Moře Slunečnic v Zama City

30. srpna 2017 v 4:46 | Takara |  Místní zajímavosti
Máme tu druhý den Obon Weeku. Tentokrát mělo být pouze zataženo, a tak jsem se rozhodla pro menší návrat do krajů, kde jsem prožila bezmála 5 let svého života. Zama City. Zama City pořádají každoročně slavnosti slunečnic a ne náhodou je slunečnice znakem města. Zama City je malé město, ale známé pro US Camp, který tu je. Díky přítomnosti US je v Zama City větši koncentrace AJ, než je tomu u jiných měst - srovnatelných svou velikostí, ale musím říct, že v zájmu OH 2020 se Japonsko snaží všemnožně zvýšit služby poskytované v AJ. Takže hádám, že za pár let i tento článek bude brán jako článek plný zastaralých informací.


Nicméně, co se nezmění jsou zmiňované slavnosti slunečnic, které zde pořádají každoročně na dvou místech. Jedna je
v oblasti zvané Soubudai- Mae a druhá je pár set metrů od vlakové stanice Zama. V blízkosti místního chrámu (shintou) a US Camp cestou taky uvidíte, pokud v Soubudai-Mae nasednete na shuttle bus a pojedete až na místo busem. Což doporučuji, je to nejlepší možná varianta a určitě bych se vyhnula autu. To už raději pěšky. Každý rok je na slavnosti slunečnic krásné počasí, což je sice fajn, ale na slunečnicovém poli se budete péct zaživa, proto jsem uvítala zataženo-oblačno a bez srážek. To zní skoro jako objednávka, ale opravdu jsem si připadala, že jsem si snad letos počasí vybrala.


Teploty příjemné jen něco kolem 28, takže hurá na výlet. Soubudai- Mae znám velice dobře, protože je to zastávka nejblíže
k domu v Zama City. Takže jsem ji používala každý den... Na autobusové zastávce jsem potkala starého pána, kterého od vidění znám. Patří do skupiny PTA (přátelé školy) a hlídá na přechodech aby auta stavěla, jak mají a školákům se nic nestalo a taky aby se školáci chovali hezky a nezlobili. Já jsem měla stejnou trasu na kurzy Japonštiny, takže jsem pána potkávala a zdravila každé ráno. No a sem tam jsem ho potkala i na Zama slavností (těch u Soubudai Mae) Už v Zama City nebydlím druhým rokem, a tak Soubudai Mae slavnosti (koncem července) vždycky prošvihnu a jedu až na srpnové slavnosti do Zama City, které bývají později- z kraje srpna. Takže pána potkávám na autobusové zastávce každoročně, jak řadí lidi do autobusů, tak aby nebyly příliš narvané. Zvláštní pořád si mě pamatuje...


Takže po krátké, zdvořilostní konverzaci jsme nasedli na autobus a nechali se zavést až na místo slavnosti. Šli jsme pěkně
v zástupu až na místo a cestou se nesly hlasy frfňajících Japonek, jak je obtížné chodit po štěrkové cestě. No aby ne, když si někdo na pole bere 10 cm podpatky, tak se nic nedá dělat. A letos to bylo opravdu něco. Pole bylo po tajfúnu pěkně rozbahněné, takže jsem byla ráda za svou volbu: gumové sandály do deště i do moře. Malej měl podobnou obuv, takže jsme my jsme byli v pohodě.


Měla jsem obavy, jak bude pole vypadat po tom vichru, co se tu přehnal a na website jsem viděla spoustu fotek pokosených slunečnic. Takže obavy byly na místě, ale když jsme přišli na místo, tak jsme viděli pokosené slunečnice, ale 90% pole bylo OK, takže krásných fotek bylo možno udělat spoustu. Kromě možnosti udělat si cosplay fotografie, kterou řada Japonců ten den využila. (viděla jsem ten dn řadu postav z anime brodit se slunečnicemi), tak zde byli obchůdky a stánky.


Stánky s jídlem jsem letos obešla obloukem, protože se snažím hlídat peníze. Ale byla jsem ráda za stánek s nápoji, protože voda rychle došla, s tím jak se postupně oteplovalo a mraky se začaly trhat. Dále jsem se zastavila u krámku s foukaným sklem. Zama City a slunečnice mám ráda, i když vím, že už se sem nevrátím, jako obyvatel. Mám to tu ráda. Je to bezpečné město s dostupností všeho. Nedá se svítit. Tak jsem si koupila alespoň něco na památku.


Dále se na matsuri nacházel bazének s rybičkami, které bylo možné chytat. Chytání "ayu" je oblíbená kratochvíle a my jsme to spojili s možností umýt si nohy. Malej do bazénu vlezl a rybičky honil, ale nechytal. Jemu se líbilo, že si hezky plavou a čas od času do něj nějaká ayu narazila, tak dělal "ii ko, ii ko" což znamená něco jako "hodná rybička, hodná rybička", pak jsme si vylovili balónek, obešli pár stánků a jakmile slunce vylezlo a začalo pravé peklo. Tak jsme to na slavnostech slunečnic zabalili. A hurá domů. Takara
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 20:50 | Reagovat

Nádhera, slunečnice mám moc rád, dokonce jsem si je - já antizahradník - pěstoval na zahrádce, když jsem ještě kdysi měl zahrádku k dispozici :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama