Mlhy v Hakone

23. srpna 2017 v 3:58 | Takara |  Japonsko křížem krážem
Cíl Hakone! Zastávky: Odawara, Owakudani, Ashinoko. Výhled na Fujisan, tak takový byl plán na první den Obon Week. Jak už to s plány chodí, tak ty jsou od toho aby se měnily. To v praxi znamená, že výhled na Fujisan se nekonal a vše zahalila mlha, mlhoucí. Nicméně zážitek jsme měli za všechny peníze. Mělo to neskutečnou atmosféru. Nejprve jsme nasedli na vlak do Odawary. Se zakoupeným Hakone Pass jsme se dostali všude, kam jsme chtěli za rozumnou cenu. V Odawaře jsme přestoupili a jeli do Hakone Yumoto.



Z Hakone Yumoto do Goura jsme jeli vláčkem. Ano, asi tušíte správně je to onen slavný "ajisai vláček" a já jsem dostala možnost vidět v demo-verzi o co každoročně přicházím. Na vláček je třeba rezervace a je to podle: kdo dřív zavolá, ten jede. Ajisai sezóna sice skončila, ale sem tam něco stále kvetlo, takže jsem si udělala představu. No a příští rok se budu více snažit. Z Goura do Souunzan jsme se dostali narvaným "ke-buruka-" a odtud jsme se nechali vynést lanovkou do Owakudani. Tato oblast je cítit sírou a jednou ze specialit, kterou zde nabízejí, je černé vejce.



Mlha byla všude a stěží bylo vidět na 10 metru. Cesta lanovkou probíhala v "bílé tmě", takže jsme přišli o vyhlídky po kraji, které jsou pro Hakone přízračné, ale co se zážitků týče, tak ty jsme si odnesli. Vystoupili jsme v Owadakuni a prošli jsme si místní krámky. Hakone je proslulé vulkanickou aktivitou a díky této skutečnosti bylo možné vidět sirné pole pouze z dálky. Nicméně pach síry byl všudypřítomný...





Z oparu síry jsme opět sedli na lanovku a nechali jsme se zavést až do přístavu. Tam jsem se setkali s tlačenicí jako na Vánoce a byli jsme rádi, že máme Hakone pass, takže nemusíme stát o frontu navíc. Nastoupili jsme na lodičku, co připomíná pirátskou loď, která brázdí hladiny Ashinoko. Jezero je velké a všude kam oko dohlédne jsou hory a v našem případě i mlha. Z jezera bývá vidět Fujisan, ale ta nebyla v pláno. Jezero Ashinoko by mohlo z fleku být jedním z exterérových míst pro LORD, konkrétně pro jezerní město Esgaroth.





Na lodičce na nás někteří Japonci koukali jako na blázny, když jsem na malého dávala bundu a na sebe též. Už jsem poučení z předchozích plaveb, že jakmile se loď dává do pohybu, tak je na ní zima. A to se stalo. Během 10 minut se paluba vylidnila a zůstalo, jen pár lidí (v bundách). Ostatní se šli schovat do uzavřených prostorů lodi. Byla zima a k tomu začalo zase pršet, ale pršelo maličko. Japonci mají různé názvy pro déšť. Ten co padal, když jsme byli v Hakone se nazývá "kirisame" přeložila bych to neobratně jako "mlhový déšť", pokud padá z nebe jen tohle, tak se dá cestovat poměrně bez problémů.



Prošli jsme si městečko, a pak jsme navštívili místní chrám s červenou bránou na jezeře. Chrám je vybudován v lese a stromy rostou všude kolem. Chrám navštěvuji pravidelně a každá návštěva je jiná. Dnes to mělo takový mystický nádech, že by byla šance spatřit nějakého toho Ducha Lesa? Rozhodně to byl den k setkání jiného druhu jako stvořený. Takara.
 


Komentáře

1 Paul Paul | E-mail | 23. srpna 2017 v 16:10 | Reagovat

Vazena pani, moje manzelka pravidelne cte vase prispevky a vypravi mi o vas. Mame pro vas jen obdiv, ze zijete sama v Japonsku. My zijeme jiz temer padesat let v Kanade. Jak ten cas leti. Kdysi velice davno jsem cetl knihy Jana Havlasy a jeho knihy o Japonsku.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 20:45 | Reagovat

Zatlačil jsem slzu nostalgie, protože v Goře jsem strávil pár krásných dní při své první výpravě na Fujisan. Je moc pěkné se na ta místa znovu podívat aspoň na obrázcích, díky za ně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama