk v tom nevypadá dobře.


Navíc pokud máte yukatu, která prosvítá, tak si pod ní musíte vzít tzv. "petti coat" aby vám nebylo vidět spodní prádlo tzn. další vrstva navíc... už je vám taky vedro? Některé stánky byly na přímém slunci, takže se nedivím, že někteří učitelé byli zplavení a rudí jako vlajka RA. A. si vyzkoušel pár atrakcí (kopání do míče, rybaření, lovení nafukovacích balónků z bazénku, a pak už jsem ho jen honila po parku, kde se slavnost odehrávala. A vedro mi bylo, ne že ne. A. si sundal boty, takže za chvilku byl i ve svém jinbei jako "makkurokurosuke". Zkusil si Bon Odori tanec, ale nechytilo ho to v podstatě jen stál uprostřed kruhu a díval se jak ostatní trsají...nevadí snad se zapojí příští rok. Nicméně čím je starší, tak tím víc se blíží čas, kdy i já se budu potit v yukatě v rámci práce...už se nemůžu dočkat...Takara

OMLOUVÁM SE ZA NEOTOČENÉ FOTKY. Fotky mám otočené v PC, ale po nahrání mi je BLOG.CZ otáčí zpět. Nevím, jak tohle už mám řešit. Nahrávám fotky po jedné, protože víc fotek mi nahrát nejde a nahrané fotky jsou naležato. Fakt super...Jasné je, že nahrávání fotek je poje!!!né Doufám, že jen dočasně, protože mě to opravdu začíná štvát...Za Standy, jsem problémy žádné neměla...takže mně se po něm opravdu začíná stýskat...


Umi no Hi aneb Den Moře 2017

11. srpna 2017 v 13:27 | Takara |  Kalendář

FOTKY BUDOU PODLE NOVÉ PANÍ SPRÁVCOVÉ ZA TÝDEN!
Moc tomu nevěřím...pokud se do týdne nic nezmění, tak to tady balím...smazané komentáře pod posledním článkem na Srdci Blogu mě přesvědčují o tom, že se k lepšímu nezmění nic... Paní či slečna Bára není bloggerka a tudíž je jí Blog u zadku...jediné, co s úspěchem dělá, je mazání komentů...

EDIT 19.8. fotky jdou nahrát po jednom (lepší než nic, ale spokojenost nějak nepřichází)


Den Moře je dnem moře a když den moře, tak Atami. Tentokráte jsem se vydala do Atami na víkend. Měli jsme jasný plán. Zúčastnit se místních o matsuri. V Atami se pořádá tradiční jízda osvětlených vozů, na kterých stojí muzikanti a tanečníci.
Ani letos jsem si slavnosti Moře nenechala ujít.


Pro mě je Atami srdcovka. Je to odpočinkové letovisko s krásným mořem a dojezdem do hodiny a půl, takže tam stojí zajet i jako jednodenní výlet. Což byl původní plán. Dále je zde k vidění hrad, švestkový háj (návštěva je v hodná v únoru) a spousta onsenů. Dále krámky se suvenýry, kde i největší škudlilové rádi otevřou peněženky. Atami si prostě užijí všichni jak malí tak velcí. Proto jsem si zkusila pobyt protáhnout a měla štěstí, protože se našel hotel, kde měli volný pokoj a hned u nádraží, takže paráda. Návštěvu jsem protáhla o něco víc. Kromě moře, tak proběhla návštěva místních horkých pramenů, i to stálo za to.


Den Oceánů či Den Moře se slaví každý rok vždy třetí pondělí v měsíci červenci. Původně svátek nesl název Marine Memorial Day na počest parní lodi Meiji Maru, na které plul císař z Aomori přes Hakodate až do Yokohamy. Nicméně v dnešní době se oslavuje spíše spojení Japonska s mořem jakožte ostrovní národ jsou Japonci s mořem či oceánem spjatí. Mořem, které je krásné a děsivé současně. Jo, jo, moře to já můžu...


Pro běžné Japonce je Den Moře dnem, kdy se placatí na pláži a relaxují, jen si člověk musí dát pozor na medúzy. Shodou okolností, když jsem byla na pláži, tak jednoho malého kluka, tam medúza žahla a nevypadalo to vůbec pěkně. Chudák. Opět jsme měli štěstí a užili jsme si Den Moře bez nehod a v pohodě. A tak to má být...jen někdy se nezadaří...

Pro příští rok bych oslavu Moře zaměřila na Odaibu, protože změna je život. Takara
( http://experiencetokyo.net/umi-no-hi-ocean-day-at-odaiba-beautiful-lanterns-lit-up/)